DMD č. 24. pro 24. 4. 2025. Téma: Nemoc šílených dětí

Opustila svoji zemi. Prolila krev své krve a okradla svůj lid. Pro co vlastně? Zlaté vlasy jako moře za úsvitu? Hlas jako brnkání strun? Ruce jemné jako ozvěna mechu?
Její synové voní ztracenou domovinou. Jejich vlasy jsou jako koňské žíně, jejich jazyk se ohýbá starou řečí, jejich ruce ji hladí, když tiše pláče na zápraží cizího domu v cizí krajině.
Nedokáže je zabít. Jsou její, jsou svoji. A jednou je zachvátí stejná nemoc srdce. Zahoří nenávistí. Zalkají nad samotou matky a sobectvím otce. Povstanou proti pozlacenému tyranovi. Šílenstvím vykoupí zradu.
Médea a její děti usednou na trůn z Iásónovy krve.

Pátrání je sblížilo, že spolu některé večery trávili nad skleničkou vína. Edith toho měla hodně na srdci, co ji tížilo, a Viktor byl skvělý naslouchač.
„Nikdo, kdo to neviděl, si nedokáže představit, jaká šílená muka to pro ty děti byla. Když se vypnul přívod krve z mimotělního oběhu, nezemřely hned. Viděla jsem, jak červeně svítí tisíce kontrolek v řadách nad sebou, jak všechny trpí, a nemohla jsem udělat nic ani pro jednoho jediného. Pořád to mám před očima.“
Viktor ji chytil za ruku. Neříkal nic, nebylo jak utěšit.
Nikdo nemohl napravit nemoc doby, která si vybrala daň na těch nejnevinnějších.

„Pánové, na této vesmírné lodi je něco nevídaného! Líheň dětí!“

„My tomu říkávali školka, Kryťáku.“

Uklízecí droid zdvihl cosi zaprášeného. „Metodická příručka, zdá se. Doty Arismy, Svědectví o nemoci šílených dětí. Poslouchejte! Šílené dítě má v očích běs. Číhává mezi dveřmi a lační po čemkoli na vašem talíři. Nebo tady… Otcové si stěžují na srdceryvné kvílení malých meluzín. Berou do ruky hrací princeznu a vrhají se do bojů…“

Rimmer podotkl, že to slizké na obalu bude žvýkačka. Stačilo zlehka seškrábnout.

„Pánové, odpusťte! Celou dobu vám čtu zastaralé vtipy. Jsem ták neskutečný volodroid!“

„Žádný strachy, Krytone! S věkem to prej mizí.“

They had no name for it, at first; this unknown thing that warped the minds of their children and turned them away from their parents. An illness, maybe, if the Cats had words for such things. (They did not. Not then.)

They smelled wrong.

When they spoke, it made no sense, and when you spoke to them, they did not understand.

The Change, the elders called it; some said it came every few years. That it made the Cat race stronger.

Some, who knew the tongue of Cloister and had read the ancient texts, whispered another words. Softly. Reverently.

Evolution.

“Pane Nemiku!”
Karis měl pocit, že se mu všechna krev stáhla někam hluboko do břicha. Dával si pozor, nepodepisoval se, držel se pořád na okraji toho, co bylo ještě legální.
Jenže pravidla se měnila ze dne na den, a i když by neporušil zákony, pořád tu byl univerzitní řád.
“Profesore?” Hlas se mu třásl.
“Jen jsem si chtěl promluvit o vaší poslední eseji.”
Srdce mu bušilo v uších.
“Skvělá práce. Je taková úleva, že se nesnažíte být politický jako někteří vaši spolužáci. Chápu, jste mladí, myslíte se, že všemu rozumíte, ale…”
Na druhou stranu, možná bylo na čase zahodit opatrnost.

Ležíme s Banditou v načervenalé trávě a odpočíváme. Převalím se na záda a pozoruji emeraldové mraky plující po obloze, přičemž se připravuji na další misi. Bandita mi o ní vypráví.
"Jedno stádo Sprůnklofů má poslední dobou problémy. Jejich mláďata blázní, dělají všelijaké trhlé věci a ne málo se jich zatoulalo. Musíš zjistit příčinu jejich bláznění."
"Tak to potěš koště." brblám si pro sebe.
Stádo koní zmutovaných s dinosaury, by mě mohlo hnedka zašlapat, musím si dát pozor. A tak se vydáváme mýtinkou dobrodružství naproti.
"Dávej si bacha," upozorňuje mě Bandita "už tak jsou Sprůnklofové nevyzpytatelní, co teprv jejich švihlá mláďata."

Zrovna dojídala oběd, když zazvonil telefon. "Zachytila jsem, že volají MaxTac, nejspíš další případ kyberpsychózy. Posílám souřadnice."

"Jasně." odpověděla a hodila do sebe poslední sousto.

Dala souřadnice do mapy a opravdu, není to daleko. Naskočila na motorku a vyrazila.

Dorazila k opuštěnému skladišti. Na první pohled nic, co by naznačovalo, že vevnitř je nějaký militantní magor, kterému hráblo z neotestovaých implantátů. Nakoukla dovnitř.

Najdnou se jí před očima zjevila asi desetiletá holčicka. Zadívala se na ni a její implantáty okamžitě začaly hlásit, že se ji někdo snaží hacknout. Zablokovala co mohla a schovala se.

Zvedla telefon: "Tak tohle mi neuvěříš, ..."

Mluvil jsem pomalu a tiše.

„Mně se to stalo jednou, při horečkách…
Seděli tam všichni vedle mě společně u ohýnku.
Rikitan, jeho srdce nás hřálo víc než srdce táboráku. Clarissa McClellan s očima Lucy in the Sky with Diamonds stála a básnila o životě.
Hank se usmíval, sympaťák, moje hodný číslo 70, vlastně já. Opodál stál v přítmí jeden z Rytířů čtyřiceti ostrovů. Ten by se jen tak neposadil. Kývnul jsem na něj. A pak tam byla truhla,“ přeskočil mi hlas, do očí vyhrkly slzy.

„...A v ní Maxmilián,“ usmála se konejšivě.

„Znáš mě dobře,“ nemohl jsem se nepousmát, „Prášku,“

Hermiona si nervózně zastrčila za ucho neposedný pramínek vlasů a přitiskla se k Harrymu.
Harry cítil, jak se chvěje. Objal by ji kolem ramen, ale nechtěl přilákat přílišnou pozornost. Pokusil se aspoň povzbudivě se na ni usmát, ale ona, ztracená v myšlenkách, jeho pohled neopětovala.
Konečně..!
Ron, zbrocený studeným potem, vsunul bleskově Hermioně do rukou podlouhlý balíček.
Rychlými, třesoucími se prsty ho rozbalila a vydechla úlevou.
„Jilm, pero fénixe… Vypadá pravě.“
„Musí být..! Zaplatil jsem za ni–“
„–pššt!“ trhla hlavou směrem ke dvěma mužům v bílých pláštích.

Jeden ošetřovatel šťouchnul druhého.
„Už zase si našli nějakou větvičku…“
„Zvýším jim medikaci.“

Helga vešla do komnat svého muže, krále Huga. Skláněl se nad mapami území, které neznala. Zároveň to musel být úplný venkov, nikde neviděla město ani vesnici.
"Kde to je?" zeptala se ho.
"Jihovýchodně, asi tři dny na koni."
To odpovídá, pomyslela si. "Který den královské cesty tam pojedeme?"
"Sem se nejezdí, je to nebezpečné."
"Banditi? Zvířata? Nevyzpytatelné počasí?"
Hugo se k ní k ní přiblížil a začal šeptat: "Nikdo se nesmí dozvědět, co ti teď říkám, jinak by zavládla panika. Lidé se tam prý rodí se zvláštními schopnostmi, ale není to jen dědičné. Území jsme museli rozdělit do několika úseků."