DMD č. 1. pro 1. 4. 2014. Téma: Už je tady zas

„Nemám zájem.“ Mladík se pokusil přibouchnout dveře návštěvnici před nosem, ale ta se odbýt nenechala.
„Jde o vaši budoucnost!“ kvílela. „Za pokus přece nic nedáte!“
„Nemám zájem.“
„Ale.. přeci... dokud nedokážete, že ovládáte prstence... ve vašem věku... snižujete prestiž své rodiny!“
„Mou rodinu do toho netahejte!“
Dveře konečně zaklaply.
Mladík si s úlevou oddechl.
Zajímavé. To, že nedokáže ovládnout magii prstenců tíží jen ty, kterým by to mohlo být ukradené.
„Rozmyslete se. Já se zase vrátím!“ Čarodějnice se objevila v okně.
Ale nevrátí se.
Na volno vypuštěný rodinný dikobraz totiž zatím zálibně likvidoval její cestovní hůl.
Bude muset jít pěšky.

Padla tma ale byl ještě pořád příliš daleko od domova.Co bude dělat? Nepřežije sám noc pod hvězdami. Zkusil najít pár ovcí na vlnu, ale nikde v dohledu žádné nebyly.
Vytáhl lopatu a začal kopat snažíce se ignorovat podivné zvuky, které se ozývaly všude okolo.
Práce mu zaměstnalo tělo, zatímco hlavu naplnily vzpomínky na tichý syčivý zvuk, který se rozléhal nocí. Tehdy ještě byli dva, tehdy se noci nebáli.
Od té noci si hlídal čas, protože hrůza z tichého sykotu a hlasitého výbuchu, který následoval, ho neopouštěla.
Když mu došlo, že syčivý zvuk nepatří do minulosti, pokusil se ještě utéct.

Už je to tu zase. Zase jsem v situaci, která je šílená. Proč má finanční analytička toho času v důchodu vychovávat bandu grázlů??? Kašlu na osudové poslání, vždyť jsou nebezpeční!
„Brandy?“
„Ano?“
„Jsi si jistá, že to bude fungovat? Já vím, že jsi dračice a stojíš za mnou, ale oni tě nevidí!!“
„Nemusejí mě vidět. Sílu draka máš teď ty.“
Jenže... pokud se plete, tak mě nejdřív zbijou a pak nejspíš posprejujou jako tu kotelnu. Jak jim v tom mám zabránit? Mám zcela nedračí strach.
„Je to otázka víry. Jsi dračí žena... nebo ne?“
Hm. Tak dobrá.
„Brandy?“
„Ano?“
„Teď!“

Je zpátky.
Černé díry se vrátily, aby mne zkonzumovaly zaživa. Proč? Proč? Proč to jen udělal? Já nechtěl! Já nechtěl... Nechtěl jsem to dovolit. Nemohl jsem se hýbat. Vždyť svaly mi ještě docela fungovaly!? Tak proč jsem se nemohl pohnout? Prosím, proč mi nikdo nepomůže? Proč mne nikdo nezachrání? Proč mi to nikdo nevěří? Cítím se tak... Špinavý. Můj bratr. Můj milovaný bratr. Je zpět.
Gavvy je zpátky.
*
Druhý den našli v pokoji spoušť. Rozbitý nábytek, střepy z nádobí, zbytky jídla rozházené po podlaze.
"Ještě že tak." Alexander se na ni udiveně podíval.
"Žádná krev", vysvětlila, "obyčejně tu bývá krev."

Už je tady zas.
Místností se nesl tichý, naléhavý šepot. Všechny sestry měly strach, na kterou ten výběr padne dnes. Bude to ta starší a objemnější, nebo dá přednost mladé, štíhlé krásce? Všechny věděly, jak dokáže být hrubý a jak se chová k těm, které se mu znelíbí.
Už už jeho hamižné ruce po jedné sestře sahají, už už si ji odnášejí. Buď statečná, sestřičko naše! Volají ty, při kterých tentokrát stála štěstěna.
Pomalu se blížil k východu, na tváři potěšený úšklebek. Zastavil se u postarší ženštiny s hranatými brýlemi, která k němu otráveně natáhla dlaň.
„Váš čtenářský průkaz, prosím!“

Je to takový, obstarožní až mírně nezachovalý pán. Chodívá sem, spíš na kus řeči, než aby něco kloudného potřeboval. Ale ty jeho znalosti. Naposledy mě hecnul a donutil nastudovat dvě kapitoly z dějin umění. Jestli nějaký profesor, či co. Nevím. Hm, ani jej neznám jménem.
Vlastně jsem i rád, že sem chodí. Jak povídá, zkouší mě, co kdy řekl. Spíš chce, abych jej poslouchal. A tak vzpomíná a zkouší. A já si rozšířím nechtěně obzory a ukrátím si dlouhou chvíli. Slyším známé šouravé kroky a vzápětí cítím i jeho klasický zatuchlý pach. No nic, opakování je matka moudrosti. „Dobrý den!“

Arsen schoval obličej do dlaně a v duchu chvíli počítal do desíti.
"Jak ses sem zase dostala?"
Kousek zdi mrzimorské společenské místnosti se pohnul a odhalil Arianu, ninžovsky vybavenou kusem plátna, které dokonale splývalo s pozadím. Arsen si protřel oči a uvědomil si, že to není jen plátno, ale kompletní overalový obleček.
"Jak jsi prošla chodbou?"
Ariana se beze slova otočila. Na zádech byl obleček maskován jako kamenné zdivo, které bylo všude v chodbách bradavického hradu víceméně ve stejném vzoru. Arsen si konsternovaně představil, jaké figury Ariana musela předvádět, aby se sem nepozorovaně dostala.
"Tak dobře... Ale jen jednu sušenku!"

Hostinský oslovil hosta s velmi zvláštním pocitem. Něco mu na něm nesedělo, i když nevěděl co.
"Budete si přát?"
"ANO."
V rohu hostince zíral jeden ze stálých hostů na pohár vína. Když tu se náhle ozvalo: "Už je tu zas."
Trhl sebou, a vyčítavě se zadíval na malého pejska nevině okusujícího kus masa. Potom se mu pohled stočil k baru.
Chvíli se tam upřeně díval.
Pak si povzdechl, vstal, a nasadil na hlavu klobouk s vyšitým nápisem MÁK.
"Tak pojď, vypadá to, že nás čekají další problémy," řekl pejskovi, a sám rozhodným krokem vyrazil ke dveřím hostince U Prokopnutého bubnu.

"Už je to tu zase!" zaúpěl Solný sloup, když se rozmázl na podlaze po Angusově exkrementu.
"To mi vážně chybělo!" zahulákal Smax na svůj meč, který začal s ránem prozpěvovat obvyklé hrdinské písně.
"Bože, proč dneska," vydechla Toybox, když se prodírala do policejní budovy hejnem hyperdrenových rarachů, evidentních pozůstatků po zatčených ze včerejšího drogového mejdanu.
Konečně všichni dorazili do konferenční místnosti. K pultíku přistoupil Kemla a radostně rozpřáhl rukama: "Tak konečně ho tu máme!"
Nechápavé pohledy.
Kemlovi blesklo hlavou, jestli jsou všichni jeho podřízení takoví suchaři.
"Přece první opravdu jarní den! A že to letos trvalo až do prvního dubna!"

Náměstí se koupalo v paprscích odpoledního slunce.
Tančila. Rytmus hudby ji unášel daleko od veškeré společnosti. Sukně kolem ní vířila, jako by byla živá. Její zpěv byl krásnější slavíka. Vskutku andělské stvoření.
Dav kolem jen omámeně zíral. Tak jako pokaždé. Až na-
"Cikánka! Čarodějnice!" Vzadu se ozval syčivý hlas, který ji zamrazil až do morku kostí.
Ohrnula rty do úšklebku.
Byl tam zase. V černé sutaně s fanatickým výrazem. Ďábelský kněz.
Povzdechla si. Co by měla udělat, aby ji přestal pronásledovat jako stín? Aby ji přestal nenávidět? Aby jí už konečně dal pokoj? Co?!
Šibeniční konstrukce jí zapraskala v odpověď.