Výlet s moždířem
Snáší se soumrak.
Hans úpí. Ukko funí. Kavalerista bez koně dostává tu nejhorší práci.
Ukko kalačem zprůchodňuje cestu. Hans mu pomáhá sochorem. Za nimi spřežení soumarů s pohaněči, nepřirozeně tichými, vleče ohromný moždíř. Tucet zvířat brzy vypustí duši.
Soumaři, dvounozí i čtyřnozí, se lopotí hřebenem. Stíny se dlouží. Když klesají ze svahu, už se řídí spíš hmatem.
“Než se dostanem do toho dolíku, bude černá noc.”
“Tam nás neuvidí, posvítíme si!”
“Nádhera, to budeme moct kopat až do rána.” Kyselí se Ukko.
“Přesně! A za úsvitu jim tam pošlem první granát!” V posledním světle soumraku svítí tvář mladého důstojníka nadšením.