DMD č. 07. pro 7. 4. 2025. Téma: Fraktura rohu

Po dlouhé době zase zavítal do Nory. Jako vždy ho přivítal nálet psů. Prodral se do obýváku a shodil batoh.

Jeho pohled upoutala zídka schodů olepená gafou. Naposledny když ji viděl, tak z ní už trčely rohové lišty, ale jen tak decentně.

Dloubnul do gafy. Gafa uhla víc, než čekal. Výztuhy v rozích jsou pochroumané až běda a chybí kusy omítky. Ale ani ho to nepřekvapilo. Tahle banda si nedá pokoj a pořád by lezla nahoru.

Holt bude muset příště přibalit pytel omítky a něco s tím udělat, vypadá to hrozně ... A je mu jasné, že samo se to neopraví.

V Avernusu byl málokdy klid. Karlach a Wyll si těch chvilek vážili. Povídávali si u nich. Zjistili, že i když spolu sedávali u táboráku měsíce, všechny příběhy oba nevyčerpali.

„Chtěl jsem se zeptat, ale nevěděl, jestli můžu… Jsem zvědavý,“ řekl Wyll, „jak jsi přišla o roh?“

„Nudnej příběh,“ zasmála se Karlach, „zaútočili na nás démoni, co ovládali magii. Po chvíli už stříleli Maso v Kámen - málem bylo po mně, ale trefili mě jen do rohu.“

„Pak… ti ho rozdrtili?“

„To by bylo. Ne, léčitel to posral. Se zrušením kouzla se ten roh nějak… sesypal.“

„Au.”

„Hele, aspoň vypadám jedinečně, ne?!“

Aneta se opírala o loket a z okna vlaku hleděla kamsi do dálky. Wilhelm na protější straně kupé hledal slova; mlčeli už příliš dlouho.
Za okno vplulo ovčí stádo a jeho král, beran s polovinou koruny.
„Podívej se na něj,“ poznamenal. „Co se mu asi stalo?“
Neodpověděla. Ovce zmizely, louku vystřídala pole, dost možná poslední, co ještě nikdo nesklidil. Wilhelm sledoval svoji tichou ženu. Postřehl hrozící slzy. Ona si všimla jeho a její pohled mluvil stejně nahlas jako posledních dvaadvacet let.
„Aneto…“
„Musíš mu to říct. Jestli to neuděláš, Wilhelme, já přísahám, že…“
Natáhl se po její ruce. Ucukla mu.

„Hej! Klídek tam vzadu! OD SEBE! Oh Bože... Minutku.” To vrazil mladému rozčepýřenému brigádníkovi lopatku do ruky a rozeběhl směrem ke skupince beranů, co tam tak se sebou bojovali.

Kdo? Ben. Benjamin. Místní farmář.

„Hej a táhněte od sebe! Gilberte, padej od toho Cecila!”

Ano, on to s nima prvně zkusil vykomunikovat. Když to však nešlo, rozhodl se je od sebe pokusit odtrhnout rukama. Ne, že by byl silnější, než oni, ale... Za pokud to stálo.

Vtom mu v ruce zůstal kus rohu. A i oba berani měli jisté prasklinky od boje. Ano, tento boj si vyžádal ztráty.

„Debilové jste.”

Schoulený do klubíčka, seděl mladý muž. Déšť ho už stihl promáčet skrz naskrz. Pro kolemjdoucí se zdál být neviditelným.
Pod dekou se k sobě přitulili. Liam si na klín položil misku s popcornem a zapnul televizi.
Zmateně vzhlédl, když přestal cítit déšť. Deštník, vlídná tvář a pomocná ruka.
Eryn se zadíval z okna. Pršelo. Liam si ho přitáhl blíž a políbil ho do vlasů.
Horký čaj, teplá deka, suché oblečení. Neměl už kapuci, aby schoval své rohy. Ale Liam se ho nebál. Dokonce mu pomohl ošetřit ten, který byl zlomený.
"Jsem tu s tebou," zašeptal Liam. Eryn se usmál. Nepršelo.

"Kdo to byl?" bratr poručík Wilczinsky vtrhl do breefingové místnosti.
"Kdo byl co?" Crevan se skláněl nad mapou.
"Někdo naboural džípa, toho novýho. Kdo to byl?! Poslední hlídka byla tvoje Crevane a ty jsi ho měl venku!"
"Převzal ho Jones, papíry jsou podepsaný!"
"Crevane!"
"Hm?"
"Já VÍM, že jsi to byl ty!"
"Dokaž to!"
Crevan konečně zvedl oči od mapy.
Poručík se mu chvíli díval do očí.
"Je tam krev."
"Jo."
"Čí?"
"Mladýho Jeremyho, ješte na něm dělá doktor."
Povzdech.
"Přepad na hlídce, výbuch mu urval nohu, takže..."
"Chápu, bržděním si se tady nezdržoval a urval roh."
"Jo."
"Přežije?"
"Snad."

The screen flickered, giving Shepard half a second of false hope before the next picture appeared. She swallowed a groan, glancing over at Garrus. That semi angular bone helping his face betray nothing was called a vaehex. She hated that she knew that now.

"Next: Capular horn," Mordin continued, eagerly. "Very important! Helps Turians protect liver, also lungs."

Space, someone save her.

Another slide. "Heartbone. Name difficult for humans to pronounce. Rough translation-"

"Horn," Shepard sighed. "Something, something horn, right?"

Mordin frowned. "Funny. But remember: do not break." He eyed Garrus meaningfully. Could an exoskeleton blush? Mordin coughed, meaningfully. "Again."

Bubny vířily, déšť je smáčel a nohy klouzaly v blátě a krvi. Přátelé i nepřátelé padali s vyhaslými pohledy. Poslední zbytky odvahy se odrážely v bojovém pokřiku, který jejich meče vedl dál a dál štítovou hradbou nepřátel.
A když se probojoval všemi jejími řadami, uviděl Leofricovu tvář pohaslou smrtí.

Uhtred se vzbudil orosený studeným potem.
Bylo ještě před bitvou, ale sny mu do mysli vkrádaly obavy.
S úlevou, že Leofric stále žije, znovu upadl do spánku.

Ale když ráno oblékal zbroj do bitvy a do pochvy vkládal svůj Hadí dech, všiml si, že roh, který od Leofrica dostal, je prasklý.

Ten dům na pokraji parku je jaksi vykousnutý. Místo jednoho rohu vznikl jakýsi výklenek, zastřešený, vydlážděný, dokonce se stolkem a lavicemi. S celkovou budovou docela ladí, řeklo by se, že měl stavitel trochu nekonvenční záměr.
Neměl.
Za války vybuchla v sousedství bomba. Jeden dům srovnala se zemí, druhý téměř také. Po odklizení trosek nakonec bylo pusté místo upraveno jako park.
Z třetího domu byla poškozena jen malá část, zůstával však dlouho neopraven. Nakonec zvítězila netradiční myšlenka, že otisk války už nezmizí úplně. Nakonec z upraveného výklenku vzniklo jakési odpočinkové místo, příjemné, jen tu přetrvává zvláštní zádumčivá atmosféra. Je dobré nezapomínat.

Do Dračího spáru vkulhal satyr. Měl ulomený jeden roh těsně nad uhlovými kadeřemi.
Raxin spráskl ruce. „Černohlávku! Ty vypadáš!“
„Natoč mi pořádnej korbel, Bryne,“ poručil satyr hostinskému. Posadil se. „Na náš palouk přišla nová dryáda. Javořinka. Jmenuje se Filanka. Taková křehká a krásná plašulka…“
Zasnil se. Když před ním přistálo pivo, řádně si přihnul.
„Dobré pivo. No, víš, že tam na palouku máme jedinej javor.“
„A jé. Hned vedle Lájina dubu.“
„Přesně. Pustily se do sebe pořádně. Mlátily haluzema, ječely, až padalo listí. Musel jsem zasáhnout… No, teď už je dobře. Roh mi doroste. Ale Lája mi dluží novou flétnu.“