Příroda

„Vážení přátelé!
Na dnešním sympoziu o zdravé stravě se vám v krátkosti zmíním o nejnovějších objevech, které zásadně mění náš pohled na danou problematiku. Dosud jsme se zdravou výživou příliš nezabývali a s politováním konstatuji, že jsme s prominutím strkali rypáčky, kam nás napadlo.
Poslední výzkumy ukazují, že nejzdravější stravou je pro nás krev lidská, a to zejména krev člověka venkovského, protože ta nebývá plná nezdravé chemie, ale naopak obsahuje pro nás tak lahodné přírodní tuky a další lahůdky, v neposlední řadě též mívá díky sezónnímu ovoci různé příchutě.
Nevhodnou a zcela nechutnou je pro nás krev obsahující přírodní hirudin.“

Je to tady! Vrcholný souboj, na který se těšili všichni členové i příznivci naší wrestlingové federace.
Žádné zábrany! Žádné slitování!
V levém rohu temný bojovník s ještě temnější minulostí. Rozhodně ne největší postavou, ale rozhodně největší gotik mezi našimi zápasníky. Zdatný, ve skvělé kondici, a přitom prohnaný… legendární Havrááán!
Davy šílí! Ale někteří fanoušci nesouhlasně křičí a hvízdají.
Havrááán opravdu nemá nejlepší pověst.
V pravém rohu o polovinu menší zápasník. Celý v šedobílé možná působí dojmem střízlíka, ale stačí se mu podívat do krví podlitých očí. Divoký americký berserk!!! Tyrááán krááálovskýýýýý!!!
A do ringu už vstupuje rozhodčí sííííííír David Attenborough!!!

Konečně měla práci, která ji opravdu naplňovala. Venku na vzduchu, stále někde lítala, takže měla dost pohybu, a její práce nesla zjevné výsledky. Jisté, i předtím dělala něco užitečného, stejně jako všechny ostatní, jinak to ani nešlo.
Jenom občas ji napadlo, jaké by to asi bylo, kdyby měla jiný úděl. Kdyby mohla mít vlastní potomky a starat se o ně. Kdyby jí tahle možnost, tak jako ostatním, nebyla odňata.
Jinak to nešlo, dostalo se vždycky jen na jedinou z nich.
Jenže ani jí není co závidět. Ta už se ven nikdy nedostane.
Ostatně všechno lepší, než se narodit jako sameček.

Časopis Nature přinesl zprávu od znepokojených včelařů. Článek referoval o podivné změně chování čmeláků lučních (vědecky Bombus), kteří podnikaly na několika loukách a zahradách něco, co by nejlépe šlo označit jako spanilá jízda. Létaly mezi květinami nebezpečně blízko a nízko při zemi. Pozorovatelům se zdálo, že na ostatní hmyz bezprecedentně troubí. Daleko silněji bzučí a narušují komunikační tance včelstva. „Kdyby to nebyla blbost, přísahal bych, že někteří měly šátky a dlouhé vlasy“, pronesl jeden z očitých svědků celé čmeláčí situace.

Pravdou je, což nikdo netušil, že na hrudi měly, místo obvyklého vzoru, dvě zkřížené kytičky s nápisem Sosáky Flying Gang.

Strašně nerad to přiznávám, ale četa už není kompletní.
Včera dostali Jorgeho.
Blbá nehoda, protože během výcviku tyhle věci vysvětluju tisíckrát, a většina rekrutů to pochopí hned. Na druhou stranu, Jorge byl od začátku tak nějak svůj. Nijak zvlášť statečnej, ale svůj, a přesně to ho dorazilo.
Furt jim říkám, kurnik, krmte se na zvěři. Ochutnejte výletníky, mrňaví ještě nemaj takový reflexy. Ale NIKDY nepijte z těch, co se trousej k ránu z hospody. Protože ta krev má pak grády, přestanete se soustředit...
Takhle skončil.
Mastnej flek na lokti nějakýho vožraly.
Mladý prostě neposlouchaj.
Dokud si nerozbijou ty blbý sosáky.

Každý se nějak živíme, já tedy sosám nektar. Je to chutné, výživné a květů všude jako naseto. Ovšem, konkurence také, ale nevadí. Koneckonců třeba červené květy lákají hlavně nás, hmyzáky ne.
Chce to samozřejmě perfektní křídla. Nejenže výborně manévrují. Můžu s nimi zastavit v letu před každým květem a pohodlně nasávat. A když letím kolem, zahlédnete jenom takovou měňavou záři.
Jenže to má velikou spotřebu. A rostliny mi nektar dávkují opatrně. Ne abych se někdy mohl hodit naznak. Pořád musím jenom létat a pít. V noci prostě jenom padnu.
Tohle vlastně máme podobné, nemyslíte?
Tak já zase letím, těšilo mě.

Je prosinec. Má být zima. Máme být vykrmení. Máme spát.
Je prosinec. Jsme v teple a hubení. Nespíme.
Vztekáme se. Koušeme. Utíkáme před blížící se smrtí hlady. Nechceme jíst. Chceme jíst. Chceme víc, ale víc už lidi nedají.
Jdeme spát a trávit a žaludky nás tlačí. Víko je pootevřené. Letíme ven, hledat něco k snědku, ale lidi nás pochytají a nastrkají zpátky a stejně kolem nic k snědku není.
Baštíme co můžeme. Spolubydlící se přejí a poblinká přímo do misky s červy. Děkujeme pěkně.
Jsme v teple. Jsme vykrmení. Pospáváme. Už by nás mohli zavézt zpátky na zimoviště.
No konečně!

My netopýři spíme v hroznu. Šetříme teplo, dotýkáme se dýchajících těl ostatních netopýrů a cítíme se jako jedna velká smečka, a když jsme uprostřed hroznu, je to jako u mámy pod křídly.
Hrozen porostl. Prý se rozkřiklo, že jsem velmi inteligentní a starám se o jedenapůlročního bicáčka.
Jsem netopýr v rozpuku sil, ale nemám magické nadání a neumím se rozdvojit.
Takže jsem část dam poslal za mladým. To byly ty, které jsou trochu i na zajíčky. Jistě, pořád jsem pro ně jedničkou já, ale změna je život.
Jen trochu nechápu lidi.
Proč vychovatelé budečským prvákům zakazují chodit do naší voliéry?

Leden - hibernace. Únor - hibernace. Březen - probouzení a jarní přelety. Duben - jarní přelety. Květen - stěhování na letní byt. Červen - rodí se děti. Červenec - rodinná, resp. staromádenecká sezona. Srpen - děti už umí lítat. Září - rojení (rande sezona). Říjen - rojení. Listopad - přelety na zimoviště. Prosinec - hibernace.
Hibernace. Jarní přelety. Letní kolonie. Rojení. Podzimní přelety. Hibernace. Jarní přelety. Letní kolonie. Rojení. Podzimní přelety. Hibernace. Jarní přelety. Letní kolonie. Rojení. Podzimní přelety. Hibernace. Jarní přelety. Letní kolonie. Rojení. Podzimní přelety. Hibernace. Jarní přelety. Letní kolonie. Rojení. Podzimní přelety. Hibernace. Jarní přelety. Letní kolonie. Rojení. Podzimní přelety. Hibernace. Jarní přelety. Letní kolonie. Rojení. Podzimní přelety. Hibernace.