DMD č. 22. pro 22. 4. 2015. Téma: Ten kouzelný zpěv

Green grows the lily-o
Right among the bushes-o...
pohřbené děti pod závojem lilií.
za hřbitovní zdí.
samy.
If your true love was passing by
You'd fill him a drink if he was dry...
pil z mého pramene.
zanechal mi dech, oči i rty.
křičely. prozradily mne.
přísahal mi.
Out of wedlock.
že si mne nevezme.
There's one of them buried beneath the tree
At the well below the valley-o...
sebrali mi dítě.
utopili ho v mýdlové vodě.
roztrhali na valše.
tam ve studni v údolí...
zpívala jsem
- kouzlo...
a jsem
tam ...
... já
tati. odpusť.
***
nemluv. už brzy zemřeš.
my lord.

"Kluci, musím vám něco říct," přiřítil se Bilbo s očima navrch hlavy.
Cvalimír, Vilda i Tolman se po něm podívali značně podezřívavě.
"Včera jsem šel odpoledne na houby," nenechal se Bilbo odradit.
"Paráda," přerušil ho Cvalda, "že tys objevil nějaké nové super naleziště?"
Bilbo ho odbyl mávnutím ruky a pokračoval: "Šel jsem až za potok, protože tady blízko jsou už všechny houby fuč. A tu jsem vám uslyšel takový kouzelný zpěv! Šel jsem za ním, a viděl jsem na chvíli elfy! Heč!"
Chlapci na Bilba poněkud připitomněle zírali.
"A ty houby jsi našel?" ozval se nakonec do nastalého ticha Vilda.

Tahle píseň. Ty i já. Tolik inspirace. Tolikrát stisknuté tlačítko replay.
Tolik slz.
Je to jen klavír a bílá písmena na černém pozadí.
Taky slyšíš ten zpěv?
Hlas který tu není.
Už dávno mě přestal děsit.
Je jako jistota v temné promrzlé noci.
Zpívá nám Winter song.
Nám zní tu zimní píseň dál
a bouře opodál
se z moře valí blíž
Můj hlas jak maják tu vždy stál
a tebe přilákal
to sama dobře víš
Prý sníh ti brání ke mně růst
a proto držím půst
a věřím pomluvám
Tak pod lavinou být
k vzdálené hvězdě jít
bez tebe nezvládám

Hoboj, příčná flétna, housle, harfa, kontrabasy! Lento, sostenuto, animato či vivace. Zkrátka hudba. Všeho druhu. Každého tempa. Ve vší své kráse již odedávna mění kolem nás první poslední. I z největšího drsňáka se nezřídka stává po poklepání taktovkou ten nejdisciplinovanější a nejbystřejší jedinec. Jeho prsty pak například tančí ty nejkrkolomnější a nejtitěrnější sestavy po hmatníku a celá jeho osoba se propadá jakoby do transu. Pochopitelně ne každému uchu by lahodily úplně nejvíc právě jeho trylky. Je však jisté, že hudba je něco neopomenutelného a nevysvětlitelně zázračného. Jak například působí taková muzikoterapie? Jako mávnutí kouzelným proutkem. Zazní zpěv a duše ožije.

Marek si z Petra zase utahoval. Tentokrát kvůli karaoke, které se dnes večer pořádalo. Petr zkrátka zpívat neuměl a věděl to. Ale pro vedoucí byla účast povinná.
A bohužel to probíhalo přesně tak, jak se Petr obával. Pomalu. Děti se culily a šeptaly si. A jeho kolegové taky nezůstali pozadu. Neskutečný trapas.
A když přišla řada na Marka, Petr trošku škodolibě doufal, že mu to popichování pak bude moci oplatit. Nevyšlo to. Marek měl nádherný hlas. Petra naprosto uhranul.
A podepsal si tím ortel. Petr ho donutí, aby mu zazpíval znovu hned zítra. I kdyby se měl uchýlit k násilí.

Opera spala, občas ze sna zabroukala nějakou árii, ale hluk uvnitř budovy ji nevzbudil. Až…
„Umíte posadit hlas?“
„Jistě, kam vám ho mám posadit? Támhle?“ ozval se čistý tón, „nebo snad támhle?“ další čistý tón…
Opera se probudila a zaposlouchala se.
Hlas se dal do zpěvu. Tóny se spolu hravě proplétaly, přelévaly se jeden do druhého a vytvářely úchvatnou barevnou mozaiku…
Opera měla hudební sluch jako nikdo jiný, možná proto, že měla nejen hudební sluch, ale přímo hudební budovu a všechny sály a galerie, chodbičky a zákoutí teď napínaly… inu když ne uši, tak to, co opera místo uší napíná.

There were many forms of torture, but this, Draco decided, was the absolute worst.
“Must you do this to me, Potter?” he called, to no avail. He pinched the bridge of his nose to keep his headache at bay. It didn’t help. “POTTER!”
This time, Harry heard. He appeared in the doorway.
“You called me?”
“Yes.” Draco rolled his eyes. “Turn the volume down.”
“But she’s magical!” Harry protested and started humming along to A Cauldron Full of Hot, Strong Love.
“In the way the Dark Lord was magical,” Draco muttered, but then reconsidered: Celestina Warbeck was worse than Voldemort.

"Tomuhle ty říkáš kouzelný zpěv?!" Křičí Kamil na Marka, zatímco se snaží zacpat si uši a zabránit tomu nepříjemnému zvuku dovnitř, neúspěšně.
Marek, který se nachází v totožné situaci protestuje, "Nikdy jsem neříkal, že je to hezkej zpěv! Ale kouzelný je! To musíš uznat, koukni!"
Oba mladíci stočí pohledy k postavě, která k nim stojí zády, čelem k protivníkům. A zpívá. Zpívá o tom, čím se provinili, co přímo udělali teďka, o jejich zákeřných zločinech a o tom, jak budou potrestáni. A k neskutečnému údivu všech (kromě Marka) se přesně to, o čem zpívá děje.
Avšak poslouchat se to nedá.

Kdo má doma batole, ví, že má neustále plné ruce práce (nebo dítěte). Takže se snaží najít způsob, jak dítě zabavit a získat nějaký čas a pokud možno i prostor a jednu nebo obě ruce volné.
Nejprve jsem zkusila číst knížku, ale byl problém v tom, že jsem ji musela držet. Poté přišli na řadu říkanky, ale ačkoliv jsem se jich hodně naučila, tak jich pořád nebylo dostatek.
Tak jsem zkusila lidové písničky, tady už byl výběr větší. Ale neustálé opakování mě po pár dnech přestalo bavit. Zachránil mě internet – ten kouzelný zpěv, který šetřil mé hlasivky, byl k nezaplacení.

„Co se mělo znamenat?“ Minervin hlas zněl ostřeji než jindy. To znamená, že mohl řezat diamanty.
Jamie pokrčil rameny.
„To je na dlouho a mandragory jsou podrážděné.“
„To já taky!“
Povzdechl si.
„Krátká verze. Ve škole jsme se několikrát pokusili zabít. Máme se rádi jako chobotnice s arašídovým máslem.“
Zmateně zatřásla hlavou.
„Cože?“
„Zkusila jsi ochutnat chobotnici s arašídovým máslem. Já...“
Řev mandragory. Minervě pukala hlava.
Jamie mávnul hůlkou. Ticho.
„Jsi v pořádku?“
Kývnutí.
„Říkal jsem, že začnou zpívat. Dovedu tě na ošetřovnu.“
„Díky.“
„Víš, že jsi pořád v županu?“ zeptal se s širokým úsměvem.
Zcela nevědomky ji začal tykat.