DMD č. 4. pro 4. 4. 2021. Téma: Soumrak soumarů

Večerní slunce probleskuje mezi stromy.
Vzduch po dešti je svěží, voňavý, tisíce kapiček vody se třpytí na stéblech trávy.
Slunce nás oslňuje.
Zlatá hodinka.

Našlapuješ rozvážně, tiše. Jen občas pod tvými kopyty zapraská větvička.

Neseš mě domů. Tak jako už tolikrát. Trpělivě kráčíš kupředu a vezeš mě, někdy za sedlo pověsim svoji bundu, mikinu, někdy píšu na mobilu, někdy usínám a nevnímám.

Otěže zahozený na krku. Tvoje černá srst, mokrá po dešti, se oslnivě leskne.

Stejně opatrně svezeš mojí maminku, moje kamarádky, děti z vesnice. Kohokoliv.
Za to si tě moc vážím.

Smráká se rychle.
Poslední paprsky.

Tvoje tiché odfrknutí.

Osel somálský je poddruhem osla afrického. Poprvé byl objeven v regionu jižního Rudého moře poblíž dnešní Eritrey, Etiopie a Somálska. Ve volné přírodě je osel somálský kriticky ohrožen vyhubením a řadí se tak mezi nejohroženější savce na planetě.

Shreku! Shreku!!!!!

Co? Co je?! Proč mě budíš?!

Já jsem ohrožený! Slyšíš, jsem ohrožený osel! Já vyhynu!

(Už by bylo načase.) Co to zase žvaníš?

Koukej, osel somálský je kriticky ohrožen!!

Oslíku. Ty NEJSI osel somálský, ale pohádkový blbeček. Co to čteš?

Přenosné novinky z království Za sedmi horami. Vynalezla to Víla kmotřička. Jmenuje se to Štěstí je jenom jeden klik daleko.

Jde hloupý Honza s rancem a sípá vysílením. Pomalu mele z posledního. I objeví se kouzelný dědeček a smiluje se nad ním. Luskne prsty a objeví se trakař. Honza poděkuje a naloží svůj náklad na trakař.

Kousek dál mu kolečko zapadne v potoce do bahna. Honza pláče. Vodník se smiluje a promění trakař v krávu. Honza poděkuje a vede pomocníka lesem.

Uvidí to pták Noh a přiletí a krávu odnese v drápech. Akorát ranec zůstal na zemi. Tu se zjeví princezna Xénie a otáčí prstenem a povídá: "Tu máš Teslu, budeš řidič." Honza děkuje, mává soumařině a řídí Teslu.

Konec.

Výhled to byl majestátní. Vrcholky horských velikánů se ztrácely v mlhách, stromy v údolí vypadali jako zelené moře a několik vesniček poházených po krajině dokreslovalo scenérii.
Výhled to byl majestátní, ale v posledních několika letech se změnil. Přeťala ho linka té novoty, železnice. Právě tady tvořila tři velké oblouky mizející v tunelu.
Dvě postavy hleděli na údolí, ale přírody ani hor si nevšímali. Pozorovali vlak supící v oblaku kouře směrem nahoru.
"No, kamaráde," poplácal starý muž koně po krku, "co s námi teď bude?"
"Mohli bychom se přidat k cirkusu." odpověděl kůň.
Muž se jen smutně usmál a zakroutil hlavou.

Just as they crested the hill, Rimmer threw a hand up. "Stop!"

Lister, bringing up the rear, slammed into Kryten, who, in turn, nearly dropped a large number of precariously balancing crates.

"Careful," Rimmer snarled. "Those are fragile!"

"If you hadn't told me to stop-"

"Honestly, Ktyten; this is the twilight of sumpters."

"The what of what?" Lister frowned.

"Sumpters! Beasts of burden; pack animals. Or in this case; droid."

Lister rolled his eyes. "He's a cleaning droid."

"Also, sir, we have an auto-lift. If you would read the instructions..."

"Twilight," Rimmer yelled, waving them on.

"Sumpt yours," Lister muttered.

Smrákalo se, což uprostřed léta znamenalo, že je už opravdu hodně pozdě na to být v práci. Obzvlášť pokud vezmeme v úvahu, že do ní přicházíte ještě před rozbřeskem. Bylo to ale tak, seděla jsem a zuřivě úředničila, zatímco se venku smrákalo, mraky se sbíhaly v soumraky a paní vedoucí, která beze mě nemohla odejít, se soumračila tak dlouho, až si ode mě vzala hromádku, která potřebovala orazítkovat (nebo orazit, jak se říká na poště, asi protože oraz tam potřebují všichni) a provedla razítkování tak bleskové a elegantní, že jsem doúředničila a jako poslední poštovní soumar konečně vystřelila k domovu.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či nie si dole v dedine. Načim nám nakúpiť.
- A kto sa s tým ťahať bude? Hádam nie ja.
- Však sa neondej a ovce vezmi, tie nákup ponesú. Veď minule si sa na nich aj sám viezol.
- Veruže viezol, ale to už nepôjde?
- Akože nepôjde? Vari ťa predseda videl?
- Horšie. Anča . A hneď do mňa začala, že nemám ovce zaťažovať. A že ja by som ich mal nosiť.
- Tak chytro bež za ňou, nech predsedu presvedči, aby nám konečne auto kúpil.

Ženské! Nedochází jim, v jaké šlamastyce se ocitly! Spaceballové nepoleví, dokud je nedopadnou. A na poušti s tím nebudou mít problém.

Kapitána Lone Stara ponížili. Princezna se nesla jako pávice, se svou kabelčičkou. Za ní škobrtala komorná-robot s paraplíčkem a zavazadlem na kolečkách, druhé musel nést s Blafem, jak nějaký soumar. Co v tom má?

Položil náklad a otevřel víko. Zhrozil se.

„Co je tohle?“

„To je můj extra fén na vlasy. A já bez něj nemůžu žít!“

A dost! Se soumařením je konec. „Chcete fén? Neste si ho sama!“

Třásla se vztekem, ale vyhrál. Tu věc tam nechala ležet.

„Končíme,“ prohlásil Severus. „Čas smrti 22:18.“
„No tak to teda prr!“ zaburácel Hagrid a udeřil pacienta pěstí do hrudníku tak mocně, až se vyšetřovnou rozlehl nezaměnitelný zvuk prasklých žeber.
„Máme sinus!“ oznámila překvapeně Susan Bonesová, sledující monitor životních funkcí.
„Dobrá, pan Troy je zpátky. Pochybuji, že jeho mozek po pětačtyřiceti minutách resuscitace k něčemu bude, ale budiž.“
„On tenhle orgán nepotřebuje,“ pravila Susan. „Hraje rugby za Swindonský soumary.“
„Mají letos smůlu, ne? Tohle už je třetí hráč, kterého křísím.“
„Jo,“ zabručel Hagrid. „Maj vohromnej pech. Ale voni se zmátořej, však uvidíte! Jak říkával můj táta, zejtra zase vyjde slunce!“

Kapky deště dopadaly na hlavy stojících lidí i ležících zvířat.
Koňové se svíjeli v křečích, kopyty hrabali v rozbředlé hlíně.
Mužové tiše stáli a přihlíželi.
Nikdo se neodvážil promluvit.
Poslední nemocný kůň vydechl, pěna u huby ztuhla.
Někdo se nadechnul k otázce, ale nakonec nechal svá ústa mlčenlivá.
Všichni však věděli, na co by se zeptal.
Když stroje odmítli poslušnost a vzbouřili se, přišli o obživu poprvé.
Teprve pak dokázali docenit sílu a význam zvířecích pomocníků.
Když pak válku vyhráli za cenu obrovských ztrát, radost zkalila nemoc.
Co se stane, až nemoc pohltí všechna naše zvířata?
Co s námi bude?