Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Když se po pěti dcerách konečně narodil vytoužený chlapec, stal se nejmilovanějším děckem celé rodiny. Když za pár let Bůh nadělil ještě jednoho, vyrůstal s vědomím, že rodina se z celé lásky už vydala a na něj nezbylo.
O to větším byl obdařen nadáním a své místo na slunci si získal, nakonec se celá farnost složila na jeho studia v naději, že v něm mají příštího kazatele.
Vrátil se s neúspěchem v kapsách a s pomluvou za patami.
Snad proto, když verbíř přišel a jednoho muže z rodiny si žádal, rozhodl se Kaška pevně:
„Půjdu. Můj život má menší cenu.“
Jsem Martin, tesařův syn, a ničím než tesařem býti nesmím. Není v mé moci povznést se nad řemeslnický stav, byť mě ustavičně sžírá touha poznat víc a činit něco jiného než budovat krovy chrámu.
Mé myšlenky jsou kacířské. Nechávám si je pro sebe, stejně jako touhu uprchnout z města, kde náš dobrý pán Matyáš a konšelé bdí a chrání nás před světem za zdí, jenž proniká do našeho pomalu plynoucího času svými pachy a hluky.
Zatímco ostatní tovaryši kradmými, leč lačnými pohledy stíhají zbožné panny při nedělní mši, já pozoruji své druhy pohledy ještě kradmějšími, a spřádám plány na útěk.
Byl mrazivý zimní den. Těžké černé mraky zakrývaly oblohu a odpoledne se začal sypat sníh. Nejprve lehce, jakoby nesměle, později sněžení zesílilo. K večeru už nebylo vidět ani na krok. Stmívalo se a padala mlha.
„Rychlík z Prahy má zpoždění,“ zabručel mrzutě přednosta stanice. „Měl tudy projíždět v sedm, ale nebude tu ještě ani v půl osmé.“
„No a?“ opáčil mladý zástupce, který měl občas dlouhé vedení.
„Po půl tudy jezdí osobák ze Lhoty.“
„Tak ho odstav na vedlejší kolej, než ten rychlík projede.“
Strojvedoucí osobního vlaku však návěstí přehlédl…
Ke srážce došlo za pět minut tři čtvrtě na osm…
„Koho to čerti nesú,“ zavrčal rozospato Bones, keď sa Jim za úsvitu dovliekol späť na internát.
„Vravel som ti, že Archer chce, aby som mu zajtra odovzdal diplomovku,“ vysvetlil Jim, zavrel oči a padol na posteľ, nosom priamo do vankúša. Mal to natrénované.
„Hm,“ pripustil Bones. „A nerušila ťa Gaila pri tom písaní?“
„V knižnici...“ zamrmlal Jim v polospánku.
„Časť ťa bola vedľa na dievčenskom internáte.“
„...faktor psí?“
„Keď som ťa posledne kriesil po anafylaktickom šoku, implantoval som ti GPS lokátor.
Nehádaj sa. Raz ti to zachráni život.“
Jim už takmer spal, keď ho zrazu prebralo hrôzostrašné podozrenie. „Ktorá časť?!“
Toho dne byl zrovna pátek, třináctého, perný den,
navzdor tomu, že pověrám nebýval jsem nakloněn.
Při vaření opařil mě rozpálený olej,
manželka mě odstavila na vedlejší kolej.
Vajíčka mi praskla v tašce, že jsem z nich měl omeletu
a v bance mi nepůjčili, tvrdili, že pin si pletu.
Uléhaje do postele zlomil jsem si palec
a z práce mě vyhodili, anžto nejsem znalec.
Když mi v noci dům vyhořel, unikl jsem o fousek,
opil jsem se do němoty, až mě zatkl profousek.
Řekl jsem si že mám smůly, že bych mohl rozdávat,
vyšlechtil jsem černé kočky a začal je prodávat.
(ALGERNON se láduje okurkovými sendviči, vstupuje JACK)
ALGERNON: Tetička tě na svém dýchánku postrádala.
JACK: Přišel jsem o něco?
ALGERNON: Kdepak, ale v naší době je nezbytné navštěvovat večírky. Jinak by si lidé mohli začít myslet, že máš práci. A když už není zbytí, rozhodně bys kvůli práci neměl odvážet své tetičky na přestupní kolej
JACK: Přestupní kolej?
ALGERNON: To je teď módní výraz mezi nižší vrstvou.
JACK: Míníš odsouvat na vedlejší kolej? To se již dávno neříká!
ALGERNON: Jak nemilé, naučil jsem tento výraz všechny tetiččiny přítelkyně.
JACK: Nu, výraz je to ohavný.
ALGERNON: Pak jsem zavedl novou módu.
Pátý Euklidův postulát:
K dané přímce a bodu, který na ní neleží, lze sestrojit právě jednu rovnoběžku, která prochází daným bodem. (tzv. postulát rovnoběžnosti)
Jestliže přímka protíná dvě přímky tak, že vnitřní úhly na téže straně jsou menší než dva pravé úhly, pak se tyto dvě přímky, pokud poběží do nekonečna, protnou na stejné straně, na které jsou úhly menší než dva pravé úhly.
Součet vnitřních úhlů v trojúhelníku je roven dvěma pravým.
Platí Pythagorova věta.
Tolik ekvivalentních formulací ... nešel by ten pátý postulát prostě odvodit ze čtyř předchozích?
"Ej, čubčí synu, matka bezectná tě zrodila, rozumu ti nedala, kudy jedeš, hlupáku?", zanadával Vasilij Karpovič na kozlíku univerzitních saní.
"Celou dobu vedle mne jsi, a tu do mne skoro narazíš!"
"Jede-li vedle nás, jede rovnoběžně s námi, a dvě rovnoběžky se protínají až v nekonečnu, ne tady", pronesl jeho pasažér.
"Nikolaji Ivanoviči, holoubku předrahý, pravdu nemáš. Pohleď, koleje ve sněhu se kříží.
Sotva jsme vyjeli na ten satanášův kopeček..."
To už ovšem mluvil k prázdným saním. Nikolaj Ivanovič Lobačevskij klečel ve sněhu a děkoval Pánu Bohu za to, že mu ukázal rozdíl mezi rovinou a plochou s nenulovou křivostí.
Nikolaj Ivanovič Lobačevskij se stejně jako řada dalších matematiků snažil dokázat, že pátý Euklidův postulát je odvoditelný ze čtyř předcházejících (viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Eukleidovy_postul%C3%A1ty#Eukleidovy_postul...).
Nakonec se jemu i Bolayimu povedlo ukázat, že kromě eukleidovské geometrie, která skvěle funguje na rovném listu papíru, existují i geometrie alternativní, fungující na zakřivených plochách.
Drabble naráží na to, že dvě přímky, které jsou rovnoběžné v rovině, se mohou protínat, pokud podklad pod nimi je vypuklý - například dva poledníky, které jsou na rovníku rovnoběžné, se protínají na pólu.
„Proč se nezastaví? Nebo nezavolá? To o mě nestojí?“
V duchu napočítám do deseti a ujistím se, že vražda není správné řešení.
„Viděli jste se včera. Je zkouškové, medina je těžká…“
„Půjdu za ním.“
Je zpátky dřív, než jsem stihla přečíst stránku skript.
„Nechal mi vzkaz na dveřích,“ kvílí dramaticky, v ruce drží papír. „Prý ať jdu do háje.“
„Je tam napsáno ´Běž na vedlejší kolej´,“ opravuju.
„To je totéž. Nemám se mu plést.“
„Ehm…“ povzdechnu si a ukážu z okna. „Co vidíš?“
„Blanici.“
„Blanice je co?“
„Kolej.“
„Jaká?“
„Vysokoškolská.“
„Ale taky vedlejší… A ten vzkaz pokračuje na druhé straně…“
Ponurá silnice vedoucí k trati, zahalená do stmívání, vypadala ještě nebezpečněji než za dne. Tuareg přejel přes vedlejší kolej, zarostlou travou. Vyděšené oči ve velmi silném autě poplašně těkaly z místa na místo. Na volantu dlouhé prsty. Na nehtech namalovaná malá umělecká díla. Nikdo je však neobdivoval. Z pohledů vylézaly obavy a brzy prosákly celý prostor.
Matka rychle odstrčila kočárek mimo dráhu. Sama již uskočit nestihla. Záblesk bělma. Skřípění brzd místo umíráčku.
Strach jako otesánek pomalu polykal všechny pasažéry.
Nejasná silueta za kouřovými skly zařadila zpátečku. Akcelerace. Spálené gumy. Vůz vyrazil rychle jako vyplašený zajíc. Řidička z místa nehody ujela.
Pohnuly se větve či kořeny? Nebo…
Lada hrůzou zatajila dech. Obluda se bez jediného zašelestění zhmotnila v měsíčním paprsku. Její oči připomínaly hrozny bledých žárovek. Křivé nohy se pohybovaly jako ramena nestvůrného jeřábu. Osm… deset… víc. Akromantule jsou dvě.
Evženova postavička se proti nim zdála křehká jako hračka. Obrovitá kusadla ho můžou přelomit jedním křupnutím.
Liškomág zvedl ruce. Les ozářil gejzír mrazivě modrých paprsků.
Pavouci se začali svíjet pod smrští kleteb. Odolají?
Vtom se z druhé strany neslyšně vynořilo třetí monstrum. Okamžitě zaútočilo.
Lada si zděšeně uvědomila, že stojí stranou a trpně přihlíží.
Zoufale se pokusila zasáhnout a příšeru ochromit.
Pevně doufám ve shovívavost. Že někdo jen tak trčí a kouká, může znamenat, že je na vedlejší koleji, že jo? Že jo? Prosím :-)
