Multicrossover

Hermiona se Severusem společně vpadli do mysli růžové dívky. Chvíli se nic nedělo. Pak Severus zbledl, Hermiona zezelenala a dívka se roztřásla.

„Měli jsme to zkusit po dobrém,“ promluvila nervózně Alison.
„Nebuď cíťa, trocha Nitrozpytu ještě nikoho nezabila,“ odbyl ji Greg.
„Neměl jsi spíš říct, že všichni lžou a Nitrozpyt je jediný způsob, jak z ní dostat pravdu?“ škádlila ho Lisa.

Uplynulo čtvrt hodiny.

„Panáka!“ zaskřehotal Severus.
„Tři panáky,“ upřesnila Hermiona. „Pro ni taky!“

Doktor v roli pozorného hostitele nabídl skotskou preventivně všem.

„Tak spusťte,“ vyzval je.
„Můžeš nejdřív přinést záznamy o téhle planetě, o kterých jsi mluvil?“ poprosila Hermiona.

Většina osazenstva TARDIS spala.

„Pár hodin na téhle přátelské planetě a vypadáte hůř než po pobytu na Ostrově,“ protočil Severus oči, když vpadli dovnitř.
„Jsme v pořádku, děkujeme za optání,“ kontroval Greg.
„Nezlobte,“ zasáhla hbitě Margaret. „Severusi, běž všechny vzbudit, máme záhadu k vyřešení.“
„Jdu taky, budit spáče mě baví,“ zakřenil se sadisticky Doktor.

Zjevně využil čas k seznámení ostatních se situací, protože když se sešli kolem zajatkyně, šlo vše ráz na ráz. Hermiona mávla hůlkou, pouta spadla, dívka se protáhla a protřela si oči, které jí začaly slzet.

„Máš v oku řasu, musí tlačit,“ řekla vlídně Hermiona.

Dívka vzhlédla.

„Že se opakuju…“ protáhl Bodie a opět si demonstrativně setřel z obličeje kus nějakého vnitřního orgánu.
„Do TARDIS. Hned!“ přikývla Margaret.

Nikdo neprotestoval. Stále jim připadalo malinko (hodně) neuvěřitelné, že metr od nich probíhá zuřivý souboj na život a na smrt. Vysvětlení jejich zajatkyně sice dávalo smysl… ale co když se plete a kouzlo, které je činilo neviditelnými, zmizí?

Bodie bafnul růžovou slečnu přes rameno. Ani ona neprotestovala. Věděla, že v tento okamžik jsou magické poutající řetězy pro ni záchranou. Sice nebyla svobodná, ale to nebylo podstatné. Měla dost času si rozmyslet, co těm divným lidem prozradit a co zatajit…

„Jak je možné, že si nás vůbec nevšímají?“ zkusil ji Doktor zapojit do hovoru a zároveň se něco dozvědět.
„Jsou to primitivní tvorové vycvičení s jediným cílem – najít a zničit. Jedí pouze v boji, těla nepřátel, aby je líp vyčenichali. Vy jim nijak nevoníte, jste pro ně jako vzduch.“
„A ty?“ položil zásadní otázku Greg.
„Myslím…“ řekla a neklidně pohlédla na válečníky masakrující se jen pár metrů od jejich skupinky, „že mě ochránilo to kouzlo, kterým jste mě spoutali. Jako kdybych se oblékla do vašeho oblečení nebo obula vaše boty. Jsem pro ně neviditelná…“
„Takže budeš spolupracovat!“ uzavřela spokojeně Lisa.

„Myslím, že v TARDIS nám bude opravdu líp,“ snažila se Margaret překřičet vřavu.
„Souhlasím. Bereme tu spoutanou, abychom ji v klidu vyzpovídali, a mizíme!“ přikývla Lisa.

Všichni sice byli zvyklí na krev a smrt, ale jatka odehrávající se jim před očima byla dost i na ně. Dvě skupiny obyvatel planety se roztloukaly na kaši a navíc…

„Kanibalismus?“ ukázal Bodie znechuceně na chlapíka s kopím v zádech, který mezi vykašláváním krve ohlodával ruku padlého nepřítele.
„Hlad…“ reagoval Greg věcně. „Vidíte, jak jsou vychrtlí? Podle lidských měřítek by už byli dávno mrtví.“
„Nejedí dobrovolně,“ zapojila se překvapivě do debaty i jejich zajatkyně.

Řvoucí dav, na který jsem upozornil, se pohyboval rychle. Ještě rychleji se za kopcem vynořil druhý, zcela tichý.

„Teď se ukáže, kdo trénoval běh na střední vzdálenost,“ podotkl jsem k naší nepohybující se skupince a zaujal palebnou pozici, připravený hájit ústup.

Obě tlupy byly na dostřel. Nás si nevšímaly.

„Jdou po sobě!“ zařvala Ginny.

Za pozdní diagnózu pochvalu nezískáš, holka…

Vzápětí se ukázalo, že růžoví tvorové jsou uvnitř spíš do zelenožluta. A i když útočili na sebe, na nás dopadaly jejich kousky. Setřel jsem z obličeje tělní tekutiny nejbližšího z nich.

„Zřejmě dva znepřátelené kmeny,“ pronesl s akademickým zaujetím Doktor.

„Měli bychom ji vyzpovídat,“ usoudil Bodie.
„Není lepší odsud zmizet?“ navrhla Margaret.
„Souhlasím, chtěli jsme klidnou výpravu, žádný boj o život či vzpomínky,“ upozornila Lisa.
„To jsem vám sliboval, pravda,“ připustil Doktor, „jenže by mě zajímalo, co se mnou dělali… pokud jsem tu opravdu byl.“

Greg přikývnul, tajemství k rozlousknutí ho vábilo.

„Nevezmeme ji do TARDIS?“ ozvala se Ginny. „Hermiona a Severus se v principech fungování magie vyznají víc než já.“
„Jasně, hlavně Severus…“ utrousil nerudně Greg. „Ten má přímo patent na rozum.“
„Taky bude v TARDIS větší klid,“ podotkl Bodie a ukázal do dáli. „Ten růžový dav vypadá rozrušeně…“

„Ne a ne a tisíckrát ne!“ Stein vztekle praštil rukou do stolu, klávesnici minul o milimetry.
Geralt se přes záchvaty vzteku už přenesl, v téhle realitě se pohyboval déle než kapitán.
Patricij popadl myš a sjel níž po textu.
„Oook!“
„Oh, pardon, nevěděl jsem, že nemáte dočteno.“
Severus podřimoval v křesle, obličej přikrytý novinami. Je dobré být mrtvý.
„A co se vlastně stalo, kapitáne?“ zeptal se Daniel Jackson.
Kapitán mu přistrčil notebook až k nosu.
„Tohle! Nebudu!“
Daniel si přečetl dotčený text.
„Myslím, že budete. Jsou to síly nad naši vůli.“
„A může to být horší,“ broukl v polospánku Severus.

„Jo,“ přikývnul Doktor. „Pamatoval bych si, kdybych tu už byl…“
„Nebo taky ne…“ řekl Greg a mozkové závity mu rotovaly.

Růžová dívka začala couvat. Bodie ji chytnul za paži. Ginny ji spoutala a neverbálně zakouzlila ševelissimo. S Bodiem si stoupli zády k sobě a sledovali, jestli se neblíží další „přátelský“ obyvatel planety.

„Myslíš, že Doktorovi vymazali vzpomínky?“ ujišťovala se Lisa, že správně pochopila tok Gregových úvah.
„Přesně tak…“
„To by museli ovládat nějakou formu magie,“ podotkla Margaret.
„Zdá se mi,“ řekla Ginny váhavě a přimhouřila soustředěním oči, „že něco cítím. Silové pole, vibruje nad povrchem, přibližuje se a zase vzdaluje.“

„Finite incantatem,“ řekla Ginny, ale hůlku držela dál v pohotovosti.
„Odejděte!“ zasyčela ta růžová, údajně přátelská dívka, jakmile vyskočila na nohy.
„Nemůžeme se tu nejdřív porozhlédnout?“ snažila se Margaret smlouvat. „Nebudeme se vám plést.“
„A omlouváme se za to spoutání. Vážně,“ přidala se k ní Lisa a doufala, že Bodie a zejména Greg budou chvíli mlčet.
„Zápisky starších našeho rodu mluví jasně,“ odpověděla dívka váhavě. „Kdykoli se objeví divní tvorové cestující v mrtvých schránkách, snažící se s námi navázat kontakt, stane se neštěstí. Běžte, bude to lepší pro všechny.“
„Říkal jsi, že jsi tu poprvé,“ ušklíbl se Greg na Doktora.