Moje články

"Takže, plán útěku: Na chvilku vypneme Rimmerovo holografický srdce. Potom zavoláme tu gorilu, co nás hlídá a řeknem jí, že Rimmer zmizel a zatímco ho bude hledat, vyběhneme ven a zamknem jí tu."
"Stráže u východu omráčíme cihlou a do jejich uniformy nacpeme Listera, protože ten se nebude muset přetvařovat aby vypadal jako opice. Ten nás potom odvede ke Kosmikovi a můžeme letět!"
"Ale pane, mám..."
"Ticho! Jde se na to!"
Naneštěstí vyšla jen první část, protože gorila je nepustila.
"A jsme v kýblu..."
"Ale nejsme pane. Pořád se můžeme teleportovat. Přeci jsem vám to říkal!"
"Takže plán B, teleportace..."

Jane odemkla nízkou branku a bezmyšlenkovitě vkročila na dvorek svého domova, když najednou do něčeho narazila. Konkrétně do jedné malé modré budky.
"Tak to teda ne!" pomyslela si.
Vstala a rázně zaklepala na dveře. Otevřel jí starý muž s kudrnatými vlasy v něčem, co vzdáleně připomínalo oblek.
"Co tady děláte?!"
"Parkuju."
"A máte povolení?"
"Co?"
"Jestli jste od policie, potřebujete povolení k prohlídce!" Významně kývla směrem k nápisu.
"No, já vlastně nejsem tak úplně od policie. Jsem Doktor."
"Co tu chcete?"
"Chytám takový malý potvůrky se spoustou nožiček. Tak trochu utekly z jiné planety. Raději se neotáčej, většinou lidi vyděsí."

"Tohle já vážně odmítám, Krytone! Nemůžu si vzít někoho, kdo vypadá jako vypelichaná opice!"
"Bohužel pane, je to jediná možnost. Jste jejich kmenu nejvíce podobný!"
"Listy, na fotce vám to bude slušet!"
"Drž zobák! Už jednou jste mě nutili si někoho vzít. Podruhý už ne!
"Bohužel, nemáme zásoby a bez svatby nás nepustí. Už se začali dohadovat o věnu."
"Á, užij si to, Listy! Svatba, to je jednou za život! Chceš, abych ti šel za svědka?"
"Mají tradici, že věno musí dát ženich nevěstě, pane!
"A co chtěj?"
"Pana Rimmera."
"Ta svatba je tak pitomý plán, ty sešrotovaná palice! Zdrháme!"

"Myslím, že tohle je opravdu velmi tíživá situace, pane. Není cesty ven!"
"Do kosmu, tohle je konec! Nemáme šanci!"
"Á, vzdej to Listy. Ani Kryton tě už nedokáže vytáhnout z té kaše, do které jsi se dostal!"
"Kryťáku?"
"Zatím žádné řešení, pane."
"Dobře. Vím, že je to šílenej plán, ale je to jediná možnost: dneska použiju svůj mozek!"
"Myslíte, že je to za daných okolností moudré, pane?"
"Jo, musíme to zkusit! Nic lepšího nemáme!"
Potící se Lister nervózně posunul svého posledního pěšce dopředu po šachovnici. V následujícím tahu ho Rimmer hravě vyřadil.
"Á, šach mat! A 50 babek je mých!"

"Jste si jistý, pane? Řekl bych, že tahle kajuta je stejná jako ta předešlá."
"Ano, jenže tam nebude Lister! Teď pozor, Krytone!" vykřikl Rimmer, když android zvedal jednu bednu s jeho osobními věcmi. "Tohle je moje sbírka cínových vojáčků! Toho nejvzácnějšího jsem dokonce koupil v obchodě. Pořád jsem váhal, jestli ho raději nemám sebrat tomu neslušnému klukovi s bohatou matkou, ale nakonec jsem se rozhodl zaplatit. Ten kluk měl nabušené kumpány. Pozor s tímhle opatrně!"
"Copak to je, pane?"
"Sbírka mých vyznamenání!"
"Byl jste vyznamenán?"
"Mnohokrát. Najdeš tam jedno ocenění, kterým se chlubí jen ti největší! Bronzový diplom za plavání!"

"Tak co?! Jak to dopadlo?!"
"Jen klid Listy, nerozčiluj se," řekl Rimmer svým otravným tónem.
"Kryton provedl šetření a shledal, že tvé plíce jsou v pořádku."
Listra zalil pocit úlevy, ale moc dlouho mu nevydržel.
"Pak jsme, ale zjistili další věc. Slyšíš to syčení?"
"Jo...a?"
"Holly to analyzovala jako zvuk motoru těsně před výbuchem."
"Cože?!"
"Naštěstí se, ale ukázalo, že ty zvuky nedělá motor..."
Lister hlasitě vydechl.
"...ale protržená vzduchová nádrž."
Lister se při té zprávě málem udusil.
"No, vzduch Vám zbývá asi na dvacet minut, takže sbohem. Však víš, jak je to s dýcháním: Mrtví můžou, živí musí!"

"Tak co mi nabídnete?"
Mé zoufalství začalo dosahovat vrcholu. K takovýmto drastickým řešením se uchyluji jen velmi málo, ale už nebyl čas. Normálně čekám až přijde Múza. Obvykle večerní čas setkání dodrží, ale někdy nemá čas nebo se zapomene. A pak začne myšlení selhávat a zbývá jediná naděje: vykrádací obchody. Nabízí všechny příběhy, náměty a témata, známá i neznámá, které kdy kdo vymyslel. Nabídka je tu většinou ohraná a mizerná, ale na poslední chvíli to ujde.
"Nic nového. Zachráněné princezny, draky, tajné sourozence, cestování časem, apokalypsu..."
"Vezmu si apokalypsu. Za kolik?"
"Tři vaše vlastní nápady."
Zase to bude na splátky...

"Musí to být týmová práce," zopakoval Rimmer toho dne snad posté. "Nemusím snad opakovat, že toto je naše poslední šance. Jestli ho teď nezvládneme přemoct, můžeme se navždy..."
"Jo Rimmre, my víme!" uťal ho Lister, aby to nemusel poslouchat celé znovu. Vzal si svůj bazukoid a spolu s Krytonem a Kocourem se vydal na místo střetu.
"Jenom se snažím situaci trochu objasnit," bránil se hologram, ale pak se vydal za ostatními.
Všichni se rozestavili na určená stanoviště a Rimmer zaujal postavení vyjednavače:
"Tohle je tvá poslední šance proradný zaseklý automate! Vydej nám své sladkosti, nebo ti Lister bazukoidem rozstřílí stěny!"

Než nastoupíte do vesmírné lodi přečtěte si, prosím, následující pokyny pro cestující:
1. Pokud se Vám dělá zle, neobtěžujte letušky a už vůbec ne piloty! Použijte pytlíky vedle sedadel. Jestli tam nejsou, můžete úspěšně použít klobouk vašeho spolucestujícího.
2. Pokud dojde k nenapravitelné nehodě, při které pravděpodobně zemřete, nepanikařte. Letušky Vám na Vaše přání donesou papír na závěť či zábavný časopis. Přes internet zdarma si můžete objednat pohřeb toho, co z Vás zbude.
3. Jestliže narazíte na vesmírné piráty, vyhoďte zbraně z oken. Poté se slušně vzdejte a odevzdejte jim veškeré cennosti. Prosím, nekažte nám dobré vztahy s tímto podnikem!

Dobrý den, milé pilné hospodyňky! Přinášíme Vám horkou novinku ze světa úklidu!
Trápí Vás nezničitelná špína? Částečky prachu se dostanou všude? Trpíte mdlou schopností vařit, takže na vašich talířích zůstává černá hmota, která jde dolů jen se silným ředidlem?
S tím už si nemusíte dělat starosti!
Temná strana vám přináší čistící prostředek, který vyřeší všechny Vaše trápení! Paprsek smrti ve spreji! Stačí jen trochu postříkat postižené místo a - špína je pryč!
K dostání ve všech Hvězdách smrti!
Varování: Pro děti do tří let a Jedie smrtelně nebezpečné!! Za nehody neručíme!
A nezapomeňte si koupit naší knihu: Darth Vader radí hospodyňkám!

RIMMER: Listre! Nechápu, čím jsem si to zasloužil!
LISTER: Co jako?
RIMMER: Všechny ty tvoje kanadské žertíky! Včera jsi mi například vyměnil mentolovou zubní pastu za krém na boty! Žádám vysvětlení!
LISTER: Možná proto, že jsi tak otravnej! Už mi leze na nervy, jak pořád dodržuješ příkazy! Chováš se jak bůhvíjakej dospělej, ale když tě nikdo nevidí, hraješ si s vojáčkama! A to nejhorší: Utrh si mi strunu na kytaře!
RIMMER: Dobře víš, že to bylo pro dobro posádky. Když jsi hrál minulý týden, Holly si myslela, že jde o poplašné sirény a museli jsme se připravit na útok mimozemšťanů!

Když jsme byli ještě malí špunti, měli jsme makovici v porovnání s malým tělíčkem velkou jako meloun. Máku (myšlenek) tam však bylo pramálo. Postupně, jak jsme rostli, se začala přisypávat malá zrnka našich prvních slovíček a objevů.
Pak ale přišlo dospívání. Puberta a hlasitá hudba na rockových koncertech nám vypálily díry do hlavy, spousta máku se vysypalo a nezbylo, než začít znovu.
Mák zrál a zrál a najednou jsme byly skoro stejně moudří jako makovice z Víly Amálky.
Potom ale stáří makovici proděravělo a mák se začal pomalu sypat ven. A za nějakou dobu už byla makovice pustá a vysušená.

Pan Norrel seděl v kruhu dam a už se nesnažil vnímat přívaly slov, které se na něj hrnuly ze všech stran. Litoval, že se vůbec nechal Childermassem přemluvit, aby sem chodil. Chtěl jenom obnovit anglickou magii, ale říkal si, jestli tohle není moc velká oběť.
Jak tak poslouchal štěbetání dam kolem něj, pan Norrell měl v hlavě úplně prázdno. Ty bláboly, co tu vykládaly byly tak nesmyslné! Začal si říkat, proč se magie ve válce vlastně využívá k dešťovým iluzím a viděních na vodě. Vždyť by stačilo poslat Napoleonovi do pokoje tohle hejno užvaněných slepic a bylo by po starostech!

Bylo parné slunečné počasí, tolik typické pro Tatooine. Co ale nebylo běžné byl vítr, který foukal chvilku rázně, pak zase klidně a vířil písek všude okolo sebe. Koho to dovádělo k šílenství byl Doktor, který seděl na zemi a soustředěně kreslil něco do písku.
"Neruš moje kruhy!" zavrčel a přesunul se trochu doleva, aby opravil místo, které vítr před chvílí rozfoukal.
Doktor dokončil vzorec skládající se z velkého kruhu a další spousty menších a přesunul se dál. Jako na potvoru mu ale právě dokončený kruh znovu překryla vrstva písku.
Rozhořčeně zahodil klacík na zem: "Takhle tu mezifandomovou SMSku nikdy nedokončím!"

Když Valar dokončili Ardu a vypořádali se s Melkorem začali se mírně nudit. Proto se rozhodli stvořit další světy. Každý si vzal na starost nějaký. Ulmo stvořil modrou planetu plnou moří, Yavanna vzala želvu, čtyři slony a na ně postavila placku, atd. Ne všichni však měli stejné nadšení a talent pro věc, ne všechny světy byly povedené.
Nienna si dlouho nevěděla rady, ale nakonec sáhla po tom, co jí bylo nejblíž. Všechny rány a smutek Ardy. A tím stvořila planetu, na kterou se ani slunci nechtělo svítit a na jejíž obyvatele se vykašlaly i vývojové síly. Tak Nienna stvořila Vogony.

Kdysi, když ještě kachny mohly žít idylicky a starat se sami o sebe, žil v jednom hejnu starý Káč. Vedl všechny kachny k pravé víře: správným trojúhelníkovým formacím ve vzduchu. Za nějakou dobu však v hejnu vznikl rozkol. Kačer, velký Kvák, začal pomalu kachny obracet na čtvercovou cestu. A tak se hejno rozdělilo na zastánce formace trojúhelníkové a čtvercové a začaly tvrdé boje. Mnoho kachen při nich zemřelo nebo skončilo s nenapravitelně vyškubaným peřím. Až nastala poslední velká bitva. Trojúhelníkové formace nalétávaly na čtvercové a mraky peří se snášely k zemi. V tom se však okolím rozlehly rány a dvě kachny spadly k zemi. Byly to Káč a Kvák. Ostatní se slétly k zemi a dlouho, předlouho plakaly, než se davem protlačila stará moudrá husa.
"Och, vy naivní! Příliš jste se soustředili na svůj spor a přitom jste zapomněli na našeho společného nepřítele! Zamávejte těmto dvěma kachnám a spojte se proti člověku!"
A v tu chvíli dosáhly kachny naprostého porozumění.