DMD č. 11. pro 11. 4. 2017. Téma: Mrtví můžou živí musí

Ráno vstává hodinu před tím než musí vyrazit, aby se upravila a vše nachystala s sebou.
Další hodinu trvá cesta a ona tam musí být s půl hodinovým předstihem před pracovní dobou, která trvá dvanáct hodin.
Třicet minut pauza na jídlo je naštěstí v rámci pracovních hodin a ne navrh.
Patnáct minut zabere úklid před odchodem a následuje další hodinová cesta domů.
Je třeba uklidit, připravit jídlo na další den, umýt se, když je chvilka tak shlédne novinky, než znavená padne do postele, aniž měla čas na sebe.
Mrtví si můžou spát jak se jim zlíbí, ale živí spát musí!

Smrť človeka ovplyvní obe strany – aj tú mŕtvu, a tú živú. Je tu však jedna vec, ktorú mŕtvi môžu, ale živí musia.
Pohnúť sa ďalej.
Viem, môže to byť ťažké, ale smrťou sa predsa život nekončí. Po smrti určite ľudstvo čaká niečo iné, posmrtný život, či hnitie v pekle? Všetko sú to cesty, ale človek – teda už mŕtvy sa nimi musí rozhodnúť ísť.
Pre tých živých to býva viackrát ťažšie, nie všetci sa dokážu cez smrť blízkeho človeka tak rýchlo preniesť – ale musia sa. Predsa, ich život nezastal, musia pokračovať, musia sa pohnúť ďalej a musia s tým ihneď začať.

"Ak odídete, všetkých vás dám popraviť!" vrčal ich trpasličí princ. "Zostaňte a odvaľte ten balvan! Nebudem tu ani o minútu dlhšie!"
"Vaša výsosť, prilákame tým Zplodencov. Musíme nájsť iný vstup do chodby, kde vás zavalilo." trpezlivo vysvetľoval veliteľ záchrannej čaty.
"Ale ja vám to prikazujem!"
"Výsosť!" zahrmel veliteľ. Už toho mal dosť. Tretí deň kvôli nemu prehľadávali Hlboké cesty, bojovali so Zplodencami a prevracali každý kameň, pod ktorým mohol byť.
"Vyhrážky na nás neplatia. Každý z nás je už k smrti odsúdený. A rozkazy musia počúvať len živí!"
Nakoniec ho von dostali, po svojom.
Légia mŕtvych, vždy verná svojmu kráľovi.

"Telegram pro vás, pane," oznámil Saturnin a podal mi obálku
Otevřel jsem ji a přečetl si vzkaz. Saturnin si bezpochyby všiml zblednutí mé tváře, protože mi věnoval tázavý pohled.
"Teta Kateřina nás zve na čtrnáctidenní dovolenou se svým novým manželem," vysvětlil jsem mu. "Účast je povinná. Omlouvá jedině smrt."
Saturnina však zdrcující novina podle všeho nevyvedla z míry. "Možná nastala vhodná chvíle pro návrat k plánování naší dočasně odložené polární expedice."
Náhle jsem skutečně pocítil touhu po dobrodružství. Tváří v tvář dvěma týdnům s tetou Kateřinou a jejím manželem se smrt umrznutím či sežrání ledním medvědem jevily mnohem méně děsivé.

Ze všech stran na něj dýchal mráz hrobky. Cestou mezi katafalky cítil pátravé pohledy prázdných očních důlků.
Živý. Živý! Živý! Slyšel šepot desítek hlasů jako ozvěnu. Přišel za tichým králem. Králem! Králem!
Došel až na konec chodby, kde byla malá kaple vytesaná ve skále. Mihotavý plamen lampy dopadl na shrbenou postavu vrostlou do hrubě opracovaného kamenného trůnu.
„Přinesl jsem dceru. Za ženou, ona tu někde je.“
Položil před tichého krále balíček hadrů.
Živý musí odejít. Odejít! Odejít! Tohle místo patří mrtvým. Mrtvým! Mrtvým!
Natáhnul se pro balíček.
Ona může zůstat. Zůstat! Zůstat!
Utíkal zpět chodbou mezi katafalky.
Živý. Živý! Živý!

„Jedná se o formulář C32–“
„Formulář C32 podává pouze osoba jiná než vlastník nemovitosti.“
„To já jsem, takže–“
„Osoba jiná než vlastník nemovitosti podává formulář C32 jen s výslovným souhlasem vlastníka nemovitosti, žádost 41.“
„Nemám souhlas vlastníka–“
„Soudní příkazy k souhlasu z přísl. dův. řeší oddělení 2. Zavíráme.“
„Nechci příkaz, chci vědět, jestli mám podat formulář C32–“
„Máte souhlas vlastníka?“
„Nemám souhlas, protože můj pradědeček zemřel. Můžou podle vás mrtví podávat formuláře?!“
„Náboženské otázky řeší okénko 7.“
*
„Mrtví můžou, živí musí! Haf!“ významně na ně štěkl muž oděný v tunice z formulářů C32.
„Římani. Římani jsou blázni,“ pokrčil Obelix rameny.

Členové Hlídky relaxovali u Kbelíku. Dnes konečně dopadli nelítostného zabijáka, který už několik dnů terorizoval město. Hlídky byly zesílené, všichni policajti dělali přesčasy. Do toho spousta všedních, nebombastických záležitostí, které ovšem taky nesnesly odkladu. Zmizelá holčička, okradená stařenka, ubitý mladík, několik opileckých rvaček. A spousta ubíjející administrativy. Teď si mužstvo mohlo trochu odfrknout.
Strážník Nováček si podpíral hlavu a do sklenice s pivem bručel nadávky na svinský život, svinský lidi a svinskou policejní práci. Najednou se obrátil na Reginalda Půlbotku. "Hele, Regu, víš, co nechápu? Třeba já se něčím živit musím. Ale proč u všech všudy tuhle práci děláš ty?"

Když chcete napsat dokonalou povídku, potřebujete k tomu pár základních bodů. Poměrně důležité je vytvořit smysluplnou zápletku, protože kromě životopisů to potřebuje každá kniha. Dalším důležitých kritériem jsou správné postavy. Nesmí být ani moc chytré, ani moc blbé a není ani ideální, pokud se chová přesně jako autor, pokud se tedy nejedná o autobiografickou povídku. A pak to chce i trochu uvěřitelnosti. Živé postavy musí mít nějaké povolání. Tady už záleží, o čem má povídka vyprávět, podle toho si autor vybere. Mrtvé postavy povolání mít mohou, ale většinou bohatě stačí, když existují, to je pro ně povolání samo o sobě.

Milá Mrtvá,
Snad se máš v Nesvětě stále dobře. Dnes mohu bohužel psát jen krátce; musím jít do banky, uklidit celý dům, navařit a napéct - přijde k nám návštěva a my stále nemáme dostatek peněz, abychom si mohli dovolit služebnou. Proto se s tebou loučím. Napiš brzy.
Tvá Živá
Milá Živá,
Copak se nemůžeš někdy zastavit? Vím, že pořád něco děláš. Je zbytečné se tolik snažit, budeš to mít nakrátko, pak zemřeš. Mělo by tě zajímat, co budeš mít po smrti, to jest věčné.
Budiž, užij si to.
Tvá Mrtvá
Milá Mrtvá,
Divíš se? Mrtví můžou, živí musí.
Tvá Živá

"POKUD JSTE ŽIVÍ, TOHLE MUSÍTE VIDĚT!" hlásala cedule. Menším roztřeseným písmem tam pak bylo dopsáno: "Mrtví jsou také vítáni a získají 30 % slevu."
Klačský turista Hasahn neodolal a vešel dovnitř.
Představení skončilo, principál odešel a půlka diváků také.
"Ten pejsek byl celkem šikovný, ale že by mi to stálo za tolar?" zamumlal Hasahn do prázdného sálu.
"Pche, já ti dám celkem šikovný, ty jeden pískožroute!" ozvalo se.
Turista se zmateně rozhlédl a pak upřel pohled na malého pejska.
"Haf," řekl pejsek a odběhl do zákulisí.
Turista vyšel ze dveří a zamžoural do průvodce: "Tak snad mě aspoň ten Stínov nezklame."