Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
"Kolik toho chceš?" zamumlá dealer.
"Kolik mi toho můžeš dát za litr?"
"Půl gramu.'
"To je málo, kamarádka má dneska oslavu narozenin," zaskučím zoufale.
Dealer se ušklíbne: "Za gram mi musíš dát aspoň dva litry, jinak by si to tu kupoval každej a zboží by ztrácelo cenu."
"No tak," začnu vypočítávat, "v pondělí jsi dostal litr, v úterý dva a ve čtvrtek tři."
"Dám Ti gram. Ale dělej, než si to rozmyslím."
Natáhnu k němu ruku. Cestou domů si mnu ranku na předloktí. Ďáblovi se za inspiraci holt platí krví.
Doufám, že ta básnička k narozeninám bude stát za to.
Navazuje na Spolu a Ti, co se skrývají ve stínech.
"Nemůžu uvěřit tomu, že můj syn je takový idiot!" zahřímala lady Ohtar. "Kolik že jsi jim zaplatil?"
"Byla to investice, matko! Až se zbavíme dědice, nic už nebude stát v cestě ke koruně."
"Investice, která byla k ničemu, protože Eldarion je pořád naživu. A vypadá to, že v Minas Tirith v blízké době zůstane."
"Nehoda se může stát kdekoliv. Ve městě to bude těžší, ale..."
"Tak nehoda. Za kolik? Druhou polovinu našeho jmění? Na to zapomeň. Od teď veškeré záležitosti spravuji já."
"Matko-"
"Mlč. Zkazil jsi, co jsi mohl. Soustřeď se na svádění královské dcery, ať ti ji někdo nevyfoukne."
NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD
Hrady, zámky, paláce... lesk a sláva. Kde na to však brát?
1565 - 1611, Jižní Čechy
Finanční nároky velmožů bývaly mnohem větší než příjmy z jejich panství. Navíc se na jejich penězích přiživovali úředníci, kteří se často měnili, a kontrola téměř neexistovala.
Své potřeby páni řešili jednoduše - půjčkami.
Jednu takovou vám dnes představím.
V roce 1565 půjčil Fridrich Doudlebský Jáchymovi z Hradce 500 kop grošů českých.
V roce 1590 pořád nebyla půjčka splacena, převzal ji syn Petr starší Doudlebský.
V roce 1595 stále nesplacenou půjčku převzala vdova po Petru starším Doudlebském Anna.
Půjčka byla splacena v roce 1599 - po dlouhých 34 letech!
Třikrát změnila věřitele, na úrocích za ty roky obdrželi Doudlebští více než tisíc kop.
Čtení o finančním hospodaření té doby je velmi zajímavá literatura. Úvěry velmožům poskytovali dvořané, jejich úředníci, sousedé - nižší šlechta. Standardní úrok té doby byl šestiprocentní, vyšší úrok či naopak bezúročné půjčky bývaly spíše výjimkou. Jak rostla zadluženost rodů, rostly i počty věřitelů.
Jáchym z Hradce dlužil v roce 1565 asi 80 osobám.
Adama II z Hradce úvěrovalo v roce 1595 přibližně 113 věřitelů.
Vilém z Rožmberka měl v roce 1589 až 1592 úvěrové vazby k cca 250 osobám.
Na sklonku rodu Pánů z Růže, v letech 1592 až 1611 uplatňovalo finanční pohledávky vůči Petru Vokovi už přes 650 věřitelů...
Jak je možné, že nebankrotovali? Měli jména, tituly, pozice, úřady. Časem však ani to nepomáhalo - rozprodávaly se rodové statky, klín se vytloukal klínem.
Ale ani v době největšího zadluženi nikdy neomezili své výdaje na okázalou reprezentaci svou, své rodiny, svého dvora.
Inu, jiná doba...
Pramen: Václav Bůžek, Josef Hrdlička a kol.: Dvory velmožů s erbem růže
"Tak co to bude tentokrát?" úlisný obchodnický tón.
"Chci všechno," zaznělo pevně.
"Nezlobte se, ale oba dva víme, že ani vy nemáte kapitál na to to tady skoupit."
"Myslím, že se přesto domluvíme."
"Poslyšte jsem dost zaměstnaný na to, abych se vybavoval o nepravděpodobném obchodu."
"Zde je má nabídka..."
Zalesknou se mu oči. Bože, je to pravda? Jediný, dokonalý, ryze čistý originál. Nemiloval krásu, ale tohle... to bylo víc než krása.
Fascinovaně okoušel ten obraz všemi smysly. Lidské tělo... nádherné ano, ale lidské a v něm, kolem něj, nebo snad s ním smíšené Božství.
"Dám ti svého Syna."
"Beru," řekl.
O jejích akrobatických dovednostech slýchal historky, kterým se zdráhal uvěřit i přes svou mimořádně silnou víru. Když mu hospodský Tom vyprávěl, jak v jedenácti letech překonala nedalekou rokli bosýma nohama po nataženém provaze, byl s to namítnout, že takové voloviny přece nemůže být schopný nikdo.
„Teď už sem nejezděj, ale když ještě jezdívali, čučel bys jak péro z gauče. Babička starýho Prince se holýma rukama vydrápala na stožár šapitó a omotaná provazem ze svázaných cejch lítala nad publikem jako holubice. A přesně tohle naučila i naši Annie.“
„Přemýšlím, kolik by si řekla za malou ukázku.“
„Víc, než můžeš nabídnout, hochu.“
"Osm tisíc za kočku? Já vím, mainská mývalí, ale osm tisíc? To nedám, to je zbytečný přepych!"
Po maince jsem toužila roky, ale jejich ceny mě vždy odradily. Když se už už schylovalo, že by možná... jedna... snad..., přišla nám do cesty Rozárka, která potřebovala domov. Kotě na dvě pěsti, vyhozené, nechtěné.
Zamilovali jsme si ji hned.
Za pár dnů jsme doma našli uzlíček, stočený do své bolesti, nevnímající okolí.
Veterinární klinika. Diagnoza calicivirosa. Kosič koťat.
Týden na kapačkách.
Pak telefon - přijeďte, je v pořádku.
Cena za léčbu - osm tisíc. Zaplatili jsme, ani nemrkli.
Důležité bylo, že se vrátila živá.
Přemýšlela jsem o tom mockrát - proč se mi tak příčilo dát "tolik peněz" za kočku s PP, a vůbec mi nevadilo, dát stejné množství peněz za léčbu kočky, kterou kamarádka nalezla vyhozenou ve stájích?
Ten rozdíl je nejspíš v těch pár dnech, co jsme ji měli doma. Co usínala, schoulená na naší hrudi, co se mazlila jak o život. V těch hrách, kdy jsme společně lovili peříčka, plyšové myšky a míčky.
To už totiž nebyla "nějaká cizí kočka", ale kočka naše. Náš milovaný černobílý čertík. A členové rodiny za nějakou tu korunu přece stojí.
Nicméně, po maince ještě pořád toužím. Ale vždycky se naskytne nějaká kočka, která naši pomoc prostě potřebuje. I tak pořád doufám, že jednou... třeba...
Musela mu říct své problémy, říct to nahlas. Ty pocity paniky, strachu, který se jí v posledních týdnech zmocňují. Už sotva dojede do práce, cítí se tak nesvá, bezmocná. Utěšovala se, že to přejde. Ale nepřešlo. Vždy to začne tím, že se ji z ničeho nic zrychlí tep. Takovou úderností, jako kdyby její srdce chtělo od ní utéci. Mohl za to stereotyp, stres? Hodně práce? Stále neví, ale dnes se se svými nevolnostmi svěří. ,,Potřebují pomoct..." končila slovy své zpovědi se zatajeným dechem. On ji za to nevěnoval ani pohled, ani slova. Za kolik dnů mu jeho chladnou ignoraci odpustí?
Starostka váhala. Poslala toho plešouna do háje, jak jinak měla odpovědět na tak sprostou nabídku. Jenže dnes, o týden později, byla na pochybách. Pětka se neomluvila, nýbrž vydala několik provokativních prohlášení. Včerejší PARPATské demonstrace se účastnil rekordní počet lidí. Žádali od úřadu větší průraznost a ochranu pro své občany. Ti radikální navíc ještě zavedení speciálních kontrol na jejich straně mostu, které měli ubránit dvojkaře před diskriminačními útoky. Ale ona věděla, že sama s pětkou nic nepořídí.
Ztráta Rathausu nepřichází v úvahu, ale možná je na čase začít s jedničkou jednat. Jenže co jim ona může nabídnout? Za kolik ji podpoří?
Poslovi se podařilo předběhnout první paprsky nového dne. Princ Filip ještě nespal, jako každou noc v posledních měsících, a posla okamžitě přijal.
„Pane, královna porodila dceru,“ informoval ho s úklonou.
Filip víc slyšet nepotřeboval. Mávnutím ruky muže propustil.
Tak přece… Tak přece se zdánlivě neplodné ženě jeho stárnoucího bratra podařilo donosit dítě. Cítil, jak se mu z hlavy zvedá tíha pomyslné koruny, o kterou ho to děcko svým příchodem na svět připravilo.
O té chvíle věděl, že mu ten spratek nebude stát v cestě, i kdyby ho to mělo stát cokoli; všechno zlato z pokladnice, zdraví, veškeré síly, něčí život.
Za tento nápad vďačím Štefíkovi, ktorý mi pri nedostatku inšpirácie pravidelne radí, aby som napísala drabble o ťave na bruslích a Dieselovi 10.
A je to prosím strašná ptákovina :D
Na ostrov Sodor prišiel cirkus. Hlavnou hviezdou bola ťava, ktorá jazdila na kolieskových korčuliach. Mašinky tiež chceli vidieť predstavenie, ale do šapitó sa všetky nezmestili, takže sa cirkusanti rozhodli usporiadať jedno predstavenie aj vonku. Vrchol programu bola opäť ťava, ktorá mala predviesť jazdu z Tidmouthu do Knapfordu a publikum mohlo tipovať, za akú dobu to zládne. Diesel 10 navrhol, že by bolo zábavnejšie, keby ťava mohla s niekým pretekať, a hneď sa ponúkol ako pretekár. Diesel 10 mal lepší čas, lenže potom sa prišlo na to, že podvádzal, takže bol diskvalifikovaný a za trest musel odohrať jedno predstavenie namiesto ťavy.
