DMD č. 6. pro 6. 4. 2016. Téma: Nejsem žádná květinka

Už zase mává.
S nataženou rukou vstoupil do dveří.
Á, zpátky doma.
„Myslím, že jsme zatím v bezpečí.“
Jo, to jsi zjistil riskováním mého života!
„Doktore, určitě zelenina pomůže?“
„Někdy tě nechápu. Celer je dokonalým detektorem všemožných škodlivin.“
Jistěže. Použít nějakou zeleniniu nebo kytku je vždycky snadné.
„Je to velmi jednoduché - kdyby se změnil v kedlubnu, bylo by lepší vydat
se opačným směrem.“
„Ale nemáme jiné priority? Už týden jsme nejedli.“
Tss... Co si myslíte, že jsem? Jen se rozhlédněte - hromady mikrobů.
Jestli vám nestačí tohle, tak opravdu nevím...
„Je tu nejrůznější flóra.“
„To jako kytky? Mám jiný návrh.“
Áááá...

Modrooký mládenec se ležérně opíral o solí pokryté zábradlí.
Sledoval kotvící lodě.
Vítr si pohrával s jeho rozcuchanými vlasy, ve kterých tančilo zapadající slunce.
Jeho zasněný výraz lákal pohledy žen, které se loučily nebo shledávaly se svými muži.
Mládenec se usmíval koutkem úst a bezděky si pohrával s kopretinou.
Žen si nevšímal.
Ošlehaný námořník s propracovaným tetováním na širokých ramenou se ohlédl. Na chvíli se zastavil, zašoupal nerozhodně nohama a smutně se vydal zpět k lodi.
Mládenec si pročísl vlasy a lehkým krokem ho následoval.
----
Když ze sebe smýval cizí pot, byly jeho oči hlubší než oceán.
Zvedal se vítr.

Po nocích se sama toulám nejraději když svítí měsíc. Obrysy stříbrných střech se rýsují proti horkému nebi. Z kvetoucích stromů na náměstí odkapává med. Mezi opuštěnými stánky tržiště si švitoří krysy.
Držím se pěkně v šeru podloubí.
Slíbila jsem, že na sebe nebudu upozorňovat zbytečně.
Cinkání mých náramků vyruší podezřelou skupinku povalečů u rybích kádí.
„Sama, květinko? Nechceš se s námi napít? Ale, copak to neseš?“
Blíží se ke mně ze tří stran.
Cítím to chvění. Přichází tanec.
Bylo by mi i zablýsklo v očích.
Nemám však oči. Nemám ani tvář.
Jen málo se podobám ženě.
Napít se však chci.

Úřad vesnické čarodějky jsem zdědila po své bábě. Úřad a svazek pomalovaných vyčiněných kůží.
Nevěděla, kdy se narodím. Už ve mne ani nedoufala. Sama se vyučila na druhé straně kopců a dlouho byla poslední čarodějkou v kraji. Bála se, že své vědomosti nebude mít komu předat. A za těch pár let, které jí bylo dáno mě učit, to skutečně nestihla.
Na řadu přišly kůže.
Dnes studuji návod na lektvar proti nemocem ušním. S lopuchem ani s kozí nohou nefungoval. Bába se sice snažila, ale psát neuměla.
Napadá mě… možná to vůbec není rostlina. Zkusím do kotlíku přihodit žabí nožku.
Vítězství!

Žiji na nevelké planetce. Není tu toho moc.
Mívala jsem tu svého prince. Staral se o mě a pečoval o mě. Častokrát si se mnou povídal. Aby mě ochránil, před větrem mě zástěnou zakrýval.
Nyní mě opustil. Odcestoval. Putuje po vesmíru a já jsem tu sama.
Mám strach. Bojím se hrozeb, které přijdou.
Myslím na svého prince. Vrátí se za mnou někdy? Chybím mu vůbec?
Doufám, že ano. Do té doby musím vydržet.
Neustále si říkám, že to musím vydržet. Předtím jsem ho nutila, aby se o mě staral. Nyní se stanu silnou květinou. Už nebudu malou a slabou květinkou.

Chřestí. Blízko. Ten-kdo-je-jako-já chřestí.
Chce živiny.
Ano. Živiny! Cítím je. Cítím živiny. Jsou blízko. Chci živiny!
Posunu se. Ještě.
Ten-kdo-je-jako-já se posune. Ještě.
Živiny mají pach. Chachachá! Pach živin dobrý.
Chřestím. Chci chci chcichci.
Živiny mají hodně pachu!
Aaaaaa! Živiny dělají bolest! Pach a bolest!
Kývu se. Tam! Sem!
Ten-kdo-je-jako-já chřestí: chcichcichcichci!
Teď! Teď!
Chcichcichci.
Mám živiny. Žblmňambl. Aaaaach! Živiny!
Proti temnému nebi se rýsují obrysy dvou mohutných trifidů. Ukojeně se kolébají ze strany na stranu a pomalým spirálovitým pohybem stáčí svá žahadla zpět do kalichů. Začíná den.

Když rudí čarodějové zmerčili, že Edvinův čert z elektriky určil jako první cíl onu upírku, přestali se hádat a začali navigovat. Cesta trvala celý den, Edwin během ní odvyprávěl přednášku o upírech a navečer spatřili poněkud vybydlenou vesnici. Zahrádky byly zarostlé plevelem, nikde ani noha, nad střechami poletovala hejna vran. Vypadalo to tam prostě trochu jako v Popradu.
„Co chcete, chátro, od Iris, paní temnot?“ přivítala je veskrze protivná ženština a Edvin se ušklíbl, protože cítil známý pach.
„Že po kosatci zveš se, paní tmy, tak pokosit tě přišel bludný Fin.“
Kupodivu jí to ani trochu nezalichotilo a rovnou zaútočila.

Au! To jsem asi – Au! asi já. Tohle bolí. Vám se možná ty moje červenobílé výrůstky líbí, možná si tím i něco vyjasňujete, ale já tedy důrazně protestuji. Stínové prohlášení tady nemáme jen tak pro nic za nic! A mimochodem, jsem jedno. Červená a bílá, které vidíte, jsou jen výsledkem momentálního rozmístění barviva.
Auvajs! Ve Francii taky? A ti samí lidé? Takže ani na téhle planetě mi to nevyjde? No dobrá! Trny aktivovat! Pal!
Jsem válkychtivé pandimensionální monstrum ve výslužbě a právě jsem infikovalo DNA značné části anglické šlechty a jako bonus i krále. Máme našlápnuto k občanské válce! Hurá!

Říkají, že se nejmenuješ.
Sejde na tom, když vládneš mocí jakékoli jméno oživit i života zbavit?
Říkají - ne, doufají - že se nevrátíš.
Sejde na tom, když ses otiskl do mého já - mysli, těla i duše?
Říkají, že jsi mě posedl.
Sejde na tom, když je Tvůj otisk tím jediným, co mě drží naživu?
Já říkám: záleží na jediném.
Pochopil jsi mě. Vybral sis mě.
Ne květinu, která vábí včely, protože touží být opylována, kolemjdoucí, protože chce zdobit klopy mladíků a okna jejich milých.
Ale růži z Jericha, probuzenou melodií vyprávějící o Sedmihrádské zemi.
Teď usychám, ale až znovu zahraješ, rozkvetu.

Když se před poutníkem otevřel výhled do kraje, musel se zastavit.
Unikl mu tichý vzdech. Bezděky natáhl ruku.
Před opuštěnou vesnicí to bylo zcela zbytečné gesto.
Gireg nelitoval, že ho povinnosti pro Posly odvedly pryč.
Přesto ho mrzelo, že tu nepomáhal, když byla pomoc potřeba.
Unikl mu další vzdech.
Smutek se rval se zoufalstvím, zoufalství se rvalo s potřebou vědět víc.
Jeho nohy popošly o pár kroků.
Chodidel se dotkla voda.
Bezmyšlenkovitě vodu nabral do dlaně.
Podlomila se mu kolena.
On by řekl, že má své kořeny zapuštěné do téhle země, ale voda, která jeho zemi zaplavila, ho posílit nedokázala.