DMD č. 4. pro 4. 4. 2018. Téma: Královna cest

„Právě jsem dal baby opravit, umýt a vyleštit, tak se opovaž na ní zase hodit vlkodlaka!“
Sam si povzdechl a otočil se na svého bratra řídícího impalu: „Deane, mohl jsem umřít. Navíc, je to jenom auto…“ Zarazil ho Deanův rozzlobený pohled.
„Jak můžeš?! Impala je dokonalá! Jako královna silnic!“
Na tenhle rozhovor si oba vzpomněli při nemilém střetu, kdy se impala v kritické situaci záhadně rozjela a srazila upíra, co se chystal přeměnit Sama.
Dean o tom nepřestal básnit ještě měsíc a Sam radši s úsměvem pomlčel o tom, že jeho bratr nestačil svojí baby v bojovém adrenalinu pořádně zaparkovat.

Svět se otřásl, když se otevřely dveře kavárny. Hraběnka vzhlédla od čokoládového dortu a udiveně nevložila zmiňovaný hřích do úst.
Po druhém otevření dveří vešla Aneta. „Wilhelm nedorazí. Nechala jsem ho doma.“
Usedla a v hraběnčině tváři zapátrala po odpovědi. Pak si odkašlala.
„S dítětem?“ Tón aristokratky naznačoval zákaz odklonu od tématu. „Neříkala jste, že má jmenovkyně právě začala korzovat po podlahách?“
„Všechny cesty okolo nábytku budou pokořeny,“ odvětila pyšně. „Alexandr jí říká regina viarum. Wilhelm ho v tom ještě podporuje!“
Povídání o maličké bylo snadné. Otázka z předhovoří se ale stále vznášela kdesi nad ornamentálními šálky. Kdo vstoupil první?

Mocná Hekaté. Zbloudilý poutník k tobě promlouvá. Vím, jsem příliš nicotný, jen prach pod tvýma nohama. S tichou bázní skláním hlavu a poklekám u nohou sochy, která tě zpodobňuje. Bohyně měsíce, vládkyně proměn, ty chráníš naše ženy a pečuješ o blaho našich narozených dětí. Noc, tvá věrná společnice, přináší do našich srdcí klid. Zpovzdálí pozoruješ náš život, máš mnoho podob. Vídají tě jako krásnou pannu, zralou ženu i moudrou starou dámu. Vévodíš osudům, máš moc nad životem i smrtí. Hekaté, královno cest, patronko poutníků, děkuji ti za své bratry. Přijmi prosím mé skromné dary a nech mne v tichosti odejít.

Jdu po cestě
nevím zda je ta pravá
jsem na mostě
přijdu si tak malá
Na výběr mám každý den
vybrat cestu královskou
vždycky byl můj velký sen
potkat lásku obrovskou
Nevím jestli se obrátit
či pokračovat
skočit do řeky
nebo se v racka proměnit
Nechci čas vrátit
nechci litovat
a křičet do deky
nebo lásku za strach zaměnit
Přesto pořád bloudím
na tom mostě
chodím tam a sem
často se hroutím
bojím se jít
přímo za nosem
Žádná z cest
ze mě královnu neudělá
co když je to lest?
někdy bych radši zmizet chtěla
Půjdu dál
jak si přál

r. 3000 Tretieho veku; Rohan
Huňatý poník ticho kráčal. Plavé vlásky sa v miernom vánku preplietali s hrivou. Vôňa srsti a hliny. Dlhá cesta.
"Nie si unavená?" pýtal sa starostlivo Théodred.
"E-e."
"Tak hladná? Smädná? Je ti zima?"
"É."
Dedič zlatej siene Meduseldu mal pocit, že mu pri rozhovore s päťročnou sesternicou niečo uniká.
"Ale si úžasná," priznal. "Štyri dni v sedle, a ani nezaskučíš. Hotová kráľovná ciest!"
"Nie!" vydesila sa Éowyn.
"Máš pravdu, kráľovné sú staré. Princezná ciest?"
"Ja som rohanský jazdec!" vykríklo dievčatko. "Ako Helm Kladivo! Ako Éorl Mladý!"
Takmer jej to veril, keď odcválala proti prudkému vetru.

I dreamt about being in another realm
where I was trying not to overwhelm
myself by the dark murmur
and I just travelled further.
I dreamt about having feathers
I could fly away from others
and all the silly notions
I flew across the oceans.
I dreamt while being awake
hoping I could feel the Earth shake
thinking it would move me too
stop my heart being blue.
I dreamt about dreaming
my mind couldn’t stop screaming
for constant attention and approval
but also for the pretention removal.
I dreamt about being important without trying too hard (like a queen)

Říkali jí Královna. Byla nejkrásnější, útlého pasu a vybraných móresů. Oblékala se do krajek a hedvábí. Rty měla vždy přetřené rtěnkou. Nakadeřené vlasy jí v lesklých prstýncích jemně rámovaly napudrovaná líčka. Když se koketně smála, znělo to jako tisíc zvonků.
Na schůzku s Královnou se připravoval měsíce. Spořil, protože každé setkání s opravdovou krásou něco stojí. Nedočkavě se chvěl, když při stmívání kráčel k místu, kde panovala Královna.
*
Když bylo po všem, jeho vysněná hodina za ním, sešel se s kamarádem v nedalelém lokálu.
"Prostě štětka," odpověděl na otázku, jaká tedy byla. "Královna ulice." Ušklíbl se a lokl si piva.

“Jsou cesty, které tu začínají. Jsou jiné, které zde končí. Málokterá proběhne, aniž by alespoň zavadila.
Toto je prostor nekonečné moudrosti v celé její šíři. Ale je to prostor rovnováhy, takže je to i prostor hlouposti v celé její hloubce.
Zde stojíte uvnitř ztělesnění potenciálu. Tudy vedou všechny cesty, ale směr, kterým vykročíte, volíte jen vy sami.”
Na dni otevřených dveří, kdy tam byl poprvé, připadal Adamovi květnatý projev provázející knihovnice trapně patetický, ale přesto mu uvízl v hlavě. A když teď přemýšlel, kde začít, vzpomněl si na něj.
Cíl byl jednoduchý a jasný.
Budečská knihovna - královna začátků a konců.

Edvin vypil půlku turbomedoviny, čímž jeho motivace k setrvání na ostrově klesla rovněž o polovinu, a pokračoval ve vymýšlení způsobů, jak se zachránit.
Měl s sebou sečnou zbraň a v písku u nohou se mu válel kokosový ořech, takže jedna možnost se přímo nabízela, ale on na koni jezdil strašně nerad a silně upřednostňoval krávy. Přesto však kokos rozsekl a během dlabání pozoroval moře.
Moře, napadlo ho pod vlivem, to je vlastně cesta. Ovšem ne jen tak obyčejná, nýbrž cesta značně vysoké hodnoty, jen kousek pod králem.
A tak si sedl na pláž a s nohama ve vodě zkusil stopovat.

„Dalším nominovaným na cenu o nejkrásnější vyhlídkovou silnici je Slartibartfast!“
Moderátor byl profík. Neškobrtl ani o jedno er a každé té bylo na svém místě. Jmenovaný však musel uznat, že po předešlém archikvaktovi honosícím se jménem, na kterém by si každá pozemská klávesnice vylámala klávesy, bylo jeho jméno spíše logopedickou pomůckou pro děti, co si nedokážou zavázat tkaničku ani utřít nos bez toho, aby dané činnosti zaměnily, a skončily tak s vyleštěnými botami a zástavou dechu v důsledku slušivé mašličky na vstupu do dýchací soustavy, než skutečnou výzvou pro moderátora schopného tuto větu přečíst plynule, srozumitelně a na jeden nádech.