Moje články

Zapálil si a klidně se uvelebil. Baloun mu sežral oběd, ale proti starostem se Švejkem byl prázdný žaludek ničím.
V tu ránu vběhl do kanceláře Švejk.
„Ani nezačínej se svým:»Poslušně hlásím«, mizero mizerná.“ vyštěkl nadporučík Lukáš.
„...“
„Že se nestydíte, Švejku. Takhle se ztratit. Za zaběhnutí vám hrozí polní soud. Víte to, Švejku?“
Švejk zapanáčkoval a podíval se na nadporučíka psíma očima.
Nadporučík pohladil Švejka po srsti a řekl: "No jo, ty chlupáči, já už se na tebe nezlobím, ale vícekráte mi neutíkej!". Nasadil jezevčíkovi vodítko a oba vyrazili na špacír k magacínu, kde se fasovaly konzervy pro důstojnické psy.

Už to necítila tak jako na začátku.
Jenže když jste s někým tolik let, část vaší duše se odštípne a zůstane v tom druhém...jako viteál, s nímž jste navěky spojeni.
---
„Vydupal sis jméno Albus Severus a teď se mu děti smějí... Navíc se taháš s tou flundrou.“
„Ginny, já bych tě nikdy...“
„Crucio!“
Harry se svezl v bolestech k zemi.
Nesnesla ten pohled. Bolelo jí to.
Využil chvilky její slabosti.
„Expeliarmus“
Hůlka jí odlétla. Harry se vztyčil v plné síle. Znovu v něm uviděla vítěze nad Vy-víte-kým jako před lety.
„Mdloby na tebe“
Zas ji okouzlil. Padla do mdlob.

Zákazník vejde do antikvariátu. Chvíli se zmateně rozhlíží, pak přejde k jednomu z regálů a nervózně zakašle.
Bernard s hlavou opřenou o desku stolu rozespale vzhlédne.
„Co chcete? Co tady pohledáváte?“ křikne na něj Bernard
„Jsem tu kvůli knihám, sire. Mluvil jsem po telefonu s...“
„Nechci vaše peníze, nechte si je. Neprodávám žádné knihy.“ přerušil ho Bernard.
„A tohle všechno okolo je...?“ ptá se muž.
„Výstavka. Chlubíme se tím, co všechno máme. A teď vypadněte!“
„Ale já knihy nekupuji. Vlastně je prodávám.“
Ze skladu vyjde Manny: „Ááá, náš hlavní dodavatel. Na toho musíš být milý, Bernarde. Co nabízíte tento měsíc?“

Honza se napil z půlitru a začal vyprávět:
„Jednou jsem měl potřebu jet z Prahy do Říčan vlakem a táhnout s sebou žehličku. Tu jsem ve vlaku samozřejmě zapomněl.“
„Po odjezdu vlaku jsem ještě pět minut pobíhal a sakroval u nádraží a volal na nějakou ČD linku, co jsem našel na netu. Pak jsem jak magor stihal ten vlak autem až do fuckin' Benešova.“
„V Benešově, kde ten vlak končil, jsem byl cca minutu potom, co přijel...“
„Tam jsem triumfálně nastoupil. Úplně uřícenej se slovy: »Pardón, mám zde žehličku«, jsem žehličku vzal a odešel zanechav ostatní ve stavu tiché konsternace...“

Nervové buňky. Spojují mozek odpovědný za pohyb, myšlení a city se všemi částmi našeho těla.
***
Posel se rozběhl po dráze. Rychle...zkratkou přes reflexní oblouk. Má na to míň jak setinu vteřiny.
„Nesu příkaz podrbat se na nose.“ chlubí se. Kolem běží další s příkazy ke smrštění svalů a pohybu ruky.
Proti nim prosviští běžci se zprávami z nosu.
„Co nesete?“
„Ále. Zprávy o lechtání, vlhkosti a pocitu štěstí. Snad mají na centrále dost serotoninu.“
***
„Už toho nech, Béďo! To lechtá.“
Anna ležela na koberci a se smíchem se snažila naoko odehnat svého bernardýna, který jí na uvítanou olizoval nos.

Thorin seděl před krbem a vyfukoval kroužky kouře.
Jeden stříbřitý na památku dolů v Morii... jeden zlatavý připomínající Erebor a Poklad, který On uloupil...
"Co bylo ukradeno, musí být vráceno!"
"Co si to mumláš, Thorine, syne Thráinův?" vytrhl ho Gandalf z přemýšlení.
"Pamatuj, hamižnost Šmaka zaslepila a přikovala k pokladu..." Gandalf vykouzlil proud jisker, které jako drak rozehnaly kroužky po místnosti.
"Pak musíme být jiní, abychom ho porazili." prohlásil Balin.
"Ještě koláček?" pípl štědře malý Bilbo a mimoděk vyfoukl šedý kroužek, který proťal jako olověná střela všechny ostatní a spojil je v jeden olověný kruh pomalu se rozplývající ve vzduchu...

"Švédové jsou favority dnešního zápasu. Zatím je stav vyrovnaný. Hraje se nahoru dolů, do stran i po úhlopříčce."
"Naši předvádí skvělý forčeking a usazují se v útočném pásmu."
---Mezitím na ledě---
Švéd 1: "Už mě bolí nohy a chce se mi na záchod."
Švéd 2: "Vydrž to! Jinak to bude zakázaný uvolnění. Za chvíli je konec."
Švéd 3: "Soustřeďte se! Koukejte, co se děje u mantinelu..."
---Komentář Roberta Záruby---
"Milan Michálek bojuje o puk a vybojoval ho..."
"GÓÓÓÓL!"
"Michálek 29 vteřin před koncem zvyšuje na 4:3."
"Čeští fanoušci mají důvod k radosti. Švédské pampelišky dnes zvadly v rudém moři."

Mladý Karotka vkročil do skleníku a odložil nákup na stůl.
Starý zahradník Cibulka se otočil od záhonu rajčat a pozdravil ho: "To je dobře, že jsi tu, hošku. Něco ti ukážu."
Pan Cibulka byl muž kolem sedmdesátky s černými vlasy propletenými bílými nitkami stáří, které zakrývala bekovka. Černá očka hořela dětskou radostí. Neustále zaujat čímsi v přírodě, dokázal by lístek s nákupem ztratit cestou do obchodu třikrát. Proto posílal Karotku.
Cibulka popošel skleníkem a ukazoval na papriky trojnásobné velikosti.
"Capsicum. Stačí správné živiny, světlo, trocha péče a pak hlavní tajná přísada."
"Co je to?" zeptal se nedočkavě Karotka.
"Hlavně klid."

Bílý srpek měsíce
doufá že bude moci
proříznout sametově černé šaty Noci
svítí mu hvězd tisíce
zranil ji a dáma krvácela
Hvězda Večernice přišla na svět
ta zčervenalá kráska měla
červánků kol sebe celý roj
v trávě svádí rosa marný boj
květ dnes nechce hladovět
Mrož má napilno
je jak z vajec
projede se na hadu
po bleděmodré řece
chce vyřešit záhadu
Bermudského trojúhelníku
najít pár viníků
a umístit je do klece
Smaragdová loď čeká
v křišťálovém příboji
až o ní napíše řádku
tajemný kouzelník
stráví den v chládku
davá si duhový prášek
myslí že je to hrášek
květinový kapelník

"Co má být tohle!?" vykřikla Bábi Zlopočasná a vytáhla z Magrátina zavazadla plavky miniaturní velikosti.
"Mám je, abych mohla při úsvitu cvičit ve vlnách pět malých Omnijců s lehkou myslí podle učení mistra Prok-rinda-pana." podívala se na ni svýma nevinně vodovýma očima Magráta.
"To je pohoršující, Magráto" řekla Bábi přísně.
"Pohoršující by bylo, kdyby si to ve vlnách štrádovala úplně bez-…" Stařenka Oggová zaznamenala Bábin pohled, zmlkla a zatvářila se provinile.
"Jsou hrozně praktické a v Genově je teď teplo." řekla Magráta.
"Teplo dělá dobře na klouby." prohlásila Stařenka a potajmu přibalila do zavazadel dvoje plavky pro sebe a Bábi.

Zasmála se.
---
Král: "Honzo, rozesmáls princeznu, proto splním, co jsem slíbil. Podrobnosti nechám na našem právníkovi."
Advokát: "Pojďme rovnou k věci, pane Jane. Dle smluvních podmínek máte dostat půlku království a princeznu za ženu."
Honza: "Smlouvy mají být splněny"
Advokát: "Zajisté mluvíte o § 3 odst.2 písm.d) občanského zákoníku, ale tato interpretace vyvolává řadu otázek. Předně, z které půlky království se bude platit svatba?"
"Dále, jednalo se o ústní slib, ale pro darování zámku a ostatních nemovitostí vyžaduje § 2057 občanského zákoníku smlouvu v písemné formě..."
(...)
---(po 5 vyčerpávajících hodinách)---
Honza: (podepisuje vzdání se všech nároků na království a princeznu).

Strávil hrabáním a maskováním jámy dva dny. Měla perfektní tvar.
Kopčem se připravil v blízkém houští. Lov! Maso. Žádné kořínky.
Kamarádi z tlupy rozdělili běžící stádo mamutů a nahnali jedno mládě přímo před nastraženou past...
Malý mamut se zastavil na okraji pečlivě zakryté jámy a začal očuchávat nakladené větve a listí. Pak ucukl chobotem, elegantně jámu obešel a běžel dopředu za mamutí maminkou. Kopčem se podrbal na hlavě. Nechápal to.
Vždyť jáma byla dokonalým kruhem.
Jenže cesta mezi skalami nebyla dokonalá. Na jedné straně jáma přiléhala ke skalní stěně, na straně druhé by pohodlně prošlo malé mamutě. Příště zvolí ovál...

Uprostřed vesnice stojí řada odsouzenců před gilotinou. Kolem ní dav vesničanů zadržovaný bílokabátníky.*
„Jeane Favierre, byl jste uznán vinným vzpourrou proti krráli…“
„Zastavte popravu, plukovníku“ křikl poručík Hornblower v čele červenokabátníků.**
„To nemůžete, pane Orrnblower, mám vyšší hodnost.“
„Pane, při vší úctě, přebírám velení. Jste zadržen i se svými vojáky za zločiny proti lidskosti...“
„…taky zavřeli školu a všechny knihy vyházeli ven“ řekla mladá slečna.
„Správně!“ přitakal Hornblower.
„A snědli mi bábovku.“ zahrozila buclatá žena z davu vařečkou.
„Správ-..ně.“ přikývl nejistě Hornblower. „Mathewsi, chopte se plukovníka!“
„Mondieu!“
„Ou de fuf.“ zopakoval Mathews.***
Dav jásá. Hornblower vyráží s vězni k pobřeží.

Zavřeli dveře. Sami doma.
Prohrábl její zlatavé vlasy protkané stříbrem a přivoněl k nim. Podívala se do jeho očí. Hnědozelená se propila v blankytnou modř.
Položila mu ruku na šíji a druhou prohrábla jeho kaštanové vlasy.
Začali se vášnivě líbat.
Přirazil jí ke zdi. Vzdychla.
Šaty ze sebe svlékli na cestě k posteli a deky jako nadýchaná oblaka je objaly a zakryly.
Zem se zachvěla. Vzlétli do nebeských výšin.
"Miluji tě!" řekli současně a zasmáli se svému dvojhlasu.
Dotkli se kousku nebe a pak padali ve spalujícím žáru.
Dva milenci zde leželi jako Ďábel s Padlým andělem za dubnového podvečera.

Zapálil si a klidně se uvelebil. Baloun mu sežral oběd, ale proti starostem se Švejkem byl prázdný žaludek ničím.
V tu ránu vběhl do kanceláře Švejk.
„Ani nezačínej se svým:»Poslušně hlásím«, mizero mizerná.“ vyštěkl nadporučík Lukáš.
„...“
„Že se nestydíte, Švejku. Takhle se ztratit. Za zaběhnutí vám hrozí polní soud. Víte to, Švejku?“
Švejk zapanáčkoval a podíval se na nadporučíka psíma očima.
Nadporučík pohladil Švejka po srsti a řekl: "No jo, ty chlupáči, já už se na tebe nezlobím, ale vícekráte mi neutíkej!". Nasadil jezevčíkovi vodítko a oba vyrazili na špacír k magacínu, kde se fasovaly konzervy pro důstojnické psy.