DMD č. 28. pro 28. 4. 2025. Téma: Chiméra

Marcille chtěla Shura praštit, když viděla, jak se na Falin díval. Vidí, co se děje, nebo vidí jen její... Marcille si povzdechla, když jí došlo, že ho chápe. Nejen díky její hrudi (i když, jo, taky na ni měla vliv), ale díky celé nové formě.

Začínala chápat Laiose, jeho fascinaci příšerami. I přes děsivost byla Falin ve formě chiméry... Majestátní.

Důležitější ale bylo to, že byla začarovaná, nezničitelná, a kosila lidi. Někteří, třeba Chilchuck, by možná řekli, že je to karma pro Marcille, za použití "černé" magie. Hloupost. Použití starodávné magie nelitovala. Tohle nezpůsobila. Ale i tak to musí napravit.

Nejdřív přišel lev. Hříva, velké silné tlapy, zuby co dokáží rozervat hrdlo. Mocný řev, který se promění v zoufalý pláč.
Přibyla hlava. Neškodné čelisti, ale zato dlouhé rohy.
A nakonec had místo ocasu pro jedovatý jazyk, který umí i zabít.
Příšera, které by se měli bát. Stvůra, od které je lepší se držet dál.
Když ji skolí, bude z něj hrdina. Všichni ho budou milovat. On se pak bude chvástat, jak odvážný byl. Jak silný a mužný.
Lev řve, kozel mečí, had syčí a ona se v bolesti svíjí. Jak snadné je uvěřit fantaziím, když to z vás udělá hrdinu.

Syn prostého vesnického kováře - který se ukázal být vším, než jen tím, zač ho pokládal - levoboček královského hejtmana, dobrodruh tělem i duší, mstitel z donucení.
Mladší syn nepříliš bohaté, nepříliš vlivné šlechtické rodiny, oscilující mezi sutanou a kyrysem, tulák, co je doma všude a nikde, Boží hlas, příliš hříšný aby ho brali vážně.
Nedospělý sukničkář, který si chce vydobýt slávu a uznání, diplomat a osamělý přítel všech, neustále se potácející na hranici mezi přípustným a nepřípustným.
V čase míru by se jejich cesty nikdy nemusely střetnout.
Ve válce jsou z nich nejlepší přátelé.
Pro svět, který snad vstane z popela.

Z údolí vystoupala mlha. Mží. Démonka je nepohání. Pozornost upíná jinam. Jako by naslouchala celým tělem.
A právě to je přiměje zrychlit kroky.
Kameny se jim sesouvají pod nohama.
Jak může v tomhle rachotu něco slyšet? Zato my děláme hluk na bůhvíjak daleko. Calum se otřese.
Malcolm se stará o Normana, kterému se změnil svět. Ale jeho nemá co rozptýlit.
Normanův otec přece nebyl starý. Proč umřel? Jak asi umřel, když nás teď hlídá... démon.
Kroky v mlze.
Démonka se napne jako pružina. Připravená k útoku. Přízraky v mlze?
Z bílé tmy se vyloupne světlovlasý dlouhán.
„Pískalas?“
Bezpečí se zdvojnásobilo.

"Ako sa ti páčil ten film?"
"Jak by som to kulantne...v paleontológií to nazývajú chiméra."
"To trochu rozveď.."
"Mal byť HISTORICKÝ film. Historické tam boli maximálne kostýmy, a aj to s nejakými úpravami.. Dovolím si pochybovať, že v empírových šatoch urobíš rozštep."
"Cože?"
"A to bola prosím tá "romantická" časť. Áno, porno nasledovalo a už nás, až na pár chvíľ, neopustilo.
Potom trochu ezoteriky, pretože pán po porade s múmiou zvíťazil u Slavkova iba tým, že pred stanom démonicky mrmlal!"
"Och."
"Nechýba drama v podobe omnipotetných výkrikov a trieskanie do stola v snahe zaistiť si autoritu..."
"Takže zlátanina?"
"Totálna."

Zdesene cúvne, keď vzhliadne jeho podobu. Vlasy sú skôr perím, ktoré sa pri priamom pohľade na ňu našuchorí. Miesto očí na ňu hľadia diery plné černoty, ktoré sú v ostrom kontraste s belobou kosti navôkol, z ktorej na ňu hľadia tváre. Miesto nosa má havraní zobák, nad ktorým sa skvie vypálený symbol, ktorým si ju označil. Ústa akoby ani nemal.
Podvedome siahne po medailóne, ktorý jej visí na retiazke. Jeho smiech v nej duní. Prekonáva zdesenie a vykročí jeho smerom. Návod jej nik nedal, ale cíti, že dotyku s ním sa nevyhne. Zastane v jeho tesnej blízkosti, vzhliadne k nemu.

Občas si představuji svět, který není.
Svět, v němž Rakousko-Uhersko neprohrálo válku, nerozpadlo se, stále máme císaře. V Rusku se neprosadili bolševici, v Německu ani jinde fašisté. Nedošlo ke druhé světové válce, ani k rozdělení světa na východ a západ. Nezažili jsme šest let nacistické a čtyřicet let komunistické diktatury, nikdo nemusel emigrovat. Morálka a čest jsou důležité hodnoty. Soukromé vlastnictví zůstalo nedotčeno, podniky s dlouhou tradicí prosperují. Žijeme v bohatém, mnohonárodnostním, demokratickém státě, nacionální spory jsou pouhá historie. Všude jsou dvoj- či vícejazyčné nápisy, vnímáme to jako normální. Všichni jsme prakticky bilingvní.
Máme německé i židovské sousedy a přátele.

„Dazai, co to děláš?“ Chuuya se zeptal a zíral na svého partnera.
„Lovím ryby, copak nevidíš?“ Dazai odpověděl znuděně, aniž by se na Chuuyu podíval.
Chuuya zvedl obočí. Jistěže viděl, že Dazai rybaří, ale na to se neptal. Narážel na sbírku podivně vypadajících ryb v několika kbelících.
„Co jsou zač?“ snažil se skrýt své pohoršení.
„Ále, to jsou jen chiméry podivné, nejsou krásné?“ Dazai stále zíral do zahradního bazénku, kde měl nahozeno.
„Dazai, co to zase plánuješ?“ Rozkřikl se Chuuya. „Chytat ryby v dětském bazénku se dělá leda tak na pouti. A proč zrovna chiméry? Vždyť ty tu ani nežijí!“

„Představ si, Geralt dokáže zabít chiméru! Tři hlavy, křídla jako netopýr, ocas jak lodní lano! A já to celé zhudebnil ve strhující baladě,“ chvástá se Marigold.
„Chiméra… Vidina, která svádí poetickou mysl do propasti touhy. Přelud nedostižného ideálu. Angelika a její láska ke mně…“ zasní se básník Špína.
„Myslím, že jsi to nepochopil,“ ušklíbl se Marigold. „Ta přeludná chiméra mi málem ukousla hlavu.“
„Angelika umí vystrčit zoubky, pravda. Ale tak nebezpečná není…“
„Chiméry mého světa smrdí a zabíjí! Jedině zaklínači je dokáží zlikvidovat. Jenže zaklínačů ubývá…“
„Tvoje chiméra žere lidi. Moje chiméra žere duši. To je vlastně horší…“ povzdychne si.

"Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?
Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš."

Každá naše samota je zdánlivá. Opuštěnost způsobená tím, že jsme se rozhodli nekomunikovat, nereagovat, nevěřit.
Bůh je všude, ve všem, neexistuje místo nebo situace, kam by nepronikl.
Soustředíme-li se však na domnělé hrozby, příšery dštící oheň a síru, kterými se obklopujeme, může se nám stát, že na Něj nedohlédneme.

"Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.
Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo."