Moje články

(4k)
Všichni čekali, že se Rasputin nakonec urve ze řetězu a začne dělat bordel, a měli pravdu. Většinu paradoxně víc překvapilo, že to udělal až poté, co pomohl odvrátit Gehennu.
Zaútočil bleskově a bez váhání ještě na Primo Victoria, což mu zajistilo rychlé vítězství nad oslavujícími Chcípáky, kteří znovu dostáli svému jménu. Jako poslední vzdoroval jejich božský šéf, nicméně ani ten nakonec nevydržel nápor ničivých kouzel.
Než si ale šílený upíří mág stihl odpočinout, Edvin se vrátil i s kamarády a s nečekanou flotilou španělské inkvizice. Byl to trochu podvod, ale když je jednou bůh, proč by měli zlosyna nechat neztrestaného?

(4k)
Technik malého autoservisu ve spodních patrech tullamorské megalopole se nudil.
Celý den ani vznášedlo, až navečer přistál na plošině naleštěný De Lorean 4000, který podle jména na zjevně zakázkově upravované espézetce asi rád prolétával králičími děrami. Technik větřil kšeft století, který skutečně přišel.
Od bělovlasého pilota, jenž se pak vydal navštívit místní pamětihodnosti, dostal předem dvacet tisíc irských liber a měl za úkol jenom vyluxovat kufr. Přijal, zajásal, otevřel, zbledl. Kufr byl vevnitř krapet větší.
Pořád to ale bylo dost peněz, takže se po žebříku vydal do neznáma.
Za dva dny měl hotovo a dostal jako bonus jeden výmaz paměti.

(4k)
„Rasputin potřebuje poslední ingredienci, červený karafiát,“ oznámil hrdinům Alko, který starému upírovi pomáhal s jakousi magií.
„Co?“ podivil se nepřekvapivě Magnar.
„Taková hnusná kytka, vyhynula ještě dřív než pandy,“ vysvětlil mu inženýr, neboť již měl čas vyhledat si to na Extranetu.
„Tak to jsme asi skončili, co?“
Edvin si v tu chvíli odkašlal, beze slova se zvedl a, mumlaje si něco o prostitutkách, vlezl do nedaleko zaparkované pračky. Ta se skřípáním zmizela, po chvíli se zase objevila a Pán Nečasu vylezl, otrhaný, kytku v ruce.
„A doufá, že to stálo za to nám, neb zákon při tom zkřížil. Možná tři.“

(4k)
„Proč to děláme?“ zjišťoval Alko šeptem a sledoval trávník, kde se chystalo vyhlášení vítěze finálového turnaje galaktických her v antigravitačním fotbalu. Slováci byli letos nezadržitelní.
„Protože jinak ten démon vysaje z chudáků Irů a jejich fanoušků všechny výčitky z prohry a už ho nezastavíme. A pro prdel, samozřejmě,“ reagoval Deus a rozbaloval zdánlivě náhodnou vlajku.
„A ta písnička to jako zajistí, jo?“
„Přesně. Slováci budou vzteklí, Irové pobavení a všichni se samozřejmě bez výčitek porvou.“
To už se rozezněla Brunem vyměněná hymna, oba začali mávat vlajkou a nadšeně zpívat.
„Isten, áldd meg a magyart jó kedvvel, bőséggel…“
Démon umřel hlady.

(4k, obsahuje pokleslý felační kvazihumor založený na homofonii, která na první pohled vypadá jako hrubka. No slash though.)
Vesmírní Indiáni byli zvláštní sorta, ale pozvání na jejich slavnosti se neodmítalo.
„Já to pokrevní bratrství stejně nechápu,“ filosofoval Magnar, notně posilněný kvašeným kukuřičným škrobem, „vždyť je to nehygienický. Navíc v pořádný bitvě stříká krev proudem, kdo to má stíhat? A co Edvin, jak mě tenkrát v nouzi vysál, jsme teď bráchové?“
„Mně vysála jeho neteř, dělá to ze mě jeho pokrevního synovce?“ vložil se do diskuse Deus.
„Já mluvím o krvi, debile,“ protočil panenky a plácl se do čela, což nesmělou Indiánku odradilo od pokusu vyzvat ho k tanci.
„Byla divoká...“
Od té doby měl zakázáno mluvit při jídle.

(4k)
„Tys umřel na nejbezpečnější planetě galaxie?“ divil se smích zadržující Alko. Neměl úplně pravdu, Minnesota III byla ve skutečnosti v žebříčku druhá po Gerontu Prima, ale jen těsně.
„Blbě jsem pochopil rozkazy,“ hájil se Magnar.
„Rozkazy? Šli jste tam na ryby, ne?“ Další z Nanuqových geniálních nápadů.
„Jo. Našli jsme pěknou kru, jdeme, probíráme chlapské věci, vikinský fotbal, jestli valkýry nosí něco pod brněním, a najednou na mě Edvin houkl: ‚po ledě tenkém kráčíš právě teď, tak věnuj radši pozor krokům svým.‘ Po pěti stoletích si zvyknu na ty jeho matlafóry a stojí mě to život, protože to myslel doslova.“

(4k)
Trojice hrdinů vletěla vstupní šachtou do ALICE doslova po hlavě a zvenčí se nadále ozývaly energetické zbraně rozběsněných upírů.
„Tohle už není normální!“ vztekal se Magnar, když mu Edvin pomáhal na nohy. „Pátá akce po sobě a zase na nás byli připravení.“ To už k nim běžela Tali s lékárničkou, v níž byla mazaně ukrytá placatice.
„Jo, mám dalších jedenáct odběratelů,“ zajásal v tu chvíli Bruno u řídícího panelu a vítězoslavně poskočil, čímž se přenosný počítač v jeho ruce dostal do úrovně očí ostatních.
„Tak si říkám,“ pohlédla na něj Thrúðr kriticky, „jestli za to náhodou nemůže ten tvůj Twitter.“

(obsahuje vulgarismy, jeden dokonce už v anotaci)
(trošku ojeb, takže bod neočekávám, ale nic dojemnějšího ze mě prostě nevypadne)
Neznámý autor při pohledu na nové téma zaúpěl.
Co to doprdele je?
Neznámý autor odmítal spolupracovat na podobné emařině a zvažoval generální stávku.
Neznámý autor si znovu přečetl zadání. Ha!
Již brzy bylo možno neznámého autora spatřit, jak se po pilné přípravě vloupává do obydlí organizátorek s milionem pečlivě posmrkaných a přepočítaných kapesníčků, pepřovým sprejem a paralyzérem. A co že to kromě pláče, jetých hygienických potřeb a chytání se za srdce chtěly?
Vytáhl pistoli a bytem se rozezněl odhodlaný hlas.
„Okamžitě řekněte ‚To je tak krásný a dojemný‘, nebo to tahle židle koupí!“
Z neznámého autora se stal normální vyděrač.

(4k)
„Našla jsem ho,“ hlásila Thrúðr, jakmile strčila hlavu do servisní šachty, kde její muž něco bezradně opravoval. Izolepou.
„Ale není ve stavu, aby ti pomohl.“ Když viděla jeho zmatení, pokračovala.
„Pamatuješ, jak jsi potlačil tu revoluci skřítků a dostal od Joulupukkiho sto dvacet lahví finské vodky?“ Jak by mohl zapomenout, tenkrát prvně řídil tank. Vzpomínal si ale také, že jich vypili jenom polovinu. Druhou poschovávali na horší časy, jenže ty dorazily zanedlouho a zásoby zmizely.
„Našel ještě jednu, poslední, a je mu zle.“
Po dva tisíce let starém chlastu by mělo, pomyslel si Edvin a profesionálně zafixoval proudový kapacitátor žvýkačkou.

(4k)
Když strávíte dvanáct let v desetivteřinové časové smyčce, máte podle Pána Nečasu nárok na dovolenou. Posádka ALICE ji trávila společně se svou zachránkyní karbanickým piknikem na medvědodlačí kolonii v souhvězdí Velké medvědice.
Vzhledem k tomu, že onou zachránkyní byla Eris, bohyně chaosu, nebylo o zábavu ani o prvotřídní LSD nouze. Odpočinek potřebovali všichni jako sůl.
„Dny těžké již odletěly;
barvitý pusť těla pych
pod trávu a pod jetelí,
v klidu polož nohou svých,“1 básnila Thrúðr a běhala bosá po palouku. Nahá.
„Já vás varovala,“ zalhala bohyně, načež spočinula pohledem na devětapadesáti labutích v nedalekém jezírku.
A Edvin snědl všechny žolíky.
____________________________
1 William Butler Yeats, "The Countess Cathleen in Paradise", za kvazipřeklad můžu já a hluboce se za něj omlouvám všem přítomným milovníkům Yeatse a poezie obecně.

(4k)
„...tak padli právě věčné smyčce v past,“ bědoval Edvin, zkoumaje monitory, zatímco se celá ALICE třásla. Jiskry létaly vzduchem, prostě klasické indicie značící, že se něco pokazilo. Zase.
„Co se stalo?“ zjišťoval Nanuq, proč na něj šéf křičí a proč se loď otřásá, jako by byla v pračce. Měl pocit, že tohle už jednou zažil, ale ani za lososa by si nevzpomněl kdy.
„Sic průlet rojem komet čekal je,
on štítu musel zapnout zvláštní typ,
co stázi kolem lodě tvořit má.
Jak zatáhl jsi za tu páku tam...“ ukázal na panel po lachtanodlakově pravici a můstek pomalu zahalilo jasné světlo.

(Nesoutěžní, protože se mi to téma líbí a protože můžu, huzzah)
There was a poor fellow from Wicklow
Who started dating a widow.
When he found out she’s black,
It was too late to go back
And was thrown out of a window.
There was also this digger in Dublin
Who kept exploring a drumlin.
One morning, alas!
He ended with grass
And ditches in town started doubling.
Another case, from Glass:
Boy broke a window-glass.
He was caught red-handed
And afterwards ended
With a thoroughly bruised ass.
At last, but not least,
There was a man out of Heaste,
Scottish as fock
Yet windows unlocked,
Providing birds with a feast.

(4k, i když tohle konkrétní se odehrává někde během cesty z roku 4002 do roku 2011)
„To správné okno v čase vidí teď,
tak možná chvíle změny přišla již,
neb má-li potkat zašlý sebe sám,
tak trapně stejné styly zněly by,“
přemítal Edvin, obavy v hlase,
letící pračkou sám k sobě zpět v čase,
tentokrát ovšem po dost bludné trase.
„Ten starý se mi líbil víc,
hádám, že si nedáš říct?“
tázala se neteř jeho, momentálně v zácviku,
méně, nežli bylo zvykem, nadělala cavyků.
„Ač tvojich rad si vždycky vážil moc,“
teď, přiznejme si, trochu slečně lhal,
„tak tohle příliš závažná je věc
a vesmír jemu důvěry dal díl,
že s novou stopou vyrazit dál chce.“

(4k)
„Nástup!“ řvala Thrúðr do lodního interkomu a brzy byla odměněna řadou rozespalých ksichtů.
„Co je?“ hudroval Magnar, ospalejší než ostatní.
„ALICE zachytila na palubě cizí formu života, nejspíš měňavce. Musíme to najít,“ vysvětlila valkýra naléhavě a její manžel přikyvoval od ovládacího panelu.
„Měňavec? To může stát tady a nic nepoznáme,“ namítl trpasličí hacker Bruno a zamyšleně si mnul vousy.
„Já bych se napil,“ plácl Nanuq, „třeba to pro něj bude jedovaté a problém se vyřeší sám.“
„Fajn,“ přikývla Thrúðr, „kdo chce víno?“
Přihlásil se jen Edvin a vzápětí byl dezintegrován dávkou ze tří různých paprskometů. Problém se opravdu vyřešil sám.

(4k, Interní, naprosto hnusný, odporný, až bych řekl zlý nepěkná věc, která se ale psala naprosto od srdíčka. Sorry.)
Algernnon de Bray MCXXXVIII., současná královna Tangaru Tau, si povzdechla nad výsledky testů a šla znovu spustit klonovací válce. Degenerace poslední várky dosahovala takových výšin, že byl děs už naučit je zavazovat si boty.
V knize Stvořitelky však stálo, že každá Algernnon musí přežít a předat své dokonalé geny za každou cenu. Jak jinak by pak asi ovládla galaxii, když přes chlapy se to neosvědčilo?
Královna si znovu povzdechla a šla objednat boty na suchý zip. Kdyby se Stvořitelka ve vší své prozíravosti nesnažila zachovat čistotu rodové linie klonováním sebe a své dcery, měla by teď Její Výsost méně migréniček.

(4k)
Kdysi dávno, ještě než vybouchla Země, rostly petrklíče po většině Evropy.
Když pak přišla apokalypsa, bylo už pozdě litovat, kolik rostlinných i živočišných druhů shořelo spolu s kolébkou lidské civilizace. Velryby, pandy, jírovec, všechno bylo nenávratně ztraceno.
Ne však petrklíč, který za svou záchranu vděčil podezření, že by mohl léčit rakovinu. Laboratoř na měsíci kolem planety Tullamore sice nic neprokázala a výzkum byl přerušen, ovšem vitální květina tam mohla bez lidského dozoru růst dalších pár století.
Bohužel se opuštěná základna nacházela příliš blízko trpasličího heavymetalového festivalu Řemďych, takže nakonec padla za oběť rozpustilým permoníkům, kteří ji vykouřili do posledního lístku.

(4k)
Když pohledem přejel svůj zdevastovaný obchod se záclonami, rezignovaně pozvedl obočí. Všude byla krev, tmavnoucí cákance mu zničily většinu inventáře, ale potomek dlouhé řady britských lordů z planety Westminster přeci nenechá zlobu cloumat svým majestátem, když je pojištěný.
Znuděně začal likvidovat škody a plnit nejbližší popelnici. Nepřišlo mu nijak divné, že se tam vešlo úplně všechno, nepřekvapil ho ani uřícený hipík, rovněž od krve, který se kolem něj mihnul a skočil do ní po hlavě.
Jakmile se víko samo zavřelo a bezedná nádoba začala za skřípavých zvuků mizet, šel si udělat pořádně silný čaj a napsat nevybíravou stížnost místní samosprávě.

(4k)
„Posilovnu tu máte?“ zeptala se Tali Tornquist po večeři nových kolegů z Valhaly.
„Nepořebujeme,“ spustil Alko, „tvoje tělo se po smrti nemění. Žádné stárnutí, chřadnutí, přibírání ani zranění.“
„Má to tu nevýhodu,“ otevřel Nanuq Nielsen tlamu plnou tuňáka, „že i dobré změny potřebují silnou vůli. Ale jestli chceš, ukážu ti, jak posílit břicho, nohy a hlavně ty tvoje žůžo boky. Dáme si plavecké závody a poražený bude vítězovi týden vařit všechno, na co dostane chuť. Platí?“
Vypadal jako vyložený neplavec, takže si plácli.
Možná se mohl zmínit, že plave velice dobře a hodně toho sní.
Stejně jako každý pořádný lachtanodlak.

(4k)
„Já ty křesťany miluju,“ burácel Magnar po návratu z kolonie Velehrad. Opilý byl, ale nijak výjimečně, takže si vysloužil množství nechápavých až pohoršených pohledů.
„Měl jsi jen zjistit, jestli zase upalují čarodějnice, ne grilovat!“ zděsil se Alko, který si živě vybavoval jednoho obzvláště vypečeného kněze.
„Vím,“ uklidnil shromáždění a poslal si pro tuplák medoviny. „Upalují,“ pokračoval po exnutí nápoje, „a zjistil jsem, proč je inkvizitor Remek pořád za příkladného věřícího, když zabil tolik lidí: oni mají zjevně překlep v pátém přikázání v té svaté knížce. Vraždění jim nevadí, ale měli byste vidět ten bugr, když jsem pozvedl číši k oslavě.“

Džungle fakt nesnášeli. Naštěstí se to dalo říct vesměs o všech seveřanech, takže je převážně osídlili ostatní, teplejší národy. Teď ale Chcípáci neměli na výběr, dánská kolonie na tropickém Sydlandu potřebovala akutně pomoc při obraně před králíky.
„Co se stalo?“ ptal se Deus Magnara, který se nečekaně opozdil.
„Kousnul mě had, ale já jeho taky a on dopadl hůř.“
„Jaký had?“
„Ále, takový červený s černými pruhy. Chutnal jako kuře. Proč?“
„Na to brzo přijdeš, sejdeme se u večeře,“ poplácal ho Deus po rameni a vykročil do pralesa, vědom si faktu, že tým se dneska bude muset obejít bez Magnara.

(4k)
„Gloria in excelsis Deo, laudo te, benedico te!“ Miguel Gonzales, inkvizitor třetí kategorie, téměř plakal radostí. Konečně sám odhalil stvůru, která jistojistě nepocházela ze světa smrtelníků. Po těch třech stech letech už si to zjevně zasloužil.
„Mors stupebit et natura, cum resurget creatura, iudicanti responsura,“ recitoval okázale a mířil na pekelnou bytost před sebou křížem a růžencem naráz. Kvůli hubení upírů se přidal k inkvizici, ačkoliv se všichni smáli jeho rudému hábitu, teď dostal příležitost.
„In nomine Patri et Filii et Spiritus sancti,“ odvětila bez mrknutí oka Daria, momentálně psaná jako křesťanka, a kříž mu narvala do krční tepny.
„Amen.“

(4k)
„Jak mám kruci něco hlídat, když v téhle sračce nevidím na krok?“ zaklel Jarkko Haakonen, zatímco se snažil v husté bílé kaši zahlédnout aspoň hlaveň vlastní zbraně.
Mlha byla na Vigo Caladia v podstatě turistickou atrakcí. Už od rané kolonizace se v ní ztrácely děti a když padla tma, upíři měli pré. Výsadek hubitelů dorazil ráno a už jich v jinak evakuovaném městě zpopelnili devět. Teď čistili kanalizaci, on s povolením zabíjet hlídal východ.
V dálce zaslechl šramot, pohotově tím směrem vypálil a trefil bloudícího Edvina přímo do jeho božské hýždě.
Ani dnes se Chcípáci, věrni svému jménu, nevrátí všichni.

(4k)
Darya se na tento okamžik připravovala už od chvíle, kdy zjistila, že je její adoptivní matka nejen vyšinutá, což si ostatně myslí většina dospívajících dívek, ale i upír. Podvědomě a oprávněně tušila, že od ní jednoho dne dostane dar nesmrtelné krve.
Věčné mládí, síla, výdrž a schopnosti, o jakých se smrtelníkům ani nesnilo, vše jen s pár drobnými nevýhodami, které nastudovala v odborné literatuře. Tam se však nepsalo nic o Malkavianech, do jejichž rodiny tím vstoupila, takže dostala ještě dost nečekaný bonus: neumlčitelné paranoidní hlasy v podvědomí a kompulzivní potřebu psát slashovitou fanfiction na Harryho Pottera. Až do konce věčnosti.

(4k, doplňuje a velmi volně předchází drabble Děd a dědictví.)
Planeta New Newfoundland nebyla místem, kde by chtěl člověk trávit delší čas, což platilo i pro posádku ledoborce Sirra, která měla tu smůlu zkoumat místní celoplanetární oceán. Ten se sice většinu roku nacházel na hranici zamrznutí, ale sliboval potenciálním kolonistům lepší podmínky než většina pustých planet bez atmosféry.
Jejich mise měla dnes oficiálně skončit a promrzlí námořníci se už těšili domů, ovšem všechno se zkomplikovalo zásluhou nečekaného nálezu.
„Mám dobrou a špatnou zprávu, kterou chcete slyšet dřív?“ zeptal se při domněle poslední večeři kapitán a posádka větřila zradu. Shodli se nicméně, že dobrá bude lepší.
„Dostanem prémie, dva galony prvotřídního rumu na vosobu.“ Jásot by byl hlasitější, kdyby ve vzduchu nevisela zpráva špatná.
„Ale taky nám vodložili vodlet na neurčito,“ dodal a posádkou projela měřitelná vlna nevole.
„Nemůžu za to,“ hájil se hlasitě, aby je přeřval, „je to kvůli tomu sarkofágu, co jsme našli. Prej v něm byla mumie nějakýho Rasputina či co a velení to tu chce pořádně prohlídnout.“
„Tak tu někdo vyhodil mrtvolu, co je na tom tak znepokojivýho?“ hulákal kormidelník od stydnoucího přídělu špenátové pasty.
„Jenom to, že utekla,“ odsekl kapitán a proklínal tenhle svět.
Mumii otužování zjevně prospělo, ale játra nikoho z lodi patrně misi nepřežijí.

(4k)
„Mám radost, chlapče,“ zahlaholil mohutný a mohutně zarostlý Rus, načež dopil šestou lahev vodky.
„Jsem odpočatý a s pomocí tvých schopností a hvězdných korábů ovládnu galaxii!“ Edvin jen přikyvoval a kroužil prstem v prázdném panáku.
„Co to je, Wookiee?“ zeptal se tiše Magnar, který právě vstoupil, a přisedl si ke kolegům na druhé straně jídelny.
„Grigorij Jefimovič, šéfův prapraděda.“
„Nejsou si moc podobní,“ podivil se Viking a nalil si medoviny, aby nezaostával.
„Upíří, vole,“ vysvětlil mu Alko.
„Aha. Takže sedmá generace? Proč nedostal kolík?“
„Kdo ví, jsou to totální mešuge, oba dva,“ mávl Fin rukou a pozvedl číši k přípitku.

(4k)
Norové války byly sice už dvě století pasé, ale Caligula, potomek posledního králičího dominara, se nevzdával. Ukryt v dosud neobjevené základně na měsíci daleko od lidí osnoval pomstu a stavěl armádu.
Armádu speciálně šlechtěných a samozřejmě geneticky upravovaných hlodavců všeho druhu, od myší a krys až po sysly. Hodlal jimi doplnit tristní stavy králičí námořní pěchoty a začít dobývat své ztracené bohatství, ale měl smůlu. Jednotka svišťů rychlého nasazení totiž navzdory výcviku zběhla, zaútočila na nedalekou Felis Minor a odveta na sebe nenechala dlouho čekat.
Edvinovi nedělalo žádnou radost, když ho poslali utratit zbytek mláďat, ale někdo to udělat musel.

(4k)
Jak se blížily oslavy čtvrtého milénia, nemohl se Edvin ubránit stále častějšímu vzpomínání na uplynulé roky, století a tisíciletí.
Století třiaosmdesáté bylo akční, ale nekonečné boje s vesmírnými králíky ho docela unavovaly.
Jednatřicáté taky stálo za to, samozřejmě až na tu svatbu.
V šestadvacátém konečně dostavěli novou Valhalu a opět bylo zapotřebí jeho elitních podržtašků. Ale přišla spousta papírování.
V pětadvacátém začal pořádně cestovat časem, ale s tím přišly bolesti hlavy.
O čtyřiadvacáté tak nějak přišel.
Nejlepší prostě bylo třiadvacáté, kdy se stal bohem básnictví, pivovarnictví a antikoncepce a vůbec se děly samé skvělé věci. Až na ten konec světa...

(4k)
Elias Lönnrot zpomalil na běžnou rychlost a vesmír kolem se změnil z modrého koktejlu v černý smeťák. Upíří flotila urputně bránila orbitu své hnízdní planety proti fretkodlačímu útoku a Elias tradičně skončil přímo uprostřed.
„Černé křižníky vpředu, stíhače na levoboku; Weasleyů je zas jak psů a pomalu je cupují,“ shrnul situaci pilot a trojice za ním se usmívala.
„Šéf nás bude čekat na velitelské lodi upírů, ta je kde?“ zeptal se urostlý Viking a stále se holil svým obouručním mečem.
„Nepoškozená na pravoboku, zahajuji přiblížení.“
„Paráda, připravte se k výsadku. Kdo umře poslední, je buzna,“ motivoval ostatní a šel napřed.

(4k, tentokrát 15+ kvůli použitému slovníku)
Magnar Ruuti, mistr zuřivého umění dávných berserků, spráskl ruce takřka křesťansky.
„Šéfe, kurva, opřete se do toho,“ prosil zaučovaného boha a tajně proklínal Vídara za ten nápad.
„Vztek je základ. Musíte být tak nepříčetný, že byste zabil vlastní matku.“
„Těchto rad si vážně cení, k chuti mu to však moc není,“ oponoval Edvin očividnou pravdou.
„Váš otec byl vyšinutý idiot,“ snažil se Magnar provokovat, jenže provokovaný s tím souhlasil.
„Ošukal jsem vaši ženu a chce repete,“ zkoušel dál, rovněž bezvýsledně. Oba věděli, že jí by nestačil.
„Rap je umění!“ zařval nakonec zoufale a do tří vteřin z něj bylo pyré.

(4k)
Řež skončila, on stál na nohou jako poslední. Od nižšího boha se to možná očekávalo, nicméně jeho doménami byly oblasti veskrze civilní a konkurence velká.
Začalo to docela nevinně po obědě, kdy jeden z mužů ignoroval přímý rozkaz. Následovala otevřená vzpoura, běsnění a smrt. Bratr neznal bratra, sestra sestru, kosti létaly vzduchem, oba berserkové si navzájem pouráželi matky a rozkousali lebky a Edvin vlastnomečně naporcoval ostřelovače, medika a pyrokinetika do zbylé brusinkové omáčky. Devět mrtvých, jeden živý.
Jako správný drsný seveřan si zaškrtil krvácející pahýl po ruce kusem cizí košile a spokojeně se natáhl pro poslední čokoládičku ze sobího mléka.

(4k)
„...Richard XXI. a jeho dvůr, císařovna von Heineken a její fraucimor, Herr Obersturmbannführer Prochazka se svým kruhem mladých fašistů a inkvizitor Brown s kongregací,“ dokončil druid po dvou čajích čtení seznamu osob, které stihli Neochcípáci odstranit za posledních pár století, a tvářil se káravě.
„Uznávám, bylo to v podstatě v sebeobraně, ale vážně vám připadalo vhodné je prostě všechny pozabíjet?“
Edvin s klidem dopil pivo odkašlal si. „Je to hrůza, pravdu díte, o horším však hříchu zvíte - sedl zmetkům na zlý lep a navštívil pak,“ odmlčel se a zjevně se mu to neříkalo snadno, „vinný sklep.“
Ty slzy byly pravé.

(4000)
Jen co Dariu poprvé spatřil, byl její krásou očarován. Když si pak v téměř prázdném vagónu sedla vedle něj, nechtěl již nikdy jinou. Dokonce si povídali. Byla, pravda, trochu zvláštní, ale nevadilo jí, že má nadváhu a kouká na anime, takže se po pár dalších jízdách z noční směny dokonce plánovaně sešli i mimo vlak. Vyznal jí lásku, ona city opětovala a byli šťastní.
To ještě netušil, že je upírka.
Malkavianka, která trpí představou, že je postavou v knížce.
A netušil, že jednoho dne z něj udělá to, co se hodí jejímu zvrhlému autorovi – bezhlavou mrtvolu přeměněnou v avantgardní plastiku.

(roku 4000)
Po šestnácti měsících okupace mělo obyvatelstvo kolonie Svalbard konečně důvod k radosti. Rota utiskovatelů, která zdejším horníkům již dvě rotace planety pila krev, utržila včera při rozhodném střetu takové ztráty, že prakticky nemělo co ustupovat.
Za aktivizování odporu a většinu definitivně mrtvých upírů přitom byly zodpovědné pouhé tři osoby, které se tímto hrdinským činem dostaly do centra všeobecné vděčnosti. Jedni jim zamýšleli věnovat nepraktické sousoší obřích rozměrů, další psali oslavné básně a točili filmy, jiní chtěli po Edvinovi pojmenovat letiště.
Pán Nečasu však o nic takového nestál a radši ve své planární pračce zmizel prostorem a časem do nedaleké hospody.

(kolem roku 4000)
V hlavním stanu paleontologického tábora na malém měsíčku kolem Terra Prima bylo rušno. Zpráva o tom, že jeden z týmů odhalil na okraji zmapované zóny kosterní pozůstatky neznámého dinosaura, vzbudila zasloužený rozruch. Zatímco velitel operace zapáleně informoval investory a vědci zkoušeli první vzorek radiouhlíkovou metodou, kopáči se předháněli, po čí tchyni onu vyhynulou stvůru pojmenují. V táboře jednoduše nebylo skeptické duše, která by nevěřila, že se podílí na nálezu století.
Nebozí objevitelé ovšem k vlastní smůle netušili, že přesně na tomto místě se před sedmnácti stoletími odehrával první mimozemský piknik elitního komanda božích bojovníků a hlavním chodem bylo grilované kuře.

(někdy kolem roku 4000)
„Cože?“ ozvalo se z kajuty a ani troje dveře nijak nesnížily intenzitu onoho údivu.
„Co to krucinál je?“ pokračoval hlas rozhořčeně a lomoz byl rázem doplněn pestrou škálou dalších zvuků.
„To jsem, kurva, obětoval šest dní svého života kvůli tomuhle?“ Rány pěstí do klávesnice byly tak charakteristické a hlasité, že posádka kuchyně o ony troje dveře dál zmlkla a přestala krájet vesmírnou mrkev.
„Alko pořád hraje ty staré hry z jednadvacátého století?“ otázal se jeden znuděný kuchař druhého.
„Jo,“ pokrčil rameny ten druhý, zatímco v inkriminované kajutě zjevně probíhala totální destrukce herního zařízení, „konečně se dostal ke třetímu Mass Effectu.“