Pohádky

Bor yttrium lanthan / neon bor yttrium lanthan / lanthan bor kyslík radium 20 kyslík 18 //
Vanad / tellur / lanthan bor kyslík radium 20 kyslík 18 jód / selen / skandium vodík yttrium 12 15 vanad hliník kyslík / draslík / polonium vodík 18 kyslík 13 5.
Neon draslík 4 kyslík / selen / uhlík vodík yttrium síra tantal 12 / sodík lithium titan / vanad kyslík dysprosium / 4 kyslík / draslík yttrium selen lithium dusík yttrium //
Kyslík síra 12 kyslík vanad jód neon / tellur 20 kyslík / 26 americium 5 26 jód lanthan / vanad jód lanthan / kyslík uhlík vodík radium dusík draslík yttrium neon //
Síra lanthan vanad 1 // Síra lanthan vanad 1 ///

„Patříme už do starýho železa,“ pronesl smutně ježidědek. „Naší chalupě se teď děti vyhýbají jako čert kříži. Proč by sem taky chodili, když perník se u nás peče, ale nevaří. Jen si vzpomeň, babi, kdy nám naposled někdo loupal chalupu.“

„No to už je dávno,“ zavzpomínala ježibaba. „A to už jsme ty děti ani nezavírali, jenom jsme je nechali, ať nám olámou barák, a ještě dostaly vejslužku. Ale co teď, babo, teda vlastně dědku, raď.“

„No, jeden nápad bych měl,“ odpověděl tázaný. „Založíme tu pěstírnu konopí. A její vůni zamaskujeme tak, že kolem zasadíme něco ještě více aromatického. Třeba kopr.“

„Radíte mi špatně, kancléři,“ rozčilil se král Filip. „Máte se starat o královskou pokladnu, ve které není ani groš. Vy jste mi vnucoval, investujte do tohohle fondu, koupíme tyhle akcie, budou zisky. Výsledek? Nemáme nic.“

„Promiňte, Vaše Veličenstvo,“ bránil se oslovený. „Něco máme, a dost velkého. Míním dluhy, které je nutno brzy splatit. Mám řešení, jak získat dostatek financí na jejich zaplacení a zbyde i na státní kasu. Vypíšeme daň z pozemků, čím větší pozemek, tím větší daň. Majetek krále bude z daňové povinnosti vyjmut.“

Návrh byl králem schválen. Nejvíce zaplatil kancléř, jehož pozemky byly v království nejrozsáhlejší. Inu, smůla.

V zemi krále Miroslava opět stoupl index spokojenosti obyvatelstva, letos již potřetí. Měření je prováděno vždy jednou za čtvrtletí pomocí dotazníkového šetření. Král vyzval občany svého dominia, aby toto zlepšení přijali s nadšením a zpěvem.
Naše redakce se však táže: jsou výsledky výzkumu vskutku pravdivé? Náš tajný zdroj V. nám zpřístupnil dokumentaci. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že většina odpovědí se nese v duchu věty „Nemůžeme si stěžovat.“
Z toho usuzujeme, že celý index spokojenosti je zmanipulovaný ukazatel, jehož účelem je přimět obyvatelstvo k poslušnosti, vlastenectví a pilnější práci.
Šiřte tyto informace dále, a jste-li s námi, nezpívejte!

"V lese bydlí stařena, ta tě vezme do učení. Tady už se neukazuj," řekla jí macecha a zabouchla dveře.

Ploužila se lesem, dokud úzká cestička nezmizela v mechu. Až za potokem stál dům na kůlu, plot ověšený kostmi.
Po zaklepání vešla dovnitř. Stařena zrovna přikládala do velké pece a černá kočka na jejích zádech zasyčela.

"Copak děláš u staré Jagy, děvenko? V lese ses ztratila?"

Všechno jí rychle vypověděla - o tom, jak po otcově smrti musela z domu a kam jí macecha poslala.
Baba Jaga se ušklíbla. "Do učení tě vezmu, dítě. Ale budeme muset zapracovat na té tvé naivitě."

„Opravdu bych ani v nejmenším nechtěl snižovat Vaši expertizu, ale doba se mění. Frontální výuka má jistě stále svoje místo mezi pedagogickými přístupy, vím, máte s dětmi mnohaleté zkušenosti, ale možná by nebylo od věci zkusit si něco nového. Zážitková pedagogika, to je budoucnost, víte, děti si zapamatují jen zlomek toho, co slyší.“
Nezmohla se na slovo.
„Děti, jsou, bohužel, stále nemotornější. Nevěřila byste, kolik dětí ještě na druhém stupni základní školy neumí tak banální věc, jako je kotrmelec. Je zapotřebí jít příkladem a místo vysvětlování věci předvést.“
Pokrčila rameny a nasedla na lopatu. Než se nadála, byla v peci.

„Ta potvora zase utekla!“ zlobila se stařenka. „To to nemůžeš dědku ohlídat?“
„Copak jsem pes?“ Mužovy tlusté brýle vykoukly zpoza novin.
„Snad jsem to dělala kvůli tobě, tak by ses mohl taky snažit. To už je dnes po desáté!“
Dědeček složil noviny, pracně vstal a přešel k oknu. Rozhlédl se po zahradě a zkoušel zaostřit i do lesa.
„Jak ho mám v té mlze najít?“
„Vyměň si brýle.“
Muž to ale nestihl, neboť se do místnosti vbelhala kmotra liška. Odfukovala, sotva pletla nohama.
„Prosím vás,“ zasípala. „Přestaňte mi do lesa posílat ty koblížky. Mně už je fakt blbě.“
A vrhla

U okýnka se ozvalo zacvakání.
Princ zvedl hlavu a zjistil, že to zacvakaly drápy. Už tak chabé měsíční paprsky zastřela silueta liščí hlavy.
„Tady jsi!“ vyhrkli oba.
Ovšem liška to podala klidněji.
„Kde bych asi byl?“ řekl princ a zachřestil pro větší důraz řetězy, kterými sice nebyl spoutaný, ale když už tam tak visely… „Chytli mě, když jsem zkoušel nasadit Zlatohřívákovi uzdu.“
„Něco mi říká, že ne tu obyčejnou, jak jsem ti doporučovala,“ prohodila liška.
„Ne, zlatou,“ uznal princ. „Ty se mi divíš? Všichni vědí, že si z princů jenom děláš… šprýmy.“
Chvíli bylo ticho.
„Chceš říct, že jsem slavná?“

Projevit dobrou vůli a vrátit se ke svému hloupému majiteli? Pchá! Ať si trhne! Drzoun.

Víte, že mi říká „Koberče“?! Ani si nevšiml, že nejsem žádný „Hej, počkej, hadr“, ale Koberčice! Když mě zasvinil, musela jsem čekat týdny, než mě laskavě vyčistil.
A to mě utkala jeho vlastní matka.
Co ta mi navyprávěla! Tolik stížností na ženské útrapy. Muži jsou z principu hovada! Už ani draka neskolí, aby u toho nechcípli. Ženská aby převzala živnost. Její syn a drakobijce?! Haha.

Příjemná změna, být nesena. To je furt leť tam, šup. Tůdle. Možná je to balvan, ale poprvé jsem potkala gentlemana.

Letěl jsem nad stromy. Nechápal jsem, proč mě v hotelu varovali, ať do této oblasti ani nepáchnu. Přistál jsem na půvabné mýtince. Koberec jsem zanechal slunit na balvanu a lehl si do trávy.

Pohodička.

Náhlý stín nade mnou.
Kde se vzal, uprostřed mýtiny byl smrček, mladý, útlý. Hleděl na mě. Doslova, na kmenu se objevila zvídavá pubertální tvář.
„Jsem Dan,“ představil se. „Moc návštěv tu nemíváme.“

Nechápal jsem.

„To létátko bych tam nenechával,“ doporučil mi dobrácky. Dokonce mrkl!
Ohlédl jsem se. Viděl jsem jen, jak se balvan postavil na maličkých nožičkách a rychlostí blesku, i s mým kobercem, cupitá pryč.