Moje články

Fandom: Equilibrium
Paluba se otřásala a byla neustále smáčena novými přívaly vody. Bouře venku zuřila v plné síle, jen naprostý magor by se v takovém počasí vydal na moře.
Posádce to bylo putna. Tři muži hráli jakousi morkou variantu kanasty a čtvrtý, poněkud bledý, se vznášel za kormidlem a nadával v nějakém naprosto nesrozumitelném jazyce, tedy holandsky.
„Kolem téhle vlny už jsme jeli dvakrát, kapitáne,“ ozval se od špatných karet nejopilejší hráč a dál ředil krev.
„Nic proti, pánové, ale ten kormidelník je nějakej divnej,“ pravil druhý a třetí vyložil postupku.
„Příští trajekt vybírám já,“ uzavřel diskusi a karty jim vzala voda.

Upíří kuchař vídeňského hraběte měl mizerný den. Včera zjistil, že musí připravit hostinu o čtyřech chodech pro třicet upírů. V tom spěchu se mu nakonec povedlo sehnat dost panenské krve a dalších prvotřídních ingrediencí, ale pomocníci, kteří měli přijít ráno, stále nedorazili.
Nasupeně procházel kuchyní, míchal lehký rh negativní sorbet a kopal do věcí. Náhle se ve dveřích zjevila tři individua, ale jejich vzhledu nevěnoval kuchař pozornost a okamžitě je pověřil krájením rajčat.
„I když přišel věci sekat, nejdříve se musí zeptat. Jen takový lehčí kvíz – má tohleto správný říz?“ otázal se Edvin, načež kuchaři něžně nacpal česnek do nosu.

Fandom: Equilibrium (rok 973)
Svatý Florián byl z diplomatické návštěvy Valhaly naprosto zdrcen.
„Toliko hříchu,“ bědoval a otevřel dveře, které odhadoval, že vedou ven.
„Smilstvo!“ vykřikl, rychle zavřel a prchal, až na schodech zakopl o společensky zmoženého bojovníka.
„Lenivost,“ kroutil hlavou a pokračoval do jídelny.
„Obžerství,“ sedl si zdrceně na nejbližší volnou židli a smutně koukal.
„Šáhni mi na tu kotletu eště jednou a urvu ti hlavu,“ ozvalo se nedaleko.
„Lakota, hněv, závist.“
„Co to meleš, šupáku?“ otázali se trojnásobně obvinění jednohlasně.
„Pýcha.“
„To je všechno?“
„Něco přidáme,“ odvětil svatý muž a odešel. Netřeba snad dodávat, že svým nadřízeným spolupráci se severskými bohy nedoporučil.

Fandom: Equilibrium
„Co to bylo?“ burácel plukovník od rozlitého čaje na své podřízené chvíli poté, co se centrála letového provozu přestala otřásat.
„Znělo to jako výbuch hlavice W45, pane,“ vysypal mladý poručík a urovnal si headset.
„Jak daleko?“
„V atmosféře,“ pronesl mladík zmateně a nevěřícně kontroloval monitory.
„Kontaktujte velitelství,“ zavelel plukovník, „jestli se pokračující IRA nějak dostala k jaderným zbraním, máme tu úplně nové Trable a tyhle budou za všechny prachy.“
Nad nočním Belfastem prolétající Edvin právě začal mlátit hlavou o radar pohlcující šupiny své dračice. Očividně nebylo moc taktické nakrmit ji před letem za druidy kosatkou, která působí drakům silné nadýmání.

Ha, rubrika pro experimentální neokryptonarcisty, tady nesmím chybět.

O DMD mi řekla Tess na tom pražském conu, co už není SCon. O loňském taky, ale to to ještě SCon byl a taky jsem na to stihl zapomenout. Letos jsem se nicméně vydal na epickou prokrastinační cestu napříč jedním fandomem a v bonusech navštěvuji takové, které tu zatím nikdo neprznil. A zatím jsem nic nekomentíkoval, ač čtu skoro všechno, mhíííííííííííííííí.
Jakožto diskordiánský papež nepíšu drabble vůbec a radši dělám konstruktivnější věci, například šířím fámy o Tess a dalších, co neaktualizují svoje stránky. Podílím se také na tvorbě universa Equilibrium a pak taky metavedu dvě podobná textová rpg, jedno ve vesmíru Mass Effect a druhé ve vesmíru Star Wars, oboje značně alternativní a již propagované Miou. Na obé sháníme další aktivní komplice, takže i kdokoliv odsud je vítán. (ano, toto byla reklama)
Jo a taky mám samořejmě blogísek.

(a ostatně soudím, že by Jediland měl být updatován)

Fandom: Equilibrium (rok 2027)
(vulgarismy jsou v ceně)
Edvin byl v koncích. Dva vyšší upíři ho přivázali ke zdi a oznámili mu, že našli způsob, jak ho zabít definitivně.
Takže žádný návrat na Valhalu a pomsta ze záhrobí, napadlo ho a přehrával si poslední desetiletí ve službách bohům. Bylo by fajn, kdyby mu to dneska chtěli oplatit. Rozhlédl se, nikde nic, jen upíři začali čarovat.
Už pochopil, že je sám, když upírům v krátkém sledu shořely hlavy a jemu se naskytl pohled na supícího Tóra s dvouhlavňovou brokovnicí.
„Nešukat mi dceru, tak na tebe seru a ten sedmnáctý díl Firefly dokoukám, jasné? Tak pohni, ať stihnu aspoň konec.“

Fandom: Equilibrium (rok 944)
Slunce už dávno zapadlo za obzor, ale ohně osvětlovaly skalnaté pobřeží víc než dostatečně. Za posledních šest hodin se tu shromáždilo neuvěřitelné množství přepychově oděných osob, které se na dnešní večer dlouho připravovaly.
Jedním z účastníků byl Harald Vargsson, jeden z vlivných islandských Godirů a shodou okolností také alfa faerské vlkodlačí smečky. Nasával pachy a věděl tak, že je v davu hned několik dalších lykantropů, upírů a nějaká ta víla, leč nemohl poslechnout pudy a rozsápat všechny na nudličky. Všichni zde byli jako někdo jiný, hotový maškarní bál.
Od řečnického kamene se ozvalo odkašlání a letošní první zasedání Althingu započalo.

„Takže zase letíme naslepo, jo?“ vztekal se Björn, když se dozvěděl, že pro oblast nejnovější mise ve jménu božstev nemají sebemenší informace.
„Snad to nebude horší než když tenkrát Njörl přinesl tu mapu z Atlantidy. Chápu, že nás poslali na místa, kde podle ní měli být draci, ale když jsme se pak utopili v moři, museli nás fakt posílat prověřit ještě místa, kde měli být nějací špinaví lvi?“
„Aspoň jste si pořádně zaplavali,“ utrousil Sampo sarkasticky a dál mazal kalašnikova.
„Ani ne, bylo to přímo do hnízda mantikor,“ mávl válečník rukou a vysloužil si pár překvapených pohledů. „Chutnaly jako kuře.“

Komandér Bigglesworth, kapitán fregaty Velkolepého britského impéria, s reakcí na nouzové volání dlouho neotálel, dopil čaj a okamžitě rozhodl o změně kurzu. Byla-li kolonie Nové Hebridy skutečně napadena, mají jako nejbližší loď povinnost ji bránit.
Cestou studoval záznamy a mračil se čím dál víc. V sázce bylo přes sto tisíc občanů a značné materiální statky v tamních továrnách, to všechno bez adekvátní obrany.
Po dvaadvacetihodinové cestě skončili přímo nad cílem a pochybnosti rázem zmizely. Planeta byla vypleněná a na orbitě odpočívala flotila černých křižníků čerstvě nakrmených Nosferatu.
HMS Hope sestřelili jedinou znuděnou salvou dřív, než stačila znovu nahodit nadsvětelné motory.
Fandom: Equilibrium (rok 4012)

Fandom: Warhammer
Klan Moulder slavil další úspěch. V Pekelné jámě daleko na severu, kde mráz zahubil všechny nežádoucí kolemjdoucí, zrodilo se monstrum. Vyrostlo z něčeho nenápadného a podceňovaného, v čem se ale díky úsilí skaveních vědců, tunám vrásence a v neposlední řadě díky zlovůli Rohaté krysy probudila zabijácká stvůra.
Krmili příšeru zmutovanými trpaslíky, lidskými otroky a samozřejmě také notnou dávkou směsí, jejichž složení nezvládla většina smrtelníků ani přečíst, natož přežít. A krmili ji tak po dlouhé roky. Obří krysy, chlupatí baziliškové, slepí ještěři, všechny tyto pekelné stvůry vypadaly najednou naprosto zanedbatelně, když se postavily do blízkosti této horké novinky. Dorostla do epických rozměrů, její šlahouny se sápaly po všem živém v okolí a jed, který vylučovala, paralyzoval už v miniaturních dávkách.
Název prototypu zněl tak neškodně: Bellis belatorius. Klanový Lord se těšil na testy. Možná by ji mohli uspat, naložit na loď a poslat ji jako dáreček do nejbližšího lidského městečka. Určitě by to byla náramná psina, ale taky by odhalili svou nejnovější zbraň lidem.
Naneštěstí pro něj už o projektu dávno věděl Lord Sneek, který hodlal prašivce z Moulderu trochu uzemnit. Jeden z jeho nejlepších vrahounů se proto prokopal až sem, aby bestii vypustil.
Peklená jáma byla najednou o trochu pekelnější.
___
PS: Omlouvám se za pseudopřeklady, bylo to narychlo a materiály mám jenom v angličtině

Fandom: Equilibrium (rok 1317)
Děs a zoufalství, zhruba tak nějak by se daly shrnout pocity chudáka, který se právě šoural k tabuli tempem vskutku umrlčím. Jednou byl ale vybrán, údajně náhodně, a tak odhodil veškeré pochybnosti a nadechl se, aby přednesl všechno, co o probírané látce věděl.
Okamžitě ho zaměřil jeden pár zvědavých očí a pár desítek párů očí naprosto nepopsatelně znuděných. Shrnout obsah tří ság se mu nakonec povedlo v rekordním čase, ale odezva posluchačstva nebyla valná. Přední řady spaly, zadní po sobě házely útrpné pohledy a sem tam kalamáře.
Naučit berserkery základy dějepisu, to byl i pro Snorriho Sturlusona úkol naprosto vyčerpávající.

Fandom: Equilibrium (rok 1982)
Pytlák už šest hodin obcházel svá železa, ale až v posledních se něco chytilo. S neskrývaným údivem pozoroval, jak na něj už z dálky nenávistně hledí lapený šedý medvěd úctyhodných rozměrů.
Cáry hadrů, které zvířeti visely kolem krku, nepovažoval za důležité a připravil si pušku. Monstrum chvíli civělo do hlavně a pak se otočilo zády. Chroupání, které slyšel, považoval muž za snahu rychle sežrat návnadu, když už ho stála život. Teprve když zaslechl prasknutí kosti a uviděl, kterak na něj skáče běsnící příšera, zalitoval, že nevystřelil dřív.
Valborg Hoydal dnes nebyl ve své kůži, ale ta pracka mu brzo doroste.

Fandom: Equilibrium (rok 1066)
Byl naštvaný. Oba drzé lapky se mu sice povedlo zabít, ale sám na tom byl dost špatně. Vyčerpáním padl na slaný písek a sledoval, jak z něj proudem teče krev.
Jak ležel, uvědomil si, že smrtí v boji si zaslouží věčný život na Valhale, kde mu nic nebude chybět. Naštvanost byla ta tam. Usmál se na přilétající valkýru a byl rád, že o své víře nikdy nepochyboval. Poslední pohled na moře si chtěl užít.
„No tak, nezdržuj,“ pokárala ho s úsměvem na rtech Hlökk. „U Stamford Bridge se to začalo mlít, nemám na práci jenom tebe.“
Závěrečný výdech ochotně urychlil.

Fandom: Equilibrium (jeho pokřivená paralelní realita)
Dnešní brífink se výjimečně konal u Freye v Sessrúmniru, protože tentokrát to byl bůh lásky a plodnosti, prostě sexu, kdo potřeboval něco zařídit tam dole. Konkrétně osvobodit jednoho seidmadra, runového kouzelníka, ze spárů upířích hraběnek.
O té zemi měla severská rozvědka jen kusé informace od svých slovanských spojenců, protože víra tam dávno vymřela. Vaří tam údajně nejlepší pivo na světě, prezidentka aktivně popírá globální oteplování, za které ostatně můžou ty čubky z Pekla, a taky se tam strašně krade.
„Dost keců, šup z vámi do Prahu,“ zahřímala Tóra na Edvinu a její spolubojovnice, Arnu a Mey, načež je bleskově přenesla.

Svatba se povedla výtečně, jen co je pravda. Arne Magnusson, ženich, sice trval na tom, aby se na hostině nejprve podával tradiční islandský hákarl, takže umřelo víc lidí na otravu jídlem než alkoholem, ale on i Hervora, nevěsta, jen zářili.
Potíže začaly, když Islanďan pozvolna přestal navštěvovat společné pitky a bitky. Důvody uváděl podezřelé, ale tvářil se vážně. Zbytek jednotky samozřejmě spekuloval, co se to děje, ale protože byli svobodní, pravý důvod jim unikal. Teprve když odřekl účast na chcípáckém soustředění na Haltiatunturi, uhodili na něj.
Se slzami v očích přiznal, že jde s manželkou na Labutí jezero, podpantoflák jeden.

Zdálo se, že po včerejší bouři, která je málem smetla do moře, budou mít dnes všichni volno.
"Nebe by se mělo co nevidět vyjasnit," vysvětloval Barnabáš kolegům a díval se přes roztrhané plachty směrem ke stěžňovému obrtlíku.
Ten náhle povolil a události, a nejen ty, se daly do pohybu. Uvolněné ráhno donutilo k odvážnému úskoku dokonce i princeznu Romy a shodilo z horní paluby pytel, z nějž se vše sypalo dolů, kde pod proutěným košíkem obědval Čiko dnešní desátý žalud.
Když se konečně vyhrabal, spadla na něj ještě poslední věc - jadeitová krychle, kterou měl po jejich návratu dostat strýček Ivan.

ako každý rok, i letos se Chcípáci, ono Odinovo elitní komando proslulé svým specifickým přístupem k práci, rozhodli upéct svému milovanému šéfovi dortík k dalším smrtozeninám.
Použili již klasický piškotový korpus a spoustu šlehačky, kapku rtuti pro barvu, lžíci kyanidu draselného pro vůni, nějaký ten melittin, ať je to zdravější, a samozřejmostí je dovnitř zabudovaná směrová nálož, ať to má grády.
Pokud by náhodou hodlal přežít a úplně si tak zkazit celou oslavu, bezpochyby ho zabije to výběrové francouzské víno, co dostane k tomu.
Jako každý rok, i letos je Edvin bojkotoval a radši zmizel s valkýrou v Temném lese.

Nestávalo se to často, ale občas přeci jen navštívil Valhalu zástupce nějaké jiné astrální sféry. Björn Bledý, který většině delegací zprostředkovával prohlídku, na většinu dodnes rád vzpomíná.
„Se Svarogem byla sranda, přes den se zašil v kovárně a od večera do rána chlastal. Quetzalcoatl sice skoro nepil, ale přinesl popcorn. S Bastet to bylo horší, všichni vlkodlaci se museli umýt a schovat, ale guláš jí moc chutnal. Zato Héra, to bylo za trest. Nejen že chtěla, ať přitopíme, ale k jídlu vyžadovala nějakou jejich domácí srajdu.
Dostala medovinu a vepřové a tak jako ona tady na stolech nikdy nikdo netancoval.“

Šárka se o existenci upírů dozvěděla teprve nedávno, ale protože byla správná uvědomělá dark and evil gothička, které nikdo z komerčního a mainstreamového okolí nerozuměl, záhy se rozhodla, že bude hrozně husté se stát jednou z nich.
Čtením Utrpení mladého Werthera a podobné kvalitní literatury, při kterém jedla zásadně čokoládu hořkou jako bytí, si zkazila oči a taky měla pár kilo nadváhu. Vyhledala pomocnou upíří ruku a jakmile se stala ghúlem, bylo hned všechno mnohem lepší.
Dál dlabala čokoládu po kilech, brýle už nepotřebovala a brzy byla o patnáct kilo lehčí, to když jí Edvin při práci usekl obě nohy.

Njörl Zlatovousý, první majitel Meče rovnováhy a jeden z prvních upírobijců, strávil posledních pět století tím, že ostatní otravoval svými nudnými báchorkami. Nebýt Meče, tohohle idiota by sežral první kolemjdoucí upír, ale to si nechával pro sebe.
Arne, nevěda o samozvaném hrdinovi zhola nic, se ovšem k poslechu zlákat nechal. Njörl mu vyprávěl, jak s Mečem vyrazil, aby zachránil varjažskou princeznu ze zajetí upířího hraběte. Jak nalezli jeho hrad, vybili hromadu ghúlů, upírů, vesničanů a draků a nakonec rozsekali jak hraběte, tak podezřele vybledlou ženštinu po jeho boku.
„Klídek,“ uklidnil pak doteď spícího posluchače, „naše princezna byla v jiném hradě.“

V částečné hibernaci, ukotvený v pásu asteroidů mezi čtvrtou a pátou planetou soustavy, strávil už několik rotací. Nehýbal se, čekal. Poslouchal.
Ty primitivní organické sloučeniny, co nedávno vyplavilo moře, se teď šouraly i kolem něj. Jejich chabá plavidla ovšem neměla šanci zachytit jeho chladný trup na pozadí stejně chladného vesmíru.
Pozoroval je, studoval. Hnáni iracionálními pudy ovládli tito divoši vlastní planetu, podmanili si ostatní druhy, ale nestačilo jim to. Množili se stále víc a jejich potřeby dál rostly. Posledních dvě stě let systematicky spotřebovávali většinu nerostných zdrojů a teď vyrazili do vesmíru, kde zakopli o Přenašeč.
Jejich první skok vyústil ve válku. Brzy skončila a oni byli se slávou uvítáni do galaktické komunity mezi další organické parazity, ale ze zachycených depeší věděl, že jejich ambice jsou nedozírné. V jistém smyslu mu to imponovalo, ale nebyl tu proto, aby vnímat nebo projevoval soucit.
Budou vyhlazeni, všichni bez rozdílu. Stejně jako všichni před nimi a všichni po nich, protože takový je plán. Je to jen otázkou času, kterého měl, kolik jen potřeboval.
Odlepil se od asteroidu a než se ta ubohá havěť nadála, zamířil k Perseovu hávu. Podle Extranetu tam sídlí syntetická forma života, která by možná stála za kultivaci a použití.

Všeobecným názorem je, že obyvatelstvo Valhaly sestává z drsných mužů, co slzu neuronili ani tenkrát v roce 1352, kdy jim černá smrt pokosila půlku rodiny a štěňátko. Stejně jako jiné všeobecné názory je však i tento poněkud nepřesný.
Na Valhale totiž sídlila celá skupina drsných mužů, jejichž den se bez slz prakticky neobešel. Ráno co ráno se sešli, probudili zástupy pomocných skřítků a pak se s nimi dali do díla, při kterém nezůstalo suché ani to nejcyničtější oko.
Teprve když po obědě odložili bílé zástěry, mohli si kuchaři poblahopřát, kolik zase pod fenomenální pečínku pro nepředstavitelné kvantum strávníků nakrájeli cibule.

Na Valhale začínal další všední den.
Odinova armáda einherjů pochodovala na nedaleké pole, aby se tam tradičně utkala se svými známými z armády Freyjiny. Dnes je čekalo malé překvapení.
Edvin, dhampír a Odinova elitní podržtaška, právě mečem přeměnil dva německé minometčíky na ražniči a chystal se posilnit jejich krví, když se země otřásla a uprostřed bojiště ožilo nové slunce. Válečníci obou stran zastavili krvavou řež a sledovali, jak se k nim žene oslepující světlo.
Někteří mu šli naproti, jiní jen stáli a civěli, ostatní prchli, ovšem nakonec se všichni prakticky vypařili. Trpaslíkům se test jaderné pumy prostě vydařil na výbornou.

Svět je malý a o náhody v něm není nouze. Dánsko je ještě menší, takže náhody mají žně.
Tři vyslanci Valhaly tradičně pročesávali sklepy nemocnice, kam se často uchylují upíři pro krevní konzervu poslední záchrany, když narazili na muže pracujícího přesčas.
„Co tu...“ začal se divit, ale ne dlouho.
„Ty nemehlo!“ umlčela ho Botilla rázně, neboť mu ubalila facku jako hrom, nemilosrdně ho kopla ho slabin a pak ho milosrdně omráčila.
„Očividně se znáte,“ podivila se druhá Dánka.
„Jo, pitval mě po té přestřelce.“
„Víš, je to jeho práce. Třeba potřebovali vytahat kulky kvůli vyšetřování.“
„Ale já ještě nebyla mrtvá!“

I bohové chybují, zejména když zuří. Tór při přenášení trojice božích bojovníků zuřil tak, že mu málem hořely fousy.
Nelze se tedy divit, že je místo do dánského Hollandsbjergu poslal do holandského Denekampu a pak šel mlátit obry, takže bylo potřeba obstarat alternativní dopravu. Ida se pokoušela stopovat, ale jejím přednostem zastavila až podezřele pestrobarevná dodávka.
Zevnitř se linula vůně květin a smrad vlkodlaků, ale jeli žádaným směrem a vzali je.
„Na sever!“ zavelel Arne a jelo se. Vlkodlačí hipíci byli velice přátelští a stopaře po dvanáctihodinové cestě a jedenácti pořádných jointech vyklopili do příkopu nedaleko Bruselu. A sebe taky.

Fandom: Equilibrium (rpg) (rok 2005)
Když ke svému překvapení zjistil, že první cíl jeho lovecké kariéry není upír, ale zdivočelá sukuba-společnice, byl donucen začít improvizovat. Po pár hřejivých slovech si to rozdali přímo v koupelně apartmánu, kde ji zastihl velmi neozbrojenou.
Ona mistrně využívala své mrštnosti, drápků i znalosti citlivých míst na mužském těle, on měl jako začátečník co dělat, aby zběsilé tempo přežil. Ona ječela jako německá siréna, on se potil snad i na chlupech.
Nakonec jí z posledních sil nastříkal do obličeje plnou dávku ze sněhového hasícího přístroje, což její choutky dostatečně zchladilo, a propadl podlahou bojem zdemolovaného pokoje přímo do hotelového baru.

Fandom: Equilibrium (rpg) (rok 1939)
Kulky svištěly vzduchem a jeho posledního kamaráda zasáhla střela z děla sovětského tanku T-28 přímo do čela. Sampo sám stačil včas skočit za nedaleký pařez, kde mohl v relativním klidu zvážit svou dost nezáviděníhodnou situaci.
Nebyla naděje, že by se finské armádě povedlo proti mnohonásobné přesile Rusů zvítězit, byť měla v domácích lesích dramatickou taktickou výhodu. Teď, když překontroloval zásobník a odhalil v něm jedinou kulku, mu bylo jasné, že válka skončila i pro něj.
Zapálil molotov, políbil přívěsek kladiva na krku a dal se do díla: vyběhl, hodil, zařval, vystřelil, zasáhl, zemřel.
Valkýry měly naštěstí poslední dobou plnou pohotovost.

Tentokrát už toho měl Tór vážně dost. Srazil Lokiho jedním mocným úderem ještě mocnějšího kladiva a za vlasy ho odtáhl před Odina, dožaduje se spravedlivé kompenzace za to, že na něj zlomyslný bůžek opakovaně sesílá škytavku a kocovinu.
Vzhledem k předchozím škraloupům bylo rozhodnuto, že bude výtržník potrestán věčnou separací tak daleko od ostatních, jak jen to bude možné. Kde však takové místo hledat?
Na dně světového oceánu má synka, v podsvětí dcerku a na dalekém, mrazivém severu dokonce družku.
Brokk s Andvarim, trpasličí mistři kováři a poslední dobou hlavně průkopníci kosmonautiky, ale nakonec přišli s jedním moc zajímavým návrhem...

Na všem ležel neproniknutelně modrý mrak, ale brzy bude horký den, je čas procitnout. Tříčlenný tým božích bojovníků, dhampír, medvědodlak a norský dřevorubec, pomalu kráčel prašnou ulicí zapadlé vesničky někde na Sicílii, daleko od civilizace.
Ten umí to a ten zas tohle, a všichni dohromady právě dokončili čištění města od upírů. Velitel si na hlavu usadil ukořistěný slamák, ovšem jeho kolegové mu rázně vysvětlili, že v něm vypadá jako dement.
Suvenýru na svou první cestu do Středomoří se tedy neochotně zbavil, zahodil jej do nejbližšího křoví a prošel čerstvě otevřeným portálem. Už se těšil, jak se zas nahoře pěkně ožerou.

„Ragnarök se nezadržitelně blíží,“ sýčkoval Odin v hodovní síni Valhaly stejně, jako to dělal každý den posledních pár století. „Teď to vypadá, že přijdeme i o nové posily.“ Tohle byla pro tisíce přítomných bojovníků zlá novina, leč Frey se kudlou v zubech špárat nepřestal.
„Ti pokřížkovaní buzeranti se šíří jako mor, už mají baštu i v Uppsale,“ zařval vztekle, udeřil pěstí do stolu a Frey zalitoval svých návyků stran zubní hygieny.
„Ale to vyřešíme. Nyní jezte, pijte, poslední na nohou myje nádobí,“ pokynul svým mužům a zvedl číši, načež se spustil pravý severský mejdan hodný padlých válečníků a jejich bohů.