Moje články

„Jedna minuta. Jen tolik času mám, abych zaujala posluchače. Musím to přepsat.“
„Padmé, v Senátu mluvíš každou chvíli a královna Naboo jsi byla dvě funkční období...“
„Radši bych další leteckou bitvu než rozhádané politiky.“
„Souhlasím,“ řekl Anakin. „To je horší než souboj se Sithy... Proč ten projev nepošleš králi? Zná situaci. Můžeš se mezitím převléct.“
Než dokončil větu, zalitoval toho.
„Nemám s sebou žádné šaty!“
„Máš tady krejčovského droida...“

Letoun vůdkyně povstalců už byl tak blízko, že Erma cítila závan vzduchu na tváři.
„Máš obavy?“ zeptal se Haigur.
„Už ne,“ odpověděla a pak teprve jí došlo, jak moc má pravdu.

„Můj rod vládl Alhsis stovky let. Členové rodiny se brali mezi sebou. Jednou se někomu muselo stát to co mně. Královský rod mnou vymře.
Nechci po sobě zanechat rozvrácenou zemi. Chci ji dovést do nové doby. Návrh opustit monarchii se setkal ve vládě s odporem a obavami.
Povstání přišlo jako dar od bohů. Požadují moji abdikaci a zvolení nového krále nebo královny. Je to rozumný plán. Potřeboval jsem mediátora, kterému obě strany důvěřují. Jako je Erma. Separatistům se to nelíbilo, takže urychlili plány převratu.
Potřebuji mírové řešení. K tomu potřebuji vás, senátorko Amidalo. Abyste promluvila k lidem jako zvolená královna.“

Král Haigur vždy přijímal hosty skrytý ve stínu a zahalený do pláště. Šířily se o něm pověsti, že připomíná spíš chobotnatce než člověka.
Haigura zajímaly úplně jiné věci.
„Ermo. Jsi v pořádku.“ Hlas zní těžce, namáhavě. „Nestihl jsem tě varovat.“
Alhsis je na pokraji občanské války. Vláda se definitivně rozpadla. Její část nařídila útok na Ermu a Padmé. Král zavčasu opustil hlavní město.
„Armáda dostane situaci do pár dní pod kontrolu. Ale je to jen dočasné řešení.“ Otočil se k Padmé.
„Nejsem tady oficiálně,“ řekla rychle.
„Ale jste. Nedostala jste moji pozvánku? Bylo mě jasné, že se pokusíte neoficiálně připojit.“

Loď opsala zatáčku. Padmé řekla něco o samopalu a zmizela v přední části lodi. Anakin shodil plášť a opřel se o stěnu.
„Co všechno víte o králi Haigurovi?“ zeptal se.
„Co přesně chcete vědět?“
„Používá holoprojektor?“
„Ne. Nerad se ukazuje. Má velmi dobrý důvod. Píšeme si textové zprávy.“
Anakin zamyšleně přikývl. „Jak pokročilé šifrování používá?“
„Nejvyšší úroveň armády Republiky neovládá, ale začátečník rozhodně není. Používá vlastní šifry.“
„Jaké šifry?“ ožil Anakin. „Poznáte je?“
Přikývla.
„Pojďte se mnou.“

Šifru Erma poznala. I styl psaní. I souřadnice.
„Haigurovo letní sídlo,“ vysvětlila. „Měli jsme se ale setkat v hlavní rezidenci. Něco se stalo.“

Na vypláchnutí a manipulaci jednoduché mysli stačí padawan a jednoduchý trik. Na složitější situace je třeba větší tým. Když se synchronizujete, zvládnete i silnou mysl. Když se desynchronizujete, uděláte protějškům v hlavě sekanou.
„Vidíš to co chceš…“
„Nevidíš nás…“
„Nepohneš se…“
„Utíkej…“
Žoldnéři kolem Ermy a Padmé stojí jako solné sloupy. Jeden se odpotácí do křoví a začne zvracet.
Najednou je po všem.
Kolem se potácí několik zmatených povstalců. Ti ostatní už vzali nohy na ramena. Talen se choulí na zemi.
Stín v černém plášti doběhne k Padmé a Ermě a vypne světelné meče. „Tohle dlouho nevydrží,“ řekne. „Zvládnete utíkat?“

Ermě se zastavil čas.
Nezřetelná postava na rampě hledí přímo na ni. Erma nevidí tvář. Vnímá.
„Chraňte Padmé,“ zaťuká jí na lebku zevnitř.
Najednou sleduje sama sebe zevnitř, jak popadla Padmé a strhla ji k zemi a obtočila je obě ochrannou šálou Síly.
Útok provane kolem, odráží se od štítu a jiskří jako hvězdy na pozadí nebe ovázaného pentlí místní galaxie.
Stín sejde z rampy. Aktivuje světelné meče. Odstrkuje z cesty nepřátele jako loutky.
Štít začíná praskat. Příliš. Moc. Neudržím. Zmenšit.
Vystoupit.
Padmé zůstane zabalená v ochranném kokonu.
Erma už ne.
Nápor ji srazí na kolena.
Musí.
Ten.
Štít.
Udržet.

Z lodi se vysunula rampa a objevil se temný stín zahalený do pláště.
Talen polkl. Zaostřil. Šlo to nějak špatně. Už zaslechl, že separatistům vedou Sithští mistři, proti kterým jsou rytíři Jedi jen slaboduchý čajíček, ale na vlastní oči to nikdy neviděl.
Sesbíral nervy. „Vítejte, pane,“ sklonil hlavu, „jak se vám daří s potíráním té šílené dětské nemoci?“
„Mizerně,“ odpověděl stín. „Děkuji za optání.“
To není správná klíčová fráze.
„Zpátky!“ zařval na žoldáky, kteří k němu zrovna táhli obě zajatkyně. „Je to past!“
Čtveřice žoldáků rozestavěná kolem Talena si vyměnila překvapené pohledy.
Stín na rampě řekl dovnitř jediné slovo: „Teď!“

„Robotí noha!“ rozhodil rukama voják na obchůzce. „K čemu sakra chtěly použít rozbitou robotí nohu?“
„Možná tě s ní majznout po hlavě za to, že všude trousíš odpad po opravách?“ navrhl druhý voják. „To tvoje bordelářství je pěkně nebezpečné. Chceš vysvětlovat tamtomu strašidlu, že kvůli tobě nemáme žádné zajatce k předání?“
„Kdyby nebyla součástka, vyhrabaly by někde šutr nebo zkamenělé dinosauří vejce nebo kdovíco.“
„Naštěstí už brzy nebudou naše starost,“ pokrčil rameny druhý.
„Neslyšels něco?“
„To je vzdálená bouře.“
„Ne, zní to jako loď.“
„To se ti zdá.“
„Bouře nemá světlomety!“
Druhý zapnul komlink. „Někdo se blíží!“ houkl do něj.

Kosmická Síla dřímá ve všech živých bytostech, v neživé hmotě, v prázdnotě. Někteří ji mají v krvi. Těm stačí jen sáhnout.
Jsou čtyři. Dva mistři, dvě padawanky.
„Žoldáků je maximálně osm, spíš šest. Povstalců přes třicet.“
„Když na ně půjdeme všichni najednou, může to vyjít.“
„Pětatřicet je hodně,“ namítla mistryně Luminara. Anakin ji znal už dlouho. Byla vždy rozvážná a opatrná.
„Je to pětatřicet tupců,“ namítla Anakinova padawanka. „Ty je snadné ovlivnit."
„Zasáhneme ale všechny,“ řekl Anakin. „Inteligentní mysli můžeme vážně ublížit. Erma má Jedi výcvik. Padmé ne. Potřebujeme záložní plán.“
Padawanky si vyměnily překvapené pohledy.
Anakin a mít plán?

Loď na oběžné dráze se vynořila ze stínu planety.
Twi’lecký žoldák upil ze sklenky. „Začalo nám to celé smrdět ještě před vzpourou, když jsme viděli, s kým si ten blbec volá. Chtěli jsme obě děvčata poslat pryč z planety a vypadnout. Nakonec jsme byli rádi, že nás vyhodili jako pytel odpadků. Vcelku.“
Naštěstí.
Anakin mu promítl několik hologramů.
„To je on. Tohohle jsem viděl na holoprojektoru. Povstalci z něj všichni mají pěknej vítr.“
Anakin zamyšleně přikývl. Co dokážou dva mistři a dva padawani?
„Co máte v plánu?“ zeptal se žoldák nečekaně.
Anakin se zlomyslně ušklíbl. „Dostanou přesně to, co očekávají.“

Za dvě hodiny bude svítat. Většina tábora spí. Nejvyšší čas.
„Padmé.“
„Nespím.“
Vytahají z úkrytu sesbírané drobnosti. Nůž, který při prohledávání žoldáci nenašli. Ostrý kámen. Kus kovové robotí nohy i se speciální podrážkou do písku. Složená podpůrná tyč. Rozříznuté a opatrně rozmotané provazy. Deky.
Každá se vrhne na jednoho strážného. Převrhnou jim rozehranou partii šachů.
Ani jeden nemá blaster. Erma sebere meč. Kovový.
Venku je dalších několik strážných.
Tihle mají blastery.

Talen si vytře ospalek z oka. „Tuším jsem, že se o něco pokusíte.“ Ušklíbne se na Ermu. „S radostí vás zamorduju osobně. Škoda, že senátorce nesmím zkřivit ani vlásek.“

Porušili jste podmínky.
Technicky vzato jsme na oběžné dráze.
Mám na mysli C.
Potřebuje vaši pomoc.
Kdo jste?
Přejděme na holoprojektor.
Ne.
Proč nechcete být viděn ani slyšen?
Osobní důvody.
Jak vám můžu věřit?
Na tohle teď nemáme čas.
Ukazuji tvář málokomu, ale nejsem mimo dění. Mám kontakty u povstalců.
Možná vím, kdo jste.
Co se stalo?
Letoun C a D byl sestřelen neznámou stranou. Povstalci je našli obě v pořádku. Proběhla tam ale vzpoura. Chtějí je obě předat separatistům.
Tohle zní jako léčka.
Nejste zrovna znám čekáním na kolkovanou žádost, když jde o život.
To máte pravdu.
Posílám souřadnice.

Padmé sledovala zpod přivřených víček pohybující se světla a mlhavé siluety. Byla příšerně unavená. Ještě hodinu a... stejně zase neusne.
„Tisíc let historie nic neznamená. Republika je polochcíplá fosílie bez budoucnosti,“ donesl se k ní útržek hovoru.
Padmé potlačila povzdech.
Erma zalapala po dechu. „To nic,“ vyhrkla a posadila se. „Už je čas na střídání?“
„Zdaleka ne.“
„Vystřídám tě hned. Dneska už neusnu. Zatracené vize. Vážně mi nechyběly.“
Anakin měl vizi. Než Padmé odjela sem.
„Co jsi viděla?“
„Loď. Někdo v kápi. Světelné meče... Odhazuje vojáky jako loutky. Jde si pro nás. Snažím se ho zastavit, ochránit tě... nejde to.“

Twi’lecký žoldák vztekle nakopl stěnu cely. Skoro se jim povedlo zdrhnout.
Za průhlednou stěnou se objevil rytíř Jedi. Ještě lepší. Mladičký, hříva světlých vlasů. Generál Skywalker osobně.
„Můžeš z toho ještě vyjít velmi levně, když všechno vyklopíš,“ řekl. „Jinak tady můžeš zkejsnout ve vězení pěkně dlouho. Tvůj parťák tě dřív nebo později napráší, aby si zachránil kůži.“
„Kolik je ti let, generále? Dvacet? Pětadvacet?“ odsekl žoldák. „S Valekem žiju pětatřicet let. To je dýl, než ty jsi živ. Jednou se konečně vezmeme. Vážně věříš, že prodám muže svého života?“
Zase žádná reakce.
„Hledáte ta dvě děvčata, že? Milerádi vám pomůžeme.“

Střídaly se služby.
Když nová strážkyně spatřila Ermu bez vrstev oblečení, klopýtla, odplivla si na všechny čtyři světové strany a opustila stan. Druhý strážný vyběhl za ní.
„Proč jsi mi to neřekla?“
„Jsi vážně takový ignorant, žes to celý měsíc nepoznal?“
„Je to určitě moje?“
„To myslíš vážně?!“
„Miláčku...“
Erma a Padmé si vyměnily pohledy.
„Je to pověra,“ řekla Erma nahlas.
„Na jejím místě bych nechtěla riskovat, že mi dítě zmizí před očima.“
„Odplivnutí je pověra. Nefunguje to.“
„Myslíš, že jí víc záleží na penězích, nebo na dítěti?“
„Končím!“ zaječela žoldačka venku. „Odejdi se mnou, nebo vypadni z mého života!“

Padmé třeštila hlava. Před očima měla mžitky. Svázané ruce. Pootevřela oči.
Proti ní seděla spoutaná Erma. O pět kroků dále dva žoldáci. Jeden zrovna krájel hadí rostlinu.
„Vědí, kdo jsi,“ pošeptala jí Erma. „Talen se spojil s někým od separatistů a zradil svého velitele. Část žoldáků opustila tábor. Chtěli tě vzít s sebou, ale Talen nás nakonec obě dotáhl ke komlinku. Ten jeho kontakt tě okamžitě poznal.“
„Jak vypadal?“
„Starší, v kápi, tvář jsem neviděla.“
„Zatraceně.“
„Tebe potřebují naživu jako důkaz vměšování Republiky.“
„Co chtějí udělat s tebou?“
Žoldák si nabodl sousto na špičku nože.
„Myslím, že to nechci vědět.“

Žoldáci a povstalci se vyhrnuli ven ze stanů a Ermu z každé strany popadl jeden pár paží.
„Co...“
„Proč...“
„Zbláznil ses?“
„Ticho!“ zařval Talen a střelil do velitele podruhé. „Chce se k němu někdo přidat?“ Nakopl Padmé. „Dobijte ji a odvezte k vraku.“
Erma popadla dech. Mysli. Fofrem. Soustřeď se. „Nikdo se jí nedotknete,“ pronesla.
Nepovedlo se.
„Má pravdu,“ řekl jeden Twi’lek. „Vraždu vyslankyní Republiky jsme si nedomluvili. Posadíme je obě na loď a pak vám s vaší revolucí pomůžem, ale cena jde nahoru.“
„Souhlasím...“
„My ne...“
„Fajn!“ vyštěkl Talen. „Erma Yeovil tady zůstane. Pilotku si klidně vemte a vypadněte.“

Zvedl se vítr. Všichni na sebe jako na povel nabalili několik dalších vrstev oblečení. Dvojice Twi‘leků zabrblala něco o zatracené planetě a písku, který vleze všude, a zalezla do velitelského stanu.
Něco je špatně.
Padmé položila ruku na blaster. „Jak silné jsou tady bouře?“ zeptala se velitele.
„Za dvě hodiny to přejde. Lítat se v nich dá, ale viditelnost mizerná a rozhází radar.“
„Musíme vyrazit hned,“ řekla Erma. Hlas se jí zachvěl.
Z velitelského stanu vyšel nějaký muž.
„To je Talen, moje pravá ruka,“ řekl velitel. „Co ti král odpo–“
Rána z blasteru ho složí na zem.
Druhá zasáhne Padmé.

Veliteli tábora táhlo na čtyřicet, měl odzbrojující úsměv a neztratil by se v lepším podniku na Coruscantu. Když uviděl Padmé, nasadil okouzlující úsměv a všeříkající pohled.
„Vy nejste pilotka.“
Padmé nehnula ani brvou. „Opravdu?“
„Vypadáte spíš jako královna.“
Padmé vyheverovala úsměv co nejvýš. „Mluvíte z duše mému manželovi.“
„Povedlo se vám odeslat zprávu králi?“ přešla Erma rovnou k věci.
„Ano. Odvezeme vás, jakmile bude čistý vzduch. Musíme zahájit jednání ihned.“
Padmé přejela pohledem tábor. Něco je špatně. Něcoješpatně.
„Kdo je to?“ kývla k dvojici Twi’leků, kteří vypadali příliš moc jako žoldáci.
„Najali jsme si výpomoc. Jsme banda troubů, ne vojáci.“

Haigur pochází ze staletí starého rodu. Když byl svět ještě mladý a pustý, sestoupili praotec Lal a pramáti Aza, děti Stvořitele. Kde jsou dnes solné pánve, vytvořili jezera plná života, kde je dnes poušť, zasadili zeleň. Dali tvar lidem a zvířatům a život dvěma dětem, které uzavřely sňatek a založily královskou dynastii Alhsis, když Lal a Aza vystoupili zpátky na nebesa.
Výjimečně byla připuštěna cizí krev. Haigurův pradědeček se oženil s cizí princeznou. Jejich prvorození byla po mnoha generacích posvátná dvojčata, chlapec a dívka.
Haigur byl však jejich jediné dítě. Do tří let bez deformit.
Další generace už se nenarodí.

Světlá látka pláště se zachvěla. Padmé posunula prst na spoušť blasteru. Erma zvedla do vzduchu dva větší kameny.
Něčí ruka odsunula plášť a do jeskyně neopatrně nakoukl její majitel.
„Vidíš někoho?“ Hlas zvenku.
„Je tam tma.“
„Ty sis nevzal baterku? Seš padlej na hlavu?“
Padmé mu vrazila hlaveň blasteru mezi žebra.

„Celé jsme to viděli na radaru,“ vysvětlil povstalecký voják a promnul si bok. „Sestřelit vás zrovna nad naším územím. Někdo chtěl nejen zabránit našemu jednání s králem, ale poštvat ho proti nám... Vezmeme vás do našeho tábora, tam budete v bezpečí.“ Popatřil na Padmé. „Ehm... ten blaster můžete odložit.“

Padmé vypustila z nádrže zbytek vody do láhve a zamžourala skrz ochranné brýle na horizont. Ostré sluneční paprsky ji bodaly i skrz plášť. Za jakýchkoli jiných okolností by nevytáhla paty z lodi do setmění.
Dalekohledem přehlédla obzor. Slibný tmavý útvar na severovýchodě.

Šly jen dvě a čtvrt hodiny. Připadalo jí to jako celý den.
Erma se zničeně sesula na chladnou podlahu jeskyně. Padmé skrz mžitky před očima pověsila plášť přes vchod, než ji následovala.
Komlink nechytil žádný signál.
„Jak jsme daleko?“ zeptala se Erma.
„Ne dostatečně.“
Erma vykoukla ven a přepnula ušní implantát. „Slyším motor.“
„Loď?“
„Něco menšího. Spíš speeder.“

Padmé soustředěně sleduje pohyb a lehce posune záměrný kříž a vypálí do místa, kde se bude stíhačka nacházet, až k ní kulka doletí.
Zbývá poslední.
Cíl jí odskočí ze záměrného kříže. Loď se zase naklonila. Motor zní jinak. Chybí vibrace shora a zleva zní divně. Zatraceně.
„Ermo?“
Nic.
Padmé se vykloní dolů. „Dokážeš ji na chvíli stabilizovat?“
Erma kývne, popadne páky manuálu, zavře oči a plynule posune každou na jinou stranu.
Padmé se vytáhne zpátky k samopalu.
Trefí hned napoprvé.
Na radaru nic dalšího není. Zatím.
Erma předpisově posadí loď do písku. Pak se sesune na palubní desku a roztřese.

Poušť se zdála nekonečná. Erma musela mhouřit oči i přes ochranné tmavé brýle. Modrobílé nebe. Mžitky. Promnula si oči.
Mžitky byly pořád na stejném místě.
„Vidíš to taky?“
„Stíhačky,“ odpověděla Padmé. „Tři. Ve formaci. Poznáváš je?“
„Doprovod královské gardy tak daleko nelétá.“
„Ten bezpečný průlet už tak bezpečně nevypadá. Převezmi řízení, jdu k samopalu.“
Erma sáhla po komlinku. Nic.
„Něco nás ruš–“
Ohlušující rána. Loď se zachvěla a mírně naklonila na stranu. Erma dorovnala náklon. Na trojrozměrném modelu lodě na monitoru zmizela celá hrana horního křídla.
„Udržíš ji?“
„Zatím ano.“
Padmé vypálila. Jedna mžitka na obzoru se poroučela k zemi.

„Osvětlení Coruscant, soumrak.“
Úleva.
Erma zavřela oči. Chvíle luxusu, kterému bude na Alhsis muset odvyknout.
Alhsis. Tržiště vonící kůrou tropických stromů a solí z chladných plání na severu.
Někdo zaklepal na dveře její kabiny.
Rychle se posadila. „Dále?“
Ve dveřích se objevila Padmé v plné polní. Vlasy v nenápadném pletenci, letecká kombinéza. „Změna plánů. Před chvílí jsem mluvila s kancléřem. Nařídil utajené vyšetřování situace na Alhsis.“
„Co to znamená?“
„Že poletím s tebou.“
„Budu tě muset nechat na oběžné dráze. Jinak poruším podmínky.“
„Jako senátorku bys mě s sebou vzít nemohla, ale tvé civilní pilotky si nikdo příliš všímat nebude.“

Anakin jí vtiskne do ruky dřevěnou tyč.
„Vypněte si implantáty, napočítejte do pěti a zkuste mě zasáhnout.“ Hlas putuje prostorem.
Erma poslechne. Jednoduchý trik. Tohle uměla. Kdysi. Ještě jako padawan. Nádech. Soustřeď se. Vnímej.
Vpředu nalevo.
Dřevo narazí na dřevo.
Další dřevo se zezadu dotkne jejího ramene. „Jsem tady.“
„Kdo je...“
„Moje padawanka. Zůstala tady. Erma Yeovil, Ahsoka Tano.“
„Mám nápad,“ řekne dívčí hlas. „Můžete dát mistru Skywalkerovi pěstí, pokud ho najdete.“
Skvělý nápad.
„Štěkno... ale to není zas tak špatný nápad.“
Vůbec ne. „Počítám do pěti.“
„Nemusíte se držet zpátky, on tu ránu vykry -“
Napravo.
„Au!“
„... dobře, tak ne.“

„Ahoj. Senát přistoupil na podmínky. Zítra odlétám. Konec zprávy. Odeslat králi Haigurovi.“
Erma Yeovil vypnula komlink a pohlédla na stín za sloupem.
„Čekal jste něco jiného?“
Stín vystoupil na světlo. Skywalker.
„Nejsem žádný špion,“ pokračovala podrážděně a ukázala na implantáty za ušima. „A už vůbec ne napůl droid.“
Pobavený úsměv. Povytáhl si rukáv. „Já také ne.“

„Nazdar, Štěkno, Baris. Konec tréninku.“ Skywalker se zašklebil na Ermu. „Výhoda mistrovského stavu. Můžete vyhánět padawany z učeben. Osvětlení Tatooine, poledne.“
Erma si zakryje slzící oči.
„Deset let bez tréninku je hodně. Obnovit vaše schopnosti naplno by normálně trvalo měsíce. Vy budete potřebovat rychlokurz.“

„Zní to spíš jako past než diplomatická mise,“ řekl Anakin. „Tady musí být ve hře mnohem víc.“
Daleko pod nimi se v záři zapadajícího slunce míhaly vozy, droidi a lidé jako mravenci.
„Situace na Alhsis je nepřehledná,“ řekla Padmé zamyšleně. „Část politické reprezentace opustila jednání s Republikou, obávají se zásahů do vnitřních záležitostí. Kolují ale zvěsti, že jednají se separatisty a plánují státní převrat.“
„Ozbrojený doprovod nebude stačit. Takové podmínky neměla přijmout. Něco tady nesedí.“
„Potvrdils můj dojem.“
Anakin odlepil pohled od zlatavých mravenců a protáhl se. „Udělám si malý výlet.“
„Pokus se nezpůsobit žádný diplomatický incident.“
„Já? Nikdy.“
„Nepovídej.“

Alhsis se nachází blízko hranic separatistického prostoru, uprostřed jednání o připojení k Republice a s Obchodní federací za humny. Ideální místo na výlet.
Do takovéhle situace se posílají rytíři Jedi, ne senátoři. Natož jejich rodinní příslušníci.
Erma vždy vyhlížela křehce. Bílé vlasy ale měla zapletené do důmyslných vln, které připomínaly oblaka na Naboo a nijak nezakrývaly její tvář. Sebevědomý tah.
„Jaká je momentální situace?“
„Král Alhsis se potýká s povstáním a požádal senát o mediaci. Háček je v tom, že jsem jediná osoba, na které se všechny strany shodly.“
„Znáš důvod?“
„Ano. Krále Alhsis znám deset let. Máme... mnoho společného.“

Padmé tiše vyklouzla z postele a otevřela blikající záznamník. Tři nové zprávy.
„Nespal jsem,“ řekl její manžel.
„Nepříjemné sny?“
„Nevypadalo to jako sny.“
„Kolikrát se tvoje vize vyplnily?“
Anakin protočil svoji mechanickou ruku v zápěstí. „Kontakt zase zlobí,“ řekl. „Kde máš...?“
„Spodní police napravo. Musíš to dělat zrovna teď?“
Ráda Anakina pozorovala, když se zaujatě zabýval nějakým mechanismem. Výjimkou byla jeho ruka. Jako kdyby si zaryl šroubovák dovnitř svalu.
„Musíš ty prohlížet zprávy hned po probuzení?“ opáčil on.
„Touché. Pokračuj.“
„Pokračuj.“
Padmé zapnula první zprávu.
„Dobrý večer, Padmé.“ Senátor Yeovil. „Ermu čeká diplomatická mise. Mohla by se s vámi poradit?“

Světlo. Příliš moc světla. Když Erma otevře oči, ostře rudou střídá ostře bílá. Sucho. Horko. Písek.

"I v poušti. Bez výjimky. Vždy zůstaňte na místě," slyšela na posledním kurzu přežití. "Vrak je z výšky dobře vidět."
"To je nevýhoda, pokud jste byli sestřeleni nepřítelem," namítla tehdy Padmé.

Padmé.
"Padmé!" Sáhne vedle sebe. Sedadlo. Řízení. Žádné tělo.
Pohyb. Nalevo. Venku.
"Musíme pryč," promluví Padmé. "Dokážeš vstát?"
"Ano." Erma se vysouká se z lodi a musí stáhnout kapuci přes tvář. Zatracené světlo.
"Vezmi tenhle vak."
Padmé si vždycky umí poradit. Erma ne.
"Co teď vidíš?"
"Vůbec nic," přizná Erma.
"Pojď. Povedu tě."

„Adam je jasnovidec. Jako bonus čistej.“ Diviš mě nasměruje k muži v křesle s blokem na klíně.
„Co znamená čistej?“
„My dva to neschytali. Tak atraktivně vypadáme, protože jsme prokalili víkend v Berlíně. Dáváme dohromady informace.“

„Tichavský.“ Na moment se vynoří z přítmí nad lampou. Tmavé oči. Hezký úsměv. Hezké ruce. Před pár lety by mi dokázal zamotat hlavu na počkání. Před pár lety.
„Potřebuji se na tebe naladit. Neformuluj myšlenky. Stačí mi obrazy.“
Večer. Usínám doma. Ráno. Svítá. Cizí byt. Cizí mrtvola. Vzpomínka se třese, nejde zaostřit. V hlavě mi buší.
„Mám to.“ Hrot tužky se rozběhne po papíru.

Nevaž se, odvaž se od striggy
S respektem k potřebám od Linkového stykače
Doma od ef77
Pomocníček nápovědníček od ChaosPrince

A v neposlední řadě pár letošních seriálů:
Pod povrchem od Tory
Zlováci od matheje
Truchlící kámen od Aries
Toto a případ unesených magických dětí od Dede
První krev od Avevy

... plus mnoho dalších

Když vám opět lidští chuji život v dubnu komplikují od Skřítěte
Tramvajácké Silvestrovské varieté a Zdechlina od Linkového stykače
Reinkarnační Hoďte je do Kombajnu od Roedeera
Reichenbašské stíny a (Ne)otrávené jablko
, aneb trocha kanonického Holmese od eff77
Pragmatické Běžte se zabíjet jinam! od striggy
Řečiště od Birute
Jaksi povědomá Moje hra od ChaosPrince
Kousavá Kapitola sama pro sebe od Amaranty

Stvoření od ChaosPrince
Problém se někdy nachází mezi sedačkou a panelem od Linkového stykače
Drabble mlýnské od milly_jj
Po srdcích od Apatyky
Zázraky se neopakují od Esclarte
Úloha z prvouky od kytky
Detektiv Columbo pro malé i velké čtenáře od Smrtijedky
O dvou chaloupkách od Erendis
Ne je ne od Esti Very
Kouzelné vylepšení mezilidské komunikace od Carmen

Vítejte ve světě, který není příliš odlišný od toho našeho.
Existuje v něm magie, kterou někteří disponuji a jiné odrazuje. V moderním světě však ztrácí nejen potřebnost, ale také své místo.
Žijí zde čarodějové, které rozpoznáte na první pohled nebo taky nikdy. Možná se jim vyhnete s pocitem nepatřičnosti. Možná se jich ve skrytu obáváte.
A taky Úřad pro bezpečnost a regulaci magie (UBRM) neboli stínaři, kteří stíhají magické zločince a jejich elitní jednotkou lovců se navzájem straší malí zlobiví čarodějníčci. Ti nezlobiví nemají důvod se jich obávat. Anebo ano?

Noru stínaři ani lovci nijak neznepokojují. Nevyhledává průšvihy. Což bohužel nevylučuje možnost, že si průšvih nenajde ji.
Pod povrchem se totiž vaří něco zlověstného.
A brzy to bouchne.

Kdo a proč chce vyvolat válku mezi čaroději?

První díl najdete zde.

Roman balí nástěnku do složky pro státní zastupitelství. Je načase opustit bezpečný dům.
Odnesu hrnky do kuchyně. Potřebuji nabrat dech a síly. Tenhle den ještě neskončil.
Kroky.
„Stále máš na sobě telepatickou pojistku,“ řekne Adam.
Málem upustím hrnek.
„Tu už zrušil Fajermon, když se mi hrabal v hlavě.“ Nádech. „Pokud mě už nechceš nikdy vidět, pochopím to. Hrabat se v hlavě tobě mně nedělalo radost.“
„Nemohla jsi jinak. Příliš ti na mě záleží, že?“
Vydechnu. Zavřu oči. Přikývnu. Doufám, že odejde.
Najednou se ke mně přitiskne celým tělem, mám jeho ruce vlasech, jeho rty na svých.
Tenhle den ještě neskončil.

„Myslím, že chtěl… zachránit nejen sebe,“ řekne Roman opatrně. „Tohle musel plánovat dlouho. V UBRMu měl po ruce složky členů speciálních jednotek a sledovaných čarodějů. Vybíral pečlivě, bezúhonné čaroděje s potenciálně nebezpečným nadáním a oběti, které taky vzbudí emoce. Soudně trestané, zadlužené, nepřizpůsobivé… Když jsem ho viděl naposledy, ptal se mě, jestli jsem si nikdy nevšiml něčeho divného na UBRMu. Nic víc. Nikdy by mě nenapadlo…“
„Mě taky ne,“ řekne Adam. „Diviš věřil, že společnost čaroděje vytlačí na okraj. Viděl smysl v izolaci a vlastní samosprávě. Proto pomáhal Solnické.“
„Získat lidi je snadné, když umíte magicky manipulovat emoce,“ odpoví Roman.

Poslední porci čokolády uloví Adam. Posadí se k nám.
Na stole leží seznam jmen. Většina přeškrtnutá, mezi nimi moje. U zbylých poznámky „vězení“, „psychiatrie“ nebo křížek. Přeškrtnuté otazníky. Nepřeškrtnutý u jména Marek Přibyl. Poznámka „potvrzení totožnosti nemožné“.
„Co je to?“
„Seznam čarodějů s empatickým nadáním. Jen takoví umí vytvořit telepatickou pojistku vázanou na emoce. UBRM je monitoruje jako rizikové osoby.“
„Je tam Nora.“
„Ji taky.“
Proto jsem se dostala takovým fofrem na první místo stínařské pátračky. Vedou si na mě složku přes dvacet let.
„Budou mě sledovat až do smrti, že?“ Pak mi to dojde. „Fajermon chtěl pryč. Od nich.“

Naliju si z kastrolu hrnek horké čokolády. Ještě zbývá porce pro jednoho.
Je po všem. UBRM se rozpadá zevnitř. Fajermon je bezpečně pod zámkem.
„Jak jste mě našli?“
„Jeden zahraniční kolega našel tvého otce a vystopoval tě přes krevní pouto,“ odpoví Roman. „Začali jsem tě hledat, když Sabina vydolovala z našeho systému číslo, které anonymně udalo Konstantu. Solnická okamžitě poznala, že je Divišovo.“ Povzdech. „Už byla u soutoku. Našla jeho tělo.“
Blízký kamarád. Slepá skvrna. „Byli jste si s Fajermonem blízcí?“
„Kdysi. Podobný věk, podobné problémy s magií… Mě na UBRMu dokázali stabilizovat. Jeho ne. Postupně se vzdálil. Nám všem.“