DMD č. 10. pro 10. 4. 2017. Téma: Zlé dvojče

„Dobrý večer do studia… Akviziční jednání mezi Richards-Wellingtonovou Korporací a vládními orgány pokračují již třetím dnem na půdě Michiganské polytechniky. Hlavním bodem probíhajících rozhovorů je ukončení výroby komerčních modelů a převedení projektu pod Národní úřad pro technickou homologaci. Jestli je profesor Makov i nadále ve vedení projektu nemáme potvrzeno. Ani on, ani spolumajitel Korporace Francis Wellington se jednání neúčastní. Mezi novináři se však spekuluje o vývoji nového modelu Makov III pro účely bojového nasazení…“
Na dvacátém kilometru oklahomské dálnice 44 havaroval osobní automobil v důsledku poruchy brzd. Auto i s řidičem shořelo ihned po nárazu. Identitu řidiče se nepodařilo zjistit.

How does one survive a knife to kidney?
Azad thought he killed him. No one can survive that.
But Lion was still breathing, still fighting for his life.
There is a reason why you have some things in pair. They are useful. A pair of arms, eyes, lungs, kidneys...
It’s very useful to have a backup kidney, Lion found out. When his brother had a kidney failure. You can live with just one... so he shared.
Azad’s knife never found his right kidney. That lived in someone else.
The right one... was wrong.
He has a chance. He will survive.

Neměla z té cesty dobrý pocit, jiné řešení však neexistovalo. Chvíli vše vypadalo nadějně. Potom…
Svatební hostina se změnila v krvavý masakr. Neměli šanci. Zapomněli, jak mstivý je zdejší vládce. Spolehli se na zákony pohostinnosti. Zaplatili krutě.
Catelyn pochopila, proč Walder Frey trval na tom, že slavnost bude probíhat odděleně v obou věžích – v levé pro urozené hosty, v pravé pro většinu Robbova vojska. V hlavní síni jich tak byla jen hrstka, snadný cíl pro tlupu Freyových potomků.
Opět se prokázalo, jak zlá Dvojčata jsou. Obě…
Ne, hrad nebyl na vině. To jeho obyvatelé. Nebo byl ve hře někdo další?

Místo: Ministerstvo kouzel
hodně hluboko pod zemí, dokonale izolovaný prostor, mnoho malých místností, které nechcete vidět zevnitř...
Čas: dvě hodiny v noci
jako by na tom tady záleželo...
Věc: vytvoření plánu pro další útok Řádu
neexistující teroristická skupina opět udeřila, tedy udeří, jen co to naplánuje...
Pověřená osoba: Alastor Moody
šéf speciální jednotky, té bystřejší sekce bystrozorů, těch, kteří vidí dál, hlouběji a hlavně to, co vůbec není. Ostrý jako břitva a konzervativnější než celá Sněmovna lordů pohromadě. Ale koho vlastně zajímají mudlovští politici...
Další krok: určit zástupce vhodné minority a zatknout ho za spolupráci s Řádem
vlkodlak Remus Lupin

Visiteur se dopotácel do Henriho laboratoře celý zmlácený. Henri vylepšoval něco na Castabotovi a na Visiteura se ani nepodíval.
„Henri, přemýšlels někdy, že bysme prostě zůstali kde nic nehrozí?”
„To bys nedokázal. Máš hrdinský komplex,” odpověděl Henri a konečně se na něj otočil. „Vypadáš jako kdyby ti někdo dal robopěstí.”
„Jo,” pokrčil Visiteur rameny. „Měli tebe. Dal mi pěstí. Myslel sem, žes to byl ty.”
„Chytrý tah.”
„A co moje čelist?”
„Chceš abych ti jí ubalil z druhé strany? Pro symetrii?”
Visiteur si uraženě odfrkl
„No tak, vždyť víš, že nejsem jako ty duplikáty,” usmál se a nalil jim whiskey.

Nedívej se na mě, prosím, ať tam nejsi, prosím, prosím…
Žena si hrůzou zakrývala oči.
Nepodívám se, ne!
Bože, Bože, Bože…
Když se podívám, slib, že tam nebudeš, slib, že jsem sama, prosím, ach prosím!
Žena prudce odtrhne ruce od tváře a zahledí se do zrcadla.
Děsem se jí rozšíří zorničky.
NE!!! Ne, prosím, ne, jdi pryč, jdi PRYČ!
Vjede si rukama do vlasů.
Slíbila jsi, že ji necháš na pokoji, slíbila!!!
Žena v zrcadle se sebejistě ušklíbne.
Chomáče vlasů se tiše snáší na zem.
„Tak kam jsi přede mnou schovala svou sladkou holčičku?
Pohrajeme si.“
Záblesk oceli za zády.

„To, jak mně pomluvil u princezny Zlatovlásky a jejího otce můj bratr Jasoň, nebyla tak docela pravda. Pravdivé bylo pouze jeho tvrzení, že jsme jednovaječná dvojčata a že on byl od mala ten hodný a já zkrátka ten zlý. Ale nejsem nepřející - věřte mi nebo ne, já svému bratrovi princeznu Zlatovlásku ze srdce přeju. Mezi námi, ona žádná krasavice není, i přes tu proměnu. Zlaté vlasy už nemá, jako kamufláž slouží blond paruka. Obden se musí holit, protože jí zase rostou vousy. A o ňadra dmoucí už jí dvakrát upravovali plastickou operací. Ať si to bratříček užije s celou parádou.“

,,Nechápu to. Ještě ráno byl v pohodě," kroutil Fred hlavou.
George nepřítomně hleděl do ohně v krbu.
,,Co ti vlastně řekl?" Zeptal se Harry. ,,Napřed mi nechtěl dát opsat esej pro McGonagalovou, pak mě vyloženě seřval za to, že jsem si půjčil jeho svetr, a teď už se mnou nemluví vůbec!"
,,Nepil doufám ten prošlý máslový ležák? Jak jsem říkala, abyste ho vyhodili?" Ozvala se Hermiona nevzrušeně od své eseje.
,,Nebyl zas tak moc prošlej..." Hájil se Fred.
,,Takže pil," povzdechla si Hermiona a od stolu na George namířila hůlkou.
,,Antiopilus prontus!"
George se zmateně rozhlédl a široce se usmál.

Komu se smí zpovídat ten, kdo stojí nejvýš?
Nikomu.
A tak se nezpovídám.
Stojím nejvýš, dbám o blaho všech a nemám právo chybovat.
A tak nechybuji.
Jsem měřítkem velikosti a věřím v sebe sama.
Hladká tvář mé dokonalosti nemá praskliny. Nesmí mít.
Každá prasklina by vyústila v krveprolití a s každou další kapkou krve postoupilo by mé zlé dvojče ven z polostínu.
Zatím ji s vypětím všech sil dokážu udržet. Pro dobro lidstva obětuji svůj vlastní klid.
Až jednou zakolísám, až mě břemeno světovlády zlomí, projevím slabost.
Ona se to dozví.
A využije příležitost.
A pak nám buď milostiv bůh.

Když Barbucca propadla temné straně, její mistr a zároveň dědeček neodletěl po obskurní trase do neznámých regionů jako jiní, kašl kašl. Místo toho ji začal nahánět a vzal si k ruce druhou učednici, Kerribeccu, její sestru a dvojče, která měla díky sourozeneckému poutu výrazně větší šanci na úspěch.
Nejen že to zvládla, dokonce ho vůbec nepotřebovala. S úžasem a náležitou hrdostí sledoval, jak své polepšené dvojče posílá obejmout tátu, a přirozeně se musel zeptat, jak to dokázala. Odpověď byla jednoduchá.
[„Prostě jsem se jí zeptala, jestli fakt chce být na straně toho ušatého jelimana, co si ani neumí postavit meč.“]