DMD č. 6. pro 6. 4. 2023. Téma: Inter arma silent Musae - lat. Ve válce múzy mlčí.

"Ani jediný verš," povzdechl si jeho přítel. "Nedokážu napsat nic."
Cliopherovi vytanulo na mysl staré přísloví jeho prastrýce a hned ho řekl nahlas.
"Ve válce můzy mlčí?" pousmál se jeho společník.
"To je moderní překlad. Moji předkové neznali válku... Byli objevitelé. Znali okamžik v bouři, kdy každá vlna může znamenat tvůj konec, každý poryv větru potrhat plachty. Myslíš jenom na holý život, píseň ti nejde na rty."
"Přitom bouře už mi pominula."
"Ale ještě nejsme v bezpečném přístavu. Ještě nesedíme u ohně u našich rodin a nevzpomínáme na zážitky z moře."
"Možná máš pravdu."
"Tvůj verš přijde. Dej mu čas."

Má milá,

chtěl jsem ti napsat dopis plný romantického vyznání a slibů, ale má cituplná múza je již mrtvá.

Válka zuří a já jsem voják, který je nastavený na autopilota. Autopilota, který musí vraždit, tak jak mu velitel přikáže.

Z mých mikrospánků mě budí obrazy oživlých mrtvol, které jsem zabil.
Přicházejí ke mně… ukazují si na mě a natahují po mě své odporné hnáty. Vidím všude jatka - odstřelené údy, zbytky těl i kusy vnitřností na okolním prostředí....
Jdou si pro mě. Za mé činy mě odtáhnou do samotných pekel.

Loučím se s tebou má drahá, již na mě nečekej.

Gabriel

Jak tak seděli v baru a čekali na podezřelé, napadlo komando i komandérku, že to asi není nejlepší využití jejich schopností, ale někdo se holt obětovat musel. Monitor tam nahoře na ně přece spoléhal.
„A máme tu smutnou zprávu,“ hlásilo zrovna rádio, „jestli patříte k fanouškům skupiny ŽABBA a těšili jste se na chystané nové album, budete si muset nechat zajít chuť. Dokud prý galaxií zmítá válka, nemá kapela dostatek tvůrčích sil a bude se věnovat výhradně charitativní činnosti.“
Orn zavyla, jako by jí propíchli mistra. Taková rána!
Aspoň ale měla další důvod, proč se snažit válku ukončit co nejdřív.

Bylo jich asi dvanáct, zabsbušení v kožešinách a v každé ruce zbraň. V teple kostelíku se rozléval jejich smrad; směsice potu, tuku a koňského hnoje.
Lidé se krčili u stěn a modlili se, aby nájezdníci jako jindy jen vzali zásoby a zmizeli. Ale tahle horda byla jiná. Došli až k malíři, jenž nehledě na okolnosti maloval. V takřka nábožném transu dokončoval právě fresku Panny Marie. Jindy divocí Mongolové snad možná i strženi malířovým zaujetím strnuli.
"Kdo to?" zeptal se velitel lámanou ruštinou.
"Panna Marie, matka našeho Pána."
Zamyšlené ticho vystřídal mongolský smích a pak se Marie rozpila v kyselém mléku.

Přišel sis prohlédnout mou malou dílničku?
Ne, nebojím se, že by mi někdy došla práce.
Lidé jsou nestálí. Opouštějí staré bohy pro nové.
Pořád!
Někteří ani nestihnou opustit kreslící prkno.
Házím je do té bedny v rohu. Někdy se hodí.
Jak říkám, lidé jsou nestálí. Opouštějí, co je. Vracejí se k tomu, co bylo.
No, spíš bych řekl, že to jde ve spirále, než v kruhu.
Ten velký na ponku?
To je Válka. Každých pár let dělám novou verzi. Vylepšenou.
Lidé se ho nedokážou nabažit.
Vážně.
Ty malé vzadu?
To jsou múzy.
Abych ušetřil čas, udělal jsem je rovnou němé.

„Tohle je asi poprvé, co jsem tu písničku slyšela pořádně,“ prohlásila Evangeline a se napila piva z lahve.
Rodrigo Campos se opřel o svojí kytaru a věnoval jí pokřivený úsměv. „Co jí říkáš?“
Jeho bratr Manuel si dál brnkal na banjo. Byl zlatavý letní podvečer, seděli na břehu Úžiny a užívali si klid, kterého se kolem bratří Camposů obvykle vyskytovalo málo. Jejich koncerty zpravidla končily zapalováním popelnic, rozbíjením oken a zatýkáním.
„Hudebně ani textově nic geniálního,“ řekla Evangeline. „Ale to nebylo psané pro múzy, co? Spíš pro nějaké bojové duchy.“
Rodrigo pokrčil rameny. „V boji za svobodu je přednější účel.“

Julia, maminka a teta. Bratránek Saša. Saša pořád žvanil, když byli v divadle se školou. Julii se líbilo divadlo zvenku, třeba když před ním stál vánoční stromek s andílkem na vršku a sněžilo.
Co to vlastně bylo za představení? Už si nepamatuje.
Program letos seškrtali na to jedno slovo.
Jsme tu správně, řekl Saša, když si ho přečetl. Správně, opakovala maminka takovým divným hlasem a držela Julii za ruku, až to bolelo.
Sirény a výbuchy. Píšťaly a bubny.
Julia se v duchu změnila v andílka z vánočního stromku a modlila se: DĚTI. DĚTI. DĚTI.
Maminka vykřikla.
A pak bylo ticho.

„Jsi si jistý, že bysme se s ní měli setkat? Pravidla to nedoporučují.“
„Nebuď srab, Denisi! Kdo se to doví? Tady to je.“

Vešli do nevábné špeluňky. V koutě seděla statná čtyřicátnice a mávala na ně. Sotva dosedli a objednali si, spustila: „To jsem ráda, že jste dorazili. Koukám, že je nás víc nespokojených s ONI. Chci, abychom v sobotu vyrazili na místa, kde nás ti zmrdi napadli.“

Denis Creevey měl co dělat, aby nevyprkl pivo. Naštěstí ho zachránil jeho společník.
„Ale já v sobotu nemůžu, jdu na koncert.“
„Žádný koncert! Jsme ve válce s nadpřirozenem! Inter arma silent musae.“

Ruka udělala tah štětcem po plátně. Pod obratnými prsty malíře vznikala kombinace malby a částečné fotografie. Pomalu namočil štětec do zelené barvy, opatrně nanášel vrstvu po vrstvě. Dával si záležet i na detailu pouhého oka, potřeboval, aby barvou odpovídalo oku muže na fotografii.
Ve válce múzy mlčí, vybavil si latinské přísloví. Inter arma silent Musae bylo pravdivé. Za války po štětci a plátnu nesáhl, nemohl. Přenášet na plátno tyhle vzpomínky bylo bolestivé i pro něj, národ.
Tak… poodstoupil od stojanu. Zítra dodělám poslední detaily. Obraz měl rozpracovaný delší dobu. Na výstavě se vydraží… litoval, že Arthur Kirkland se toho nedožil.

Uprostřed zuřící bitvy Stalin diskutoval s maršálem Žukovem o plánech nové ofenzívy.
"Co myslíš, soudruhu Žukove, jaký směr máme zvolit pro útok?"
"Přímo na západ, soudruhu Staline."
"Jdi a připrav plány, soudruhu Žukove!"
Když Žukov odcházel, zamumlal: "Zasraný kníráč..."
Zaslechl to Molotov a obratem napráskal Stalinovi. Žukov dostal rozkaz vrátit se okamžitě do Stalinovy kanceláře.
"Koho jsi měl na mysli, když jsi řekl Zasraný kníráč, soudruhu Žukove?“
V rozporu se slavným citátem políbila Žukova múza a tak odvětil: "Samozřejmě jsem myslel Hitlera!"
Stalin se otočil k Molotovovi a zeptal se sladce: "A koho jsi měl na mysli ty, soudruhu Molotove?"