Moje články

Na Boeshane Peninsule žili jen lidé, ale Jack snil o tom, že jednou potká mimozemštany, o kterých slyšel vyprávět.
Až se mu to konečně splnilo. Časovou agenturu navštěvovaly rozličné formy života. A obzvlášť nebývalé možnosti skýtal Bar na konci světa.
Vzpomínal na mnohá setkání s více či méně humanoidními bytostmi. Jednou jej zlákal pěkný silurian a jindy opravdová kočičí dáma. Někteří byli od lidí k nerozeznání nebo se za ně alespoň rádi maskovali. Krásnému upírovi, který se v nejlepším změnil na nepěknou bestii utekl z postele na poslední chvíli.
Přesto, že objevil celý vesmír, nejvíce jej to táhlo k lidem.

Ianto vešel do kuchyňky zrovna, když Jack ukládal prázdný podnos od kávy.
„V lednici jsou zákusky, kdybys měl chuť."
„Děje se něco?" zeptal se Ianto.
„Mrzí mě, jak jsem se choval. Nechtěl bys večer zajít ke mně? Na večeři, víno a tak?"
„Co znamená k tobě?"
„Vyzvednu tě v sedm," usmál se Jack.
Zvenku byla vila nenápadná, ale uvnitř je přivítalo nádherné secesní schodiště.
„Krásné. Já měl za to, že bydlíš na HUBu."
„Bydlím. Tady je moc vzpomínek," řekl Jack a vybavil si Angela. „Ale mohli bychom je nahradit novými."
Opřel Ianta o zábradlí a jemně jej políbil na rty.

Jack visel na nejvyšší věži Cardiffského hradu zaháknutý za kabát. Pod ním seděla Myfanwy tváříc se, že je chrlič.
Kalkuloval, zda skočit, či ne. Jenže bylo hezky a dole prudily davy návštvníků. Probírání se na kapačkách v nemocnici a vysvětlování už měl plné zuby.
Stiskl komunikátor a nahlásil svou polohu kolegům.
Za chvíli přijelo černé SUV a suverénně zastavilo těsně před hradem.
„No konečně," zahlásil Jack do komunikátoru.
Ianto zamával na Myfanwy čokoládou a mávnul směrem k zátoce. Myfanwy jej ochotně následovala vysoko ve vzduchu.
„A co já?" zeptal se Jack.
„Stačilo říct děkuji," odvětil suše Ianto. „Zavírají ve čtyři."

Ivan se probudil na koberci v trochu zmuchalaném saku. Nejdříve potřeboval ibáč. Naštěstí jej měl ve filmovce v kapse saka.
Rozhlížel se kolem a uvažoval, kde je. Fialový chlupatý koberec, sedačka s přehozem z plyše oranžové barvy.
V kuchyni zkusmo otevřel dvířka polepené tapetou se zvířecím vzorem. Našel jen instatní jihlavanku a chuť na kafe jej přešla.
Na záchodě málem dostal závrať, když shlížel do hlubokého kaňonu.
Při čištinění zubů (Kartáček raději měl vždy s sebou. Protože nikdy nevíš, kde se probereš.) zíral na malbu koupajících se slonú na stropě.
Při úprku ze dveří si všiml jmenovky na dveřích - Mníškovi.

„Co píšeš?" zeptal se Deacon a nahlédl spolubydlícímu přes rameno na pergamen, kde něco krasopisně sepisoval husím brkem.
„Dostal jsem nabídku psaní pro lifestylový časopis pro ženy," vysvětlil Viago.
„Který typ muže nechcete mít u porodu. Cíťa. Nejdříve je za hrdinu a pak na něj jdou mdloby z množství krve, která je na prostěradle a podlaze," čte Deacon. „Co to je za sračku?" zeptá se.
„Zadali mi, že mám napsat článek o mužích u porodu a pak se rozhodnou."
„Co víš prosím tě o porodech?" podivil se Deacon.
„Téměř nic. Ale potřebuji zaplatit svou polovinu nájmu!" objasnil svou motivaci Viago.

Ivan pozval kamarády na oslavu třicátých narozenin do bytu, kde si pronajímal jeden pokoj.
Party byla v plném proudu. Fanouš coby Sauronovo oko a Greg jako Galadriel pařili na disko a pili rychlý špunty.
Saša a Týna, hobiti z Kraje, se ládovali klobáskou.
Mirek v kostýmu nazgûla ze zatemňovacího závěsu zapíjel božkov rum colou.
Ivan posílen litry whisky zahlásil, že jde spát, padnul oblečen do postele a v zápětí to zatáhl.
Líza sedíc na posteli se dala do řeči s nazgûlem a smáli se tak, že se celá postel třásla. Ivan, v té chvíli na úrovni řasy, řekl jen: "Nehoupat!"

Ivanovi se na party moc nechtělo. Holky měly v plánu bazar svršků. Přesto vyzbrojen generálem Chenetem vyrazil vstříc kocovině.

„A ještě tady máme tyto lodičky." Viktorie vytáhla z igelitky červené lakované boty.
„Ty chci," prohlásil Ivan a hned si je zkoušel. „Akorát moje velikost," pochvaloval si.

Saša se zrovna vrátil z balkonu a zahlásil: "Došly mi cíga. Jdu do nonstopáče. Kdo jde se mnou?"
„Já," přihlásil se Ivan. „Ale potřebuji se obléct.
Rolák, minisukně, punčochy a pár ponožek posloužil jako vycpávka na hrudi. Červená rtěnka a korále tomu dodaly šmrnc.
„Jdeme, zlato," řekl Ivan a našpulil rty na konsternovaného Sašu.

16:00 Převrátím svou misku.
16:15 Pro jistotu převrátím ještě misku Neli.
16:30 Surfuju packou na své misce po parketách v jídelně.
16:45 Pro jistotu znova převrátím Nelininu misku.
17:00 Potřebuji jíst! Hrabu packou do páníčka. Nevšímá si mne.
17:15 Miska provede na parketách několik výkrutů.
17:30 Jdeme ven! Jsem vzorný pes, chodím u nohy a dostávám spoustu dobrot. A v křoví jsem ulovil skvělý vídeňský párek.
18:30 Jsme zpátky doma. Pániček říká, že dneska je půst.
18:45 Umírám s packou teatrálně v misce. Jsem sláb, ležím na boku. Mám sílu už jen na posledních pár kníků a pak asi umřu.

Saša ztěžka dosedl na gauč, aby se vzápětí zase vymrštil, přičemž vylil ze sklenice trochu coly na koberec.
„Doprdele, kdo tady nechal zuby?!"
„Ty jsou od sousedky, co bydlí pod náma," vysvětlil Ivan. „Prohlásila, že na pití rumu je nepotřebuje a hodila je do skleničky. A když se nám ji konečně podařilo vyhodit, tak je tady zapomněla."
„A jak se z tý skleničky dostaly sem?" nechápal Saša.
„No, Lynda si vzpomněla na tu scénu z Knoflíkářů a chtěla to vyzkoušet."
Saša pohlédl na uštípané knoflíky na původně vínové sedačce a prohlásil: „No co, stejně už jsme chtěli ten gauč vyhodit."

Jack Harkness zpozorněl při každé aktivitě trhliny. Otáčel se za povědomým zvukem. A když se ve třicátých letech v Británii začaly objevovat modré policejní budky, nahlížel pro jistotu do každé.
Jenže pak se setkal s teorií jistého pana Lewise, že některé věci nemusí být na první pohled zřejmé. Tehdy si uvědomil, že o fungování TARDIS mnoho informací nemá a začal zanechávat vzkazy pro Doctora na zadních stranách telefonních seznamů.

Rutinně otevřel modrou budku a vešel dovnitř. Nalistoval zadní stranu telefonního seznamu a našel jak svůj vzkaz, tak odpověď:

Dobrý den, pokud potřebujete gynekologa, volejte na telefon: 593 01. Doktor Williams. Děkujeme

„Pane, máte tady poštu," řekl Ianto a podal mu dopis od Alice Thomas se srdcem nakresleným rtěnkou.
Snažil se netvářit nijak a probíral se další poštou.
***

Odpoledne mu donesl Ianto do pracovny kafe a rovnou se chystal odejít.
„Nezajdeme si na večeři nebo do kina po práci?" zeptal se jej Jack, než stihl vyjít ven.
„Nemám čas, pane."
„Dneska má noční službu Toshiko. Co se děje, Ianto?"
„Máte někoho jiného, nechci být ten třetí."
„Myslíš ten dopis? Je v koši. Píše mi už šedesát let. Byli jsme spolu jednou na rande."
„A nestačilo by nahlásit na poště, že tady nebydlíte?"

Glorfindel s Ecthelionem mířili do královského paláce, když zaslechli smích děvčat.
„Ecthelione, kryj mi záda!" zavelel elf a běžel ulicí zpět.
Když Ecthelion míjel tři spanilé slečny, pokývl na ně a usmál se. Vypadaly zklamaně.
V paláci už na něj čekal udýchaný Glorfindel.
„Nemůžeš se chovat dospěle? Proč jim neřekneš, že nemáš zájem nebo, že jsi zasnoubený?"
„To by byla nuda," rozesmál se Glorfindel.

Na chodbě potkali Erestora. Šel tak u zdi, že ji málem otíral ramenem a pány jen nesměle pozdravil.
Glorfindel mu pozdrav opětoval s širokým úsměvem na tváři. Se zájmem jej pak sledoval dokud nezabočil za roh.

„Předpokládám, že se tím plně zabývá policie."
„Ne tak docela," odvětí ministr.
Královna překvapeně nadzvedne obočí.
„Řeší to Torchwood."
„Kdo?"
„No, Torchwood. Zabývají se paranormálními jevy nebo tak něco. Založila je královna Victorie."

***

„Co vlastně hledáme, vaše veličenstvo?"
„Cokoli o spolcích založených královnou Victorií."
„Tady. Torchwood založen 1879 proti hrozbě od Doctora. Pak je tady soupis členů. Jsou tady až do současnosti... Nevzpomínám si, že bych to tady zakládal. Jack Harkness, poprvé zapsán 1890. Toshiko Sato, expert na mimozemskou techniku; Owen Harper, doktor; Gwen Cooper, bývalá policistka a Ianto Jones, administrativa."
„To jsme tedy v dobrých rukách," poznamená sarkasticky královna.

,Jeďte doleva.'
,Odbočili jste od trasy.'
„A kam teď? Teď mlčíš, co? Dobře jedu rovně," přecedil Jack přes zaťaté zuby a zcela plynule se zařadil do kolony na obchvatu.
,Jeďte rovně a po tři sta metrech odbočte doprava,' probrala se navigace.
„Oukej, až se tam dostanu odbočím doprava," přemáhal se Jack ke klidnému tónu.
Owen pohlédl na hodinky a sarkasticky prohlásil: „Za pět minut tam budem. Načnu plechovku piva a rozdělám oheň."
„Nechcete mapu?" zeptal se bezelstně Ianto.
„Ten kretén má mapu! A říká to až teď!" řval hystericky Owen.
„Ne, já to říkal už na základně, ale neposlouchali jste."

Toho roku se v Amanu přemnožily veverky. Zdálo se, že na každý strom v Tirionu připadá minimálně pět veverčích početných rodin.
I usoudil Manwë, že je potřeba situaci řešit a svolal všechny Valar na Taniquetilu. Ale ani v létě se ještě nedohodli. Každé setkání skončilo hádkou mezi Yavannou a Oromëm.
Když se léto klonilo k podzimu, začalo to skoro vypadat, že by mohlo pomoct snížit plodnost zrzavých tvorečků. I tento nápad byl proti Yavannině podstatě, ale byla alespoň ochotna jednat.
Když se konečně shodli, zjistli, že se probém vyřešil sám. Amrod a Amras nezapřeli svého otce Fëanora a vynalezli prak.

„Volám za otce. Potřebuje ukončit smlouvu na elektřinu."
Na základě sdělených údajů si dohledám klienta.
Dodávka má být zahájena za rok. Zahlásím obvyklou odpověď, že na odstoupení od smlouvy bylo čtrnáct dní po podpisu.
„Víte táta tady někomu u dveří podepsal výběrové řízení. Pak mu ještě volal energetický poradce a tomu taky potvrdil smlouvu. A ještě našel smlouvu s Centropolem a všude mu hrozí pokutami za nedodržení smlouvy."
S vědomím, že nesmím radit, jak ukončit smlouvu u nás před zahájení dodávky, diktuji znění výpovědi dle energetického zákona. A přeji si, aby lidi začali konečně brát vážně varování ze všech médií.

Od té doby, co bydlela Lynda ulici od Ivana, si často večer otevřela náhradním klíčem a s lahví vína vpadla do obýváku.
Nějak narazili na seriál Strážce duší.
„Z toho si pamatuju už jen Suchařípu."
„Dáme drinking game. Když se objeví Suchahřípa, pijem," zahlásila Lynda.

Katka ukazuje Armínovi fotky z výstavy na zámku Stráž nad Nežárkou. Jedna z návštěvnic má na předloktí vytetovaný kříž s podivnými znaky. Armín hned zamíří do knihovny.
Tady to je. Hermetický řád Zlatého úsvitu. Slavná členka Edith Nesbit, přítelkyně Emmy Destinn. Mistryně řádu mají i dnes spoustu následovníků. Katko, jste v pořádku?

„Hele, Suchařípa. Pijem."

Povolání: Hrdina
Charakter: Silný mladík, co se ničeho nezalekne. Za obranu vesnice a obyvatel neváhá položit život.
Dovednosti: Obouruční meč, úhyb, skrz, hromotluk

Hned první den jsem si udělal dobré jméno, když jsem zabil skřety, kteří se pokusili napadnout vesnici. Cítil jsem se nepřemožitelně.
Ale druhý den začal příliš brzy útokem na bránu. Moc jsem se nevyspal, jelikož jsem byl dlouho do noci na hlídce.
U snídaně, ke které jsem se dostal až v poledne, si ke mě přisedl hobit. Vyspaný do růžova. A s čerstvým korbelem piva k míchaným vejcím.
Hned jsem měl jasno, za co pojedu příští rok.

Lynda, Jindřich a Ivan seděli před vypnutou televizí a sledovali oblíbený pořad “Lidé s kocovinou“ dávaný po každé pořádné pitce.
Lyndu to po chvíli přestalo bavit a televizi zapnula.
„Jé, davají Star Wars,“ řekla a odložila ovladač.
„To je nuda,“ prohlásil asi po půl hodině Jindřich a na mobilu si spustil Candy Crash. „Ani nevím, komu mám fandit,“ dodal.
„Ten, co vypadá jako Indiana Jones a ta buchta jsou ti hodní.“
„Jo, fakt je mu podobnej.“

...

„Dneska mi psal Jindřich,“ povídá Ivan. „Zjistil, že Indiana Jonese i Hana Sola hraje Harrison Ford.“
Lynda udeřila čelem o stůl těsně vedle popelníku.

Pod horou se choulil malý, ale pěkný domek. Hned vedle stála stodola. Venku se pásla koza.
„Pěkné to tady mají," prohodil muž k ženě, když se blížili.
Na prahu si hrálo dítě s kočkou, ale jakmile je spatřilo, zaběhlo dovnitř. V zápětí ven vyšla žena. Mhouřila oči na příchozí. Obavy nahradil úsměv, když je poznala.
„Tergil je doma. Pojďte dál."
Hador pohlédl na svého bratra, jak sedí u stolu a vyřezává koníka pro dítě.
„Takhle ty strážíš maják?"
„Správce neřekl, kdo má být nahoře. Synovi už je dvanáct, tak to zvládne sám," vysvětlil nevzrušeně a zajel nožíkem do měkkého dřeva.

„Představoval jsem si město jinak," řekl Pipin poté, co dožvýkal tuhý kus chleba. „Takové jídlo mají nejchudší v Kraji," vysvětlil a zakousl se do jablka.
„Jsi legrační človíček," odpověděl jeden z vojáků. „Je válka, pole byla zpuštošena, dobytek rozehnán. Všechny zásoby jsou na příděl."
„Boromir mluvil o víně, ovoci a koření z jihu."
Velitel, který dosud mlčel, řekl: „Nevím mnoho o tom, co jedí páni, ale poslední karavana dorazila před tak patnáctisty lety. Král Hyarmendacil porazil haradské a rozšířil zemi daleko na jih, jenže země se po jeho smrti rozpadla. Teď jsme rádi, že sedláci přivezou na trh úrodu tuřínů."

Školní výlet byl diskutovaným tématem už od září.
Ráno toho červnového dne bylo chladné. Ale ani zima, ani brzká hodina studentům nevadila. Davem se šířila dobrá nálada, vzrušení, ale také mírná nervozita, když po několikáté kontrolovali, zda si do batohu zabalili pršiplášť. Oproti tomu nálada profesorů byla zcela na opačné straně spektra.
V Prasinkách už na ně čekaly autobusy zapůjčené ministerstvem.
Profesorka McGonagallová nastoupila jako poslední.
Zeleno modrý ještěr na hlavě řidiče nešel přehlédnout.
„Je to výlet v utajení. Řidiči autobusu nosí takové účesy," vysvětloval když si všiml jejího úžasu. „Ale nebojte, je znehybněný."
Nato ještěr slupl mouchu letící kolem.

Mytí nádobí, výpomoc v kuchyni, likvidace odpadu, ostraha objektů, zahradničení, základy práce s počítačem, terapie. Zájmy: běh, lov bažantů, gastronomie.
„Základy práce s počítačem?" četla Neli a podivila se: „Co si kdy dělal na počítači?"
„Psal jsem a pouštěl video. Co tam máš ty?" zeptal se Darren a nahlídl do životopisu. „Testování gauče? Myslíš, že je to pracovní zkušenost?"
„Určitě. Pániček říkal, že můžu testovat gauče v Ikee. A myslíš, že to mysleli vážně, když říkali, že už nám další maso nekoupí a že si na něj musíme vydělat sami?" ujistila se Neli.
„Asi jo, když jsme včera nedostali nažrat."

Tinfang ležel na kopečku pod mladými buky za domem Vairë. Bylo časné ráno a na oblohu poprvé vyplouvala Arien se svou loďkou.
Záře plodu Laurelinu tvořila nad jeho hlavou pruhy jemně žluté barvy, jak pronikala skrze kmeny. Ve světle tančil pyl a prach.
Slunce jej příjemně hřálo na tváři a na prstech. Sáhl do brašny a vytáhl píšťalu. Nová píseň byla plná šelestění zlatého prachu, ptačích trylek a čiré radosti.
Zvířata vylézala ze svých úkrytů, elfové vycházeli z domů a společně naslouchali písni. Ta je léčila. Dala jim zapomenout na nedávné útrapy a na nelehký úděl jejich bližních ve Středozemi.

TU DU DUM DUM.
TU DU TUDUM.

‚Po těch schodech se snad prohánějí olifanti,' pomyslel si Elrond.
Pod schody uviděl Erestora. Na prvním odpočívadle stál podkoní a práskal nad hlavou bičem, o schod níže byli Elladan s Elrohirem s meči a jezdeckými bičíky a proti nim se bránil Glorfindel.
„Co se to tady děje?" Matně si vybavoval, že mají mít hodinu dějepravy.
„Pane, zkoušíme novou výukovou metodu škola hrou."
„Nad mou pracovnou? A nebyl ten balrog jeden?"
„Glorfindel říkal, že tady se to podobá tomu průsmyku. A podle něj byli balrogové tři."
Elrond rezignoval a dodal jen: „Budu pracovat venku."

„Berene!" Luthien vyběhla za ním, když odcházel ze síní Menegrothu. „Kam jdeš?"
„Pro silmaril."
„Zbláznil ses?" řekla a chytla jej za ruku. „Stačí, že se zbáznil tatínek! Utečeme spolu a najdeme zemi, kde se můžeme společně usadit," navrhla.
„Ale já tě chci pojmout za svou ženu se vším všudy," řekl Beren rozhodně.
Luthien jej slabě udeřila pěstí do hrudi.
„Možná si myslíš, že když žijeme zde, za Melianiným pásem, že k nám nic nepronikne. Ale my víme o činech Fëanora a jeho synů! I když se ti podaří přelstít Morgotha, máš na krku je. Je to jistá smrt!"
„Přesto půjdu."

Pažout se nechal táhnout sestřenkou tu ke stánku s cukrovou vatou a tu zase dětskému kolotoči. Horáček se otráveně ploužil za nimi. Z donucení už musel absolvovat autodrom a řetízkáč. A taky sníst jednu cukrovou vatu, turecký med a mejdlíčko.
„Už půjdem," žadonil Horáček a pohledem prosil Pažouta.
„Já chci ještě štěstíčko." řekla Klára a táhla je ke stánku.
Oba si pod dohledem holčičky museli také zakoupit malé obálky.
Pažout vytáhl prstýnek a z legrace jej navlékl Horáčkovi na prst.
„Mění barvu podle nálady," vysvětlil stánkař. „Fialová znamená lásku. Nejspíš to moc nefunguje."
Horáček zrudl a Klárka se vědoucně zasmála.

„Takže všichni? Skvěle, vezmem to znova." Režisér si spokojeně zamnul ruce.
„Ale tu hostinu jsme přece točili už včera," poznamenal Hugo Weaving. „A co má být tohle?" Opatrně vzal mezi prsty list salátu.
„Zjistil jsem, že fanoušci si představují elfy jako vegetariány. Takže to přetočíme."
John Rhys-Davies se zasmál.
„Být tebou, moc bych se nesmál," procedil skrze zuby Orlando Bloom.
...

Po dlouhém natáčení se všichni sešli u večeře a zaraženě koukali na mísy s už trochu oschlým salátem. Zdálo se, že jen Peter Jackson má dobrou náladu.
„No tak, pojďte si nabrat! Je to výborné," pobízel herce a filmový štáb.

Trpaslíci se jen neradi vydávali nad zemi, ale někdy to přece jen bylo nutné. Obzvlášť, když se někdo narodil do rodiny dřevorubců. Prohlížel si stromy v okolí, když zaslechl nedaleko hlasy. Schoval se v křoví. Elfové, ty mu tak ještě chybělo potkat. Rozhodl se, že vyčká, než odejdou.
Čekal už snad hodinu, ale nezdálo se, že by se snad chtěli hnout. Opatrně vyhlédl a ke svému zděšení viděl, že se koupou. A bez svršků. Jeho mínění o elfech kleslo ještě hlouběji. To Aule je stvořil hezky už s oblečením a slušný trpaslík jej sundává jen zřídka a pouze v soukromí!

Gondolin se tvářil v mnoha ohledech jako dokonalé město. Bylo postavené v nádherném údolí Tumladen, kde byla hojnost zvěře, úrodná pole, vzrostlé sady a louky pro pastvu zvířat. Pod zemí se nacházely bohaté zásoby nerostů a kovových rud. Samotné město bylo krásné jako Tirion ve Valinoru. Čas v něm plynul v radosti a míru, jakoby se jich okolní svět netýkal.
Ulmo skryl kouzly vchod a Thorondor se svými orly střežil nebe, aby se přes hory nedostal žádný špeh nepřítele.
Město se zdálo být nedobytné, ale nakonec bylo zrazeno zevnitř krtky, kteří byli zaslepeni tmou a neuvědomovali si jaké štěstí mají.

Fëanore,

nechoď večer zase do své dílny, ale přijmi
dnes pozvání od Manwëho a jeho ženy Vardy
na hostinu, abychom společně oslavili první letošní plody stromů a rostlin.
Slavnost to bude největší od samého počátku věků a uctíme Eru Ilúvatara.
Mám takovou představu, že se všichni usmíříme a
špatné skutky budou zapomenuty. Má
tušení se obvykle vyplní. A myslím,
že se všichni dobře pobavíme. Ať přijde i tvůj otec Finwë a tvá žena Nerdanel
se syny. Pro dobré vztahy je potřeba obětovat
něco své hrdosti a zapomenout na svár. Tento den se pak
stane novým začátkem pro nás všechny.

Irmo

Balrog u dveří otevřel dveře a pustil Mairona do sálu. Melkor se prudce otočil ke dveřím a netrpělivě mávl na maiu, aby se zvedl z pokleku.
„Tak co? Jak si vedou?" vyhrkl ze sebe nedočkavě.
Sauron jen koukal. Vypadalo to, jakoby by právě právě přišel o rozum.
„Nestyď se. Mluv!"
Mairon jen hloupě koukal.
Melkor naznačil pohyb od ucha. Věrný sluha hned pochopil a vytáhl si koudel z uší.
„Jak si vedou?"
„Až moc dobře, pane."
„Takže stále zpívají?" zeptal se pro jistotu.
„Ano, stále. A do rytmu bubnují na misky."
„Zabavte jim misky. Já z nich ty skřety udělám."