DMD č. 23. pro 23. 4. 2016. Téma: Nad propastí

„Rodová magie, silné číslo sedm… To by mohlo fungovat,“ mumlal si pod vousy Aberforth.
„Je to riskantní,“ podotkl Lucius. „Náš plán…“
„…byl riskantní taky, jen jinak,“ odbyla ho Minerva. „Navíc tohle ho samozřejmě neruší, jen doplňuje.“
Všichni seděli v salonu a přemýšleli. Bylo jim jasné, že mají jen jeden pokus. Když se jim nepodaří Voldemorta zabít teď, bude příště mnohem těžší ho někam vylákat.
„Mám pocit, že balancuju nad propastí,“ vyjádřil Kingsley pocity snad všech.
„Chci už to mít za sebou,“ povzdychl si Bill. „Kdy spustíme akci?“
„Zítra,“ navrhl Severus. „Všichni se potřebujeme připravit. A já radši dovařím nějaké lektvary.“

Vítek musel vynaložit všechno sebeovládání. Nehodí se, aby budoucí rytíř poskakoval radostí jako kůzle na pastvině. Už nebude pouhým panoškem, pan Jan jej bere s sebou. Mají dohodnout smír mezi Janovým bratrem Jakubem a panem ze Zástřizl. Nebude to snadné poslání, ale pan Jan je dobrý diplomat a Vítek bude jeho očima i ušima. Konečně se Máří přestane ušklíbat nad jeho horováním o rytířském stavu.
---
"Co tu slídí to cimburské štěně?" hřmí z úst ježatého zbrojnoše nad rozechvělým Vítkem. "Mám ho shodit z ochozu?"
"Zasloužil by, ale..." a zástřizlský nařizuje Vítkovi, co má vyřídit svému pánovi, nechce-li skončit pod hradbami.

"Ne, tohleto já nedám," kroutí hlavou Kateřina, "já se prostě moc bojím."
Skupina spolužáků, která postává dole, nedbá žádných pokynů a Káču nemilosrdně hecuje: "Skákej! Nebuď srab! To zvládneš!"
Kačka sjede pohledem na vteřinku dolů, na tváři jí z té hrůzy vyskočí kapičky potu a běduje: "Nekecejte mi do toho!"
"Kačko, v klidu si to rozhodni sama. Všichni jsou dole připraveni," uklidňuje ji instruktorka, "zpevni si ruce a nohy a řekni, až to půjde."
Skupina ani nedutá. Všichni napjatě vyčkávají. Kačka se nadechne, zavře oči a padá z plošinky na stromě dolů. O těch půl metru níž jsme ji chytli.

Nerozlučné kamarádky. Seděly spolu od první třídy, svěřovaly si všechny tajnosti.
Čas letěl. Móda, líčení, kluci... Všechno řešily spolu.
Vybraly si stejnou střední. To napětí, ty nervy. A obrovská radost, že jsou obě přijaté! Slíbily si, že budou zase sedět spolu.
Noví spolužáci. ,,Pojďte s náma večer na pivo!" ,,Já bych šla!" ,,Já nepůjdu..." ,,Neblbni, bude prdel! Půjdem s nima." ,,Vždyť běž, jestli chceš. Já se radši ještě podívám na tu chemii..."
Maturity. Někdo udělal... Někdo však ne...
Potkaly se až po pár letech.
Jedna držela skripta, jela zrovna z přednášky.
Druhá držela cigáro, jela na noční.
Sotva se pozdravily.

Nemělo smysl cítit vztek, to by situaci nijak nezměnilo.
S propíchnutou plící by si poradil během několika minut.
Jenže zlomená páteř, to si počká dobré dva dny.
Nijak zvlášť to nebolí. Racka nejvíc mrzí, že zatímco on leží tady dole (to byl ale pád!), tam nahoře ho potřebují.
Tam nahoře se dějí všechny důležité věci.
Tam nahoře se rozhoduje válka.
On nemůže dělat nic. Jen ležet a čekat, až se zase bude moct pohnout.
Nudit se.
Nebo přemýšlet. To může.
Hodně toho viděl, všímal si. Měl přemýšlet o čem.
Nahoře končila bitva. Jatka. Z první generace Přeměněných nezůstal nikdo naživu.

Vzduch se vlnil, páchnul popelem a sírou. Elrond několikrát polkl, ale ústa měl docela vyprahlá. Na čele se perlil pot.
„Isildure!“
Křičet bolelo.
Isildur zvedl Prsten do výšky a dlouho na něj hleděl.
„Isildure!“
Elrond spolkl několik slz. Byl zoufalý, vyčerpaný, šílený žalem. Ereinion byl mrtvý. Nic už nemělo smysl. Chtěl jenom, aby to skončilo.
„Isildure!“
„Ne,“ usmál se princ.
„Ne?!“ vykřikl Elrond.
Isildur zavrtěl hlavou.
Elrond váhal jen chvíli. Isildurovi synové byli naživu, nejmladší Valandil bezpečně v Roklince. Královská linie vydrží.
Teď nebo nikdy.
„Vybral sis sám,“ pronesl Půlelf.
Isildurův výkřik ztichl rychle.
Dolů do lávy se Elrond nepodíval.

Kapitánu Uxbridgeovi se povedlo vyhrát v kartách zbrusu nový jetpack, a hned si ho chtěl vyzkoušet.
Vydal se do podpalubí, kde na to bylo dost místa, a odstartoval. Chvíli poletoval sem a tam, až se najednou jetpack zadrhl a kapitán zůstal viset nad šachtou, která byla mnoho metrů široká a jejíž dno mizelo v nedohlednu.
„Zasekly se mi horizontální klapky!“ volal. „Pomozte mi!“
Nakonec magos poslal desítku servolebek s provázky, a ty ho jako balónky odtáhly do bezpečí na pevnou palubu.
Kapitán dal jetpack opravit, a při příštím testování už si ohlídal, aby pod sebou neměl víc jak deset metrů.

Celý den balancuji jako provazochodec – síla a obratnost mi brání spadnout do prázdnoty, ale postupně ubývají pod tíhou strachu.
Zase běžíme. Za námi střelba, světlice. Dostihli nás, naši pronásledovatelé, krvavá armáda. Tak blízko cíli, jenom kousíček doběhnout.
Ale síly dochází, slabost zakaluje smysly, lano praská. Zpomaluji. Klopýtám. Padám.
Bratři mě chytí, ale střelba se neúprosně blíží.
Vojáci nás míjí, jde jim o život, nemají čas na soucit.
Náhle jedno družstvo zastavuje.
„Bratře Záboji, pomož jim. My cestu podržíme.“
Podpírá mě, silnější než bratři.
Zezadu slyšíme křik: „Česká vpřed!“
Záboj se ohlíží, na tváři slzy – ale nezastavuje.
Společně běžíme ke světlu.

Jelikož chodíme do čtvrté třídy, pan učitel pravil, že je načase, abychom poznali krásy naší vlasti, pročež vzal celou třídu na výlet.
Cestou jsme viděli pozoruhodný výtvor přírody zvaný Čertova jáma.
A když jsme stáli až úplně nahoře, pan učitel začal vykládat o jiných propastech tak hlubokých, že dna nelze dohlédnouti. Pročež Zilvar vzal klican a hodil ho dolů. Otakárek Soumarů chtěl taky hodit klican, ale vítr mu přitom sebral námořnickou čepici s nápisem Miramare. Otakárek začal nabírat do bréče a pan učitel pravil, aby si ji příště lépe hlídal.
Pročež mu do té jámy spadly jeho zbrusu nové brejle.
***

"...nakonec přilez do ubikace ve tři hodiny ráno a víš co měl v kapse? Pytlík Sansannskýho koření!"
"U všech Sithů! Cos udělal?"
"No řek jsem mu: 'Ty tauntauní hlavo, svůj mozek si gumuj čim chceš, ale já nehodlám nechat vymáchat v rancořích sračkách s tebou.' Tak jsem mu to svinstvo spláchnul do haj- áááÁÁÁ!!!"
Poté, co nevědomky udělal krok vzad, ztratil rovnováhu a málem se zřítil do zdánlivě bezedné propasti.
"No ty bantho, Impérium postaví bitevní stanici za bilion kreditů a nemůže si na ní pořídit i zábradlí..."
"Hej kámo, služba nám končí za půl hodinky, nezabalíme to radši dřív?"