DMD č. 14. pro 14. 4. 2017. Téma: Věno

Děti vyjdou draho, to vám řekne každý, kdo děti má. A čím jsou starší, tím víc stojí.
Vše co je pro děti, tak snad počítá s tím, že rodiče otevřou peněženky. Pak přijdou speciální a vzdělávací hračky, kroužky, výuka cizích jazyků, soukromé školky.
Další na řadě je značkové oblečení, mobily a jiné technické vychytávky. Časem možná i školné a další poplatky.
Asi máme jediné štěstí, že v našich končinách se teď (a doufám, že to tak ještě dlouho zůstane) nemusí věno platit. Asi by nás vyšla hodně draho. Ale možná z toho vyroste a ještě bychom dostali něco za ni.

„Tati, jaké to bylo, když jsi šel požádat o máminu ruku?“
„Strašné,“ otřásl se. „Tví prarodiče nebyli zrovna nadšeni, že si jejich dceru bere někdo jen o pár let mladší než oni. Ale zvykli si.“
Megan se usmívá. Ví, že ve skutečnosti se prarodiče a otec mají rádi.
„A jaké dostala máma věno?“
Severus zachrastí šňůrkou dvaceti bílých perliček. Megan udiveně zírá.
„Zuby???“
„Víš přece, jakému povolání se věnují. Nasbírat mléčné zuby svých dětí je údajně zubařská tradice.“
„To jsem teda zvědavá, co jednou dostanu já.“
„Nejspíš pramen vlasů, které mi zešedivěly z tvých vylomenin,“ odbyde ji, ale ví své.

„Soustřeď se na učení a od Aleksandra se drž dál,“ řekla Oleně matka a doufala, že dcera poslechne.
Iryna si nechala zamotat hlavu v osmnácti. Opustil ji kvůli jiné. Nezůstala sama, byla s ní Olena. Jemu to nikdy neřekla.
„Soustřeď se na učení a nehoň sukně,“ řekl Aleksandrovi otec a věděl, že syn neposlechne.
Vasyl byl kdysi zamilovaný do Oleniny pratety. Ona do něj ne, byla ambiciózní, vdaná a o jedenáct let starší. Její bratr Avram je zřídlo. Nadání je nejcennější dar. Mohla je přinést do Vasylovy rodiny. Vasyl neuspěl. S trochou štěstí a nenápadně manipulace to dokáže jeho syn.

Hope div nevypískla.
"Kdo je to?" nechápal Roco. "Vypadá jako... vládce ohně?!"
"To je Pán ohně Zuko, troubo! A Iroh musí být ten jeho strýc! Páni..."
S Pánem ohně přicházela i jeho manželka, v ruce uzlíček přikrývek. Iroh se roztekl.
"Tak tohle je Izumi? Rád tě poznávám, maličká..."
Hope a Roco se vytratili, aby nerušili rodinné setkání.
Před čajovnou stál kočár plný super věcí. Musely to být dárky pro strýčka. Hope nevěděla proč, ale vylezla nahoru, aby si je prohlédla.
Prohlížela si je tak dlouho, dokud si pro ně nepřišli. Krčila se v rohu.
A pak už nebyl čas vylézt.

Když se manželé Novákovi vrátili ze svatební cesty, ozval se jednoho dne u jejich domu zvonek.
Petr Novák šel otevřít. Za dveřmi stál mladý muž příjemného zevnějšku a držel obálku.
„Přejete si?“
„Vy jste pan Novák?“
Petr přikývl.
„Pak se tedy hlásím do vašich služeb,“ řekl ten neznámý a podal překvapenému Petrovi obálku.
Ten četl:
„Milý Péťo, jelikož jsme si vědomi toho, že se nám za celý tvůj život nepodařilo naučit tě pořádku, a nechceme, aby tvá žena Jana trávila celé dny uklízením tvých rozházených svršků, rozhodli jsme se ti dát věnem tohoto sluhu, kterého budeme platit. Přijmi ho prosím.“

Málokdo se narodí s tak duchaplným genem,
škoda je se nepodělit, dostaneš ho věnem.
Kdysi se zrodilo chlupaté stvoření,
nadané k mluvení a taky tvoření.
Při výjezdu k porodnici zastavilo dopravu,
mělo talent vybírat si jen "kvalitní" potravu.
Alergii projevilo na trávu a srst,
někdy kouslo celou ruku za podaný prst.
Nevidělo na dálku a smrděly mu nohy,
ve škole se šprtkou stalo, mělo pro to vlohy.
Skřítčí vzrůst a fobický strach ze smrti a hadů,
na závěr jen jemná douška po výčtu všech kladů.
Kdo si jednou za manželku vezme tohle stvoření,
nemusí už do života sypat žádné koření.

"Berete si zde přītomného..."
Šéf ČASu se usmíval. Myslel na to, jak po obřadu předá dvojici svůj dar: malou lahvičku z broušeného skla, s nazelenalou substancí uvnitř. Jeho jediná dcera si zaslouží to nejlepší. Zaslouží si rok navíc - dal by jí víc, kdyby mohl, zatracená omezení, měl by s tím něco provést. Čas je tak drahocenná věc!
Stiskl ozdobně zabalenou lahvičku v ruce.
"Prohlašuji tímto váš sňatek..."
-
Za šera u řeky zastavila nenápadná dodávka. Dva muži pohodili mrtvolu na břeh a odjeli.
Tělo bezdomovce najdou nad ránem zmrzlé jako led. Příčina úmrtí jasná.
Nikoho nenapadne, že mohl ještě rok žít.

Ne, ještě tu knihu nezavírej. Chvíli si popovídáme o tom, co ses dozvěděl. Tak co tomu říkáš? Vidím, že tě to zaujalo. Poznám to z tvého bystrého pohledu. Jsem rád, že o tom přemýšlíš. To je dobře, hochu. Děláš mi radost.
Tvého bratra škola nebaví, z toho si, prosím, příklad neber. Není hloupý, ale nenašel zálibu v učení. Ale věř mi, chlapče, nejlepší věno do života jsou vědomosti. Mohou ti pomoct správně se rozhodnout. Těžko ti pak také někdo pověsí bulíky na nos. Znalosti jsou prvním předpokladem pro úspěch.
A nejlepší je, že to, co víš, ti nikdo nemůže ukrást.

Simbaccův dědeček byl šlechtic ze staré školy, takže jakmile se dozvěděl, že se bude dědic trůnu ženit, nikoliv že musí, pochopitelně ho zajímaly dost jiné věci než ženicha nebo jeho matku. Například je-li nevěsta z dobré rodiny ([„je“]), jestli umí střílet ([„líp než já“]) a hlavně jak velké dostane věno. A tam nastal menší problém. V následujících minutách mu Simbacca do detailů popsal nádherné sídlo na Alaris Prime, s lesem, rybníkem a cihelnou, a vlastně se za takovou lež ani moc nestyděl.
Kdyby totiž řekl pravdu, že jejím nejcennějším majetkem je rodinný recept na štrúdl, nejspíš by to dědu zabilo.

Admirál Mirsha Gladilay sledovala situaci z vlajkového můstku hladinové bitevní lodi Gultimmer.
K námořním silám NPA právě sestupoval na hladinu 500 Xuržský vzdušný svaz.
"Nadešla chvíle ukázat, co naše nové hračky, které jsme dostali věnem, dovedou."
"Admirál Gladilay všem jednotkám - spusťte operaci Dabr!"
Z útrob lodí se vyřinulo hejno obojživelných stíhaček, čtvrtina nové Necrotronic - Exterminator. K nim se připojila letka předsériových typů Quenorax - Daugherron, která po nízké orbitě přilétla až z Xurhu.
Jako déšť kovových ptáků se zanořily pod hladinu.
Při prvním průletu vyčistily prostor kolem Helldriveru, a označily cíle pro první salvu podvodních střel.
"Ukažte jim, jak vypadá peklo!"