Jane Austen: Persuasion

Škádlil, prostopášník, sprosťák.
Pusa proříznutá, takt veškerý žádný, do nebe volající hloupost.
Jedna v rozpacích, zničená pověst pro druhou.
Henry Crawford.
Fintil, lhář, domýšlivec.
Hezká tvářička, ublížená dušička, hromada výmyslů.
Jedna uražená, druhá svedená, podvedená, zničená.
George Wickham.
Lovec, romantik, chuďas.
Sladké řeči, nádech hrdiny, úplatnost hada.
Jedna realitou sražená, druhá bez lásky koupená.
John Willoughby.
Zaslepenec, patolízal, vidlák.
Olezlé lichotky, skandální drzost, vtíravé přátelství.
Jedna šťastně uchráněná.
John Thorpe.
Prospěchář, žvanil, zkrachovalec.
Úlisné poznámky, skryté plány, neskutečná špína ve fraku.
Jedna pohoršená, druhá hořce trápená, třetí sprostě využitá.
William Elliot.
Ti hadi se snad všichni vylíhli ze stejného hnízda.

Anna věděla, že už by dávno neměla plakat. Zdravý rozum jí velel vzchopit se, jít dál. Byla to ale věc, ve které odmítla svůj (i cizí) zdravý rozum poslechnout. Realita se příliš často rozcházela s jejími představami a potřebami, a příliš mocně se vkrádalo, co by, kdyby...
Frederick věděl, že by to už dávno neměl takhle prožívat. Bylo nerozumné chovat vzpomínku na někoho, kdo pravděpodobně dávno zapomněl. Jistě je vdaná za někoho perspektivnějšího. Ale pokaždé, když vyplouval na moře, cítil, že Anna tam někde je a on ji opouští. Cítil se vinen.
K čertu s tou bláhovostí. "Zavelte nástup!" poručil.

pozn.: zběsile okrajováno...
Přes všechnu hrdost Darcy musel podlehnout. Bingley musel pochopit.
Ferrarsovi museli svolit, Marianne musela prohlédnout, znovu milovat.
Edmundovi se muselo rozsvítit, paní Norrisová musela pykat.
Catherine musela dospět, plány generála Tilneyho musely ztroskotat.
Knightley se musel svému srdci vzdát. Churchillovi museli být křehce šťastní, Eltonovi museli být šťastní ze všech sil.
Anne a Frederick museli překonat pochyby, najít odvahu.
Thornton musel ustoupit, Margaret mu musela pomoci.
Cranfordské paninky musely rozvíjet své elegant economies.
Rochester ji musel přijmout, musela se vrátit.
Caroline musela Roberta přesvědčit, že láska nekouše.
Roger s Molly si mohli vybírat, jak dopadnou. Elizabeth Gaskell je nestihla dopsat.

Stál na přídi a pevně se držel rozvrzaného zábradlí. Takové dny už dobře znal.
„Zajistit všechna lana! Zkontrolovat poklopy,“ vykřikl do sílícího větru.
„Rozkaz, kapitáne,“ odvětili námořníci.
Moře bouřilo.
Šedé masy vln, které se snažily pohltit loď.
Její šedé oči, které mírností stravovaly všechnu nejistotu.
Bílá pěna hřebenů, světlé body v temnotě.
Její bílá pleť, zářivá a hebká.
Temný obzor a rozervané plachty.
Její tmavé vlasy, vždy tak pečlivě upravené.
Hřmění, voda, sůl, blesky, skřípění. A křik námořníků.
Její klid, střídmost, dobrota, soucit a opatrnost. Tichý, ale jasný hlas.
Miloval oceán.
Miloval Annu.
Doufal, že jednou ji s oceánem seznámí.

„Podrobně jsem prostudoval knihy. Sire, musíte se uskromnit!“
Bohužel, kdo se zadlužil, musí své dluhy také platit.
„Musíte omezit výdaje, nebo se vzdát sídla a přijmout dům ve městě.“
Sir Walter se zachmuřil. Přes všechnu svou samolibost to dávno tušil. Panství nemohlo jeho styl živit. Tím spíš nedokázalo plnit přání jeho nejstarší dcery. Ta mladší pochybovala o tom, že kdy vůbec budou znovu solventní.
Elizabeth téměř zaskočila čokoládová pralinka.
„Uskromnit? Omezit výdaje?“
Chce říct, že dnes to byla má poslední zmrzlina? Poslední hrozny? Poslední bonbónek? To tedy ne!
„Asi bychom měli uvažovat o Bathu, papá. Co míníte o Camden Place?“