DMD 2015

Slečno z útesů, navštivte mne.
Bohužel, pane, nemohu odhodit rozervanost.
Mohu vám pomoci? Oddělte touhu a nutnost. Představte si zátiší – mísu s jablky a vedle pistoli. Rozumíte?
Ano.
Tedy také pochopíte, že tikot hodin rozděluje odlišování.
Co když je dočasné?
Nikoli, je neustálé. Přijdete?
Promiňte, rozbolela mne hlava. O půlnoci se těžko přemýšlí na nepřemýšlení ráno, kdy se budeme snažit....nó přemýšlet.
Slečno?
Nenaléhejte, prosím. Nyní si poslechněte posun představ: perníkové srdce, kožené rukavice, dýmka, ticho,
Mlčte!
zatáčka, příkrý sráz…
Mlčte konečně!
stopy, co se zalekly…
HAVÁRIE, HAVÁÁÁRIE, slyšíííte slečno?!
Ano. A proč tolik křičíte?
Protože jste mne chtěla zabít!-----------------------Bestie!

Noc probděla odříkávajíc: Omluvím se a přestanu. Josef mě potřebuje.
Golovin stál před monastyrem. „Odpusťte,“ začala zdvořile. Jenže on ji chytil za límec a odtáhl stranou.
„Proč jste utekla?“ zeptal se naléhavě.
Alžběta... mlčela. Co mám říct? Že po pěti letech bez muže se mi při jeho polibku podlomila kolena?
„Co ode mě chcete?“ zkusila zoufale.
Překvapení. „Nic... jen... Alžběto, já vás mám rád.“
Josef... „Já vás také, Vladimire... ale nemůžu...“
Přerušil ji: „To stačí. Jestli mi není souzeno víc než vzpomínka na včerejšek, budiž. Stejně jsem šťastný.“
Alžběta byla náhle také šťastná. Než odešel, políbila ho, lehce, ale sama.

První vykročení od Carmen, které tak jemným, melancholickým způsobem zabolelo.
Andromeda od Wee-wees, bezútěšná a zoufalá.
Huntha Lami Muuaji od Dangerous, aneb když je blízkost synonymem pro vzdálenost.
V letech od Malomocné, protože bolest někdy umí vyvolat úsměv.
Zlo jménem Korea od Saphiry - skutečná hrůza je v bezmocnosti, aneb výkřik, který nikdo neslyšel - nebo hůř, neposlouchal.
Každá od striggy, protože loučení bolí a tohle bolelo obzvlášť.
Co umírá po naději od Lee - a taky When you call me, protože... Protože si to přečtěte, a uvidíte sami.
Pošta od ef77 - já jsem to pochopila jako jedno z nejkrutějších, nejbolestivějších drabblat letošního DMD.
A zároveň se to dá číst jako příslib naděje.
Nikomu to neříkej od Tenny - ostré, reálné, tohle ve mně vzbuzuje neskutečný vztek.
A na závěr, z úplně jiného soudku, abychom si trochu rozjasnili náladu:
Některá prkna díkybohu neznamenají Svět od Lejdynky, protože ta zraněná pýcha musela sakra bolet. xD

Nesnaž se, ukaž se? To je podle mě asi jeden z největších problémů dnešní doby a společnosti obecně. Proč musíme pořád někomu něco dokazovat?
Někomu stačí byteček, manžel a děti. Znamená to, že je něco méně, když se nehoní za kariérou?
Někdo chce velký dům a luxusní auto. Dělá to z něj hned povrchního snoba?
Někomu je všechno jedno. Nepřipadá nám jako flegmatickej ignorant?
Tak nějak mi přijde, že ve skutečnosti jsme všichni stejně ztracení, ale každý svým způsobem. Přesto všichni soudí všechny, přitom nikdo neví jak by to mělo být správně. V individualitě a odlišnosti je síla a kouzlo.

Gero řekl Wilhelmovi pěkně od plic, že je manipulativní zmetek.
Neomluvil se.
Nic se mu nestalo.
Ainur prohlásili, že se na nějaký pitomý karaoke můžou vykašlat. Na zpěv (ale ani na kašel) plíce zkrátka neměli.
Limonádový Joe se vloupal do Perníkové chaloupky a vylil pracovníkovi všechny zásoby alkoholu. I ty schované ve sklípku. Nikoli plicním.
Na trhu se objevil dodavatel třpytek. Z Transylvánie. Pokud jste třpytky nedopatřením vdechli, považovali jste upíry za blábolící romantiky. Jako oběť jste byli mnohem přístupnější.
Bitka mezi červenými tričky a stormtroopery vyrazila dech i samotnému vesmíru. Nevěděl si s tím rady, a tak prostě vybuchl.

Connor se nepoznával. Ještě nikdy necítil nic tak silného a krásného. Předtím nebyl jeho život téměř ničím jiným než osaměním, bolestí a zklamáním.
Cítil v celém těle vzrušení. Připadal si s ní zase jako kluk. Nevinně a svobodně.
Nemohl se dočkat sladké vůně jejích vlasů, jejích hlubokých, zelených očí, něžného hlasu a dokonalosti jejích rtů, které se tolik bál políbit.
Se sklopenou hlavou a marně potlačovaným úsměvem na tváři, mířil přes malé kruhové náměstí.
Vzhlédl. Zastavil se a spolu s ním i všechna jeho krev. Okno rozbité, dveře dokořán. Úsměv byl ten tam.
„Ne,“ zašeptal a rozběhl se ke dveřím.

Aurora vzpomíná na krásné časy: Letá, co už se opakovat nebudou
Na samé hranici stanula Rebelka. Naštěstí si ten zážitek nenechala pro sebe
Na vejminku od kytky připomíná, že kouzelné babičky žijí v každé době
Blanca líčí úchvatné Meze dne
Dokud budou na světě Hospodyně jako ta od Avevy, máme to dobré
Přes slzy nevidět na stránky deníku. Název mluví sám za sebe. Od Keneu
Ještě jedna milá babička a nádherná letní atmosféra Odpoledne u staré mlátičky od Profesora
Důležité věci připomíná Vzpomínání od mamut (mamuta? Jak se skloňuješ?)
Jeden slepec veršotepec od Skřítěte to nevzdává a to je dobře

Různý úhel pohledu od Carmen
Nebudu se dívat od se.id
Dlouhá půl minuta od Talla
Sithové nepláčou od Lady Vader
Jedno potřebné od Martian
Muž na svém místě od Iantoucha
Spánek bez nočních můr od Čespíra
Ztracené iluze zatracencovy od Azereth
Vzpomeň si na své kořeny od Dede
Neublížit od Lee
Ztracený syn od Kokošky
Záchrany od Mivky
Nastávající prvorodička od Aplír
Nutnost pro každou spořádanou matku od Ness

Luciuska – Někdo bdí a jiný ne
Trefa. Další nepochopitelná věc n kánonu. Proč se Sirius nebránil? Proč ho Remus nebránil?
Martian – Vůně orientu
Martian, mě picne! Zaprvé zase bezva drabble a zadruhé jsme měly s tím parfémem podobnou asociaci... :-)) Jeho vůně se objevila i v jisté drogerii na Příčné.
Mila_jj – Braňme se sami
Tohle drabble je ještě dokonalejší než dokonalé. A je mi fuk, že je toto moje prohlášení vlastně proti zákonům gramatiky. Těm fyzikálním jsem snad neublížila. Nebo ano?
P.M.d.A. – Snad je naděje
Tohle by bylo strašidelné, i kdyby to bylo scifi. Ale mnohem strašidelnější je fakt, že to co popisuješ, je realita.
Peggy – Kdo pozdě chodí
Kachna letí za to hanácké nářečí. :-)
Rya – Hodina cvičení pro zralé ženy
Já to věděla! Už vím, proč mě na nějaké společné cvičení nikdy nikdo nedostane. Zlaté moje šlapadlo... (orbitrec) Nikdo moje zdrobnělinky nevidí, protože zhasnu, zavřu oči a představuji si své ladné éterické já.
Strigga – Sedm
Já se pominu!!! Mám věnované drabble!!! A je tak rošťácky milé... Veliké díky Jahůdko.
Tak já teda budu od zítřka vstávat už ve čtyři, abych dalšího Hagrida dodala přesně k snídani. Od čeho jsem ta poštovní sova, že? :-)
Tenny – Její myšlenky
Díky za krásné připomenutí, že se na sedmičku těším...
Terda – Pouliční nepokoje
Mně se moc líbí to citoslovce Kňůůůů! Ten zvuk úplně slyším. :-)
Tirik – Tichá pošta
Já chci na tohle představení lístky!!! A asi založím fanklub Tirikova souboru
Tora – Nesnažte se velet kočkám!
Drabblík bezva, Melipes bezva, Barbucha taky. Ale kde je můj oblíbený Silver!!!

Ačkoliv na Cábovu TMU vznikly tři kousky, bodík obdrželo jedno jediné Špatné rozhodnutí.
Karin Schecter je mým letošním nováčkovským favoritem, nejenom proto, že zvolila fandom Out with Dad. Račte se podívat na Jasný výsledek.
Do odvážného crossoveru se pustila Skřítě a napsala úchvatně mrazivé Ledové království s nečekanou pointou.
Grimm býval oblíbený v předešlých ročnících, ale letos bylo možno ze všech vesenů díky Dangerous potkat jenom Huntha Lami Muuaji.
Smrtijedka mě už několik let provází světem módy a světel reflektorů, kde občas Zvědavost zabila kočku.
Oblíbenou brněnskou partičku četníků letos pouze jedinkrát představila hidden_lemur ve své Skleróza nebolí.
Brygmi mě přiměla zkoumat nové světy, protože její Objevování vesmírů je tak krásné, že se prostě jinak ani nedá.
A na závěr, ovšem nikoliv poslední je třeba zmínit Danae, která letos solitérů napsala víc, ale já si ze všech vybírám Maják, který je jedním z těch kousků, jež mě letos dojaly.