DMD č. 16. pro 16. 4. 2018. Téma: Dobře naložený tučňák

Tučňáci si nestaví hnízda - vejce by promrzlo. Samice ho po snesení překutálí zobákem na své nohy a přikryje břišním kožním vakem (jediná ženská na světe, kde se povislý břich cení). A umí to i otec.
Ve sněžných bouřích platí, že v jednotě je síla. Samotný tučňák by zahynul - jeho tělesná teplota je příliš vysoká a on umrzne. Více tučňáků utvoří kruh. V jeho středu dosahuje teplota až padesáti stupňů Celsia. Jaký div, že odtud tučňáci po chvíli prchají směrem k okrajům, kde je chladněji. Velký kruh tučňáků se v bouři neustále pohybuje tak, že jednotliví ptáci vyšlapávají do sněhu spirály.

„Svou práci jsem doslova žral,“ vyprávěl mi Míra Bobek.
„Víš, jaká je to lahoda surikata v trojobalu? Ochutnal jsi převalského líčka na víně z vinice sv. Kláry? Říká ti něco gorilí packa na medu a oříškách? Měl jsi tučnáka naloženého v octu?“
Přikývl jsem. Přeci jen, cedulka „XXX sponzoruje chov tygra usurijského“ nebyla sice zadarmo, ale výhody pro sponzory jsou neoddiskutovatelné.
Pak se Míra zamračil.
„Chceš vidět trochu do zákulisí? Pamatuješ, jak nás tehdá Cihlář zažaloval? Tak to určitě nebylo kvůli logu. On se stal vegetariánem, a doložka smlouvy psaná malým písmem už mu nevyhovovala. Teď dělá pro botanickou zahradu.“

Josip a Toník spolu opět seděli u jednoho dalekohledu.
"Vidíš," kývl hlavou Antonín Mrkos, "tak jsem se vrátil k planetám a planetkám. Akorát už mám pořádný dalekohled. To by se táta divil!"
"A jak se ti líbilo v Antarktidě? Články jsem četl, ale co osobní dojmy? Polární záře, příroda a tak. Kde je to hezčí? Na Vostoku nebo na Mirném?"
"Na Vostoku. Jak je totiž Mirnyj na pobřeží, nestojí práce za nic."
"Jak to?"
"Pro tučňáky není kam šlápnout. Stojí na pobřeží, čechrají si peří, čučí po tobě... a tváří se tak příšerně optimisticky jako ty!" dokončil známý mrzout Toník.

Albus Brumbál, ředitel Bradavické školy čar a kouzel, se na příchod nových a návrat starších studentů připravoval se vší pečlivostí.
Osobně překontroloval zaklínadla, která budovu chránila před nežádoucí pozorností ze strany mudlů.
Oprášil Moudrý klobouk.
Z prádelní šňůry na nádvoří posbíral všechny své vlněné ponožky.
Od skřítků z kuchyně převzal návrh jídelního lístku na zahajovací hostinu.
„Ehmhhm, ano, ano, jehněčí, opékané brambory, sirupové košíčky, tradiční puding, mátová zmrzlina, nejjemnější tučňák naložený v oleji –“
Brumbál nevěřícně oddálil svitek pergamenu na vzdálenost paže.
„Ach, samozřejmě. Tuňák.“
Povzdechl si.
Zřejmě už nedokáže déle vzdorovat snahám madam Pomfreyové vnutit mu ty zatracené půlměsíčkové brýle!
***

Máme rádi návštěvy s dětmi. Na dětech totiž nikdo nešetří. To my máme všehovšudy patnáct šantomyší, osm plyšmyší a malýho růžovýho medvěda. Je Tobiáše. Tobiáš ho strašně miluje a strašně vraždí.
Poslední dítě si přivezlo muchláčka. Důležitě s ním chodilo a říkalo: „Čuňáák! Čuňááák!"
„Tučňák, miláčku,“ opravovala ho maminka.
Druhý den se rozlehlo velké kvílení. „Čuňáááák néééníííí!“
Nebyl.
Domácí prohledali kde co. Pak si vzpomněli, co provádí s plyšáky Tobiáš.
Koukli do fontánky.
Plaval v ní tučňák, vzorně nacucaný vodou a rozblemcanými granulemi.
Dítě přestalo plakat, až když tučňák opustil sušičku.
Tobiáš ostrouhal.
Večer plaval ve fontáně opět růžový medvěd.

Hned za svítání vpluje do kanceláře vysoká a tučná postava velitele Kadrnožky v nažehleném černém hábitu s bělostnou náprsenkou, dlouhý plášť se skládá jako křídla. Dobře naložen, k práci připraven.
Strážník ve vzorném pozoru předá hlášení, poté na velitelův pokyn předvede zadrženého delikventa.
Kadrnožka vykulí oči. Vzápětí si ve skvělé náladě nakroutí knír. Už dlouho pase po příležitosti oplatit drzému liškomágovi jeho arogantní chování tenkrát, když u Kadrnožky doma odstiňoval silový vír.
Nejdřív ho nechá trochu změknout v cele. Samozřejmě v té hluboké bez oken, má už svoje zkušenosti. Pak mu pěkně sečte všechny hříchy.
Dnes bude vskutku úspěšný den.

"Chlapi, dnes v noci jdeme na to. Srovnejte si čas."
"Hotovo šéfe!"
"Kowalski, zopakujte instrukce."
"Rico vyřadí zabezpečovací systém pomocí kolíčku na prádlo. Já budu hlídat a řeknu, až se k východu ze ZOO přiblíží auto s odpadky. Pomocí hřebíku protrhnu pneumatiku, a nastalého zmatku a opravy využijeme k tomu, abychom se gumičkou připevnili zespodu na podvozek."
"Výborně," Skipper se zdál být dobře naložený. Tenhle pokus by jim mohl vyjít.
"A proč vůbec čekat na auto? Máme vlastní bojové vozidlo."
"Rico, já si do růžového auta nesednu!"
"A nemohli bysme si prostě na ten odpadkový auťák vylézt?"
"Sklapněte, vojíne!" Plesk

„Cože?“ zavyje Apolo, „To jsou ty rybičky?“
„Tučňák, ne tuňák,“ zavrčí Sikar, „ty ťuňťo!“
„A jak se nakládají?“ je zmaten Filcin.
„Gůgl nám teď nic neřekne,“ referuje Linkva, „všichni déemďáci pátrají po odpovědi na stejný dotaz.“
„Biblenet hlásí nulový výskyt obyčejného tučňáka,“ vzdychne Thea, „natožpak dokonale naloženého!“
„To ses snad ani nemusela koukat,“ stírá Sikar.
„Nepropadejte trudnomyslnosti,“ vyskočí otec, „nepomůže Batman?“
„A že si jako Netopýří muž dá k večeři Penguina?“ bortí hrady Sikar, „Batman alias Hannibal Lecter?“
„Koupila jsem k večeři něco speciálního,“ nakoukne do obýváku Taura. „Dobře naložené utopence!“
„Zachránila nás. Buřty jsou každopádně tučné!“ shodnou se všichni.

Jednou jsem byl s rodinou v ZOO.
Matka potkala kamarádku a daly si víno.
Chvíli jsem nedaleko pozoroval tučňáky. Vypadali dobře naložení, cupitali ve výběhu a štěbetali.
Šel jsem dál, až někam, kde nikdo nebyl, k výběhu pelikánů.
Jeden z nich vypadal zraněný, kulhal podél kraje výběhu.
Bylo by lepší kdyby umřel, co tak ukončit jeho trápení? Vidíš, ten velký kámen. Stačí jenom málo. Vždyť stejně jenom trpí!
Vzal jsem ten kámen a pustil jej na pelikána.
Jenom žuch, a bylo po něm.
Nikdo nepřišel na to, co jsem udělal.
Nikdy jsem o tom nikomu neřekl.
Stydím se i dnes.

Vyklopýtali z další tradiční součásti zlounova sídla.
"Pokud se chlapec drží starých zvyklostí, někde by tu mělo být jezírko s piraňami," řekla Gwen.
"Teď vám řeknu, pane Bonde, proč jsem to udělal?"
"Co je piraňa?" zeptal se mírně zmatený Amra, kterému hlášky týmu přirozeně nedocházely.
"Agresivní ryba."
"Tak to tamhleto nebude."
'Tamhleto' bylo jezírko, ale místo ryb se tam pohybovali skřehotající nelétaví ptáci. Jen skupinku spatřili, nabrali směr k nim a jejich agresivní výraz nenechával pochyb o tom, co mají v plánu.
Plán jim překazil Trins, když do jezírka hodil malý balíček. Ptáci se okamžitě potopili a ztuhli.
"Instantní formaldehyd."