Moje články

Fandom: Psychóza ve 4:48, realita a dvě narážky na Cimrmana
Poznámka: obsahuje pesimismus a otázky, na něž nelze odpovědět 42.
Bylo jaro. Čas nového začátku, lepších zítřků a optimismu.
Jsou chvíle, kdy by se optimisté měli střílet. Jsou to ty chvíle, kdy se optimistou stávám já.
Noční dívka si povzdechla.
To udělej a tohle a tamto a hoď sebou! A užívej si to, usmívej se, musíš se snažit! Ale proč? Co vám na mě záleží? Co pro vás dělám, že mě máte rádi, že mě potřebujete? Neobešel by se tenhle Hamlet bez Hamleta? Jak může žít člověk, který doopravdy ožívá jen cizími příběhy? Jak může žít člověk, který nenávidí sám sebe?
Svítalo. Letmo se dotkla slunečních paprsků. Pak zatáhla žaluzie.

Noční hlídač jako obvykle procházel budovu nemocnice. Prošel všechna patra, pozdravil se se sestrami na noční směně a před návratem do kukaně, k oblíbenému seriálu, zamířil do suterénu.
V suterénu byla pitevna.
Samozřejmě, člověk, který si vybere takovéto povolání, nemůže být strašpytel. Ale do pitevny se malinko bál.
Navíc, na stole jako by se něco pohnulo. Prostěradlo natažené přes mrtvé tělo se přelévalo jako mléko v hlubokém oceánu.
Prudce je strhl. Na stole ležela osoba, bez jakýchkoli zvláštních znaků. Prostě… někdo. Zdálo se, že spal a hlídač jej probudil.
„Co tu děláte?!“
ČEKÁM NA TEBE.
-
Následná pitva prokázala selhání srdce.
Fandom:crossover reality a Zeměplochy.
Poznámka: podívejte se znovu na nadpis, ten háček tam opravdu je. Jak už jsem zmínila v některém komentu, Smrť bydlí v každém fandomu. 8+)

Fandom: Zeměplocha (Hrrr na ně!)
Poznámka: ten překlad je pouze moje teorie, protože na ankh-morporskou latinu člověk potřebuje opravdu dost slovotvorné fantazie a zároveň ignorance gramatiky. Zadejte si do slovníku "veto" a "narro".
„Veni, vici… Vetinari.“
Elánius byl na Vetinariho slovní hříčky zvyklý, ale tahle mu dala docela zabrat. Přece jenom to byl mrtvý jazyk, a mrtví nejsou zrovna hovorní (výjimkou v oblasti ukecaných nemrtvých latiníků byli pan Kosopád a heraldik Drak).
Přišel jsem, zvítězil jsem a zakázal jsem o tom mluvit.
„Držet hubu a krok,“ zamumlal si pro sebe Elánius. Vstal a měl se k odchodu.
„Abych nezapomněl,“ zastavil ho ve dveřích Vetinari, „pořiďte si nějakou pořádnou káru, ať příště nemusím k soudu pěšky.
Znovu ho zatknout? To by musel jeden z nich zešílet…
Novopečený vévoda z Ankhu zasalutoval a opustil místnost.

Poznámka: omlouvám se, ale bodík je bodík. Bez podrobné znalosti fandomu asi nepochopitelné, psáno s knihou v ruce.
Montreuil-sur-Mer
Byla bídná. Byla osiřelá. Byla bezejmenná. Byla čistá.
Paříž
Byla šťastná. Byla mladá. Byla zdravá. Byla krásná. Byla naivní. Byla zamilovaná. Stále byla šťastná. Byla těhotná. Byla překvapená. Byla opuštěná. Byla svobodná.
Montfermeil
Byla zaujatá. Byla důvěřivá. Byla podvedená.
Montreuil-sur-Mer
Byla zaměstnaná. Byla docela šťastná. Byla podezřelá. Byla zkoumaná. Byla odhalená. Byla propuštěná. Byla rozzlobená. Byla chudá. Byla smířená. Byla dlužná. Byla ostříhaná. Byla vydíraná. Byla bezzubá. Byla upomínaná. Byla nemocná. Byla zoufalá. Byla prodejná. Byla prchlivá. Byla zatčená. Byla odsouzená. Byla propuštěná. Byla vděčná. Byla léčená. Byla doufající. Byla oklamaná. Byla vyděšená. Byla mrtvá.
Někde jinde
Byla čekající.

Tichý pokoj, v něm muž a žena.
Čekali na sebe tak dlouho! Teď by měl o ni přijít? On, který ji měl chránit před vším zlým? Nikdy!
„Josephe, uvědom si, že jeho žádná ochranka nezastaví. Neriskuj kvůli mně, je to zbytečné.“
„Clarisse, ty jsi možná na ztráty zvyklá, ale já měl celý život jen tebe.“
„Celý život?“
Políbil ji, stoupnul si do dveří a čekal.
Když na příchozího vystřelil, kulka zavířila mezi žebry a pak prostě zmizela.
HEZKÝ POKUS.
Příchozí vytáhl ze záhybů svého pláště dvoje hodiny a pozorně si je prohlédl.
NICMÉNĚ, POKUD NA TOM TRVÁTE, MŮŽETE JÍT SPOLU.

Pochmurka trvala na tom, že žáby musí zpět domů, do pralesa. Muskulín jí neodporoval. Netroufl si.
Když se Loď vydala na cestu na Zem pro další Nómy (kyvadlová doprava na vzdálenost několika světelných let), bromélie byla i se svými obyvateli uvnitř. Potom Loď zaparkovala někde nad Jižní Amerikou (Věc trvala na tom, že je to týž deštný prales.) a opatrně spustila květinu na větev (téhož) stromu.
Vedoucí žába se posléze odvážila vykouknout mezi okvětními listy. Doma! Musí obejít okolní květy, všem ostatním žábám o tom říct. Celý nekonečný vesmír!
Jenže je jasné, jak její přednáška dopadla. „Mipmip mip mip mipmipmipmip!“

Varování: spoiler traileru šesté série DW
Králíci obdrželi soudní příkaz k vystěhování.
Pan Tau se před cestou na Zem rozhodl, že skafandr bude lepší alternativa.
Indiana Jones získal titul profesora archeologie. Když mu jeho klobouk uletěl naposledy, nechal to tak. Naběhal se dost…
Scénárista vyškrtnul stetsony z celé šesté série, protože nebyly dost cool. Jedenáctý Doctor zůstal u motýlků.
Moudrý klobouk se nevzpamatoval ze svého rozchodu s Šálkou sexuálních předností a zmizel z Bradavic.
Kloboučník ignoroval zákaz tvůrčí činnost a přišel o hlavu.
A když skřítkové od Frňákovníku zjistili, že ani po milion šesté to lidem nedojde, strčili harfičku i měšec do klobouku a sklapli ho.

Dlouhý papír. Tady.
Pastelky? Nebo aspoň tužka s gumou? Dobře, obejde se bez gumy.
O pravítku ví. Stačí rozmontovat ten katapult…
„Vážený pane Youngu,
Nevím, čím Váš syn rozbil všechna naše okna, ale jsem si jist tím, že jejich zasklení stálo…“
S nadšením sobě vlastním se pustil do práce. Výsledek pověsil na zeď a přesně o půlnoci odstřihl první dílek.
Adam Young se na prázdniny těšil opravdu hodně, ale už nikdy by se nepokusil ošálit stříhací metr. Stále se mu vracela vzpomínka na ten prosincový den. Den, který nikdy nebyl. Den, který Adam snědl v adventním kalendáři dřív, než měl.