Moje články

"Takže tohle je můj domov? Odsoudil jsem celou planetu kvůli tomuhle?"
Otevřel jsem chrámové dveře, zatímco vlasoid skotačil s jeho novým kamarádem u nedalekého lesa. Zapískal jsem na ně, aby mě doběhli. Jakmile se uvelebili na mých ramenech, vstoupil jsem dovnitř.

Místnost byla prázdná, až na kouli v jejím středu. Při dotyku se spustil hologram ženské postavy.
"Zázrak moderní techniky nám přinesl zkázu. Neměli jsme čas se evakuovat, bylo to tak náhlé. Naštěstí byl projekt dokončen. Ernael bude zničen."
Hologram probliknul jako by se spouštěla nová sekvence. "Tvůj domov je skutečně na této planetě, jen hledáš ve špatném čase, potulný."

"Touhle bránou se dostaneš na místo, odkud pocházíš, ale jen za určitou cenu," řekli bratři.
"Nejde to jinak?"
"Musíš si zvolit, příteli," řekl Michal. "Jiná možnost není," doplnil Honza.
"Nemohu ti donést tu květinu..." mumlal jsem nerozhodně.
"V tom případě navždy zůstaneš vězněm tohoto světa a už nikdy nebudeš moci odejít."
"Ale pokud odejdu, tento svět zanikne a všechen lid zemře."
Na obloze se objevila záře. Bratři dál klidně seděli na svých židlích.
"Cožpak jsi neslyšel píseň o bratřích, ve které se zpívá, že jeden bratr uloží květ ke spánku a druhý bratr jej opět probudí?" usmál se upřímně Honza.

Kopec v oblacích zmizel a já se s Eeregiou objevil na prosluněné louce.
"Hej, ty tam..."
Otočil jsem hlavu za zdrojem volání.
"Ano ty, pojď sem!"
Došel jsem ke dvěma mužům sedících na židlích.
"Mohl bys nám donést tamtu květinu?" otázal se ten napravo.
"Kdo jste?"
"Jsme bratři," usmáli se.
"Proč se prostě nezvednete a nedojdete si pro tu kytku sami?"
"Čekám na svého bratra, Honzu," povídá jeden.
"A já čekám na svého bratra, Michala," povídá druhý.
Nechápavě jsem se podíval na vlasoida.
"Víte, jednou vám tu kytku někdo donese, ale já ne."
"To nevadí. Počkáme. Přece máme optimistické vyhlídky."

Hijoština je jazyk, kterému stále úplně nerozumím. Když jsem informoval vajíčka, že se musíme rozloučit, měli na mě poslední prosbu. "Hijoo, hiiijooo."
Vydal jsem se tedy na poslední výpravu. Celá vesnice vajíček za mnou utíkala, aby mi popřála štěstí.
Po týdnu jsem se s úspěchem vrátil. Mullet se mezitím vzpamatoval z nemoci "chuchlavých vlasů" a byl první, kdo mě přivítal.
"Ty si tu jen tak ležíš a já po bahnitých stepích lovím veverky." zasmál jsem se.
Vlasoid nechápavě zakvíkal a vyčetl mi neznalost vajíčkového jazyka. Prý jsem nebyl požádán, abych zabránil reprodukci veveverek, ale abych se stal kmotrem malých vajíček.

"Hijo, hijo!" zatahalo mu za nohavici vajíčko.
"Asi ho máme následovat." poradila Eregia.
"Hijooo," pokynulo tamtím směrem. "Hiiijooo." Vajíčko běželo na kopec, na jehož vrcholku našli druhé sotva lapat po dechu. Ihned k němu přiskočilo a uklidňovalo svůj protějšek něznými dotyky. "Hijo."
Vtom z vajíčka, které se necítilo dobře, vyskočilo miniaturní vajíčko, a pak další a další, a začali se kutálet do všech stran. Vlasoid a jeho nový pán ihned pochopili, co mají dělat. Pochytat je dřív, než se z nich stane vajíčková pomazánka. Netrvalo to dlouho a kolem vajíčkových novorodičů plakalo snad tucet malých vajíček.
"Hiijoo!" radostně děkovalo vajíčko.

"Slez ze mě!" znechuceně ze sebe setřásl Mullet. Tvoreček se otřepal a utíkal zpět k majiteli.
"Zmizeli."
"Cože?"
"Všichni členové Ještě tam budem jsou pryč!"
Dorazili na místo, kde před chvílí stáli. Na kameni ležela nenápadná knížka.
"Ztracené zašmodrchané zápisky."
"Ty to dokážeš přečíst?"
"Ano. Tenhle jazyk je z mého světa." otevřel knihu a prolistoval jí až na konec. Všechny stránky byly prázdné a jen na té poslední stálo:

Rozkaz zněl jasně, "Ernael" musí být ukončen.

Po přečtení zmizel i jeho společník. Zůstal sám.

Na pospas osudu zanechaný Mullet však smutně předl u jeho nohou.
"Tak fajn... nechám si tě!"

„Ještě tam budem…“ zamumlal do ticha.
„Cože?“
„Támhle,“ ukázal. „Nevidíš je?“
„Vidím. Co jsou zač?“
„Ty opravdu nevíš o tomhle světě vůbec nic, že ne?“
„Kdyby ano, nevyhledal bych tvou pomoc.“
„Támhle to jsou členové Jurisdikce Ezotericky Šílené Teorie Ernael, která spadá pod Tombolovu Akademii Mandaly z Budoucí Utopické DEmokratické Metropole. Ve zkratce: J.E.Š.T.Ě.T.A.M.B.U.DE.M.“
„Tvůj nápad jim takhle říkat?“
„Ne, tak se prostě jmenují…“
„A proč je ve zkratce E s háčkem, když ve slově Ernael...?“
„Neřeš nesmysly a soustřeď se na Ještě tam budem.“
„Potíže?“
„Ani nevíš jaké.“