DMD Bonus č. 7 pro 25. 4. 2024. Téma: První čtení

Jsem klon!
Co to znamená?
Že mě vyrobili na Kaminu a naučili všechno, co musí voják znát.
Jak střílet, a létat, a pochodovat do rytmu. Jak poslouchat rozkazy svého generála.

Jsem klon!
Co to znamená?
Že mám tisíce bratrů. Vypadají jako já, mluví jako já, a stojí mi vždy po boku. I já jim stojím po boku. Když se spolu, nebojím se.

Jsem klon!
Co to znamená?
Že sloužím Republice a všem v ní.
Když přijdou nepřátelé, budu držet svůj blaster pevně v ruce a nenechám je projít.
Že nemám cenu že jsem droid že se nemám ptát, jen umřít

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "Vyprdnoutsenato! Tisíciletej brouk a krevety a záprtek!"
To je Starý Smrďa Rum.
To není můj tatínek.

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "Dhobrý dhen, mhladý bháne."
To je Igor (některý).
To není můj tatínek.

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "Dáte si uzenku? Se skoro opravdovou masovou chutí."
To je Kolík Aťsepicnu.
To není můj tatínek.

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "Dáš pejskovi suchar? Haf?"
To je pejsek Gaspoda.
To není můj tatínek.

Ahoj!
My jsme netopýři.
Netopýrů je spousta druhů. U nás žije 27. Živí se můrami, komáry, brouky a pavouky. Každý druh má rád něco jiného.
Lovíme rádi u vody. Je tam hodně hmyzu.
V zimě spíme v jeskyních, sklepích nebo stromech.
Na jaře se probudíme.
V létě bydlíme na půdách, dírách ve skále a dutinách stromů. Máme rádi i okenice.
Máme miminka jako lidé. Jedno nebo dvě ročně. Miminka jsou holá, slepá a pijí mléko od maminky.
Žijeme dlouho. Některé druhy dokonce žijí 40 let.
My dvě jsme se zranily a přišly o křídlo. Od té doby žijeme u lidí.

Táta a tuřín

Táta nemá maso. Masa je pořád málo.
Táta mele tuřín. Tuřínu je hodně.
Táta, máma i Ema mají tuřín k snídani, obědu i večeři.
Ó, my se máme!

Úkol: Přineste tuřín.

O ošklivých protestantech

Protestant má velký nos, ostré zuby a rohy.
Protestant chodí po ulici a žere děti.
Ema je opatrná. Ema se drží mámy za ruku.
Správně, Emo.

Úkol: Nakreslete protestanta.

Na procházce

Máma, táta a Ema se prochází venku.
U lesa je lípa. Na lípě sedí ptáci a visí lidi.
Ema se raději dívá na ptáky. Pípípí!
Prásk! Lípa je vejpůl.

Úkol: Pohřběte mrtvé.

Bylo nebylo, v období zvaném Heian se po Japonsku procházela liščí bohyně. Byla ukrytá pod slupkou krásné ženy, co říkala si Kuzunoha, a hledala nejmoudřejšího muže, který v Japonsku žil.
I nalezla liška sobě rovného, mudrce Abe no Jasunu, a narodil se jim velice speciální syn. Dostal jméno Seimei, ale nikdo mu nikdy neříkal než Ónmjódži, protože nadán byl schopností vidět budoucnost, léčil rukama a bylo téměř nemožné ho zranit.
Seimei se stal ochráncem japonských císařů, staral se o jejich blaho i o blaho celého Japonska.
Traduje se, že dožil se dlouhých sto dvacet osm let a pak se rozplynul.

Ahoj Mášo,
pamatuješ si mě z návštěvy v Praze? Jsem od Katji z práce. Byl jsem s vámi o víkendu na chatě a prošli jsme lesy křížem krážem. Uměl jsem trochu a špatně rusky.
Čas opravu letí a ty už máš dokonce vlastní e-mail. Katja mi ho poslala pro případ, že se jí nedovolám jinak. Však víš, že se nemůže ani přiblížit ku počítači.
Prosím, hned jí ho vytiskni a dej. Potřebujeme pomoc.
Tohle je pro ni: Vesper 5:45
Moc děkuji!
Roman
PS: Napiš mi pak, jak se máš. Jakpak se má Arja? Už z ní musí být veliká kočka.

Z přístavu jsme vypluli na konci léta. Počasí nám přálo. Loď plula dobře. Naším cílem byla pirátská loď Racek.
Ale uplynulo mnoho dní a po pirátech nebylo nikde ani stopy.
Pak jsme objevili vrak. Z něj se nám podařilo zachránit pár trosečníků. Jejich loď potopil Racek. Zdálo se, že je nepolapitelný.
Ale náš kapitán je mazaný jako liška. Připravil na piráty past.
Piráty není jednoduché polapit a zažili jsme ještě spoustu doprodužství. Na několik dní jsme ztratili vítr a nemohli se pohnout z místa. Trápilo nás horko a jiná protivenství.
Nakonec piráti na naši lest skočili.
Bylo to slavné vítězství.

Je hezký letní den v lese.
Zajíček sedí na pařezu a čistí si nehty.
Jde kolem liška, vycení zuby a ptá se: „Zajíčku, co tu děláš?“
Zajíček odpoví: „Sedím na pařezu, čistím si nehty a chystám se porazit medvěda.“
Liška se lekne a uteče.
Jde kolem vlk, vycení zuby a ptá se: „Zajíčku, co tu děláš?“
Zajíček odpoví: „Sedím na pařezu, čistím si nehty a chystám se porazit medvěda.“
Vlk se lekne a uteče.
Jde kolem medvěd, vycení zuby a ptá se strašným hlasem: „Zajíci, co tu děláš?“
Zajíček odpoví: „Sedím na pařezu, čistím si nehty a kecám a kecám.“

Jeden veršotepec předestírá, že holky jsou na světě proto, aby z nich byly maminky (zdává se mu o šestiletých děvčátcích, které se usmívají a něžně ho hladí), zatímco páni kluci jsou k tomu, aby se točil svět, jinak by se samo sebou zastavil (a tatínků netřeba, šestiletým netřeba otcovstvím kazit náladu). Jiný ví, že i tatínek se usměje, protože bude neděle, a v neděli je internet, v sobotu je zas výlet, nebo naopak, to je jedno, rým se povedl, tudíž je BÁSNÍK vhodný do čítanky.
Rodina je máma, táta, Kuba, Běta.
Teta má tele, tele je milé. Máš jen tetu? To je nemilé. V čítance neexistuješ.
Máš mámu a mámu? Neexistuješ.
Máš tátu a tátu? Neexistuješ.
Kuba je Běta?
TADY JE SVĚT JEŠTĚ V POŘÁDKU!
Máma uklízí, pere, vaří.
Táta pracuje. Řídí auto. A svět.
Ema nese mísu, máma mele maso, táta není vegan, ještě aby!
Je tele milé?
Ham!

V Anaikotu je všechno daleko. Anebo ještě dál. Domy jsou rozházené po kopcích jako hračky v dětském pokoji.
Cesty jsou špatné. Ušlapaná hlína. Kamení. Připomínají rozbitou horskou dráhu. Při přecházení se nikdo nerozhlíží. V celé vesnici není jediné auto.
A tak se do školy chodí pěšky. Několik kilometrů. V horku. Dešti. Je to těžké, ušlapat tu dálku. Neztratit tašku. Neumazat školní uniformu.
Každé ráno projíždí Anaikotem kouzelný autobus. Vlastně pěškobus. Učitelé cestou do práce staví u každého domu a přebírají svoje žáky. Pomáhají jim, vedou za ruce, přemlouvají, utírají slzy. Nejmenší děti nosí na zádech.
Ukončete nástup. Příští zastávka škola.