Kanonické amnézie jsou ve světě Lovců stínů dokonce čtyři, ale nejzajímavější je ta Simonova.
Jak se nejvíc cool upír a válečný hrdina vyrovnává s tím, že je zase jenom obyčejný nerdí nýmand?
Čtěte zde.
Alecův otec má minulost, se kterou se synovi nechlubí. Kdysi v jeho životě existoval Michael Wayland, snílek a samotář, který mu byl na dva roky života víc než bratrem.
Jenomže Robert, zaslepený fanatickým Morgensternem, udělal něco, čeho do konce života bude litovat.
Zajímá vás to? Pokud neznáte fandom, moc to nevadí, berte to jako příběh o pokoněném přátelství.
Tadyhlenc to je.
Pokud trpíte nesmrtelností jako Magnus Bane, těch prvních pohledů budou ve vašem životě tisíce.
Čtěte zde
Znáte ty příběhy, kdy je manžel pryč, třeba ve válce nebo na daleké cestě, ale za bouřlivé noci se objeví na prahu ložnice a nadšeně se vítá s manželkou?
A co když je ten cizinec v podobě manžela úplně náhodou princ pekel?
Co z toho jenom bude?
Odpovědi na otázky můžete zjistit tady
Nástroje smrti mají svou kanonickou Mařenu. Jmenuje se Clary Frayová a je dost nesnesitelně talentovaná. Ale klišé praví jasně, že Mařena musí přijít do fandomu z externích zdrojů. Takže, věděli jste, že Mary Sue nechodí jenom na střední školu čar a kouzel v Bradavicích, ale občas se vyskytnou i na Akademii lovců stínů?
Simon Lovelace bude mít brzy tu čest zjistit, jaké to je jednu takovou Mařenu vyučovat.
Jste-li zvědaví, čtěte zde.
Krátká a naprosto bezproblémová povídka o tom, jak Maryse Lightwoodová hlídá své milované modré vnouče.
Čtěte zde.
Ani v 80. letech se Magnus nenudil. Když se musí s kamarádkou vydat do Londýna, aby našli vzácnou ingredienci, nechtěně se ocitnou někde, kde se zastavil čas.
Čtěte zde.
Jedna melancholická povídka o pravdě, která vyleze na povrch a otočí Alecův život naruby.
Chcete? Čtěte tady.
Simonovy dny na Akademii jsou plné slizu, zimy a nechutného jídla. Když dojde na první, pořádně velkou akci, musí to zákonitě skončit průšvihem. Ale naštěstí zafunguje náhoda všech náhod.
Jestli vás zajímá zima, tma, čokoládová tyčinka a lov upíra, mrkněte se sem.
P. S. Ano, vím, že ta frekvence není normální.
Alec Lightwood je panic. A opravdu moc rád by to napravil. Jeho přítel Magnus je na světě už pár set let a je ochotný se na tom podílet. Ale to by nebyli lovci stínů, kdyby i v případě romantické chvilky nenarazili na zásadní problém.
Přesto, že je to celé o sexu, tvrdím, že rating může být proklatě nízko. Obsahuje dvě osoby mužského pohlaví, ale pohlaví se v povídce vůbec nevyskytuje.
Pokud chcete, čtěte zde.
Jo a vypadá to, že mám další řádek. Yay!
Žolík na téma: Jenom jedna postel
Co si Magnus nezařídí sám, to nezařídí nikdo.
A co takový omyl s postelí v jednom nejmenovaném japonském hotelu?
Pokud jste zvědaví na povídku sladkou jako třešňová limonáda obsahující právě jednu ženskou postavu za recepčním pultem, račte sem
Některé Mary Sue to mají složité, zvláště, pokud jde o Clary Frayovou (Fairchildovou) (Morgensternovou) (a tak dál). Opakované ztráty paměti, vědomí i identity znepříjemňují Clary život od chvíle, kdy se dozvěděla, že je lovcem stínů.
Co když se ovšem ukáže, že žádní lovci stínů nejsou a všechno je jenom její fantazie?
Dočtete se tady.
A ještě mi pomozte - žolík je jakékoliv klišé, které nemám v tabulce?
Jednou už jsem o tom, jak Magnus nemůže spát, sice psala, ale proč si problém vystresovaného insomniaka ještě znovu neužít.
Napadlo vás, kolik toho naspí rodič novorozeněte? A co teprve, když je to novorozeně magické a nemá žádnou kontrolu nad svými silami.
Dočíst se o tom můžete zde.
Jinak souhlasím se Simbaccou, taky tak úplně nevím, jak vlastně funguje nespavost jako klišé. :-)
Magnus Bane je mocný čaroděj a je máloco, co by nedokázal. Ale kdysi v roce 1795 naprosto selhal ve hře na charango a peruánská vláda rozhodla, že pokud ještě někdy ukáže svou tvář v Peru, lamy nebudou tak shovívavé jako posledně.
Jak se vyrovná s tím, že jeho partner Alec je až moc dokonalý?
Dočtete se tady.
Varování: romantika jako prase!
Isabela Lightwoodová je bohyně. Bohyně s mečem, bičem, kukri... a jinými bojovými nástroji. Simon je možná její přítel, ale trpí pocitem, že si ji nezaslouží. Je totiž obyčejný člověk, navíc takový, co si ublíží i při hraní karet.
Jak to dopadne, když Isabela navrhne Simonovi společný trénink v tělocvičně? Samozřejmě nakládačkou!
Dovoluji si varovat, že jsem se pokusila o heterosexuální kontaktáž. Je to divné a nebude se to moc často opakovat. Nicméně asi teda jako aspoň 13+.
Clary Fryová se v osmnácti letech dozví, že je ve skutečnosti výjimečnou bytostí s andělskou krví. Problém je, že si vůbec nic nepamatuje. A i když se její paměť podařilo celkem obnovit, jeden důležitý fakt všem naprosto uniká.
P. S. Nevěřím, že v dalším losování budu mít štěstí, takže tabulka se musí barvit, co to jenom jde!
Učitelé jsou sadisti. Hlavně tělocvikáři.
George se Simonem bdí celou noc u prokletého předmětu. Uspějí?
Čaroděj a lovec stínů v posteli! Spolu! To chcete!
Trauma z výměny těl čaroděje poznamenalo. Může to však paradoxně prohloubit vztah?
Rating tentokrát alespoň 12+
Ve světě lovců stínů umírají rodiče jako na běžícím páse. Pokud jste Jace, zjistíte, že počet mrtvých rodičů je dokonce vyšší než dva. Zvládne Jace bez minulosti vůbec získat vlastní identitu? A jaké je u všech andělů jeho skutečné jméno?
Simon, civil a naprostý bažant si konečně získal pár přátel a chtěl jim ukázat, jak žije obyčejný nerd. Jenomže to by nesměl existovat Jace Herondale, andělsky krásný hrdina, co se náhodou zjeví u něj v kuchyni.
Název: Takové běžné narozeniny lovce stínů
Fandom: Lovci stínů (Shadowhunters, Cassandra Clare)
Postavy: Alec Lightwood, Magnus Bane, Raphael Litgtowood-Bane, Max Lightwood-Bane
Pairing: Magnus/Alec (Malec)
Přístupnost: pro všechny
Prohlášení: Všechny zmíněné postavy patří Cassandře Clare a já si je jenom půjčuju pro dobrou věc, z jejich použití mi neplyne vůbec žádný prospěch ani zisk. (Fakt, že je miluju, je v tomhle případě naprosto irelevantní.)
NESOUTĚŽNÍ!!!
Věnováno Roedeerovi, jehož písmenka mi pomáhala skoro každou noc, Nathanelovi, za to, že plní naše "v dobrém i zlém", a Šmeldovi za všechny vydry světa.
Kdo by to byl řekl, že budu potřebovat tolik mužských, abych se cítila aspoň trochu jako člověk. Díky vám za to.
Děkuji i ostatním, čtoucím, komentujícím, hodnotícím, zkrátka díky všem, protože jako již tolikrát mi DMD zase jednou pomohlo přežít.
Rozpálené, staletím ohlazené kameny úzkých stezek, které stoupají vždycky prudce vzhůru, vycházíme se srdcem v krku. Naše město snů, které spolu žijeme, nám leží u nohou, vzduch voní solí a vítr přináší každý den tolik příslibů, až je to mámivé.
Bludiště staré Alfamy nás vtahuje svými šňůrami prádla i modrými kachlíky.
Jak přesně se ocitáme v Sé, nevíme, ale znaveni poledním sluncem tiskneme se na mramorové zábradlí a líbáme se na svaté půdě, protože jsme šíleně zamilovaní.
Portugalské víno je sladké a opojné. Skořice a cukr se nám lepí na rty.
Lisabonské noci u otevřeného okna ve mně žijí doteď.
Fakt díky Glorii za tohle téma!
Pro Carmen <3
Časová smyčka se roztříštila na kousky, ale staří alchymisté měli pravdu, když tvrdili, že absolutně nic nemizí beze stopy. Starý čas usedl do duší čtyř, kteří zachránili svět.
Iris Maplewood se po střední rozhodla pro studium fyziky a řekla ano, když ji spolužák Gabriel pozval na víno.
Shahara Hasan se od kriminálky nechala převelet na práci s mládeží. První případ v peer programu byl jistý Syed Tahir.
Charles Whiteman odešel od policie. Po válce adoptoval Ester Jankovskou.
Alfred Hillinghead a Henry Ashe se zamilovali na první pohled.
Čtyři podpisy na zdi v Longharvest lane držely tuhle novou historii pevným poutem.
násilí na dětech
2023, Londýn
Andrew Morley seděl u výslechu a drze se usmíval. Shahařina intuice jí radila vyškrábat mu oči, ale držela kamennou tvář.
Dokonce ani nepohnula obočím, když líčil o svém přísném, ale spravedlivém přístupu k otcovství.
"Zastávám názory tradiční, ale zdravé. Žádné prázdné kalorie mezi jídly jsme například doma nikdy netrpěli. A rovněž žádné ponocování před modrou obrazovku. Elias to moc dobře věděl. Nemohl se přece divit, že dostal mokrým uzlem přes záda, když porušil, o čem jsem já, jeho nový otec rozhodl."
Detektiv inspektor Hasan vzdychla.
"Ptala jsem se, kde vzal Elias střelnou zbraň."
Chuť vyškrábat mu oči sílila.
1941, Londýn
Elias Mannix ležel na smrtelné posteli. Plných šedesát sedm let před svým narozením. Vetchý, nemocemi prolezlý stařec, který poslední dva roky života nedělal nic jiného, než nahrával gramodesky pro budoucí já. Ale něco bylo špatně. Pocit radosti, který celý život hledal v ženě, synovi, přátelích, necítil.
Když na něj Charles Whiteman namířil zbraň, věděl, co má udělat.
"Je to jako závěť. Prostě ji občas musíte změnit na poslední chvíli," usmál se na něj bezzubými ústy.
Požádal Charlese o asistenci. Když přístroj spustil, odříkával slova tak, jako začínají poslední vůle: "Já, Elias Mannix, při plném vědomí vzkazuji svému já..."
Dneska mi to nějak drhne.
1941, Londýn
Čas od času Charles Whiteman myslel na místo, které z Británie spatřil poprvé. Loď, na které připlul, zakotvila v Southendu, kde měli přesedat na vlak. Mnoho dětí se zdráhalo nastoupit do vagónů a rozuteklo se, kam jen to šlo. Karl vzal nohy na ramena, jak se dotkly pevné země, ale když uviděl souboj řeky a moře, jak se přetlačují v nekonečném vlnobití, zastavil se a prostě civěl.
Ať už se potom dělo Charlesovi v životě cokoliv, věděl, že stačí drobný vítr a vlny se poženou úplně opačným směrem.
"Jestli tuhle válku přežiju," slíbil Ester, "pojedeme spolu na výlet."
Southend-on-sea je poslední místo, kde se ještě ve slušných kruzích dá hovořit o Temži. V neslušných kruzích vědí, že Tilbury už řeka voní solí a zcela zásadně se Severním mořem prohrává.
alkohol
2053, Nový Londýn
Iris cítila, jak jí víno stoupá do hlavy po jediné sklence. A to Gabriel přinesl čtyři lahve. Jak krásně mluvil o té červené kapalině. Rozuměla tomu zhruba stejně jako jeho fyzikálním teoriím, ale líbilo se jí, jak to zní. Madiran, Tanac, Malbec, Bordeaux. Šarlatová, rubínová, karmínová, tmavě jílová. Třísloviny, lékořice, kůže...
Iris se motala hlava a jediná kůže, na kterou myslela, byla ta, kterou má profesor Defoe pod košilí.
Sakra, on ji snad přišel opít.
Zahihňala se.
"Myslím, že jsem konečně opilá natolik, abyste mi pověděl o teorii zesíleného gravitačního pole," řekla a naklonila se k němu.
Já nechci psát o násilí. Híml.
Násilí, rasismus, antisemitismus, tvarismus...
1864, Londýn
"Ty změkčilý parchante!" křičel Alfons Hillinghead na svého syna a pak jej několikrát udeřil vycházkovou holí.
1920, Londýn
"Hej, Židáku!" volala banda děcek a házela po Carlovi kameny. Jeden mu ošklivě rozbil ret.
2000, Londýn
"Vypadni, černá tlamo, slyšíš?" Spolužačky vystrčily osamělou Shaharu ze dveří a nechaly ji stát na dešti.
2020, Londýn
"Ty malá zrůdo!" Elaine Morley mlátila Eliase mokrým ručníkem a užívala si, jak se bojí.
2027, Nový Londýn
"Co nám uděláš, holčičko, poběžíš žalovat?" Pubertální výrostci sebrali Iris batoh a bavili se, když na něj nedosáhla.
Zažili ohavnosti. Totalitu ovšem stvořil jenom jeden z nich.
Kdysi dávno, za časů, kdy po světě chodily ještě prababičky vašich prababiček, žila na Šumavě vydra. Nebyla to obyčejná vydra. Kožich měla zlatý, uměla plnit lidem přání a za úplňku měnila se do své pravé podoby.
Než se stala vydrou, byla to neobyčejná dívka. Vyrůstala na hradě, kterému se říká Rabí, a pro její talent vybrala si ji jako učednici čarodějnice.
Gabreta, jak se ta dívka jmenovala, učila se kouzlům, čárám i lektvarům. Když však měla obětovat svoji krásu, utekla raději do hlubokých šumavských lesů.
Aby ji čarodějnice nepoznala, ukryla se mezi vydry.
A šťastně tam žije možná i dnes.
Odehrává se v době po rozbití smyčky. Což je lidem, kteří to neviděli, úplně k ničemu. A taky prostě proto, že potřebuju dobrý konce aspoň ve fikci.
Mimochodem, čas na reklamu. Sepsala jsem delší povídku o Henrym, kdyby se někdo rád podíval: SEM. *významné pomrkávání*
1892, Whitechapel
"A k tomu ses dostal jak?" divil se Alfred, když po stěhování vybaloval jednu z mála Henryho krabic, která neobsahovala fototechniku.
"To je z Trinidadu, dal mi ji jeden hodně vděčný námořník," konstatoval Henry a opatrně rozkládal různé dusičnany na police.
"Trinidad?"
"Vyslal mě tam jeden vděčný šéfredaktor, abych vyfotil rituál kalypso."
Alfred se zadumaně zahleděl na Henryho.
"Tím 'vděčný' myslíš...?"
Henry to zvednuté obočí miloval.
"Sex, Alfrede. Většina mých přátel byla v mojí posteli. Kdysi dávno, hodně dávno před tebou. My víly držíme při sobě, víš?"
"Víly? Nerozu..."
"I ty jsi teď víla z East Endu, drahý."
Mimochodem - zjistila jsem zajímavou věc. Anglický výraz "the Fairy", který se užívá pro označení homosexuálního muže se objevuje cca kolem roku 1830 právě v Londýně. Britští námořníci ho pak roznesli po světě a ve 20. století měl vyloženě pejorativní podtext zdůrazňující zženštilost apod. Ale! jsou teorie, že původní označení se vylouplo ze Snu noci svatojánské, z Puckovy řeči na počátku noci, což má rozhodně úplně jinou poetiku. No to já jen tak, protože jsem zase něco objevila.
And we fairies, that do run
By the triple Hecate’s team,
From the presence of the sun,
Following darkness like a dream,
Now are frolic; not a mouse
Shall disturb this hallow’d house:
I am sent with broom before,
To sweep the dust behind the door.
2050, Nový Londýn
Lékařská procedura byla bolestivá, invazivní a Iris měla pocit, že to nikdy neskončí. Pak se probudila a cítila cosi kovového, co se bytostně propojuje s jejím tělem. Šest velkých děr okolo páteře a jeden nanozázrak.
Doktor ji probral a suše řekl: "Postav se."
Iris nevěřila vlastním uším. Zvedla tělo a spustila nohy na podlahu. Bála se, že se zhroutí, ale poprvé v životě stála na vlastních nohách. Krok za krokem se posunovala po pokoji a usmívala se.
Přihlášku k policii podala za pár dní. Byla přijata.
Když vstoupila na ředitelství v červených lodičkách, smály se i uklízečky.
Myslela jsem, že dojde na Shaharu nebo na Iris, ale moje srdce patří Henrymu Ahshovi. Prostě tak.
Henry našel postel prázdnou a studenou. Zabručel. Najít Alfreda sice nebylo tak těžké, seděl v nejbližší hospodě, zpitý pod obraz, i když se zrovna otvíralo, ale mluvilo se hůř.
"Promluvme si..." zkusil to Henry, ale Alfred jen hodil na stůl pár mincí a zamířil ke dveřím.
"Byla to chyba."
***
Bouřka zuřila úplně stejně jako Henry. Strávil hodiny v temné komoře, aby zahnal vztek, ale jenom to v něm vřelo.
Když Alfred zaklepal, nechtěl ho pustit dovnitř.
"Nejsem hračka," pokusil se o odpor.
"Nepřišel jsem si hrát. Být s tebou mě děsí k smrti. Ale moje srdce bije jenom pro tebe."
tak jako neslušná slova (ale zaslouží si to)
1941, Whitechapel
Charles Whiteman vyfoukl kouř a snažil se netvářit kysele, když viděl, jak se k jeho stolu blíží ten pitomý Irčan Farrell.
"Wiessmane," zazubil se na něj, "šéf říkal, že máme spolupracovat."
Ó Bože, za co ten trest?!
"Tak jsem v rámci spolupráce projel všechny tvoje spisy. Jsi buď strašně nedůsledný, idiot bez talentu a nebo máš fakt velkou smůlu. Asi jako půlka tvého národa."
Charles potlačil touhu rozbít mu hubu, ale vypustil mu aspoň trochu dýmu přímo do úsměvu.
"Nechápu, co tím myslíš."
"Samé nehody. Dvacet případů uzavřených jako nehoda. Divné, že?"
"Je válka. Nehody se stávají." Sráči.
Dá se výsek policejních spisů považovat za časté nehody? Ale jistě! :D
Nahrazuji téma č. 16: Defenestrace
Nevím, jestli jsem slibovala "sexquel" někomu jinému než Roedeerovi a Saphiře, ale třeba si to užije i někdo další.
explicitní sexuální scéna, důrazné 18+
1890, Whitechapel
Po noci strávené mezi chemikáliemi otevřel Henry okno, aby se nadýchal čerstvého vzduchu. Pak ucítil pár horkých polibků za krkem, kousnutí do ramene. Kalhoty spadly a Alfred mu zkušeným pohybem rozkopl nohy, ohnul ho jako při zatýkání a bez milosti do něj zajel.
Vzdechy a steny rytmicky vylétávaly oknem, jako poslední oběť defenestrace vypadlo ven Alfredovo jméno.
Henry se probudil mohutným nádechem. Byl zpocený a erekce ho bolela. Ráno už se skoro hlásilo o slovo.
"Zatracený policista, jak ho mám dostat z hlavy," zamručel a šel pro studenou vodu.
Když v tom vpadl do bytu omámený Alfred Hillinghead.
Doufám, že tentokrát už je ta defenestrace jasná. :-)
A zkracování je zlo, asi to někam napíšu úplně celý.
viktoriánská prostituce
1890, Whitechapel
Základní pravidlo č. 1: co se stane ve Whitechapelu, zůstane ve Whitechapelu. Nikoho nezajímalo, za kým, jak často a proč bohatí pánové z těch prosperujících částí velkého Londýna chodí do tmavých uliček.
Za rozličnými dveřmi mohli muži za příslušnou sumičku dostat cokoliv. Libo cizinky? Dívenky? Svazování? Bičování? Račte, račte... Čím zapadlejší a špinavější ulička, tím vybranější klientela.
A pak tu byla Longharvest lane.
Začínající detektiv seržant Hillinghead byl rudý až za ušima, když v ní byl poprvé. Detektiv inspektor Hillinghead vstupoval do rajónu s kamennou tváří. Byl přesvědčený, že už ho nic nepřekvapí.
Cvak. Blesknul fotoaparát Henryho Ashe.
Londýnská prostituce je fakt kapitola sama pro sebe. A je to hodně dlouhá kapitola.
Ve světě Těl je Longharvest jedna z ulic, kde se upokojuje homosexuální klientela. Samozřejmě naprosto neoficiálně.
No a taky v ní Alfred potká Henryho a začne taky úplně nová kapitola sama pro sebe.
Zkrátka: téma je!
Drahá Tess, snad mě nezabiješ, ale prostě... tak :-)
krev, Voldemort a tak vůbec
Zatímco ještě před chvílí šel Mike vyzvednout pizzu z dvojitým sýrem, stačilo mrknout a z nějakého důvodu jsme v bojové pohotovosti. Kamenné zdi celkem věrně připomínají náš život v kanále, ale veliká okna s barevnými obrázky tam nemáme.
Donny se trochu nervózně dívá na cákance krve, Raff nás upozorňuje na beznosku s maniakálním úsměvem. Otočím se a za zády máme tři dámy v nesnázích. Od časů s April rozhodně nemáme ve zvyku nechávat holky ve štychu, takže zbraně vytasit a na beznosku, hoši!
Jenomže ten parchant jediným mávnutím klacku pochroumal naše krunýře i ego.
"Sorry, ale tohle neberem," řeknu narovinu.
Všichni víte, od koho byla ta krev, že jo? ;)
1890, Whitechapel
Charlotte neměla ve zvyku naslouchat cizím hlasům. Bylo jí jedno, kolik lidí říkalo, že Alfred je nevhodná partie. Je upravený. Až příliš. Nezáleželo jí ani na tom, když jí přítelkyně říkaly, že muž má téměř povinnost brát si manželku, kdykoliv si zamane. Byla ráda, že Alfred je něžný. Když se narodila Polly, hlasy skoro zmizely.
Pak ale jednoho dne začaly šeptat její vlastní obavy. U dveří stál mladík, co tvrdil, že je od novin. Pozvala ho dál. A pak uviděla, jak se na něj Alfred podíval. K šepotu se přidalo bodnutí u srdce. Někdy mají cizí hlasy pravdu.
2023, Londýn
Shahara - policistka - před sebou měla šestnáctiletého podezřelého. Elias Manix byl očividně psychicky labilní, podle všech záznamů byla paleta jeho drobných přestupků pestřejší než barvy duhy, uměl až podezřele dobře zacházet se zbraní a každým slovem se blížil doznání k dvojnásobné vraždě.
Shahara - matka - viděla vystrašené dítě. Když četla o dlouhé řadě pěstounů a o jeho vlastní matce těžce závislé na drogách, chtěla ho od všeho odnést, zachránit poslední zbytky jeho dětství.
1893, Londýn
Sir John Harker se s něhou díval na svého prvorozeného v Pollyině náručí. Chtěl ho rozmazlit až k zbláznění, ale v cestě stál vyšší plán.
2023, Londýn
Shahara našlapovala krokem kočky, když z ulice viděla jen tmavá okna. Jawad spal v její posteli, v tom pyžámku se superhrdinou, jemuž pořád nemohla přijít na jméno. Spal v tom nežném hlubokém spánku, jaký umějí jenom děti.
V kuchyni se rozsvítilo malé světlo.
"Doufal, že se tě dočká," zašeptal Shahařin otec s tím drobným podkresem výčitek.
"Uvařím ti čaj," usmál se na ni a odšoural se ke světlu.
Když Shahara za nějakou chvíli, čistá a unavená, usedla ke stolu, začichala a podívala se po otci tázavým pohledem.
"Jestli budeš zase ponocovat, mladá dámo, aspoň nebudeš mít žaludeční vředy."
Šalvěj je výborný pomocník na kde co.
Opět trochu nepochopitelné bez znalosti kánonu. Ale berte to tak, že všechno, co stvoříte, může se obrátit proti vám.
1890, 1941 Londýn
Sir Julian se nikdy nemýlil. Burza, objevy, lidská úmrtí, to vše předpovídal s jistotou, která děsila. Trvalo jen pár měsíců, než se našli prví, kteří ho začali bezmezně uctívat. Brzy pochopili, že je Bohem seslaný prorok. Anděl. Vizionář.
Kult, který vznikl sítí milujících lidí, brzy přerostl svého tvůrce a ten se stal jenom obětí jejich objetí. Věci se daly jinou cestou. Čas se ohýbal, jak Julian pískal, ale už to byla falešná písnička.
Lidé na jeho rozkaz páchali sebevraždy, vyskakovali z oken, vyhazovali z oken jiné, montovali bomby.
Ale ani Julian, ani malý ztracený Elias tentokrát nebyl milován.
