Moje články

Na lednici se kromě obvyklých vzkazů - jdu do hospody, kup mlíko - objevilo oznámení o úmrtí Westona Hailyho. Ve výčtu pozůstalých byl fixem škrtnutý Nicky Hailey.
V kýblu na umývání podlah se chladily láhve se šampusem. Na jídelním stole byly k dispozici talíře s jednohubkami, lososem a kaviárem.
„Andy, rozvěšíš praporky, nafoukneš balónky a zapíchneš střapce do jednohubek?" zeptal se Nicky.
„To víš, že jo," potvrdil Andy.

„Odkud znáš Hailyho, zeptal se Peter."
„Je to můj otec. Věř mi, že na tento okamžik se těším už osmadvacet let," vysvětlil Nicky.
„Nemáš vodku nebo rum," optal se Peter. " bez toho to nedám.

„To jsem blázen, myslel jsem, že jsem do toho hrnce to kuře dával," mumlal si pro sebe Andy zatímco naběračkou přehraboval kořenovou zeleninou.
„Myslíš tu kostru, co žere pod stolem kocour?" zahuhlal Nicky, který se cpal třešňovým koláčem a volnou rukou něco sepisoval na psacím stroji.
Andy se sehnul, aby se podíval pod stůl. Kocour akorát dojídal křídlo. „Jo to bylo naše kuře, takže máme zeleninovou polívku," poznamenal. „Jen nechápu kolik toho sežere. Včera ukradl celej stejk."
„Je ve vývinu," vysvětlil mu Nicky.
„A ty koukám taky."
Nicky se usmál a významně se poplácal po břichu a zapil koláč pivem.

Byl opravdu krásný den, který by se vyjímal v nějakém westernu. Na výlet by uvítali o pár stupňů na teploměru méně.
Jen co vystoupili z autobusu, zapálil si Nicky cigáro, aby nedostaly plíce šok z čistého vzduchu.
A pak vyrazili. Cestou nezavadili o pořádný strom, na vyhřátých kamenech se hřáli hadi a slunce neúprosně pražilo. Pot se už ani nesnažili vytírat z očí.
„Adeline, říkala jsi, že jdeme k pramenům," remcal Nicky a vytáhl z batohu flašku vodky a napil se. „Fuj, voda!"
„Nenašla jsem jinou lahev," vysvětlila Adeline.
Andy vytušil, že výlet se střízlivějícím Nickym bude stát za to.

Nicky vrazil do bytu značně rozhorlen.
„Co se stalo?," zajímal se Andy.
„Ty kurvy mě nenechaj volit! Prý jsem nezaplatil nějaký daně! Já, který nemám ani na jídlo a šaty jim mám platit daně?"
„Zkusil si jim to říct?" zeptala se Sabine, která byla zrovna na návštěvě.
„Jo, ale neposlouchali mě," odsekl podrážděně Nicky.
„Co za argumenty jsi jim předložil?" zeptala se Sabine.
„Poslal jsem je zmrdy do prdele kam patří," odvětil Nicky.
„V tomto případě funguje dokola opakovaný požadavek. S nadávkami se přes úředního šimla nedostaneš," vysvělovala mu trpělivě psycholožka Sabine.
Nicky si jen odfrkl a myslel si své.

Andy přišel domů a našel Adeline zhroucenou na židli Na stole před ní ležel sežmoulaný dopis.
„Co se stalo?" zeptal se starostlivě.
„Charles. Chce po mně, abych nechodila ven s tebou a s tvými kamarády Škodí to jeho pověsti," vzlykala. „Já mu tak ubližuju! Jsem sobecká."
„Ne, to nejsi. Charles je jako had. Ví, kde je tvé slabé místo a zaútočí. Jste rozvedeni. Nic mu nedlužíš. A on k tobě takové ohledy nikdy neměl. Kdykoli o tobě prohlašoval, jak jsi slabá. A ještě tě pan uznávaný psychiatr podváděl se svými pacientkami."
Adeline mu sevřela ruku a přes slzy se usmála.

První měsíc udělal Nicky chybu, že při večírku otevřel sousedce dveře. Budiž mu omluvou, že to nebyl záměr. Netušil totiž, že využije příležitosti a pozve se dovnitř.

Noc se přibližovala k ránu a všichni, až na sousedku Debbie, toužili po spánku. S přibývajícím alkoholem v krvi stouplo sebevědomí a klesla soudnost. Vylezla na stůl a předvedla sérii svůdných pohybů a zbavovala se přitom svršků. Když už byla jen ve spodním prádle s leopardím vzorem, zakročil Will a bez pardonu ji vykopl ze dveří. Oblečení hodil za ní.

„Taky jsi jí mohl nejdřív vzít tu vodku," koukal za ní smutně Nicky.

Nicky objal Andyho zezadu, bradu si položil na rameno a zadíval se na plakát, na kterém pracoval.
„To je pro ten film Počátek?" zeptal se. „Odvážné," zhodnotil, když si prohlédl karton odshora dolů. Penisy všech tvarů. Realistický, ztopořený, stylizovaný, ochablý, stříkající.
„Nic mě na to nenapadá."
„Možná se jen potřebuješ odreagovat," prohlásil Nicky a zajel mu rukou pod kalhoty a promnul mu přirození přes spodní prádlo.

Leželi v pevném objetí nazí na podlaze a občas se políbili. Nicky ucítil na stehně Andyho tvrdnoucí péro.
„To ještě nemáš dost?" zasmál se Nicky.

„A co třeba vejce, slepice nebo fénix?" uvažoval Andy.

Adeline seděla v křesle, na klíně ji spal zrzavý kocourek a četla si knížku. Andy seděl naproti ní na podlaze opřen zády o komodu. Na pokrčených kolenech měl položen skicák a zachycoval ji uhlem na novém listě.
Z jídelny se ozývalo cvakání psacího stroje, na kterém Nicky sepisoval básně.
„Připadám si vedle vás nanicovatá," posteskla si Adeline a napila se horkého čaje. „Každý den pracujete a já se nemůžu přinutit nic dělat. "
„To nejsi. Připomínáš nám, že je potřeba taky jíst a odpočívat," řekl Andy a usmál se na ni.
„A taky jsi jediná, kdo uklidí a uvaří," dodal Nicky.

„Andy, proč máme na záchodě Bibli?" zeptal se Nicky.
„Dal mi ji táta," vysvětlil Andy. „Zařadil jsem ji tam kam patří."
„Chtíč, jakmile počne, rodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt," četl nahlas Nicky. „Protože to je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdrželi sexuální nemorálnosti;
že každý z vás by měl vědět, jak vlastnit své vlastní plavidlo v posvěcení a poctě, nikoliv ve vášní touhy, jako pohané, kteří neznávají Boha. Co to je za sračky?" zeptal se.
„Já myslím, že je to na dobrém místě," odpověděl Andy.
Odpověď se ztratila v trhání papíru.
„Jo, hodí se," prohlásil Nicky.

„Andy, nechceš si sundat tu čepici? Zima tady přece není?" zeptala se Adeline, která si četla v křesle.
„Mám mastné vlasy," odbyl ji vyhýbavě.
„A nechceš si je umýt? Mohli bysme jít večer ven," navrhla mu.
„Nemám náladu," odvětil.

„To jsem já," ohlásil se za dveřmi koupelny Nicky a proklouzl dovnitř. Andy stál nahý před zrcadlem a Nicky jej zezadu obejmul. „Neboj, to doroste," zašeptal mu u ucha. „Něco jsem ti sehnal," řekl a podal mu balíček s parukou.
Andy se otočil čelem k němu. Objal jej pažemi a dlouze jej políbil.
„Děkuji, Nicky. Příště se raději budu stříhat sám."

Ve čtvrtky se u Andyho s Nickym scházeli kamarádi. Debatovalo se o umění, básních a nadávalo na politiky. A víno teklo proudem.
V devět se začal zespodu nesměle ozývat smeták bušící do stropu bytu pod nimi.
Za deset deset rytmické bouchání do topení.
O půl jedenácté se otevřeným oknem donesla výhružka o volání policie.
V jedenáct hlasitý rozhovor sousedů na chodbě o hluku v domě.
O půlnoci bouchání na dveře: sousedka s doprovodem dvou fízlů. Andy slíbil, že se ztiší.
Ve dvě ráno. Bouchání na dveře. Sousedka jim přišla oznámit, že jsou dvě ráno. Nicky ji ujistil, že hodiny vlastní.

Andy se probudil na svůj vkus příliš brzo. Slunce se dralo škvírou mezi závěsy. Na čele cítil známý tlak a v ústech měl sucho jako na Sahaře. Zapřel se o ruku a natáhl se po sklenici s vodou. Vypil ji všechnu a měl chuť na další.
Něco hebkého a chupatého se mu otřelo pod peřinou o nohu a v zápětí vykoukla z pod peřiny zrzavá vrnící hlava.
"Nicky!"
"Co je?" zavrčel nevrle Nicky.
Otočil se čelem k Andymu a zeptal se: "Co tady dělá ta kočka?"
"To by mě právě taky zajímalo!."
"Vypadá to, že tady bydlí," zhodnotil nakonec Nicky.

Andy se s Nickym vypotácel z autobusu. Andy jej musel chvíli držet, aby se přestal kymácet, než vyrazí k domovu.
„Andy, já tě miluju," vyznal se Nicky a přitiskl Andyho k zídce. „A hrozně bych to chtěl."
„Tady nemůžem. Pojď domů!"
„Tamhle pod tím stromem je tma," oznámil Nicky a svalil se pod něj a Andyho stáhl s sebou.
Chvíli se spolu mazlili, ale pak se Andy vzpamatoval a vytáhl Nickyho zpět na nohy.
Odemkl dveře a čekal, až se k nim doklopýtá i Nicky.
„Co to máš?"
„Kotě. Bylo tam samo," vysvětlil Nicky v kterém se náhle probudila solidarita.

Podlahu obýváku zcela pokrývaly schnoucí sítototisky. Andy už stál úplně v rohu a prohlížel své dílo. Nicky mezi sítotisky protančil k baru.
„Já mám pocit, že na tu výstavu toho mám pořád málo," postěžoval si Andy.
„Myslím, že je toho až až," odpověděl Nicky, na kterého vypadlo několik šablon z otevřeného baru.
„Opravdu? Já bych možná přidal ještě nějakou menší sérii," zauvažoval Andy.
„Co třeba tohle?" Nicky zamával banánem.
„To je nápad!" vykřikl Andy a přeskákal minové pole. Rovnou se vrhl na skicování, aby mohl vytvořit další šablony.
Nicky si nalil štědrého panáka rumu a rezignovaně se svalil na gauč.

1.11.1955 18:00

Včera měl přijet. Nepřijel... Nechápu, proč jsem si dělal naděje. Že přijede plácl uritě jen tak. Když mi to sliboval, rozešel se zrovna s Paulem. A taky byl dost opilý a asi nejen to. Nejspíš teď popíjí se svými kamarády v New Yorku a na mne už zapomněl. Asi má už náhradu za Paula. A za mne taky.
Musím končit. Vypil jsem půlku whisky.

1.11.1955 22:36

Přijel! Neměl peníze na autobus a poslední úsek musel jet stopem. Prý se zdrží celý měsíc. Asi teď nebudu mít čas psát.

Když se k Andymu s Nickym nastěhovala Adeline, proběhly v bytě velké změny. Nejdříve zmizel skleněný les z předsíně, z umyvadla se ztratil nános barev a z hrníčku na kartáčky zmizely všechny štětce. Na oknech visely závěsy a na různých místech byly rozmístěné rostliny v květináčích.
Když odjížděla za Carmen, nechala jim dlouhý seznam, na co nesmí zapomínat za její nepřítomnosti.
Andy před jejím příjezdem prošel seznam. Vynesl odpadky, odnesl prádlo do čistírny, utřel prach, zametl podlahy a chystal se zalít kytky. Květináče, byly plné hlíny, ale rostliny zcela zmizely.
„Nicky? Tys něco dělal s kytkami?"
„Jo, došly mi cigára."

Nicky se přímo vřítil do galerie ohlížeje se za sebe.
„Ani nejdeš tak pozdě, jak jsi vyhrožoval," usmál se Andy, když do něj Nicky skoro vrazil.
„Musel jsem utéct," vysvětlil Nicky zatímco popadal dech.
Andy jen nadzvihl obočí.
„Jedna slečna se zamilovala do mých básní a do mne taky. Nedokázala pochopit, že jsem ji odmítnul. Sápala se na mě dál," vysvětloval zatímco popadal dech.
Vzpápětí se rozrazily dveře podruhé a dovnitř vpadla asi náctiletá dívka.
„No do háje," poznamenal Nicky.
Andy jej přitiskl k sobě a dlouze a procítěně jej políbil.
Slečna nadšeně zatleskala.
„Nejspíš máme fankynku oba," poznamenal Nicky.

Nicky držel sluchátko, jako by to byl nechutný červ.
Se suchým ,dobře´ jej položil zpět do vidlice.
„To byl otec?" hádal Andrew.
„Ne," odvětil Nicky a otřásl se odporem. „Paul. Trčí na hranici s Mexikem a nemůže zpátky za ženuškou. Měl u sebe trochu víc LSD. Pustí ho na kauci."
„Kterou zaplatím já," dodal smířeně Andrew.
Nicky jen pokrčil rameny.
„A proč si pro něj nezajede Mathilda?"
„Ta by ho zabila! Nesmí se to vůbec dozvědět," vysvětlil Nicky.
„Jo, ty seš prostě jeho bývalý milenec a spasitel v jednom. Tak jedem. Doufám, že o něm zase minimálně deset let neuslyším."

Edith pozvala Andyho do klubu na rock 'n' roll. Andy přesvědčil Nickyho, aby šel s ním. A Nicky, který nenáviděl tyhle zábavy pro nudné Američany, přesvědčil Adeline s Carmen.
Působili dost nesourodě - Nicky ve své jediné polokošili a velkém saku, Andy v černém roláku, Carmen v rudých šatech a s růžemi ve vlasech a elegantně oblečené Adeline a Edith.

Andy tančit neuměl a dost se styděl, ale přiopilý Nicky jej vytáhl na parket.
Uvolni se a nech se vést," pošeptal mu do ucha.
„Usmívali se od ucha k uchu a užívali si společný tanec. Ostatní tanečníci byli jejich číslem mírně řečeno konsternováni.

Andrew neměl vernisáže nijak zvlášť v lásce. Neměl rád pozornost novinářů, kteří se více než o obrazy, které dělal, zajímali o jeho osobní život. A pak taky ty jejich věčné otázky, proč dělá série stejných obrazů a kolik to muselo dát práce.
Na poslední výstavě nedala novinářům spát stěna pokrytá tisky s různě barevným hmyzem.
„Co jim je do toho, jak dlouho jsem na tom strávil," stěžoval si Andy Nickymu.
„A představ si, jak by se tvářili, kdyby zjistili, že využíváš dětskou pracovní sílu?" narážel Nicky na jeho synovce, kteří vždy byli nadšeni, že jim Andy dovolil, aby mu pomáhali.

Andy vklouzl k Nickymu pod přikrývku a přitulil se k jeho nahému tělu. Nicky propletl prsty své prsty s jeho.
„Mohli bysme jet někam do Evropy," navázal Andy na předešlou konverzaci.
„Vzpomínáš tehdy na Řím?"
„Velmi dobře. Hlavně na to, jak jsi nablil do kašny. To byla ostuda."
„To už jsou tak čtyři roky? Jak dlouho jsme vlastně spolu?"
„Asi tak osm nebo devět," zamyslel se. „A to jsem si myslel, že to bude sex na jednu noc," pousmál se Andy a otřel se rty o jeho krk.
„Hm, já jsem u tebe měl bydlet měsíc, pamatuješ?" zasmál se Nicky.

Charles se s Adeline v tichosti rozvedl a jak bylo domluveno, odstěhovala se za Andym do San Franciska pod záminkou ozdravného pobytu. Opravdu se jí velmi ulevilo. Do tváří se jí vrátila barva a začala znovu žít.

Do kina spolu chodili sami, jelikož Nicky Hollywoodem pohrdal. Zrovna dávali Prince a tanečnici. V hlavních rolích hvězdy Victoria Tracey a Anthony Mancini.

„Victorii to sluší," prohodila k němu Adeline.
„Jo, má hezké šaty," zhodnotil Andy.
„Já si ji představovala bez těch šatů," pošeptala Adeline Andymu do ucha.
„To já Tonyho taky," pošeptal jí do ucha Andy a potutelně se na sebe usmáli.