Moje články

Je to kouzlo, bug v přírodních zákonech nebo davová psychóza?
Rozhodně je to užitečné, i když nejste mezinárodně hledaný zločinec.
Výchozím bodem je pravidlo mazance: pokud vidíte mazanec, vidí také mazanec vás, minimálně dokud ho nesníte. O tom, jestli si pak rozžvýkaný mazanec prohlíží vaše vnitřnosti, nejsou díky bohům zprávy.
Mám na obou očích -13 dioptrií, moje dálka je 5 centimetrů od oka. Když si sundám brýle, vidím rozmazaně. Zároveň vy vidíte rozmazaně mě.
Já dokážu jít městem bez brýlí, ale dokážete vy jen tak přejít fakt, že kolem vás právě prošla mazanice? Že vám ukradla máz oblíbeného mazadla? No?

„Co bys dělal, kdyby to nebyl zrovna blouznivý Achnaton? Poslat sny pro tebe bylo snadné, ale správný výklad, tedy výklad tou správnou osobou,“ Josef se pousmál, „závisel na tolika neznámých...“
„Byla tu i druhá možnost,“ připustil.
„Tys měl plán, který nezahrnoval egyptské otroctví, a nespustil jsi ho?“
„Všechno by se rozhasilo,“ bránil se. „Nedovedeš si představit, jak je i pro mě náročné udržet si vševědoucnost včetně druhých plánů. Když dovolíš budoucnosti, aby se štěpila, nevede to k ničemu dobrému.“
„Například?“
„Například kdybych měl slabší vůli, asi by to se mnou a Jidášem bylo úplně jinak. Tuhle alternativní realitu nechceš vidět.“

Pluli kolem Afriky, zbýval jen kousek, ale docházela voda.
Musí to dokázat, musí to přežít, křičel v duchu Fernão.
„Žádám o snížení přídělu vody, pane.“
„Proč? A proč tobě?“
„Obviňte mě z napadení,“ navrhl Fernão a vrhl se na Franka.
„Stačíš mi ty,“ šeptl mezi polibky.
Francis se přesvědčit nenechal. Fernão povolal ponorku a zlákal kapitána k poslední večeři.
Že se po promilované noci váš partner ztratí, to se stává. Na lodi o něco méně často.
Ale že na vás bude čekat, až umřete, a vysvětlí vám, že on pít nemusel, protože už byl mrtvý... To se stalo jen Frankovi.

Když Hermiona naposledy tolik plakala na nějakém hradě, přepadl ji troll. Teď si k ní přisedl Matthew Crawley. Nevypadal o moc líp.
„Co se děje?“
„Uvědomila jsem si, že odteď budu pro děti v první řadě Kráska a teprve potom Hermiona.“
Profesorka Trelawneyová jí přinesla čaj a řekla: „Zvykneš si. Herecká recyklace člověku zamotá hlavu, ale je to zábava.“
„Co vy víte o budoucnosti! Třeba si nezvyknu,“ rozdurdila se Hermiona.
Obi-Wan Kenobi zašeptal Gandalfovi: „Cítím tu nerovnováhu. Jestli se to mezi nimi brzy nezlepší, bude naše budoucnost zahrnovat skutečnou recyklaci.“
„Pro starožitnost není nikdy pozdě,“ odpověděl Gandalf a začal odbíjet.

Fyzická stránka osoby, která není já a kterou oslovuji za účelem vědeckého vyhodnocení nočního incidentu, se vyznačuje následujícími vlastnostmi: množství opálení je menší než malé, naproti tomu estetické požadavky jsou splněny a implicitně dokládají, že zmíněná osoba dosud neměla pohlavní styk.
Výše popsaná fyzická stránka byla vystavena riziku, viz prezentace na církevním pozemku. K prezentaci byly užity lněné textílie, jejichž původní určení se týkalo společenského úzu tzv. věna. Cílem je za prvé ukrátit osobě ženského pohlaví čekání na vhodnou osobu pohlaví opačného a za druhé poskytnout vznikající rodinné jednotce startovací majetek.
Tvé tělo bílé, spanilé, bylo by co ty košile!

Vyhrál jste netradiční sázku. O co šlo?
Pantáta převor mě vyhecoval, abych opsal Písmo svaté a pár dalších dokumentů, natahal mi toho sem hromadu.
Co by s vámi bylo, kdybyste to nestihl?
No, měl jsem už problémy dřív, asi by mi zmenšili celu.
(pozn. redakce: na 1 m2)
Jak opisování probíhalo? Byl jste klidný?
Kolem půlnoci jsem zjistil, že to sám nedám. U všech čertů, řekl jsem si a on se objevil jen jeden. Navíc se vzpouzel a vztekal, že cokoli, ale Bibli opisovat nebude. Nakonec jsme to zvládli.
A co si myslíte o současném umístění Codexu gigas?
Zloději zatracení!

Od začátku prší drobně, ale vytrvale. Jemné mrholení, které se vsákne do hlíny a poskytne vláhu rostlinám, ale na rozhlodání kamene by potřebovalo nejméně tisíc let. Mraky se snaží, jsou užitečné a nic víc si nepřejí.
Pak se začnou dít věci.
Obloha potemní, mračno houstne a začíná v něm praskat. Vítr zesílí. Kapky se mění v provazce vody. Každý blesk je jako náhlé osvícení a hrom tě strhne zpět do propasti ubohého lidského bytí.
Jak prudce bouře začala, tak i odchází. Déšť se zmírňuje, až utichá docela, jen z okapů spadne pár kapek a v kalužích se odráží čistá obloha.

Strejdánek sedí na břehu potoka. Pamatuje si dobře, že je to potok.
Zapomenout příbuzné a nazvat se příbuzným?
Spustí udici do vody. Nástrahu neudržel.
Udrží udice rybu? Udrží Strejdánek udici?
Voda víří, ostatní u stolu hýří a Strejdánek čeká na svoji vlastní rybu, kdepak ten Fififjončin pudink, dřímá a málem přepadne do říčky. Ne, do potoka! Předek to říkal! Je ještě starší a musí vědět všechno líp.
Policajt sebou cukne.
Bambul zahulákal: „Ve jménu zákona otevřete,“ ale mumínci nebyli doma.
Ryba zabrala.
Strejdánek šťastně navíjí.
Vytáhne prastarou noční čepičku.
Předek! Jak by mohl spát zimním spánkem bez čepice s bambulí?

Dvaačtyřicet vteřin? Nic snazšího.
Dušan trhnutím rozvinul tapisérii a nechal se pohltit její krásou. Čas sám byl pohlcen a netroufl si pohnout se.
Před Dušanem se rozprostíralo zpodobnění času v jeho nezměrnosti, každá vteřina jako titěrná nitka, tapisérie se táhla od nikdy po vždy a od předtím k potom.
Z proplétání vláken se mu zamotala hlava.
Zavřel oči a rozběhl se po povrchu tkaniny jen svými prsty.
Jedna. Dva. Tři.
Sedmadvacet.
Dvaačtyřicet vláken zpět.
Otevřel oči, ale prsty ještě nechal na místě. Střela už byla ve vzduchu.
Ještě pět.
Místnost mrkla a Dušan se vrhl na Božetěcha.
Tapisérie mezi nimi.

Seděly u počítače a konsternovaně hleděly na monitor. Rainbow Dash si pobrukovala romantickou melodii a Pinkie Pie přemáhala smích. Jí jediné se to netýkalo.
„Proč jsme tam takové... zlé?“ zeptala se opatrně Applejack.
Twilight Sparkle se podívala na Fluttershy, zčervenala a spustila výklad: „Je to Hrabě Monte Christo, tam ty postavy takové opravdu jsou, ale co s tím máme společného my, to nevím. Zeptáme se princezny Celestie.“
Princezna opravdu věděla víc. Ráda své oblíbené žačce a jejím kamarádkám osvětlila pojmy jako fanfikce, fanart, crossover i fúze jednoho fandomu do jiného.
Štěstí, že neobjevily pravidlo 34, pomyslela si princezna, když odcházely.

Za čtyřicet čtyři let.
Za pět set třicet jedna měsíců.
Za dva tisíce tři sta dvanáct týdnů.
Za šestnáct tisíc sto osmdesát dva dnů.
Za tři sta osmdesát osm tisíc tři sta šedesát osm hodin.
Za dvacet tři milionů tři sta dva tisíc osmdesát minut.
Za jednu miliardu tři sta devadesát osm milionů sto dvacet čtyři tisíc osm set vteřin.
Můžeš si vybrat.
Ale ať už to řekneš jakkoli, vyjádříš v jakýchkoli jednotkách, nepřipadá ti to jako nekonečno? Mně ano.
Ale ať už se stane cokoli, ať už budu v jakýchkoli nesnázích, nevzdám to. Musím ji vidět.
Chci.
Halleyova kometa.

Měl strach. Z dlouhého postu se mu točila hlava. Trápil se kvůli žíznící zemi a doufal, že dnes se všechno změní. Ponořil se do své mysli, aby se připravil. Modlil se a postupně přestával vnímat chlad, obavy, hlad, trápení, sebe...
Eliáš se zjevil shromážděným. Oběť pohltil mocný oheň a zmocnil se i jeho. S ohořelým obočím a planoucíma očima kázal pochytat Baalovy proroky a všechny je zabít.
Od těch dob chodí Eliáš po světě, povídá si s lidmi, učí je a radí jim. Asi za ta staletí pochopil, že to pomáhá mnohem víc než zázraky a děsivé činy Starého zákona.

V téhle bandě se rádi shlukujem do různejch podskupinek. Páry tvoříme výjimečně. Jako najdou se tací blázni, ale pak to komplikuje život i všem ostatním, je potkáš, a dokud nepromluvěj, nevíš, jestli jdou zrovna spolu, nebo co jako.
Pak jsou mezi námi taky sourozenci. Někteří z nás mají zlá dvojčata, která nosí fakt divné doplňky. Nejhustější jsou ta obtloustlá trojčata, jsou jak oxeroxovaný, ale ten piercing, opravdu chuťovka. Jo a nesmím zapomenout na ten tragický případ s amputací.
Jsme písmena abecedy. Když nás správně poskládáte, budeme držet při sobě jako nejlepší tým vůbec a zazáříme jako quasar. Aspoň na webu.

KATKA: Takže když se mi zdá o létání, tak to jsem úplně blbá, jo?
LENKA: Né! To znamená, že jsi byla v minulém životě ptákem.
NIKOL: Nebo letadlem.
JANA: Ano! Létat je mým osudem! [jde k oknu]
SAŠA: Neblbni, je to vysoko!
JANA [vyskakuje z okna]
VŠICHNI: Jani!!!
KATKA: Co šílíte, vždyť šla lítat!
VŠICHNI: Aha. [sledují Janu na obloze]
JANA [vrací se]
NIKOL: Ty jsi vážně letěla? Nebála ses, že se srazíš se Supermanem?
JANA: Jsem zlýzaná, na strach nemám kapacitu.
SAŠA: A viděla jsi Zeměkouli?
JANA: Je to takovej větší glóbus.
KATKA: Ale Globus je v Brně, ne?

Předtím jste nevěděli nic. Byli jste příliš mladí i pro takové, jako je Regent. Nevěděli jste, že tohle je ono. Co je správné a co špatné. Co máte cítit. Jestli to opravdu má bolet.
Potom viníte sami sebe. Za to, že to začalo, a marně si lámete hlavu, proč to skončilo. Nenávidíte svoje tělo a jste si jistí, že už vás nikdo nebude chtít. Ani vám to moc nevadí.
Potom už budete navždy vědět, že nejhorší není bolest a ponížení. Nejhorší je prázdnota, která tu zůstává po muži, který vás odkopl. Muži, kterého jste se proti své vůli naučili milovat.

Francis Drake se probral z bezvědomí a pokusil se zorientovat.
„Kde-“
„Kousek od tvé lodi. Pod hladinou. V ponorce.“
Nechápavý pohled.
„Ponorka? Da Vinci? Ty asi moc nečteš, co?“
„Kdo-“
„Ty jsi nejvíc sexy pirát sedmi moří Francis Drake, momentálně mrtvý a unesený. A já...“
Samozvaný únosce vstoupil do Drakeova zorného pole.
„Nuño! Kdy-“
„Tady se to trochu komplikuje. Víš, co je to anachronický slash? Ne? Předvedu.“
Fernão políbil Francise, muže, kterého miloval navzdory tomu, že mezi jejich životy vězela propast devatenácti let.
„A teď potřebuju něco vysvětlit já,“ vydechl Fernão. „Jak to, že mě tak rajcuješ i jako mrtvola?“

Kolem se line opojná vůně máků, stříbrné střevíčky klapou po cestě ze žlutých cihel a Dorotka ví, že se jí zdá sen. V horkovzdušném balonu vzpomínek přiletěla zpět do země Oz.
"Tohle není Kansas," zašeptá.
Opravdu.
V Kansasu nepoznáte zlého člověka hned podle jména.
V Kansasu není mozek podmínkou pro vládu nad městem.
V Kansasu jsou podvodníci mnohem protřelejší.
V Kansasu chybí srdce lidem, ne plechovým drvoštěpům.
V Kansasu máky dozrávají a teprve potom nesou smrt.
V Kansasu vás kouzla nevrátí zpátky k rodině, o kterou jste přišli.
Pokud máte rozum, srdce a odvahu, nemá cenu v Kansasu dál setrvávat.

Moje kruhy.
Copak to nechápeš?
Narodila jsem se mezi nimi.
Vyrostla v jejich obvodu.
Tady jsem poznala, co je to štěstí, smutek, vytrvalost. Láska.
Všechno, co umím, patří sem.
Já patřím sem.
Peníze budou. Nesmíme odejít.
Nějak se protlučeme. Nesmíme toho nechat.
Půjdeme ke konkurenci. Nesmíme se vzdát svého umění.
Náš syn si zvykne. Nesmíme…
Ne. Petříček. Tomu nesmíme ublížit.
Na ničem jiném nezáleží.
Tak do toho.
Znič moje kruhy
Rozptyl semknutý kruh maringotek po světě.
Strhni hamburskou budovu.
Rozfoukej písek z manéže po okolí.
Prodej-
Ach!
Prodej koně.
V mém srdci budou dál běhat dokola a dokola a dokola…

Noc, kdy si měsíčci předávali hůl pravomoci, bývala dramatická vždycky. Ale tentokrát vzduch v Březnově čtvrtině kruhu doslova praskal napětím. A nejen ten. Sezení na osiřelých kachních vejcích právě skončilo a z popraskaných skořápek vykukovaly první hlavičky.
Duben se zubil a mával jako šílený.
„Nechej toho, ještě je ofoukne, chuďátka moje malá,“ mírnil ho Březen.
„Imprinting,“ zašeptal Duben a mával dál.
Vylíhnutá káčátka už si ho všimla a šinula se rovnou k němu. Jejich náhradní matičce, tedy teď už bývalé, to nedávalo smysl. Jako obvykle.
Duben popadl hůl, DMD kačenky se seřadily za ním a všichni společně na to vlítli.

Duben pootevřel jedno oko. Na rajtování po Rovině i jakoukoli jinou činnost bylo ještě brzo, ale Březen se pořád vrtěl a strkal do něj.
„Ti šibe, vole?“
A zřejmě nejen do něj. Vytříbený styl a zdvořilost položené otázky ukazovaly bezpečně na Února.
„Že vás rozsadím,“ pohrozil Prosinec.
„Jestli chceš, aby sněžilo uprostřed léta, tak prosím,“ pokrčil rameny Duben.
„Jé, to by byl krásný zmatek! Ale… já musím zůstat tady,“ uvědomil si Březen a trochu se nadzvednul.
„Vejce?! Proč, u všech úplňků, sedíš na vejcích?“
„Kachny zmizely a vajíčka tu nechaly. Někdo se o ně musel postarat,“ vysvětlil Březen ostatním měsíčkům.

Velký mozek si poradí se vším.
Ale přeřízni jeho společenské vazby, nitě, které ho poutají ke království, pavučiny jeho myšlenek a seber mu polovinu mozku, polovinu duše a celou lásku a pohoď ho venku. Ze vznešené mysli nezůstane téměř nic.
On sám se zavrtá do slámy a roztomilé hlouposti.
Velké srdce z člověka nevymlátíš.
Ale připrav jej o ženu, syna, svobodu a nech ho den za dnem čelit té ztrátě. V přímém přenosu. To velké srdce vybledne, pak vyhasne a nakonec se rozdrobí na kousíčky jako zuhelnatělé dřevo.
On sám se oděje do oceli, vezme zbraň a nevěří už nikomu.

Frank co nejvíc zatočil hamaku se spícím Ferdou. Pak ji pustil. Ferda se náhle ocitl v té nejdivočejší bouři u mysu Horn.
Jára Cimrman dokázal problém čtyř barev. V noci, pod dekou a obyčejnou tužkou.
Trpaslík mrknul přes ramínko, kachničková kůže, očička vyvalená strachy. Jdou po něm! Chtějí vědět, o čem se mu zdává!
Sauron se nějak ohnivě dívá na Otesánka, pomyslela si Ježibaba. Dneska po večerce si musím dávat bacha. Nebo jim podstrčit Voldemorta.
Když na něj začal mluvit ten hlas, byl opravdu unavený. "Jdi do Al Sams la Laisa," vykřikl. Metatron byl z Mariánského příkopu zpět v momentě.

Já to neměla pít! Mé vnitřní oko, proč jsi mi zatajilo, že v tom sherry od Lockharta je nápoj lásky, či jaké svinstvo?! A ten přerostlý netopýr mi taky moc nepomůže, vzhledem k tomu, co vše mi ukázala má křišťálová koule:
Napřed jsem se Snapem vyšetřovala případ zlatovlasého hudebního skladatele, který zavraždil manželku. Mě.
Pak jsem s tím skladatelem prosvištěla patnáctým a šestnáctým stoletím, první světovou válkou, na šest let s ním zakotvila v Londýně a sbalila svého bratra, premiéra. Nebo švagra, šéfredaktora?
Vypadněte z mých vizí, chlapi zatracení! Lockharte, nelez sem, Snape, nekomanduj mě před matkou! Radši budu sama!

Toho dne čekal Gabriel na krále uplakaný.
„Prosím, odpusť mi. Chceš-li, potrestej mě, pošli mě zpátky na konec světa, jen se už nezlob. Nesnesu pomyšlení, že mě nenávidíš.“
Král si Gabriela přitáhl k sobě. Díval se mu přímo do očí, když říkal: „Nikdy jsem k tobě necítil nenávist. Nezpůsobil jsi nic zlého, trochu strachu mé dceři a spoustu strachu sobě. A to by měl dobrý král dokázat prominout. Považuješ mě za dobrého krále?“
Gabriel neodpověděl, uklonil se a políbil králi ruku. Když se opět narovnal, políbil ho král na ústa. Gabriel se nebránil.
„Teď jsem měl trochu strach i já.“

Do těchto krajů připluly z Indie. Mnozí je obdivovali pro jejich krásu, mnozí se vysmívali jejich netrpělivosti a jejich otevřenému přístupu k sexu a tomu, jak se vyloženě podbízely svým ctitelům. Od té doby se jim ironicky říkalo netykavky.
Zanedlouho vyšlo najevo, že tyto krásky jsou značně rozpínavé, že jsou morální hrozbou pro samotné kořeny společnosti a že sprostě přebírají ctitele místním dámám.
Jeden moudrý člověk na severu naší země se pokusil těchto milostných válečnic zbavit, avšak jeho zásah spláchla řeka marnosti. Semínkům netýkavky žláznaté stačilo jen přeplout z břehu našich sousedů, kteří proti této invazivní rostlině žádný zásah neprovedli.

Oblékají mě jako panenku. Na všechnu tuhle péči už jsem si zvykl, ale dnes opravdu soukají do slavnostního oděvu tělo téměř bezvládného hadrového panáčka, který je okolnostmi vlečen ke koru- Ne, ani vyslovit to nechci!
Den pokročil. Jedeme k opatství. Tiše sedím a modlím se. Prosím Boha o zázrak, o ránu bleskem, o cokoli, jen aby všem spadly klapky z očí a oni pochopili, že nejsem a nikdy nemůžu být jejich král. Aspoň znamení!
Vzhlédnu k nebesům a můj zrak, ještě neuvyklý nevšímavosti panovníka, zahlédne mezi lidmi moji matku.
Mé gesto.
Matčin výkřik.
…
„Neznám vás, paní,“ pronesu chladně.
Jsem ztracen.

Lord Babberley se nad ránem plíží do ložnice.
"Víš, co jsi mi slíbil, když budeš přes míru pít a hrát," ozve se ze tmy. Ela rozsvítí a poklepe podpatkem střevíčku na starou škatuli.
Slib je slib...
A tak si jeho lordstvo oblékne dámské šaty, jeho žena ho stáhne v pase, nalíčí jej a upraví mu paruku a on ji vyzve k tanci, zvláštnímu brazilskému tanci, který tančívají jen dámy. Tančí spolu v modravých stínech počínajícího jitra, sní o tom, že se spolu jednou vypraví do pravlasti opic a dona Lucia zvažuje, co provede příště, aby si zasloužila tento sladký trest.

Tma. Jen marná cesta vpřed. Za mnou mrtví. Mieevte mezi nimi. Měla být mojí ženou, zakřičím do temnoty ve svém srdci.
Past. Nebýt tak malým králem, měl bych po starostech. Místo hlavy tak nechávám v kovových čelistech jen dlaň. Bolest srdce násobená utrpením těla.
Meč. Elvartangova zbraň brání smrti v jejím úmyslu. Pohltí zranění svým kovem. Můj předek mi zachraňuje život, avšak na oplátku žádá mnohé.
Mieevte. Živá. Objímá mě, tiskne rty na ty mé. Také ona získala v Kintriře meč. A ztratila iluze o dávném králi a jeho ženě. Hrob otroků ji polkl a zavedl ke mně.
Odcházíme jiní.

Rozhodí mince po stole a sám se na něj položí. Opřen o loket mi zpříma hledí do očí, což bych od advokáta věru nečekal.
Míchá karty, předvádí se, snaží se mě znervóznit.
Plivání na prsty jen předstírám, v ústech mi vyschlo. Ne kvůli hře, ten kabát vezmi čert a klidně doslova, ale kvůli Solfernovým očím. Žhnou. Slibují nad ohněm pekelným lákavější věci než je pečínka.
Beru do rukou karty.
Málo.
Solfernus mi podává třetí kartu. Jeho úsměv naplňuje celý svět.
Sedm. Jsem trop.
Prohrávám kabát. Úpisy. Sebe.
Sedm kulí. Kdybych si je radši vpálil do hlavy, než jsem začal hrát!

Káčbojové strnuli.
Vaječný sen???
Trpaslíka od provrtání kulkami dělily jen vteřiny.
„Kačte na to!“ vykřikl Barnaby. „Už tak je tu dost mrtvol. Kdo to má pořád pohřbívat…“
„A co chceš dělat?“
„Uklidíme, ožereme se a ráno můžete odcválat terorizovat jiné městečko.“
A jak řekli, tak udělali.
Druhý den navečer, střízlivění se trochu protáhlo, seděl Barnaby před kostelem a sledoval Butche, Sunkáče a Patricii, jak se ztrácejí v paprscích zapadajícího slunce. Trpaslíka usadil do zahrádky a dolil si svůj oblíbený míchaný nápoj Sen trpasličího muže, který měl takový vliv na jeho obrazotvornost. Butch a Sunkáč, pousmál se. To by byl příběh!

Stanu se klíčem k záhadě Také od městských bran
Snad v Čechách pro mě najde se zámek jež odmykám
(Camillo Polixenovi)
Pirát co dělá moře slané
A ze zoufalství svírá dlaně
Chce býti pevným stěžněm v moři
Do rizika se pro vás nořit
(Antonio Sebastianovi)
Teď žerty musí chvíli stranou
Je-li to přání budu ranou
Která Claudia k zemi srazí
Za to že Héró pověst kazí
(Benedick Beatrici)
Má drahá slečno máte kliku
Vám do služeb dám poetiku
Budu vám mostem nad propastí
A ušetřím vás této strasti
Dnes výhodou je těsno v hlavě
Na shledanou na oslavě
(Čespír Keneu)

PADĚLEK
Napodobenina uměleckého díla určitého autora nebo určité doby, která je vydávána za dílo pravé, původní. Vyskytuje se též ve formě padělání peněz (viz penězokazectví) a padělání průmyslového zboží známých značek (viz Čím víc proužků, tím víc Adidas). Nejčastějším cílem padělatele je vlastní zisk, může se však jednat i o mystifikaci (viz Cimrman, Jára) či o pokus změnit vnímání daného autora (viz Peroutka, Ferdinand) či kulturní epochy (viz spory o rukopisy). Osobnost padělatele může mít vliv na výsledný padělek, proto může být vnímán i jako samostatné umělecké dílo (viz Velianté). Odborníci se dosud neshodli, zda je možné padělat člověka (viz…

Psychiatrie, tři hodiny ráno.
Hello, darkness, my old friend, pozdraví Jan Uhlíř svoji kávu.
Z izolace se ozve škrábavý zvuk. Kňučení.
Křik.
Siréna ryjící do mozku roztřesenou čáru.
Kde se v tom chatrném těle, živeném piškoty a omítkou, vůbec vezme takový hlas? Tolik agresivity, tolik bolesti, která musí být přehlušena jinou?
Křik.
Až stydne krev v žilách, stejně jako stydne káva. Jan sedí v izolaci na zemi a drží Ivana.
Kontakt.
Křik utichá, zvolna a opatrně, co kdyby se nebezpečí samoty vrátilo.
Musí ven, konstatuje Jan. Musí si svoje síťové lůžko utkat ze vztahů s lidmi.
V izolaci nám umře.

Norma ISO 10240
Malá plavidla (délka trupu do 26 metrů) – Příručka uživatele
(…)
Část III. Požadavky na zdraví a bezpečnost
(…)
Situace: Námořník pláče rum.
Co s ním uděláme?
Odebereme mu nádobu s rumem. Poučíme ho o rozdílech mezi očima a ústy, jejich funkci a kodifikovaném způsobu přijímání nápojů. Názorná ukázka doporučena.
Situace: Námořník nalezen v posteli kapitánovy dcery.
Co s ním uděláme?
Kapitán má pouze syna. Odebereme námořníkovi nádobu s rumem a vyčkáme zvýšení množství krve v alkoholu.
„Fernão, vážně musíš takhle brzy ráno prznit technické normy? Pojď radši sem. Mám tu situaci, která way-hay vzhůru stoupá. Co s tím uděláme?“

Vstoupíš dovnitř a zpočátku jdeš prostě po směru. Jako všichni. Ve chvíli, kdy se rozhodneš osvobodit, vzepřít se předem dané cestě, sama se stáčí a vede proti směru. To je nejdelší volný okruh, který Tě čeká.
Tvé další kroky jím budou vymezeny. Někdy ti přijde, že lítáš ode zdi ke zdi, někdy se další zákruty nebudeš moci dočkat. Uvědomíš si, že ačkoli jsi zpomalil, zatáčí tvá cesta stále častěji, tvé pole působnosti se zužuje a ty neodvratně míříš k cíli.
Ve středu labyrintu světa, labyrintu tvého života, čeká klid a nicota. A pokud si to přeješ, tak i ráj srdce.

Viděla, že jí dochází čas.
Zrychlila své úsilí. Klikání myši připomínalo cikádu s Parkinsonem.
Číslice na monitoru zčervenaly.
Ještě aspoň jeden, vždyť právě ten může ovlivnit osud celého světa! pomyslela si kráska a udělila další Like.
Místností otřásl výbuch.
Na monitoru nepoškozeného počítače se objevil tento nápis:
Vážený uživateli,
váš čas pro využití veřejného internetu již vypršel. Děkujeme za návštěvu.
„Nesmíte ten budík tak prožívat,“ poznamenala knihovnice a podala si smetáček a lopatku. Zem kolem počítače číslo sedm byla pokryta zlatými vlasy, třpytkami a narůžovělým hvězdným prachem. Mozek velikosti i natvrdlosti golfového míčku se kamsi zakutálel.
„A ticho tady bude!“

…jen reverend zachoval chladnou hlavu.
„Zametat se musí, Joe,“ řekl a tajným signálem známým pouze multicrossoverovým postavám mu dal znamení, koho odbouchnout.
Joe přikývl a ze svých smith’n’wessonů vypálil po jednom náboji. Jejich dráha popřela několik fyzikálních zákonů a božích přikázání a všechny bezpečnostní pokyny z Příručky mladých svišťů.
Na nohou zůstali jen Butch, Sunkáč, reverend, Patricia a trpaslík. Joe nešťastnou náhodou (způsobenou průchodem jednoho projektilu červí dírou, paralelním vesmírem a vykradenou kostelní kasičkou) zasáhl sám sebe.
Zbraně přeživších se obrátily k trpaslíkovi.
„Poklad nebo život?“
„Vyměním polovinu pokladu za polovinu vašich zásob whisky,“ smlouval trpaslík. Svůj život započítat zapomenul.

Do divadla přišli tři. Skladatel, klavírní virtuos a roztomilý pitomec s dolíčky ve tvářích. Pro všechny se našlo využití.
*
„Šli dva, šli tři. Kolik jich šlo?“
„Nevím.“
„Šli dva Šlitři, Šlitr, jestli to nedojde tobě, tak už nikomu!“
„Ahá! Pět.“
„Byli dva. Ten ve slamáku byl Suchý a ten v buřince mokrý.“
„Slamák promokne, napiš to opačně.“
Ten menší zaťukal většímu na pokrývku hlavy.
„Nemůžu.“
*
Pak obnosil vestu, nechal zvadnout tulipán a zapomněl purpuru či oběd na plotně. Po zemi se rozprostřely pramínky vlasů jeho poslední Zuzany nebo Terezy. Nehybný výraz golema přestal být komickou přetvářkou.
Dál šel jenom jeden.