DMD č. 6. pro 6. 4. 2019. Téma: Naostro

Jako už mnohokrát, i tuhle noc strávil v domku na základně, ale tentokrát to bylo jiné. Mlčky zíral do stropu, hlavou se mu honily myšlenky na zítřek, který se postupně přehoupl na dnešek. Neusnul ani na minutu. Ten druhý na tom byl stejně.

Ráno se všechno opakovalo, ostatně jako už mnohokrát předtím. Budíček v půl šesté. Snídaně, prohlídka, rutina. V sedm deset oblečený a připravený. Nekonečné kontroly a prověřování, zas a znovu, a pak čekat. Půl hodiny. Hodinu.

Chtěli mu ukrátit dlouhou chvíli, tak mu pustili pár písniček. Moc to nepomohlo.

Dnes je to jiné. Dnes je to doopravdy.

"Поехали!"

Jdeme lesem, Riaggon tiše našlapuje první. Sleduji díry v rozhraní, srdce až v krku. Než se vzpamatuji, oblohu protne zelený paprsek wigitoru a rozpůlí temný stín, padající na nás shora.
Strach mě přikove k zemi. Nedokážu se pohnout, utéct, nic.
„Střílej,“ slyším. Křečovitě nahmatám wigitor.
„Ke mně zády! Namiř! Střílej!“
Konečně stisknu spoušť. V té chvíli ztuhlost povolí.
Ledově klidná likviduji vetřelce.
Ledově klidná zahlazuji díry v rozhraní.
Pozvracím se, až když je po všem.

„Nebylo to nejhorší,“ zhodnotí Riaggon. „Boty sis nepoblila, do gatí nenadělala, to každý po první ostrý akci říct nemohl. Jo, s tebou to nejpíš půjde.

Horké dny sicilské skýtají mnohá překvapení.
Začalo to ve středu. Pekařova žena přinesla čerstvý křupavý chléb s olivami zabalený v tenkém plátně.
Ve čtvrtek se do biografu dobelhal samotný Gepard s lahvinkou červeného. Ne toho nejlepšího, to se rozumí. Ještě by přišel do řečí.
Ale teprve v pátek měl Vito poznat, jak moc si ho jeho noví sousedé chtějí předcházet. Vdova Malena Botticelli se v jeho promítačské kabince zjevila zcela nečekaně, oděna jen do růžového obláčku svůdného parfému podle poslední módy. Ovinula Vita hebkými pažemi a zašeptala mu do ucha něžné přísliby.
Promítání toho večera skončilo v padesáté třetí minutě.

Půlnoc. Tady v Jekatěrinburgu v tuhle dobu bývá.
Sklep. Obyčejný, malý v jednom rohu raší plíseň, u stropu je zazděné okénko. V obyčejném sklepě bývají brambory nebo alespoň uhlí. Tady je jen skupina lidí. Žena se modlí, muž konejšivě drží její ruku. Skupina dívek si tiše povídá, jedna si co chvíli neklidně přihladí příliš těžké šaty. Jen stěží patnáctiletý chlapec se snaží nevypadat příliš vyděšeně. Trochu stranou menší hlouček, muž v jeho středu se občas nervózně podívá na chlapce.
Čekání otupí smysly. Oči ve tmě oslepnou, uši ohluchnou. Zvuk zní jako nezřetelné šumění. A dvě slova jako výstřely.
"Co, cože?"

Vánoční představení pro rodiče se blíží.
„Příští týden hrajeme naostro. Připomeňte to rodičům, ať se přijdou podívat,“ upozorňuje paní učitelka. Děti poslušně kývají. Na obědě se pak rozvine zajímavá debata.
„Ségra říkala, že naostro znamená bez kalhotek,“ ozve Linda.
„Já bez kalhotek hrát nebudu,“ brání se Tom.
„Ty nosíš slipy,“ uklidní ho Hela.
„Proč bysme měli hrát bez kalhotek?“ nechápe Jana. Než někdo stačí odpovědět, přeruší jejich diskusi dozor.
„Mami, příští týden hrajeme bez kalhotek,“ hlásí doma Tilda.
„Cože?“ nechápe matka.
„No paní učitelka říkala, že budeme hrát naostro,“ vysvětluje holčička bezelstně a naprosto nechápe, proč se maminka tak směje.

Abych na něho nežalovala, vmanipuloval mne k uzavření dohody, že v období topné sezóny si můžeme beztrestně provádět různé kanadské žertíky. Souhlasila jsem, netušíc, oč jde. To jsem záhy pochopila z praktické ukázky svého vynalézavého bratra.

Ráno, silně rozespalá popaměti nazuju papuče. První krok. „Co se to děje?“ ječím. Paže mi víří jako lopatky větrného mlýnu. V momentě se octnu na břiše, brada brzdí rychlý pohyb mého těla po podlaze. Notně otřesena se posadím. Civím na svoje pantofle a nechápu, proč jsou přivázané k posteli.

„To je kanadský žertík!“ řehtá se mezi slovy bráška. „Dnes nanečisto. Zítra bude jiný naostro.“

„Měli bychom to nazkoušet,“ sdělil mu Brumbál.
Snape na něj hleděl s kamenným výrazem.
„Asi bych měl klečet, možná prosit. Ty pak zvedneš hůlku a...“
„Albusi, vaše šílenství dosáhlo zcela nečekaných kvalit.“
„Nesmíme nic ponechat náhodě.“
„Jestli jste skončil…“ procedil mezi zuby.
„Pro dnešek, chlapče.“

Vzpřímeně kráčel chodbou, pečlivě měřil kroky. Vzor klidu, vyrovnanosti a obávané autority. Vstoupil do svých komnat, zabouchl dveře a došel na toaletu. Naklonil se nad ni a zvracel a zvracel a zvracel, dokud se nezhroutil na podlahu vedle záchodové mísy. Příště to bude naostro. Příště Albus Brumbál zemře a Severus věděl, že zemře s ním.

Jednou Šebestová povídá, člověče, Machu, já asi propadnu z tělocviku, máme skákat roznožku přes kozu, to mi nejde, a Mach řekl, Šebestová, neblázni, roznožka je lehká, já tě to naučím a budeš hvězda, no jo, řekla Šebestová, jenomže nemáme kozu, zato máme sluchátko, odpověděl Mach a požádal, prosím, mohl by se támhle Pažout proměnit v kozu? Ale Šebestová namítla, nebudu skákat přes Pažouta, aby mi koukal víš kam, a Mach na to, copak má koza oči?, načež trénovali, až Mach řekl, příští týden navostro, to dáš, a Šebestová řekla, Machu, ty seš šílenej, přece nebudu skákat přes kozu bez spoďárů!

Česťa měl celou dobu pocit, že tu něco nehraje. Nedokázal však přijít na to, co by to mělo být. Až ve chvíli, kdy prošel Vypravěč dveřmi, které po chvíli zmizely, pochopil. Ve stejnou chvíli tok magie vedoucí do minulosti změnil svůj směr a připojil se k druhému.

Vypravěč vstoupil do pasti a Česťa neměl možnost mu jít na pomoc.

Jindy by Česťa strávil čas přípravami. Pokusil by se předvídat všechny situace, které mohou nastat. Ale teď věděl, že si takový luxus nemůže dovolit. Vyrazil podél toku magie a snažil se nemyslet na to, že je Vypravěčův osud v jeho rukách.

"...Co já na to? Seru na vás." Mikrofon zaskřípal a Curt se naštvaně zabořil do židle. Celá tahle tiskovka mu lezla krkem. K novému albu nic, za to o jeho kalhotách, o jeho chlastu a o tom, koho by chtěl opíchat, o tom jako by dnes ti všichni pisálkové z britských plátků hodlali napsat román. Pulitzer za jeho zadek.
"Pane Wilde, řekněte konečně pravdu o vašem vztahu s Brianem Sladem. Potvrďte, že jste se rozešli!" Daily Mirror.
To si ze mě dělá... prdel!
O pět vteřin později tiskovka skončila. Novináři byli kupodivu spokojení.
Curt Wild nenosí pod kožeňáky spodní prádlo.