DMD č. 4. pro 4. 4. 2018. Téma: Královna cest

Dean was not drunk nor sexually deprived. He just enjoyed a little strip show and a few drinks, right? Whisky and babes, ok? This bar was affordable and the dancers awesome.
---
Sam opened the door just in time to catch falling Dean. "Sammy, I have new lady friend! Look! The Queen of the roads. Yaaaay. She is sooo pretty!"
"Ehm, Winchester, for the hundredth time, I am the KING OF THE CROSSROADS. Also, I have recorded everything. See ya."
The next day.
"What the hell, I did not ask Crowley for a lap dance?! And I did not like it!!!"

Although the Harmony was imprisoned below the Gallifreyan Capitol, she enjoyed freedom hardly anyone had. Her countless Eyes, the centre of every Tardis, had seen much. All corners of Gallifrey (too many times - she should send those Time Lords' Tardises off-world), the whole of multiverse, the birth and death of time, and much more.
She was the queen the Time Lords never knew they had. And she wanted to see more.
***
The Doctor's Tardis shook. He held onto his umbrella, but Ace fell down.
"Oi, professor!"
Ace checked her bag for explosives they would surely need wherever they landed next.

Ať už jsi Noldo, Vanya, Teler, Laiquende, Nando, Moriquende, Avar nebo Sinda a tvé kroky vedly různými cestami, nakonec je jedna, která všechny spojuje. Vede k moři a přes něj dále na západ.
Nejprve šli touto cestou na pozvání Oromëho Noldor, Vanyar a někteří Teleri.
Nazpátek tou cestou šli Noldor poháněni hněvem a jen málo z nich se pak vrátilo domů.
Unaveni životem se nakonec na cestu k moři směrem na západ vydali i ti, kteří dříve odmítli. Za vidinou přístavu, kde se třpytí diamanty, se vydali Sindar a Nandor. Laiquendi, Moriquendi a Avari vyměnili temné hvozdy za lesy Vlinoru.

Kočár kodrcal po prašné cestě. Ona držela v sedmdesáti letech opratě šesti koní, a protože tuhle cestu znala i poslepu, mohla si dovolit vzpomínat.
Indiáni jí říkali Bílá vrána. Byla totiž černá jako vrána, ale chovala se jako bílá. Podle indiánů.
Narodila se jako otrokyně, propuštěna byla v pětašedesátém. Pracovala na poli, starala se o cizí děti a dělala, co bylo potřeba. Její hostinec zkrachoval, protože dávala jídlo zadarmo. A zlomila nejvíc nosů v celém městě.
S takovým přístupem nevydržela nikde dlouho. Ale poštovní vozy? S těmi si rozuměla. Deset let, každý den, byl její náklad tam, kde měl být.

Posnídá dvojku krabičáku u stánku, k tomu nedojedenou půlku rohlíku a zas se dá do pohybu. Pohyb je v jejím věku důležitý. Klouby jí za posledních pár let otekly a nechtějí se moc ohýbat. „To přejde“ říká si, a pokouší se zapnout si knoflík. Usměje se na své bolavé prsty, na prázdnou ulici a na okna, která se začínají rozsvěcet.
Nikdo jiný tu není, a tak má pocit, že dnes je to ona, pro koho vychází slunce.
Na chvíli strne, zasněně přimhouří oči, v tváři nepřítomný úsměv. Pak sebou cukne, opatrně sevře násadu koštěte a popožene pár nedopalků k obrubníku.

Stojí tady. Před sebou má patnáct dalších, které osud svedl na krátkou chvíli dohromady. Životní příběhy, rozvětvené cesty, které nezná. Občas má dovoleno nahlédnout za roh a zjistit, jaký mají terén, než se v dálce znovu rozostří. Ona po nich nekráčet nebude.
Ona jenom potkává poutníky na jejich cestě. Mluví s nimi. A stále stojí tady a sleduje, jak postupně odcházejí.
Občas vidí, občas ví.
Pak přicházejí další.
Může měnit, inspirovat. Děje se tak? Nemusí vědět.
Oni ale vidět na začátek své cesty můžou. Můžou se ohlédnout a tam na začátku stále vidět učitelku, která se jednou dotkla jejich srdce.

Vyjeli z lesíka a v údolí pod sebou spatřili rovnou cestu která v dálce mizela na hřebeni kopce.
"Via Appia, královna cest," obrátil se Gaius Julius Caesar na svého syna, "po ní se dostaneme do Říma a z Říma už tě tvé kroky povedou kamkoliv budeš chtít. Jsi sice synem pouhého preatora, ale vždy pamatuj, že jsi příslušník starobylého rodu, potomek Aenea a samotné Venuše."
Chlapec, sotva desetiletý, hleděl na silnici a představoval si všechny ty věci které jednou dokáže, daleko za zdmi venkovského sídla své rodiny. Cválal vedle otce, po kterém dostal i jméno, do Říma, vstříc svému osudu.

*** Lekcia 1 ***
"Tak a teď zatočíme doleva."
Blinker poslušne blikne. Hrdo sa vystriem. Zatáčam doľava! Som kráľovná ciest!
"Doleva je tá druhá strana." ozve sa distingvovane pani inštruktorka.
..
..
Ehm.
*** Lekcia X ***
"Teď vyjeďte na cestu."
Profesionálne mačkám plyn. Nič. Dupnem na pedál, celé oddelenie kobry 11 by závidelo. Stále nič! Nejaké zaseknuté dnes či čo..
"Ono celkem pomáhá, když nastartujete.." nenápadne naznačuje moja spolujazdkyňa.
..
..
Ach!
*** Lekcia XX ***
"Teraz pôjdeme rovno?"
"Myslíte přes značku zákaz vjezdu?" doľahne k môjmu uchu zvedavá otázka.
"Ééé, myslela som rovno doľava, samozrejme!" vyjde mi tá kamufláž?
"Doprava, chcete říct." povbudivo ma pani inštruktorka opravuje.
..
..
Nevyšlo.

Kdo vkročil do hospody U Královny při hlavní zemské silnici poprvé, pátral jen marně po sošné postavě, kterou vystavoval na odiv vývěsní štít. Jediný, kdo se čile proplétal mezi stoly, byla mrňavá babka Kolouchová, která ze všeho nejvíc připomínala svraštělý kaštan.
Druhé, co návštěvníka překvapilo, bylo ticho, v tak přeplněné místnosti takřka neuvěřitelné. Elfové, kněžky, trpaslíci, lapkové, poběhlice, ti všichni seděli u stolů a v nábožném tichu vychutnávali babčino srnčí na liškách. Další uctívali tradiční ležák dědka Koloucha. Kdo musel promluvit, činil tak nemnohými slovy.
Kdo jednou ochutnal, pro toho se cesta navždy stávala pouhou záminkou pro návrat ke Královně.

The jeep rattled down the dirt track of a road and stopped at the border shack.
Aminah turned to the patrolman without interest, adjusting her perfectly fitting headscarf. Her driver handed over their papers.
"Conjugal visit, eh?" the soldier leered, inviting the driver to respond. Instead the man looked away and the woman gave him the iciest glare over the rims of her sunglasses. The soldier shrugged and waved them through.
The monthly routine of the journey became almost comfortable.
She loved her destination - Petra - and always had much to see and do there.
Her husband was just a cover.