DMD č. 3. pro 3. 4. 2021. Téma: Rozkaz zněl jasně

"Pojď dál, Kubo. Povedlo se?"
"Jo," odpověděl Kuba. "Rozkaz zněl jasně: Oholit."
"Přivezli zábavní pááárk," křičel Ferdík.
"To je ale velké vajíčko," řekl Honzík.
"Určitě je pro nás!" řekla Pepinka.
Andulčata přistála na Kubově hlavě.
"Jééé, skluzavka!" pípla Coco.
"Pozor, jeduuu!!!" křičel Ferdík.
"Nejsem zábavní park!" rozzlobil se Kuba.
"Kubo, andulky vidí holou hlavu poprvé, myslí si, že to je zábavní park."
Kuba už měl na hlavě i dospělé andulky. Pepíček šel vyzkoušet, co je na tom
zajímavého, že jsou tam andulčata hodinu.
"Necháme si je hrát," navrhl jsem mu.
"Ať si užívají nové hračky, já to vydržím." souhlasil Kuba.

„Ťuky, buchy, buch,“ tichý-li, nerveš pačesy, usoudili ajťáci, „s naším fištrónem nabízíme ukázkově hygienické, bezkontaktní 3D prohlídky krypt, hrobek, sarkofágů a náhrobků, vše ve vysokém HD rozlišení! I interaktivitu za mastné vícenáklady naprogramujeme: pozůstalý si za pár šupů položí k předkovi pěknou CGI kytičku.“
Rosničky strnuly. Na hřbitovech klid, stromy, neřku-li, komu se přihrají maňásci. Halas utnul nesmlouvavý povel krokodýla z kapitánského můstku: „Ticho tam v podpalubí, handlujeme!“
Odpor zažehnán sekret dýlem, že veleúrodná, na červy a jinou faunu bohatá půda z pohřebišť poputuje na revitalizaci hnědouhelných pánví, přičemž na esteticko-komunitní plastiky vrásčitých klínů dohlédnou za načechranou vatu zelené neziskovky.

V těch dnech, a vlastně i mnoho dnů předtím, z bytu příliš nevycházel. Skrytý temnotou před světem i sebou samým se marně snažil uniknout myšlenkám.
Mnoho let balancoval na křehkém ledě loajality ke dvěma pánům, až někdy sám nerozuměl tomu, komu je ve skutečnosti věrný.
Voldemort ho nutil dělat strašné věci. Brumbál ho donutil udělat ještě horší.
Zabít přítele, člověka, kterého si nadevše vážil, pro něj znamenalo smířit se s vlastním koncem.
Ale když Nagini zaútočil, konec nepřišel. Otevřel se dítěti, které celý život nenáviděl a miloval zároveň.
Rozkaz zněl jasně, ochraňuj ho. Nečekal, že její syn jednou ochrání jeho.

"Bléráno."
"No to je dost že jdeš," vylítne šéf. "Dejchni na mě!"
"Nejsem debil, když mám dosah, tak nepiju."
"Když máš dosah, tak občas zkontroluj pager, kreténě! Ruslane, dej mi výpověď toho kluka, co ho vyhodili. A jeho holky."
"Jak se jmenovala?"
"Zarecka."
"Tu tady nemám."
"Podívej se pořádně. Kdo s ní mluvil? Sakra práce, říkal jsem vám, abyste všechno zapsali!"
Ticho.
"Klídek, šéfe. Ta holka měla třicet kilo i s botama. Dost pochybuju, že by zvládla hodit z okna dvacet metrů daleko tužku, natož lidskou hlavu."
"Copak jsem to neřekl jasně? Vyzpovídat všechny možné svědky! Mohla něco vidět! Idioti!"

Jednou se Viktorka probudila a v pokoji byl Jasně znějící rozkaz.
"Ahoj, Viktorko," pozdravil.
"Ahoj, nevítaná návštěvo," pozdravila holčička, "kdo jsi?"
"Jasně znějící rozkaz," nenechal se rozhodit Jasně znějící, "a ty to moc dobře víš!"
"Jsem nějaká lozespalá a špatně lozumím," nedala se Viktorka, "kdože, cože?"
"Nebudu se představovat dvakrát!" zvýšil hlas Jasně.
"My nebudeme kamaládi," pochopila holčička, "já jsem plincezna, tatínek to žíká!"
"Mě nikdo nemá rád..." vzlykl nečekaně nezněle dosud znějící.
"Počkej," pohladila ho princezna, "když mi nebudeš lézt do uší, ale budeš vycházet z pusy, můžeme to zkusit."
A tak se Viktorka a Jasně znějící rozkaz skamarádily.

2 Základní typy rovnic a nerovnic

2. 19 Slovní úlohy

1 Generál, který měl za úkol řídit přesun zásob, vydal jasné rozkazy. Ze stanic A a B, které jsou od sebe vzdálené 170 km, pojednou proti sobě dva vlaky. Vlak, který poveze nové zásoby jídla, pojede rychlostí 80 km za hodinu a bude vyrážet v 8 hodin ze stanice A. Vlak, který poveze v opačném směru získanou kořist, vyrazí v 7 hodin a 30 minut ze stanice B a pojede rychlostí 40 km za hodinu. V kolik hodin se vlaky potkají? Jak daleko od stanice A k tomuto setkání dojde?

Noc neochotně předala žezlo šedivému ránu. Mlha neustupovala. Pluli pomalu. Ostražitě. Soumračný lovec. I kořist. Za těžkým závojem se mohl skrývat kdokoliv. Snad rybářská bárka. Drzý podloudník. Možná…
Slabý závan větru pronikl hustou hradbou. Sotva polechtal vršky košovek. Přinesl vzdálené halekání. A přece blízké. Na okamžik se chuchvalce rozestoupily. Tmavý stín v bílém příšeří.
Stačil pohled. Nevyřčené porozumění. Němá sdělení jasných rozkazů. Žádný zvon. Žádný ryk. Jen měkké dusání desítek nohou. Každý věděl, kde je jeho místo. Hladce namazané soukolí stokrát opakované rutiny. Pantomima bojového poplachu.
Čekali.
Pak vítr zesílil. Rozerval mlhu na cáry. Mihnutí vlajky nepřítele. Okamžik překvapení.
“Palte!”

„A jak sem se sem dostal?“
Hajný Ogg mu ohledně toho kouzla, kterému říkal lupa, dal kdysi jasné instrukce:
„Tak mladej, hůlkou musíš ukázat přesně na místo, které chceš pořádně vidět. Nemávat. Zaklínadlo řekni pěkně zřetelně, nic před ním ani po něm. Je to úplně jednoduché.“
„Jenoduchý, jednoduchý,“ brblal Hagrid. „To vono je. Enom sem to tentokrát jaksi potento…“
Posadil se a zoufale si vjel rukama do vlasů. „Aúú!“ dotknul se popáleného, téměř holého temene hlavy. Rozhlédl se.
Seděl v měkké hlíně, nad hlavou příkrov velikých zelených listů. A přímo u obličeje se mu houpal obrovský trs krásných žlutých banánů.

"Děti, tady pan šéfoperátor Ranzak se uvolil nám ukázat centrálu městského integrovaného dopravního systému.
Máte šanci vidět na vlastní oči místo, kam se běžně nejde dostat. Držte se pohromadě a hlavně - na nic nesahejte!"
Místnost plná kontrolek, přepínačů, tlačítek, obrazovek a displayů.
Operátoři ponoření do své práce.
Šéfoperátor zaujatý učitelkou.
Tlupa třinácti dětí - neprostupný val.
Co by se stalo, kdyby se zmáčkla všechna tlačítka zároveň? Zkus to!
Ne, bude malér.
Zkus to, UDĚLEJ TO! Nikdo se nedívá. TEĎ!
Najednou všechno bliká jinak. Ozývají se alarmy.
Operátoři poplašeně vstávají ze židlí.
Jen Kamal na mě zírá s otevřenou pusou.
Systém zkolaboval.

Mistr Yoda meditoval.

Tedy pokoušel se o to. Během poslední doby se toho stalo tolik, že to otřáslo i jeho příslovečným klidem. Snažil se vnímat Sílu, napojit se na ni, ale do jeho mysli se pořád vtíraly vzpomínky na nedávné události.

Největší nebezpečí, kterému Republika kdy čelila, bylo zažehnáno, hlavní příčina všeho odstraněna, ale to nejhorší přišlo až za několik týdnů poté, když se mladému Anakinovi a jeho mistrovi podařilo rozkrýt jeden obzvlášť zlověstný záměr. Záměr, který naštěstí zůstal neuskutečněný.

Yodovi před vnitřním zrakem stále probíhal nahraný seznam rozkazů, a ten s číslem 66 se mu vpaloval přímo do duše.