Moje články

"Počkejte, testujeme nové..." Huuuuíííífííí... buch! "...varhany!"
"No tak klidně!" souhlasil Vasil a udělal si pohodlí v poklopu.
Náklaďák varhany vyvezl a koncert zkázy mohl začít.
Místo libé hudby se ozval strašný hukot.
Rychle jsem se spasil skokem do rybníka. Pod vodou to bylo o něco lepší.
Jenda si zacpal uši a otočil se zády.
Gřeš se zaradoval: "To zní jako má rodná gruzínština. Jako křik orla nad horami!"
"A jako hamrem do hlavy!" překřikoval se s varhanami Gustlík.
Vasil se držel za uši a pozoroval plameny šlehající z jednotlivých píšťal.
Konečně ticho!
"Skvělé! Koncert na kaťuše se Hitlerovi líbit nebude!"

"Tak už vím, proč je tank poručíka Zelenského zabalený v plachtě.
Byla temná noc. Vydal jsem se se svítilnou na průzkum."
Jak jsi svítil, už moc temná nebyla.
"Došel jsem až k zahalenému tanku. Strhl jsem plátno a nějakým magickým způsobem byly na tanku růžovoučké pruhy. Nevěřil jsem vlastním očím. To je teď nové maskování?"
Tím se zamaskují leda před slepými. A ještě navíc s rýmou, protože ta barva strašně smrdí.
"Zpoza rohu se vynořil Zelenský a měli jsme si o čem povídat."
"A zjistil jsi, proč tam ty pruhy byly?"
"Ano. Zastavili s tankem pod prostříleným kýblem s barvou."

Copak to přistálo na tanku? Že by reklamní německý leták?

Vůdce třetí říše snídá k čaji sušenky Árijec! Jsou vypečené do zlatova až blonďata, součástí balení jsou i modré cukrovinky. S ničím a nikým se nemažou. Upečeno na kvalitní literatuře. Jedna bílá mouka, jeden bílý cukr, jedno bílé mlíko!
Přidáno alpské máslo z Obersaltzbergu. Hněteno křížovým hákem, ručně splétáno do tvarů orlího hnízda. Geschmack mach frei!
Kupujte je také, následujte fýrera!
Jen díky nim si podrobil Evropu!

Ha, je to jasné! Hitler snídá nad mapou Evropy! Už víme, jak na něj. Když ji vyměníme za jeho fotografii, podrobí se sám!

"Vasil Semen! Gustav Jelen! Grigorij Saakašvili! Jan Kos! Šarik!
První čtyři jmenovaní dostávají Řád Krzyża Grunwaldu za statečný boj a vítězství nad německými okupanty. Poslednímu je udělen odznak psa tankové brigády."
"Sloužíme vlasti."
Haf!
"Je krásný," vzdychl Grigorij, "ale proč jsou na něm dva zkřížené meče?"
"To je na připomínku bitvy pod Grunvaldem v roce 1410. Už tenkrát jsme teutonům s našimi spojenci parádně napráskali."
"Takže včera to byla taková malá rekonstrukce?" zasmál se Gustlík.
"Jenže tenkrát se řítilo stádo koní na nepřítele, každý jednoho vojáka na zádech, a nás pět je má schované pod pancířem."
"A zavřené v motoru."

"A ještě do druhé nohy!" výskl anglán.
"Jak mu ta vodka zachutnala!" smál se Jenda.
"Roll out the barrel..."
"Barel mu nedávejte, i ze sklenky je na mraky," varoval Gustlík.
"Hele, esesák!" škytl angličan. Za křovím vykukovala hlava v čepici.
"K zemi! Obejdeme ho zezadu. Potichu!" popadli samopaly tankisté.
"Vsaďte se, že mu holou rukou srazím čepici z hlavy."
"Neblbni, jdeš na smrt!"
"Sázka je sázka - na život i na smrt!"
"Fofrem chlapi, musíme být u němce dřív, než si toho ochmelky všimne!"
Předběhl je. Srazil mu čepici.
Esesák neprotestoval. Byl to jen strašák do zelí, navlečený do odhozené uniformy.

"Uvnitř je vysílačka, tu si zapnete a budeme spolu na dálku mluvit." vysvětloval Vasil. "Já a Gřeš budeme na louce, vy půjdete do lesa a každý ozkouší, jestli slyší a jestli je slyšet."
Vydal jsem se s Jendou do lesa. Jendovi se z kukly ozvalo: "Tady Vasil. Ozvi se, Jendo."
Dostalo se mu však poněkud neuspokojivé odpovědi: "Haf, haf, haf, vrrr, haf!"
"Buď mi praská ve sluchátkách, nebo je z Jendy psodlak." uvažoval Gřeš.
"Jendo, to jsou hloupé vtipy. Odpověz nám jako člověk!"
"Nemůže!" zařehnil se Gustlík do svého mikrofonu. "Narazil ze srandy helmu Šarikovi a on s ní zdrhá!"

"Ta pevnost není moc velká, nebudeme na ni plýtvat střelivem, stejně se nám vzdají."
Před opevnění přijely dvě divizní jednotky s tanky i pěšáky.
Gřeš zdvořile zaklepal na vrata hlavní tanku.
"Můžeme dál?"
Na ochoz pevnosti vystoupil feldvébl a vykřikl: "My se nedáme-"
"Tak si na vás zavoláme posilu!"
"Povídám, my se nedáme-"
"Taky to tady můžeme celé vyhodit do vzduchu."
"Hergot, my se nedáme-"
"Teče vám do bot. A bude ještě víc, když překopeme hráz rybníka."
"Sakra! My se nedáme-"
"Připravte plamenomety!"
"Nechte mě už konečně domluvit!" rozčiloval se Němec. "My se nedáme zmasakrovat jako u Stalingradu. Vzdáváme se!"

"Pes tankové brigády Šarik?"
Zde!
"Jeho psovod Jan Kos?"
"Zde."
"Budeme testovat city vašeho psa."
"Rozkaz."
Mně se nezeptáte?
"Hodnej pejsek, tumáš!"
Mňam! Klobáska.
"Pište: cit - radost."
"Kose, já ti jednu..."
Neubalíš, už ležíš.
"Jauvajs! Cit - vztek."
"Sestři, hezky za ouškem..."
A po zádíčkách, a pod bradou... ještě!!!
"Cit: spokojenost."
"Někdo šmejdí kolem stanu, pejsku."
Vždyť je to Gustlík, to nevíte?
"Cit: nuda."
"Ještě někdo."
Vrrrr!!! Haf! Haf! Raf!
"Schei-au!"
"Správně!"
"Můžete ho konečně nechat? Co vlastně po něm chcete!"
"Testujeme jeho cit pro vyhledávání Němců. Pořád nevíme, jak to dělá."
Stačí se zeptat. Cítím je. Voni se málo mejou.

Táborový rozhlas burácel: "Škrrrrrk škkkrt Kar...téna! Lup! Bzzz! Voláme: Hrk! Bum! Kar...- písk! -téna!"
"Karanténa? Ale proč?"
Co blbnou, to si myslí, že snad někdo chytil blechy?
"Cože, izolace? Odkdy to platí?"
"Zásoby jsou tu jen na dva dny, zítra měli přivézt!"
"S tím opušťákem se mohu rozloučit."

"A zrovna mělo přijet kino!"
"Kino je mi volný, mám domluvený rande se sestřičkou ze špitálu... to abych lezl přes plot..."
Panika rostla, bobtnala a šířila se. Jen já byl v klidu, protože jsem slyšel zprávu správně.
"Voláme Karla Téna! Velitel s ním chce mluvit." ozvalo se konečně z reproduktoru srozumitelně.

"A neodmítne nás generál, protože to není zdravá strava?"
Nevím. Tabáček je tabáček.
"Med je zdravější než cukr. A cukr už jsme taky dlouho neviděli."
To mi tak nevadí, jako když není maso.
"Jo, po guláších z paštikové konzervy to bude příjemná změna."
Souhlasím. Paštika maso taky neviděla. Není z masa, ale z tuku a kůže.
"Ale v tom guláši je přece zdravá zelenina," napadlo Gřeše.
Nejlepší zelenina je uzeleněný z komína.
"Řek bych, že ta už se mu taky dost zajídá."
Jo, dokonce chlebem nebo plackama.
"Med neodmítne."
Nemusel by. Seškrabaný z nového nátěru - to je jak z talíře.

"Au, štípla mě!" vykřikl Gřeš.
"Kulka?" ptal se Gustlík.
Copak kulky štípou?
"Ne, včela!" vyvalil oči Gřeš.
"Kde se tady vzaly, potvory?" začal se ohánět Vasil.
"Nemávej kolem sebe, uklidní se a posedají si." doporučil Jenda.
"Moment..." Gustlík vyskočil z tanku, našel na spáleništi uhlí a začal včely vykuřovat.
"On nás snad chce udusit!" nadával kašlající Gřeš.
Posádka byla z tanku venku dřív než včely. Já evakuaci vedl.
Půlka našeho tanku vězela v přejetém úlu. Kryti kouřovou clonou jsme seškrabali med do sklenice jako dárek pro generála.
Včely jsou malé, ale ne neškodné, zvláště když žďuchám Gřešovi do ovládacích pák.

"Tomáši, protipancéřovým!"
"Zásah!"
"To není možný, von se votřepal a ani škrábnutí. A to je už pátá rána. Z čeho to má pancíře?"
"A stojí a palbu neopětuje. Jsou v tom vůbec lidi nebo je to jen obrovskej kus oceli? Šariku?"
Protáhl jsem se spodním poklopem a plížil se to očuchat. Smrdělo to Němci, ale ne náboji. Proč?
Pak mě zaujala menší klička. Začal jsem za ni lomcovat.
Skříííp! Buch! Taktak jsem uhnul. Půlmetrové pancíře opadaly jak peří ze slepice. Němci se s kdákáním vrhli na útěk. Tank zůstal, nahý jako Adam.
"Jestli tohle bude bojovat, vyřadí to každej pěšák."

Armádní rozkaz číslo jedna:

Vojenské kuchyni se přikazuje, aby nepoužívala při vaření zázvor, skořici a anýzz, aani, pokud vojákůúm slíbí perníčky. Tyto byliny vojáky nadýmají. Naše armáda nemá zapottřebí vítězit nad nepřítelem nečestnými proostředky. Plyny při nadýmání nelze použít jako bojové.

Vojsku je zakázáno leščtit si boty vepřovým sádlem, povolené je pouze sádlo holubíí a kommáří. Neevěřte komárům, i kdyby slibovali, že budou útočit pouze na nepřátele. Proto nejsou součástí naší armádny.

Jen zakázáno umisťovat na tanaky rekhlamy, pokud jsou propagovány kvalitní výrobky. Přislíbené platby inkasujte předrem.

A hlavně nevěřte Hitlerovi, ať řekne cokoliv. Kecaá, žvaní, mlží! Vlk tadky sliboval!

"Rascvetali jabloni i gruši
já kalhoty vyžehlit si musím,"
zpíval si Gřeš.
"Kluci, dneska je první duben, tak si z něj kapku vystřelíme!" navrhl Gustlík.
"Ale jak?" ptal se Tomáš.
"Normálně ho zamkneme," vysvětloval Gustlík.
Tak ho zamkli.
"Až Gřeš půjde ven, tak bude jako v cele," chechtal se pod vousy Tomáš.
"Takže bude zpívat celá cela," též se zasmál druhý vtipálek.
To ovšem ještě netušili, jak krásně jim ten vtip dotáhnu. Když odešli, vytáhl jsem schovaný klíč zpod rohožky a odnesl jsem si ho do pelechu. Nevím, jak dlouho pak ten klíč hledali, ale krátká doba to rozhodně nebyla.

"Začneme nouzovým opuštěním tanku," prohlásil Jenda.
"V podvozku je poklop, kterým vylezete nohama napřed."
"Já si myslím, že by se mělo hlavou napřed," řekl vzdorovitě jeden z nováčků.
"Myslíš, že si přitom nenabiješ?" zavrtěl hlavou Gřeš.
"Ne. Nejsem nemehlo."
"Nebraňte člověku v jeho vůli. Když po hlavě, tak po hlavě. Lez!" usmál se Tomáš.
"Nejlepší výhled bude z věže," usoudil Gustlík.
Já jako jediný jsem nezvolil pozorovatelnu shora, ale mezi pásy. Spadl plnou vahou na bradu. Nejlepší držkopád téhle sezóny!
"Euaheauououoauu!"
"Ukaž!" vrátil Gustlík čelist třemi prsty na místo.
"Pozor na něj! Ten zabije vola holou rukou!" varoval nováčka Tomáš.

Všichni jsou na plese. Jenda tančí s Marusjou, Vichr a Gřeš s místními Polkami, já hlídám stůl s jídlem a přitom si prohlížím transparenty na stěnách hostince.

Do Germanca jak do tanca - navštěvujte naše taneční kurzy!

Zmydlíme Hitlera - jedině mýdlem s jelenem!

Hitler z Polska vyjede jak po oleji Akceler!

Hloupý malíř pokojů prohrál válku - nepoužíval tablety Chytrolín!

Poženeme je až do Berlína. Kašlem na to, dojdem! A v botách od Ševce i pohodlně!

Esesák? Děgťarjov místo slov!

Tázavě jsem se podíval na organizátora.
"Nediv se, pejsku. Abychom dostali peníze od sponzorů, museli jsme jim nabídnout plochu pro jejich reklamu."

"Takže, jak jste nás chtěli převést?!"zakřičel na zajatce Gustlík.
"Nejdříve jsme si na předešlé akci nahráli vaše poznávací heslo kžen. To se nedá vyslovit!" odplivl si Němec.
"Ale dá, křen." rýpl si Tomáš.
"Pak jsme vám to pustili do vysílačky, abychom vás tím ošálili." dokončil větu Němec.
"Jestli vykecáš ještě nějaké tajemství, tak tě vlastnoručně uškrtím!" nevrle zavrčel druhý.
Zavrčení jsem mu opětoval.
"No, co jsme chtěli vědět, to už víme, takže se už tady můžete navzájem pozabíjet." uzavřel Gustlík a odešel jako my všichni.
Hned, jak zabouchl dveře, se rozchechtal.
"Chudáci nevěděli, že jsme změnili heslo na KOPR!"

"To je výborný způsob, jak zrychlit nabíjení, vojíne Čeresňaku. Na to jste přišel sám?" pronesl velitel brigády.
"Poradil mi vojín Andrzejev."
"Vždyť je zrovna v base v Hamburku pro soustavnou neposlušnost."
"Já jsem si k němu pro tu radu zajel."
"Tak mi ukažte opušťák!" udeřil velitel.
Tomáš si začal šacovat všechny kapsy, dokonce i tobolku na náboje, ale opušťák prostě nikde.
"Nemusím vám snad připomínat, že čtyřiadvacetihodinová nepřítomnost bez opušťáku je považována za dezerci." zvýšil hlas velitel.

Pootevřely se dveře a za nimi vykoukl Gustlík.
"Omlouvám se, že ruším, ale Tomášovi vypadl opušťák. Před chvílí ho Šarik vyhrabal z bláta."

ROZKAZ POLSKÉ TANKOVÉ BRIGÁDĚ:

Z důvodu zachování dobrého technického stavu startovacích svíček není během boje povoleno vypnout motor více než třikrát.

Všechny tanky musí mít pod palivovou nádrží záchytnou nádrž pro případ, že by unikal benzín.

Tank musí být důkladně naolejovaný, aby neskřípal při jízdě, a tedy se neprozradil předčasně.

V případě, že dojde motorový olej, má velitel tanku právo svůj tank schovat do zákopu, i když by nebyly žádné předpřipravené a osádka ho musela kopat při boji.

V případě, že má někdo z osádky rýmu, tank může skřípat, aby zamaskoval špatný zdravotní stav armády.

Trojí neuposlechnutí se trestá opušťákem.

"Pane majore, obdrželi jsme dopis, že u mostu Dombrücke se rozbila rádiová stanice a blíží se Poláci."
"Musíme ten most zničit. Bohužel nemáme peněz nazbyt, takže hlavně levně."
"Nejrychlejší a nejúčinnější je odstřelit, pane majore."
"Řekl jsem levně! Žádné odstřely, normálně ho podřežeme pilou!"
"Dovolil bych si upozornit, že tento most má kamenné pilíře."
"Hrvrrr! Tak ho podkopeme, to bude za jedny peníze."
"Promiňte, pane majore, to by se bez vysušení Odry nepovedlo."
"Tak jak to mám podle vás udělat, vy rejpale???" vybouchl major.
"My vlastně nemusíme! Podívejte se na datum na dopise. Předvčerejší. Polská armáda už most dávno překročila."

Ženy toho mohou dělat opravdu mnoho. Třeba přinést oběd. Při čekání na oběd nebo při boji totiž vyhládne. Nebo mě také mohou podrbat za uchem. Podle lidí jsou to většinou radistky nebo zdravotnice. Někdy i kuchařky.
Často také po nás psech likvidují pohromy, ale to jsem zjistil, až když jsem po válce hlídal náš dvorek. Některé umějí nadávat tak, že i těm nejotrlejším tankistům se ježí vlasy (některým i chlupy). Jiné si zase dokáží vydupat své, nebo splnit i téměř nesplnitelné úkoly. Doopravdy to dovedou.
Ale všechny jsou moc šikovné. Skoro se až divím, že ještě v posádce žádnou nemáme.

"Co říkáte?" nadporučík Smrk mrk. "To je, jak kdyby plk. Vlk vrk, že vám lauf zvlhl z mlh!"
"Jinak si to neumím vysvětlit. Proč bych měl jinak rezavou hlaveň?" vysvětloval Jenda.
"Vždyť bylo jasné počasí. Jen řekněte, že vás kozel trk, a vy jste tu hlaveň hrk! namočil do rybníka."
"Teď přijde drbu vrbu," špitl Gustlík.
"Drbte drátěným drbátkem, šúrujte a šudlejte, až se to bude třpytit! A jestli to udělá vrz a čistítko projede skrz, tak jste to zvrz!"
"Ten chlap je ale protivnej!" zavyl Šarik. "Kdyby mu Gustlík jednu trh, vyvrátí i Smrk, aniž by při tom mrk!"

"Skříp!"
"Vítejte! Německý sklad plynových masek."
"Hoši, jdeme sabotovat," rozkázal Vasil.
"Jako uřezat jim ty... sosáky?" hledal slovo Gřeš.
"Jestli to ovšem do plynového útoku stihneme," podíval se Gustlík na hodinky.
"Šariku, trhej!" udělal mi radost Jenda.
No fuj, guma, to do tlamy jaktěživ nevezmu. O to si maximálně podrbu záda.
Nebo počkejte...
"No blééé, to si žádný Němec na obličej nenarazí, ani kdyby měl pojít!"
"Tak můžem to udělat všichni, ale stejně to nestačí. Musíme vymyslet něco účinnějšího!"
Mezitím jsem našel provázek.
"No jasně! Svážeme je všechny dohromady dlouhým provázkem ke zdi a oni se přerazí, hned jak vyběhnou."

Vrrrr... Nepřátelé se rozletěli, jak když do nich střelí. Pocuchám jim peříčka. Rozeženu jejich útvary a vyděsím je tak, že ještě svým dětem budou vyprávět, jak je přepadl Šarik, pes tankové brigády. Nejlepší nepřítel - neschopný nepřítel. A bleskurychlý útok! Do nich!!! Zleva, zprava, zprostřed, seshora, zdola! Udržovat paniku! Ať je nenapadne postavit se v protiútok. Nesmím je nechat sešikovat. Nesmějí si zachovat chladnou hlavu. Kdo myslí, jedná, kdo se bojí, ječí. Nadávají tedy fest. Komu hlava chladne rychle, tomu žádnou hlavu nenechám. Cože, k obědu? Prosím, ještě chvilku. Že ne? Ach jo, teď mě to začalo s těma slepicema bavit.

„Křach!“
„Neee!“
„Gustlíku, nepřejeli jsme zas něco?“
„Vteřinku, jdu se podívat.“
„Nemehla! Ten průzor máte sice malej, ale bednu od nábojnic plnou kolíčků jste snad viděli, ne?“ opřela se do nich rázně pradlena. „To máme ty vaše uniformy na šňůry přivazovat, když došly kolíčky?“
„Co půjde, to spravíme. A dáme vám vlastní, vyměnili jsme je za tabák.“
„No, když ty zbytky najdete...“ podívala se pradlena na nerozpoznatelnou hromadu.
„Šariku, ne!“ S gustem jsem do toho vlítl, kolíčky lítaly na všechny strany.
„Hm, ty už asi dohromady nedáme. Tu máte ty naše.“
„Nebudou vám chybět?“
„Ne, nemáme šňůry a hlaveň nezneuctíme!“