Moje články

Cesty na západ byly poněkud nárazovou záležitostí, ale ani tak si Círdan nemohl dovolit propustit své nejlepší řemeslníky. Nicméně kromě několika bárek pro rybáře kšefty moc nešly. Přišel proto s nápadem, že bude pronajímat plachty svých lodí pro reklamní účely.

Gil-Galad shlížel dolů na přístav, kde se ve větru nadouvaly pestrobarevné slogany: "Naše kolomaz, Váš splněný sen." a "Filinovy slanečky pro chlapy i chlapečky." nebo "Kupte čtyři židle, dostanete stůl."
Usmyslel si, že zvedne příjmy dokům z královské pokladnice. Kdyby musel ještě jednou spatřit malbu Filinova slanečku, mohlo by to někoho stát život - buď jeho, nebo nechá pověsit toho umělce.

Eärwen jako jediná z Teleri chodila ke Stromům a doufala, že tam potká samotnou Yavannu. Ale to se jí nepoštěstilo. Na pahorku, kde dva Stromy rostly tedy vyslovovala své přání, že by chtěla pěstovat bylinky, které by se skvěle hodily k rybám a mořským plodům.
Olwë byl k dceřině počínání skeptický. Valar se málo starali o jejich malicherná přání. Nicméně k Yvanně se slova Eärwen nakonec dostala a nechala v její zahrádce vyrašit tymián, rozmarýn a kopr.
Olwë byl k tomuto plevelu ze začátku skeptický, ale losos s koprovou omáčkou nebo krevetový salát s koprem se staly jeho nejoblíběnějšími pokrmy.

Faegel si prohlížel zboží na trhu v Gondolinu - opasky se zasazenými drahokamy, róby a pláště pošité diamanty a křišťály. Obchodnice s vidinou dobrého prodeje ukazovala další nevystavené zboží. Mladík však jen smutně potěžkal poloprázdný měšec.
Vědoucně se zasmála a zavedla jej dozadu, kde má opravdu luxusní a zaručeně pravé zboží.
Vybral si šedivou róbu se stříbrnou výšivkou s pravými diamanty.
Měl v plánu si ji obléknout na nadcházející slavnost obnovení ohně. Nicméně poté, co nepříjemně zapraskalo v ramenním švu při oblékání a poté, co se jeden diamant uvolnil, upadl na zem a rozbil se na několik kousků, si to rozmyslel.

Zdálky slyší zpívat Toma. Vede hosty. Usměje se a v zadní místnosti přichystá matrace, připraví připrývky a do umyvadel nanosí teplou a studenou vodu.V kuchyni dá měknout máslo, slije smetanu, vytáhne plástve medu a ukrojí tlusté krajíce chleba. Do džbánu nalije čerstvu vodu a na stole prostře ubrus. Tomův zpěv je slyšet hlasitěji - už je u domu. Zanedlouho klepají hosté.
Další den uklízí a pere. Sam to nevydrží a zeptá se: „Jak se stane, že se dcera Řeky stará o domácnost a ne o lekníny a ryby v řece?"
„Jsem přece Tomova žena," odpoví Zlatěnka, jakoby to vysvětlovalo vše.

Na dohled od jezera byla půda měkká množstvím vláhy a hojně porostlá mechem. Zem pod nohama lehce pružila a do mechu se nohy bořily jako do polštářů.
Timpinen si často při hře na píšťalu poskočil a přesto nevydal žádný hluk.
Hvězdy mu k písni svítily jasnou modrou září, stromy nakláněly větve a jemně šelestily listím. Několik elfů bylo vábenou jeho hudbou. Následovali jej však zpovzdálí, aby jej nevyplašili.
Tak se dostal do temnějšího lesa, kde byl sem tam listnatý strom mezi jehličnany. Hrál zrovna na paloučku, když se jeden smrk otřepal, protáhl si větve a otevřel oči, které dlouho spaly.

Páníčky je potřeba nejdříve uklidnit, že jsem zcela neškodní. Než se zavřou dveře, předstíráme spánek, ale jakmile odejdou, začínáme s průzkumem.
Nejdříve natahujeme sosáky, zda není něco dobrého necháno na stole nebo v koši u pracovního stolu. I tam lze vylovit obal od sušenky.
Nicméně největší radost je, když se povede otevřít dětskou zábranu do kuchyně. V koši je spousta zcela zbytečně vyhozených dobrot. Plastové obaly obsahují poslední molekuly masa. A zlatý bludišťák - zapomenutý oběd.
Teď však máme po žížalkách. Páníček je doma už týden v kuse. Nevíme, co se to děje. Snad se to brzy vrátí do starých kolejí.

Ianto zapl kávovar a začal mýt nádobí, aby měli kávu z čeho pít. Gwen byla v kuchyňce s ním a pila víno rovnu z lahve.
„Já toho Jacka zabiju!“ vyhrožoval Ianto a třískl s hrnkem na utěrku rozloženou na lince.
Gwen přitakala a přihnula si vína.
„Nakráčí tam a všechny zatčené postřílí! A kdo to pak uklízí? My. Jako vždy,“ povzdechne si.
„Jo, ještě pořád cítím okenu na prstech."

„Kdy bude kafe?“ zeptal se Jack, který právě přišel a stiskl Iantovi zadek. „Pizza už přijela.“
„Ale stejně je sexy,“ dodal Ianto polohlasně ke Gwen, která jen protočila oči v sloup.

„Hoši, mě se to tady nelíbí!“
„Drž hubu, aspoň že dostaneme každý den nažrat,“ okřikne jej druhý.
„Mně se nelíbí ten obojek. Hrozně mě škrtí! Dříve jsme mohli běhat po lese a teď tohle.“
„Pořád lepší než útulek. Nezapomeň, že Black se nás tam snažil dostat.“
Na chvíli ztichli a nastražili uši. Zaposlouchali se do kroků, ke kterým se vzápětí přidala loutna.
„Kdo má v takovém kraválu spát?“
„Buď ticho a drž se scénaře,“ zavrčel ten chytřejší. „Jinak si budou myslet, že jsme snad nějaký mazlíčci.“
Do dveří vešli domácí skřítci s třemi miskami a složili je před spícího psa.

Naši psi mají sice jména uvedená v průkaze původu, nicméně jsou používána zřídka. Spoustu dalších jmen si vysloužili na základě povahy a vzhledu.
Neli často říkáme Glaurung. Pravda, že nepouští čpavé dýmy a hrůzu a zamořuje byt akorát svým chlupem a roztomilostí. K přezdívce přišla díky své tělesné konstituci – dlouhé zavalité tělo a krátké nožky.
Její přirozené prostředí je gauč a postel a to především tehdy, kdy jsou tam i páničci. A teď si představte, že vás přelézá, sune se nekonečně dlouho nahoru a v půlce se zasekne. Zaboří loket pod žebro a odmítá se dále hnout. Sedmnáct kilo draka.

Pažout s Horáčkem se vrátili domů z dovolené z Šumavy. Hned poté, co doma složili krosny, vedly jejich kroky do želežářství, kde je na ten týden zastupovala brigádnice Lenka. Říkali si, že pokud se osvědčí, mohla by v obchodě zůstavat častěji sama.
Lenka je přivítala s nadšeným úsměvem a podělila se s nimi o veselé historky, co se jí přihodily a předala jim seznam, co bude potřeba doobjednat.
Když Lenka po zavíračce opustila obchod, slíbili si, že už ji nikdy nenechají v obchodě samotnou a dali se do třídění šuplíku, ve kterém byly matky všech velikostí. Příště raději nechají zavřeno.

Arien se již po tísíkráte vydala na svou pouť. Začala prudce stoupat nad vrcholky hor Pelóri v Amanu a poté, co loďka dosáhla požadované výšky, se vydala směrem k západu.
Trasa byla jednotvárná a všude musela být ve stejný čas jako včerejšího dne. Vzpomínala na léta svého bezstarostného mládí, když ve Vánině zahradě zalévala zlaté kvítí a pletla si z něj zářivé věnce do vlasů. Přesto by neměnila. Dmula se hrdostí nad odpovědností, kterou dostala a těšilo ji kolik radosti každý den přináší svit květu Laurelinu.
A hlavně musela neustále dávat pozor, aby ji nedostihl Tilion, kterému pravidla moc neříkala.

Eru Ilúvatar si hověl v prázdnu a usmyslel si, že stvoří myslící bytosti. V hlavě se mu honily jejich archetypy, které mu pomůžou vytvořit nový svět. Budou mít na starosti nebesa, vítr, vodu, rostliny a zvířata.
V hlavě měl krásnou krajinu, na kterou dopadá syté zlatavé světlo, všechno se zelená, voda je průzračně modrá. Na loukách se pasou nejrůznější zvířata naprosto beze strachu. A do toho procitnou jeho děti – nejkrásnější bytosti.

Povolal si Ainur a dal jim svou vizi světa. Jenže pak si jej začali tvořit trochu po svém. Melkor znamenal největší zklamání, když se ani v nejmenším nedržel předlohy.

Bilbo léta studoval elfy a znal i jejich slavnosti. Nicméně krátce poté, co přišel do Roklinky se schylovalo k oslavě. Namáhal si hlavu, ale nevzpomněl si, co by elfové slavili uprostřed Quellë.
„Příteli, mnoho jsem o elfech četl, ale nanapadá mne, co by se slavilo v polovině Quellë,“ zeptal se Aragorna, který také přijel do Roklinky.
„Slaví se narozeniny mistra Elronda,“ vysvětlil. „Všichni už se těší. Naposledy je slavil před sto lety.“
„To slaví všichni elfové narozeniny po takové době?“ vyptával se nechápavě Bilbo a vzpomínal, jak miloval oslavy narozenin.
„Nevím, ale podle Arwen slaví její otec už jen kulatiny.“

Otec stál na pahorku a svými slovy utvářel názory elfů. Slova přísahy se mi linula přes rty. Snad jsem je v hrůze opakoval po otci a bratrech. Potácel jsem se davem vpřed. Jít dál jsem považoval za svou povinost vůči otci. Nenáviděl jsem se, že jsem nic neudělal.

V přístavech jsem byl v šoku, že se něco takového mohlo stát. Meč jsem měl v ruce, ale použil bych jej jen v sebeobraně.

„Jsi v pořádku?“ chytil mne za ruku Maedhros.
„Mám pocit, že jsem zemřel. Že zemřela má feä.“ řekl jsem, neb jsem cítil, že slavík ve mně navždy zahynul.

„Dobré ráno, agente Coopere, dáte si kávu?“
„Ano, Lucy. Černou jako bezměsíčná noc. Děkuji.“
Do zasedačky se dostavili šerif a Hawk. Lucy se vrátila se šálkem kávy a schůze mohla začít.
Dale Cooper vzal šálek do ruky a upil kávy. Vzápětí lok vrátil zpět.
Přihlížející se po sobě nervózně podívali.
„Lucy, v kávě se vařily i včerejší ponožky?“
„Ne.“
„A co to tedy je?“
„Instatní káva, pane.“
Agent Cooper právě ztratil naději v budoucnost lidstva.
„Je pro mne zklamáním shledat, že po jednapadesáti letech od uvedení na trh pronikla tato věc i do tak ryzího městečka jako je to vaše.“

„Neli zítra vyluxuje a utře prach. Darren umyje nádobí a ustele postel.“
Oba zmínění pozorně naslouchali a nedali najevo nesouhlas.

Po návratu z práce bylo zjištěno, že se na koberci recyklovala krabice a plastový kelímek. A soudě podle povalené sklenice a shozené knihy bylo zřejmé, že svérázný úklid probíhal také na jídelním stole.
„A co nádobí a luxování?“ zeptal se páníček.
Dotazováni se tvářili, že se jich to vůbec netýká.

„Co se těm domácím sktříkům stalo, že nepracují?“
„Neli přece dostala ponožku na packu, aby si ji nelízala.“
„Ale co Darren?“
„Já mu jednou oblékl svoje triko,“ přiznal se Ianto.

Hagrid prošel nízkými dveřmi do krámu v Obrtlé ulici. Lahve s různými tekutinami byly naskládány v nahrubo stlučených regálech pokrytých vrstvou prachu.
„Brýtro,“ houkl směrem k prodavači. „Potřebuju něco proto slimákům, než mi úplně sežerou dýně.“
Prodavač se vydal k regálu a vzal litrovou láhev z hnědého skla, která byla naprosto bez potisku.
„Tady, skvělá věc, zahubí veškeré škůdce.“
„A co v tom je.“
„Výrobní tajemství. Kdyby to nezabralo, máte právo na vrácení peněz.“
Hagrid nechal za lahev galeon a opustil obchod.
Prodavač si zamnul ruce a zamířil dozadu. Načnul další savo a trochu odlil do lahve a zalil vodou.

Milá Vardo,

od svého stvoření jsem byla nejzářivější hvězdou. První jsem se objevila na nebi a svůj svit jsem pokládala na ještě zavřená víčka elfů. Nazvali mne Alcalima. Vzhlíželi ke mně s nadějí. Vedla jsem námořníky po moři a pomáhala jim znovu nacházet domov. Lovci a stopaři se podle mne naučili hledat sever na pevnině.
A pak přijde on. Ëarendil. Čím se zasloužil, že mne zastiňuje svým jasem? Porušil zákaz a plul v zakázaném směru a není zabit, ani potrestán. Je vysazen na oblohu, aby si plul od východu k západu. Kde je úcta ke stáří?

Vardo, ty to schvaluješ?!

„Pane, budete si přát snídani,“ zeptala se služebná, když si všimla, že se mistr Elrond k polednímu probral.
„Ne, přineste mi něco proti kocovině a zavolejte Erestora,“ zaskučel Elrond a ani se nepokoušel otevřit oči.

„Přál jste si, pane?“ zeptal se nejistě Erestor když viděl, že si Elrond máčí celou hlavu v umyvadle.
„Co to bylo za víno?“
„Červené, pane,“ odpověděl Erestor.
„Ale jaké?!“ V Elrondově hlase zaznívala netrpělivost.
„Z východu, pane.“
„Tam se pěstuje víno?“
„Asi jej tam pěstují. A řekl jste, že máme šetřit, pane. Jmenuje se Sklepmistr a je nejlevnější.“
„Šetřit ano, ale ne na víně, provalar!“

„Mám pro tebe dárek,“ řekl Elrond Arwen. „Pojď se podívat z okna, je na nádvoří.“
Arwen se podívala ven na poníka a poděkovala, protože byla dobře vychovaná.
Otec se zatvářil překvapeně.
„Doufala jsem, že dostanu velkého koně. Jezdit umím!“
„Obávám se, pane, že slečnu Arwen učili jezdit na koni pánové Elrohir a Elladan,“ ozval se z rohu Erestor, kde jako obvykle splýval se stíny.
„Miluji to, tati! Miluji vítr ve vlasech, když jedu po loukách. Prosím, nezakazuj mi to.“ žadonila úpěnlivě Arwen.
„Jsem rád, že se vše dozvídám jako poslední," povzdechl si Elrond a zamyslel se nad svou výchovou dětí.

Hned po příjezdu domů, řekl blechopýr kuřopýrovi: „Líbíš se mi, kuřo, ale před páníčky budeme dělat, že se nemusíme, jó?“
„Jasně, blechopýre,“ potvrdil kuřopýr.

A tak Neli štěkala na Darrena, kdykoli přišel do obýváku nebo chtěl na gauč, který obývala. Darren nenechal Neli projít okolo své misky a občas po ní i vyjel.

Ale pak dostala Neli kapky do nemocného oka, které se dávaly pětkrát denně a chodila s páníčkem do práce. Po návratu domů se Darren přivítal s Neli a teprve pak s páníčkem.

„Teď už jim došlo, že se máme rádi,“ prohlásil kuřopýr a tak přestali cokoli předstírat.

Elrond s Ereinionem procházeli katalog s vitrážovými tiffanyho lampami a lustry.
„Tuhle si pořídíme do ložnice a tahle přesně sedne do pracovny,“ řekl Ereinion a ukazoval na příslušná svítidla.
Blížilo se stěhování do Přístavů a snili o vyřezávaných zábradlích, secesních sloupech a nábytku v novém domově. A také o prostoru, který tam budou mít – šicí dílna, brašnářská dílna, zlatnická dílna (až někdy bude čas) a kovárna (nesmrtelnost je krásná).

Nastal čas stěhování a místo do obrovské secesní vily nacpali šití, kůže, kostýmy, sebe a dva psy do 2+1.

„No, ale tu tiffanyho lampu si můžeme koupit i tak,“ prohlásil Elrond.

Pracovník chtěl udělat svým svěřencům na velikonoce radost a přinesl spoustu jehněčího.

Zamýšlel to pojmout jako terapii, kdy se každý zapojí do přípravy společného pokrmu. Hned na úvod se strhla hádka, kdy Voldemort začal spílat pracovníkovi, že je to spiknutí proti veganům. Byl hrdým veganem už celý týden. Brzy byl však spacifikován Otesánkem a Vlkem. Následovaly neshody na úpravě - čarodejnice chtěla udělat omáčku z perníku, Moriarty chtěl naložit maso do whisky.

Nakonec skončil pracovník zavřený v chlívku. Ostatní jedli svou porci po svém. Vlk přizval na hostinu vlky z celého lesa a Otesánek snědl ke své porcí i tři židle.

Jack provedl otočku,, natočil se bokem, zatnul ruku – aby vynikl sval, napnul kšandu a nakonec přidal oslnivý úsměv.

„Uhm, neruším, pane?“ zeptal se Ianto, který zrovna sešel dolů k celám.
„Ne, v pořádku.“
„Všichni vás hledáme, zachytili jsme signál. Zkoumáte reakce weevilů?“
„Ne, zkouší svou balící otočku,“ vysvětlil John Hart, který se tam vzal jakoby odnikud.

„Co dělá takový fešák v takovém pajzlu?“ zeptal se Jack Ianta. Usmál se a přitočil se k němu a usadil se na barovou židli vedle.
„Raději byste měl zkoušet balící otočku na Harta, pane,“ odsekl uraženě.
„Tu jsem trénoval kvůli tobě,“ přiznal se Jack.

Sady Rukolína Veverky byly velmi oblíbené malými hobiťaty, který chodilá krást zralé třešně, švestky, meruňky, ryngle a jablka. Dospělí hobiti zase chodili kolem a obdivovali letošní bohatou úrodu a rokovali, že tento rok bude kořalka zdaleka znamenitější než loni. Rukolínova kořalka byla vyhlášena široko daleko a jezdili pro ni až z Hůrky.
Letos však Rukolín založil navíc malá políčka poblíž svého domu. V jednom řádku rašil fenykl, v dalším anýz a taky pelyněk.
„Brýtro, Rukolíne, co letos chystáš?“ zeptal se souseda Jindra Peloušek a nahlížel zvědavě za plot.
„Mám takový nápad. Určitě to bude hit letošních dožínek.“ prorokoval Rukolín směle.

„Mistře Erestore, našli jsme v tátově knihovně jednu zajímavou knihu a měli bychom pár otázek,“ řekl Elladan.
„Ano?“ otázal se a v jeho hlase zaznívalo překvapení. Nestávalo se, že by dvojčata četla něco jiného, než co dostala za úkol. Naopak většinou nepřečetla ani to.
„Bylo tam o babičce Galadriel, že se přidala ke vzpouře a odešla s Fëanorem z Valinoru. Proč nám o tom nikdy neyprávěla? Nevěděli jsme, že je tak odvážná. Můžete nám o tom říct více?“
„Možná až budete starší, chlapci. A neříkejte lady Galadriel ani rodičům, že jste to četli. Je to ve vašem zájmu," dodal vážně.

Zelená barva nad dveřmi tlumeně svítila a dodávala okolí zelenkavý nádech. Seregil přivázal koně. Chtěl si dát deci vína, nechat se rozmazlovat a pak jet domů.

Později však uviděl odcházet lorda Crivelliho, kterého delší dobu sledoval. V rychlosti se oblékl a vyběhl ven. Po rychlé jízdě městem uznal, že lord Crivelli ujel a obrátil se domů.

„Stalo se něco?“ zeptal se Alec, když viděl, že Seregil jde hodně zeširoka.
„Měl jsem trochu divočejší jízdu městem a někde jsem si zapomněl spodní prádlo.“
Proklínal se, že zvolil volné kalhoty.
Alec jen nadzvedl obočí. Vždycky si myslel, že hraje po večerech bakši.

Maedhros zareagoval na zvuk, že mu přišla zpráva. Zarazil se, když viděl, že mu píše Turgon.

Ahoj,

viděl jsem Fingona ve městě s dívkou. Nevím, jestli už to víš...

U zprávy byla fotka, na které se Fingon držel za ruku s dívkou a společně se něčemu smáli.

Fëanore, rozhodl jsem se, že svou cestovku odkážu Tvým bratrům Fingolfinovi a Finarfinovi. Ty máš své vlastní podnikání a jen bych Ti přidával starosti. Finwë

S politováním musíme odmítnout účast Vaší firmy Fëanoro Diamonds s.r.o. na veletrhu Design Week. Obchodní ředitel Manwë

Nikdo z kontaktovaných si nevšiml varování o falešných zprávách.

Drahý otče,

říkal si, že v Roklince se budu cítit jako doma i přesto, že je mi milejší pobyt pod zemí. Nemůžu říct, že by se mi tady nelíbilo. Krajina je tady krásná a Roklinka je nádherné místo.

Nicméně od začátku jsem měl pocit, že nás někdo pozoruje a sleduje každý náš krok a gesto. Ani po týdnech ten pocit nezmizel. Možná se Ti doneslo, že se naše výprava zpozdila.

Obávám se, že jsi mne zapomněl zpravit o jisté hostině, o koupání ve fontáně a o chybějících stříbrných svícnech po vaší minulé návštěvě. Elfové mají vyloženě skvělou paměť.

Tvůj Gimli

Annatar si pročísl prsty své dlouhé platinové vlasy a pousmál se na svou dokonolalou tvář. Pohladil rám zrcadla a požádal:
„Ukaž mi, kdo je v zemích zdejších nejsličnější.“
Kochal se svým vlastním odrazem v zrcadle.

Až jednou mu zrcadlo vyjevilo, že se na březích Středozemě objevil krásný zlatovlasý elf. Annatar se pokusil vnést do Lindonu svár a poštvat elfy proti němu, nicméně vracel se hned od bran jako spráskaný pes.

Vrátil se ke svému zrcadlu a poradilo mu, že v cesmínii spíše uspěje se svým vzhledem a kovářským uměním. Když už nebyl nejkrásnější v celé zemi, tak alespoň v Cesmnii.

Kouzelníci mají rádi své jistoty. Proto od dob zakladatelů Bradavic chodí v hábitech nemoderních střihů a barev. A v početnější domácnosti je nutné vydržovat menší sovinec a krb.

V Bradavicích jsou rovněž pořádky, které jsou porušovány méně, než školní řád. Například Hagridovy večerní návyky. Lampa za oknem se zhasíná těsně před desátou hodinou. Avšak v poslední den března tohoto roku to bylo jinak. Bylo už po desáté a Hagrid ještě svítil.

Další den ráno nevstal na svou první hodinu péče o kouzelné tvory. Kdyby neměl zrovna havraspárské, pravděpodobně by se nikdo nedozvěděl, že si zapomněl přeřídit budík při změně času.