DMD č. 21 pro 21. 4. 2024. Téma: Úsek častých nehod

Bořek si setře pot z čela.
Hodinu to trvalo! Úmorně nekonečnou hodinu piplavé práce, kdy improvizovanými dřevěnými nástroji opatrně odsunovali šperky od nebezpečného ametystu.
Dvakrát dřevo chytilo plamenem. Jednou zdivočelý krevel uštědřil Kačkovi takovou ránu, že ho museli křísit. Bořek sám se neopatrně řízl o trčící hrot zlaté brože. Do toho neustálé Evženovo napomínání, Kačkovy strachy, aby něco zbytečně nepoškodili, Velenínského sakrování…
Teď konečně ametyst leží osamocený uprostřed širokého kruhu solné hráze.Jeho ničivou sílu uzamkla ochranná bariéra. Sféry nerušeně svítí.
Evžen si v hlubokém zamyšlení kouše rty, nervozita z něj přímo sálá.
Bořek pochopí: Kratičká chvíle úlevy pomalu končí.

„Ach, Crowley… Nic netrvá věčně.“

Bolest byla ohlušující. Oslepující. Paralyzující. Řítil se městem, aniž by tušil kam, aniž by viděl na cestu, ruce se mu třásly a po tvářích stékaly slzy, které se neobtěžoval utírat.
Poprvé v životě obnažil svoji duši, nabídnul svoje černé, okoralé srdce na dlani… A Azirafal ho popadnul, a ještě tlukoucí rozdupal na bolavou, krvácející kaši.

Jezdil a jezdil, dny míjely, až najednou stál znovu před knihkupectvím. Zaostřil na nejbližší značku.

Úsek častých nehod, stálo na ní. Vysoké riziko zranění, postupujte opatrně!

Světla zhasla a ptáci poplašeně uletěli, jak se celá čtvrť otřásla pekelným, hysterickým smíchem.

"Proč vlak z nádraží odjíždí právě v 9:16 a ne o minutu dříve? Za jednoduchou informací v jízdním řádu se skrývá obrovské množství vstupních dat, především požadavky dopravců i omezená kapacita železničních tras. Klíčové zůstává zajištění dopravní obslužnosti občanů, již mapuje sčítání lidu," rozněžnil se předseda ČSÚ Jáchym Sedlo.
"Do sčítání zařazujeme otázky na dojížďku a vyjížďku pravidelně, abychom mohli monitorovat trendy v oblasti mobility. Nechceme však lidi sčítat, ale násobit, protože jinak při dopravě rychle ubývají. Hlavně cestami do Půlnoční říše, to je úsek, kde často nezbývá než škrtnout, co se nehodí," doplnil Sedlo.
A nezapomeňte na Zapomenutý kraj.

Dnes vám budu vyprávět o tom, proč se jednoho dne na cestičce ke studánce pod skalou objevilo varování Úsek častých nehod.
To bylo tak. Lidé chodili do studánky pro vodu už od nepaměti. Asi tak stejně dlouho v té studánce sídlila žába. Někteří tvrdili, že je to pořád ta samá, ale pravdivost této teorie se nikdy nepodařilo potvrdit. Já bych o tom pochyboval, žáby moc dlouho nežijí. Zvláště malí milí skokani.
Jenže tenhle jednou milým být přestal. Začalo to tím, že se zakousl do nosu rychtářovy děvečky. Potom kousl Pepíka, který byl za školou. A pokud neumřel, kouše lidi dodnes.

"Budem potřebovat jméno," prohlásil Mael.
"Recht, když to není jednorázovka, je potřeba jméno," souhlasil Robal.
"Mě na tom nezáleží," zabručel Gazen.
"A co ty, Airo?"
"Nic mě teď nenapadá, hlavně ne něco trapnýho, jako třeba Růžovej králíček."
"Je to vážná věc, blbý jméno může kapelu pohřbít!" rozvášnil se Mael.
"Tak chce to něco drsnýho, zabijáckýho."
"Jasně, Robale, a budou nás zvát ledatak na pohřby," odpálkovala Aira.
"Chce to něco záhadnýho, třeba Obfuskátor," vymyslel Mael.
"To zní jak flusky, já navrhuju Mrtvá vrána," bral se za své Robal.
"Já navrhuju Kosatka," přidala Aira.
Gazen kroutil hlavou: "Whatever, pak mi dejte vědět."

Manželé jedou autem. Najednou manželka povídá:
„Už mě za těch 15 let začínáš iritovat, nechám se rozvést.“
Manžel mlčí.
Manželka: „Budu chtít náš dům.“
Manžel mlčí, ale přidá plyn.
Manželka „A obě konta a auto.“
Manžel mlčí a opět zrychlí.
Manželka: „A nechám si obě děti.“
Manžel mlčí, opět přidá plyn.
Manželka: „Stejně už několik let spím s tvým nejlepším přítelem.“
Manžel nic neříká, jen znovu přidá plyn.
Manželka (rozzlobeně): „Proč nic neříkáš?“
Manžel s klidem: „Zaprvé tohle je úsek častých nehod, tak se soustředím, zadruhé já mám všechno, co k životu potřebuju.“
Manželka: „A co to je?“
Manžel: „Airbag!“

„Byť profesorom u nás je vcelku jednoduché,“ povedal riaditeľ Oremuáš potenciálnemu uchádzačovi o prácu, keď prešli zlatou bránou na dvor. „Len si musíte dávať pozor na ohnivých krtkov.“
„Prosím?“
„No iste. Tí beťári radi pľujú oheň. A nepribližujte sa k metánovým gejzírom... Ale vnútri je to bezpečné. Uznávam, študenti sú nezbedníci. Možno sem-tam natrú schody olejom. Možno položia pod katedru pytóna. Však sú to deti.“
„Majú aspoň sedemnásť.“
„Nehovorím? Radi sa bavia. Tak buďte ostražitý.“
„D-d-dobre. A čo klebety o tajných chodbách?“
„Pravdivé. Ale opatrne. Raz sa v nich stratila profesorka. Našli ju o tri mesiace. Mimochodom, máte úrazové poistenie?“

Doktor vstoupil do dveří, kterými běžně procházela jenom ta nejluxusnější klientela. Přivítání bylo vlídné, dívky se smály, ale vulgarity a oplzlosti v jeho přítomnosti nechávaly ve svých pokojích.
Znal je všechny. Elsu, Andělu, Marion, Chapeau Rouge, Rinu i Tony. Zevrubně je prohlédl a nabral jim krev.
"Elso... zítra přijdeš na venerologii, bohužel. Tři týdny máš odstav." Nesmlouvala.
Pak promluvil s majitelem.
"Ty pracovní nehody se vám tu dějí dost často. Víte, že je to ilegální, ale tři děvčata vám zase musím vzít na 'kyretáž'. Bude vás to něco stát."
Koutecký jen pokrčil rameny: "V tomhle řemesle se nehody stávají denně."

"Mohl byste mi vypovídat ještě jednou, jak se to rozeběhlo?" obrátil se inspektoršéfinspektor na strážníka.

"Seběhlo? Zdálo se to jako obyčejná nehoda, ale-"

"-Náhoda! Pche! Opravdově nefalešný kriminalista ví, že náhody jsou nečasté!"

"Nehody. To auto narazilo do sloupu. To je tu často. Stojí tu přece ta značka."

"Tak značka! To je mi náhoda! Stojí tu značka častých náhod, a proto tu auta narážejí do zdí? Néhoda, to se vám nějak hodí!"

"Ale tahle nehoda byla úmyslná. V tom sloupu byl rozvod elektřiny. Vypnuli proud všude okolo, a tak mohli-"

"Vaše rozvody mě nezajímají. Ta značka. Kdo ji sem posadil?"

Jeden chladný zářijový večer šel profesor lektvarů Severus Snape po bradavických pozemcích, zatímco si naštvaně přemítal:
Potter i s tím pitomcem Weasleym si jedou létajícím autem do Bradavic. Prozradí nás sedmi mudlům, kteří to určitě někomu dalšímu řekli, a Weasleymu se jaksi zasekne tlačítko zneviditelnění auta tak, že ho nemůže zmáčknout, nakonec s Potterem nabourají do vrby mlátičky, své auto kompletně zničí, a ředitel Brumbál jim za to dá jenom trest! Měl je za to vyhodit! Oba!
Snape mezitím došel opatrně k vrbě mlátičce a do kmene zatloukl hřebík a na něj pověsil ceduli s nápisem POZOR! Úsek častých nehod!