Moje články

"Přišel poslední a stejně se všichni baví jen o něm."
"Nechápu to, dřu na tom celé hodiny a on slízne všechnu smetanu."
"Kéž by! Jak to mohli pojmenovat zrovna po něm?"
Ze všech stran se ozývá rozzuřené šeptání. Jeden z účastníků se tváří vážně kysele.
"Skoro se tu ani neohřál!"
"Měl by se brát ohled především na to, kolik kdo vložil do přípravy úsilí a s jakou chutí pracoval!" ohrazuje se někdo.
"Já bych mu to osladil." přisazuje si další.
Chudák šéfkuchař míchá co to jde a lituje, že kopr do hrnce vůbec přihodil. Měl raději vařit guláš než koprovku.

"Tak teda dík." zavrčí Sára a bouchne dveřmi svého pokoje.
Jako obvykle nemám tušení, co jsem provedl tentokrát, ale vyzbrojím se kyblíčkem zmrzliny "Häagen Dazs Macadamia Nut Brittle", polévkovou lžící a opatrně se přibližuji.
"Co se stalo?" zeptám se a z bezpečné vzdálenosti podávám zmíněný úplatek.
"Řekla jsem mu to upřímně. Že jsem se do něj zamilovala, že si ho chci jednou vzít! A on mi řekl, že jsem se po šesti schůzkách asi zbláznila!" vzlykne Sára a nacpe si do chřtánu bezmála půlku porce zmrzliny, pak pokračuje: "Proc si vůbec nechám radit od chlapa, který je deset let sám?!"

Pro zaneprázdněné rodiče nyní ministerstvo školství uvádí novinku! Žáci budou muset do školy přijít pouze třikrát v životě. Při první návštěvě bude dle dovedností a schopností budoucího studenta určena nejvhodnější oblast zaměření jeho vzdělání. Takovou oblast lze naprosto nepochybně určit například ze schopnosti dítěte poznat na obrázku zvíře či nazout si správně bačkůrky.
Při druhé návštěvě obdrží žák potřebnou literaturu, kterou si lze nastudovat doma bez nutnosti znalosti čtení, vše je znázorněno návodnými obrázky.
Při třetí návštěvě školy je pouze vydáno maturitní vysvědčení, jelikož ministerstvo školství důvěřuje žákům, že si všechny obrázky prohlédli.
"Třikrát a dost!" zní teď z ministerstva.

Mušky hledí na válce a kohouty, lučíky, spouště, rámy.
Jak se tohle mohlo stát? Všechny kusy do sebe pasují, jen jeden vždycky přebývá. Copak je tohle nějaká stavebnice z IKEI? Copak se tohle dá se sestavovat podle návodu za pomoci imbusu, který je součástí balení? 200 000 výrobků a u každého po jedné součástce navíc. Tohle přece není žádná polička nebo konferenční stolek! Tuhle výrobu očividně plánoval nějaký amatér. Nedá se nic dělat. Možná dokonce ty součástky někde někomu chybí. A tak nezbývá než zahájit výprodej a do výlohy pověsit ceduli.
Teď tam stojí: "HLAVNĚ LEVNĚ!"
Střelné zbraně, Náboj a syn

Klapnutí dveří, rána školní tašky dopadající do rohu předsíně.
"Kde jsi byla?" zeptám se.
"Učit se matiku." ucedí a protočí oči v sloup.
"Jak to šlo?"
"Blbě. Pořád se mě ptal, co bych s tím dělala teď."
"A co jsi s tím chtěla dělat?"
"Násobit... A on jen zaúpěl a povzdechl si: "Úúú děl! Ženský! Vyděl to!"
Sára se frustrovaně zašklebí a pokračuje: "Přece mu ale po pátém rande neřeknu, že z matiky stejně maturovat nebudu."
"A ví, že to jsou rande, ne doučování?"
"Myslím, že matfyzáci v tom nevidí rozdíl." odtuší zklamaně.
Objekt zamilování si holt žena asi nevybírá.

Krok první
Flirt - MRK - hihi, MRK - hihi, MRK - hihi, MRK - hihi, MRK - hihi!

Krok druhý
SMS v jednu ráno - CINK, CINK, CINK, CINK, CINK!

Krok třetí
Rande? - BUCH buch, BUCH buch, BUCH buch...

Krok čtvrtý
Víno? - SRK, SRK, SRK, SRK, SRK...

Krok pátý
...mlask, mlask, mlask.

Krok šestý
Půjdeme ke mně? - JO!

Krok sedmý
Sex? - Ach, ach, ach!

Krok osmý
Zavoláš? - Hmmmmm....

Krok devátý
...tú, tú, tú, volané číslo je dočasně nedostupné, zavolejte prosím později...

Krok desátý
Fňuk, fňuk, fňuk, smrk, SMRK!

V případě potřeby opakujte do omrzení. Výrobce nenese odpovědnost za důsledky plynoucí z dodržování doporučeného návodu k použití.

Větvičky praskají pod teniskami a světlo dvou čelovek se míhá po kmenech stromů.
"Jdeme správně?" ptá se malá Sára supící pod tíhou plného batohu.
"Kdy jsi naposledy viděla fáborek?" optám se nejistě.
Sára začíná popotahovat. Možná jsme na poslední křižovatce špatně odbočili.
"Jsme úplně ztracený, že jo?" slzy už jí tečou po tvářích.
Vezmu ji za ruku a snažím se tvářit odvážně.
Sára se na mě otočí s nadějí v očích: "Ale vždyť máš SOSáky, můžeme zavolat o pomoc!"
Polije mě horko, starší bratři by neměli mladším sestrám lhát o tom, že za pomoci čokoládových mincí dokážou přivolat pomoc superhrdiny.

Už to přišlo, je čas jít. Venku je tma a pouliční lampy vrhají jen mdlé světlo. Vždycky se přesvědčuje, že jí nic nehrozí, cestu přece zná a málokdy někoho vůbec potká. Ale panika se vkrádá do duše a její krok je proto nejistý. Neslyšela teď za sebou šramot? Neplíží se za ní někdo? Zrychlí, ale nohy se jí podlamují. Přitáhne si svetr blíž k tělu. Slyší něčí dech pár metrů za sebou, stihne za sebou zabouchnout dveře? V hlavě jí hučí, z posledních sil za sebou přibouchne dveře koupelny. Stihla to! Je tady sama a kocour naštvaně mručí na chodbě.

Říkalas, že mít city Ti nic neříká,
než skolila Tě ta emoční kolika.
Vím, že víc než těžký byl poslední rok,
dnešek je do Tvého dalšího roku krok.
Tak si Ti dnes dovoluji přát,
ať má Tě pořád někdo trochu rád.
Ať netrápí Tě tolik noční běs,
ať zmírní se Tvůj neustálý stres.
Ať cítíš o něco méně bolesti,
ať si radost cestu proklestí.
Ať pořád smát se dovedeš,
ať s tím vším ještě bojuješ.
Ať naučíš se sama sebe ráda mít,
když umíš jiné lidi tolik naučit.
Ať hraješ to divadlo života dál,
a ať máš stále vyprodaný sál.

U Sáry jsem vypozoroval čtyři porozchodové fáze:
Fáze první - Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu...
Pořád mu píše a volá a snaží se jeho i sebe přesvědčit, že to bude dobré, až jí přestane brát telefony.
Fáze druhá - Kdo jinému jámu kopá...
Přeje mu, aby se měl co nejhůř to jde, ale nakonec je nejhůř jí, protože zapíjí žal vodkou.
Fáze třetí - Co oči nevidí...
Nikdy už ho nechce vidět, nesmím o něm mluvit, jeho jméno se mění na "Vy-víte-kdo".
Fáze čtvrtá - Překováme meče v pluhy
Po nějaké době se potkají a stanou se z nich nejlepší přátelé.

Když duše se rozdělí,
začínám být v prdeli.
První osmina propadla slovům a knihám,
pro jejich krásu se na konec světa vydám.
Těm, kteří odešli patří druhá osmina,
část mě na ně bez ustání vzpomíná.
Osmina třetí nikdy mě nebolí,
v ní místo mají holky ze školy.
Čtvrtá osmina je nejvíc divoká,
improvizátoři jí padli do oka.
Pátou osminu má moje rodina,
v té moje dobré i zlé začíná.
Šestá i sedmá osmina přátelům patří,
někteří jsou jak mé sestry a bratři.
Stojí ještě za zmínku,
že mám prázdnou osminku.
Však vím, že Ty už víš,
že ji jednou naplníš.

Věci ze života se stále ztrácí,
sníh se aspoň každoročně vrací.
Proto inzerát si tenhle podám
na věci, které rok a více hledám:
Ponožku jednu s norským vzorem,
Hrneček s jednonohým malým sobem,
Vlasy, které mi vypadaly z hlavy,
Příčetnost a mé duševní zdraví,
Pointu mé poslední nedopsané knihy,
Stůl, který měl od dětských nehtů rýhy,
Šmouhy od vodovek na bílé zdi,
Šeptání mé holčičky: "Dnes se mnou bdi,"
Moje milovaná žena a její smích,
Moje oči v zrcadle a radost v nich.
Že někdo něco z toho najde, je pro mě útěcha.
Pošlete mi to domů. Zn. Počkám, nespěchá.

Den první
Koupil jsem si kaktus.
Den druhý
Kaktus má v květináči sucho. Zalévám kaktus.
Den třetí
Kaktus má zas v květináči sucho. Zalévám kaktus.
Den čtvrtý
Kaktus pořád pije jako duha. Zalévám kaktus.
Den pátý
Kaktus začíná hnít.
Den šestý
Hledám na internetu, jak zabránit hnití kaktusu.
Den sedmý
Přesazujeme kaktus do nového květináče.
Den osmý
Nezalévám kaktus.
Den devátý
Kaktus hnije dál.
Den desátý
Kus kaktusu vypadá, že uhnije.
Den jedenáctý
Kus kaktusu uhnil a odešel.
Den dvanáctý
Kaktus umřel.
Den třináctý
Pořádáme oficiální pohřeb kaktusu.
Den čtrnáctý
Držíme smutek za kaktus.
Den patnáctý
Koupil jsem si kaktus.

Drobílek
Mění drobné mince, které vám pak v obchodě chybí při placení, takže musíte rozměňovat tisícovku, na drobečky, které se vám lepí na vše, co si dáte do kapes.
Klepík
Proměňuje obsah vzkazů na lepících papircích na nesmyslné klepy, takže se nikdy nedozvíte, že vám žena psala, ať koupíte rohlíky.
Světlík
Rozsvěcí v koupelně, v předsíni, v kuchyni...A to především, když si lehnete do postele a chystáte se spát.
KMB
Příšera, která je zatížená na klíče, mobily a brýle a neustále vám je schovává.
Nápadník
Způsobuje, že se pro něco vydáte, ale než tam dojdete, zapomenete, co jste chtěli.

Seznam věcí, které jsem se ještě nenaučil a měl bych:
Jíst vařenou brokolici.
Pouštět starší lidi sednout v MHD a nebýt naštvaný, že to musím dělat.
Dávat si vyprat dřív, než mi dojde čisté prádlo.
Uklízet i jindy, než těsně předtím, než přijde návštěva.
Chodit včas.
Jíst špagety vidličkou a lžící.
Utřít si ubrouskem pusu, dřív než se napiju ze sklenice během jídla.
Jíst hůlkami.
Čistit si zuby pravidelně mezizubním kartáčkem.
Chodit na prohlídky zámků a vážně poslouchat, co průvodce říká.
Říkat "ježkovy voči" místo "kurva do prdele".
Naučit se hrát na kytaru.
Odnaučit se hrát na hoboj...V noci.

Ráno rozespale mžourám na zeď za klavírem, ze které na mě z fotografií zírá několik desítek mladíků. Vypadá to jako přehlídka nejhledanějších zločinců z centrály Interpolu.
"Co to je?"
"Blacklist," odvětí Sára, "všichni kluci, kteří mi kdy ublížili. A seznam jmen, jejichž nositelé jsou dle Choleina, mého a Lauřina výzkumu idioti."
Přistrčí ke mně list, který délkou hravě strčí do kapsy kdejakou účtenku EET.
"A jakou metodou bude výzkum pokračovat, kolegyně?" zeptám se věcně Sáry, novopečené odbornice na vztahy.
"Pokus - omyl."
"Tak ještě že máme tolik zdí," zamumlám vděčně. Mojí jedinou starostí je, kam dáme všechny ty obrazy po prababičce.

Na Velikonoce byla Sára tak hodná, že mi dala kindervajíčko, to růžové, holčičí.
Byla dokonce tak hodná, že mi ho i rozbalila...A snědla...A složila hračku.
Žlutý třpytivý motýl do vlasů se prý jmenuje Hmyzák a budou se brát. Pustil jsem jim Telegraph Road od Dire Straits, kterou si vybrala na neuskutečněnou svatbu její maminka. Sára s Hmyzákem pochodovali po čerstvě vytřené podlaze.
"Sáro? Dospěješ někdy?"
"Tohle je fajn, počkej, až přijde puberta," odbyla mě a na dva dny zmizela z domu.
Za týden jí bude 24. Někdy si říkám, kde je chyba, jindy jí závidím tu duši dítěte.

V teplých dnech minulého týdne jsem při větrání bytu vyslechl nedopatřením rozhovor Sáry s Chloe, kterě seděly na terase.
"Nejhorší na tom být sama není to, že nemáš sex, ale to, že se prostě cítíš osaměle, nikdo tě neobjímá a tak."
"Nevím, jak ty, ale já mám pocit, že když nemám tak nějak údržbu, přestává to fungovat. Asi jako cvičení, to je taky lepší pravidelný."
"Tak na údržbu si člověk vystačí sám, ne?"
"Pravda, banány to jistí," vyprskne smíchy Sára.
Toho večera jsem banánový milkshake nedopil a okno z kuchyně na terasu od té doby nenechávám otevřené...ani na větračku.

Po pár dnech usilovné práce, pátrání v archivech a pozůstalostech po vztazích minulých jsme se Sárou dali dohromady tento seznam požadavků, které musí její nápadník splňovat:
1. má rád Harryho Pottera a koaly (nejlépe dohromady - brýlaté kouzelné koaly)
2. je tolerantní (ke všemu, nevěrou počínaje, přes křupání kloubů až po odmítání domácích prací)
3. na něco hraje (kromě nervů, na ty totiž hraje Sára sólo)
4. rád jí (a sní cokoli, co Sára uvaří)
5. dovede si Sáru ochočit tak jako Malý Princ lišku
Pokud někdo tímhle sítem projde, budou mít šťastný vztah až nadosmrti a já konečně svatý klid.

Dík za to, že mě vždycky podržíš,
když v noci šeptám „při mně stůj“.
Dík, že noční můry dnes pozdržíš,
ještě chvíli mě prosím opatruj.
Dík, že snažíš se mě rozesmát,
když přijdou těžké chvíle.
Dík, že máš mě pořád tak rád,
ačkoli nemůžu se dobrat cíle.
Dík, že i když jsi tak jiný,
stejně se mnou trávíš čas.
Dík Tobě, že mé vntřní viny,
jsou dnes o něco menší zas.
Dík, že stíráš slzy, když nervy povolí,
jsi zlatý mazanec, já pokažená mazanice.
Dík za každou chvíli, kdy mě to nebolí,
protože na trable jsou dva než jeden více.

Je tolik věcí, kterých já se bojím,
často mám pocit, že to neustojím.
Kdybych své zlé dvojče měl,
jméno by mělo Pedro.
Chodit za mě ven by směl,
Když na mě je už vedro.
Dělat by ten chlapec mohl
vše to, nač já nemám odvahu.
Sem tam by něco šlohl,
z chycení necítil by obavu.
Sprostě nadával by lidem,
co zdržují ho v metru.
A stál by hezky s klidem
na střeše v prudkém větru.
Hodil by se mi jeden Pedro takový,
Zvlášť když mezi lidi nechci.
Byl by nafukovací na ventil tlakový,
dal bych ho do skříně mezi věci.

"Je čas na plán B," hlásí mi Sára ráno.
"A jak zní?" optám se opatrně a pokouším se aspoň rozlepit oči, než budu zaúkolován.
"Konec seznamování, najdu si kluka mezi těma, které už znám."
Na moment se mi uleví, že plán B neobnáší nic, co bych musel vykonávat já, načež mi dojde, co moje drahá právě vypustila z úst a z mých úst vypustím smíchy vodotrysk kávy.
"A už jsi vyškrtala všechny ty, se kterými už jsi něco měla?"
"Jo..." přizná.
"A?"
"Nikdo nezbyl."
"Takže plán C?"
"Ty vaříš oběd a já jdu vyškrtat jen ty, kteří za nic nestáli."

Vzpomínám na první setkání,
byl úplněk a venku jarní chlad.
Já na lavičce s Tebou cítil nutkání
Tě bez ustání navěky už objímat.
Zdála ses mi tak hrozně malá,
jak ptáče právě z hnízda vypadlé.
Netušil jsem, že malou Tě jen dělá
nemoc, co bere dobré a nechává jen zlé.
Začala ses mi až moc rychle ztrácet,
Vždy na krátkou chvíli se mi uleví,
když další noc slyším Tě se vracet,
prosím, ať dnes smrt se ještě nezjeví.
Další úplněk se moc rychle blíží,
tuším, že je asi poslední,
který na nás dva pospolu shlíží,
naposled vydechneš, než se rozední.

Legenda praví, že královnu v poušti potrestal krvavý přízrak, prokletá duše však klidu nedošla a její nářek se nese z pouště k městu za větrných nocí.
Úžasem jsem nemohl ani dýchat. Bronzové výstroje vojáků přede mnou nesly na prsou znak rodu královny Šimaty. Snad nájemní lovci přízraku? Jejich oči zdály se mi mlhou překryté a jeden ke mně promluvil nepřirozeným syčivým hlasem:
"Zde místo odpočinku těl,
každého, kdo ublížit mi chtěl.
Duše vytrženy z těl už byly,
by muka nehorší zažily.
Kletba první říká:
Není oběť bez viníka.
Zlomit ji však není lehké,
najít musíš i na vinném to hezké."

Mám raději to zastavit?
Nebo nechat zajít dál?
Touhu v realitu přetavit,
a riskovat tak možný žal?
Myšlenky hlavou bez ustání víří,
pro pocity slova hledám,
poletují, jak pampelišky chmýří
a já je těžko pochytám.
Racionálně by dalo se snad říct,
že je to jen obyčejná chemie,
jako bouření hormonů se to dá vzít,
však neřeší to, jak mi je.
Jen chci, aby se čas zastavil na chvíli,
protože vše do sebe tak krásně zapadá.
Jsem s tím, s kým nejblíž jsme si kdy byli,
co když si to člověk špatně vykládá?
Z myšlenek nejde ven,
končí můj chvilkový sen.

"Tak co tu máme dneska? Tohle všechno za jeden týden? To jsem dlouho neviděla..." komentuje můj úlovek při pohledu do sítě, "neříkejte mi, že tohle všechno jste zvládl sám. Obvykle člověk zvládne slabší půlku."
Chtěl bych se cítit potěšeně, ale tón v jejím hlase mě znervózňuje.
Ne, my jsme na to doma dva," vysvětlím.
"Tak mi povězte hezky popořadě, co tu máte," vyzve mě.
"Tak tady je třináct kilo spánkového deficitu, šest kusů pro řečených nocí, dvacet deka nevěry, kilo a půl výčitek svědomí a litr hysterických záchvatů."
Psycholožka smutně pokýve hlavou a zavře můj deník.
"A co s tím?"

5 věcí, které by bylo lepší dělat po smrti
1. Chodit do práce
Ranní konstatování "Jsem úplně mrtvej." by získalo teprve grády.
2. Čekání na vysněného partnera
Až mu pak řeknete "Čekám na tebe celou věčnost.", váš vzhled toto tvrzení náležitě podtrhne.
3. Říkat pravdu
...i když někdy bolí. Když vám totiž někdo pohrozí "Zabiju tě.", nebudete se cítit zdaleka tak ohroženě.
4. Pomluvy
Říká se "o mrtvých jen dobře", tudíž by vás netrápilo, co o vás kdo kde rozhlašuje.
5. Bydlení
Vlastní místo na hřbitově vyjde levněji než ta nejmenší garsonka na Stodůlkách.
...a role v Jacksonově Thrilleru navrch.

"Kolik toho chceš?" zamumlá dealer.
"Kolik mi toho můžeš dát za litr?"
"Půl gramu.'
"To je málo, kamarádka má dneska oslavu narozenin," zaskučím zoufale.
Dealer se ušklíbne: "Za gram mi musíš dát aspoň dva litry, jinak by si to tu kupoval každej a zboží by ztrácelo cenu."
"No tak," začnu vypočítávat, "v pondělí jsi dostal litr, v úterý dva a ve čtvrtek tři."
"Dám Ti gram. Ale dělej, než si to rozmyslím."
Natáhnu k němu ruku. Cestou domů si mnu ranku na předloktí. Ďáblovi se za inspiraci holt platí krví.
Doufám, že ta básnička k narozeninám bude stát za to.

Koordinátor
Nosí v hlavě pracovní rozvrhy všech z party, a taky ví, kde jste měli před dvaceti minutami být vy sami.
Nápadník
Míval tři různá rande týdně...pak se zadal a už o něm nevíte.
Zdrojař
Ví, kde seženete cokoli od běhounu po jed na tchýni. Má prostě svoje zdroje.
Hodnotitel
Nemá svůj vlastní život, a tak tiše poslouchá a hodnotí ten váš.
Pracant
Moc o něm nevíte, má tři práce a není k sehnání.
Humanizátor
Stará se o lidské teplo party, vaří a nechává vás přespat na gauči.
Dotahovač
Dotáhne vás všechny aspoň jednou za čas do stejného baru.

Pět ráno, Terminál 2.
U odbavení se Sára třese nervozitou tak, že zmate i ostřílené zřízence kontroly, kteří takhle rozrušené vídají jen sebevražedné teroristy před akcí.
Sára pookřála.
"Kde jsou letadla??!!" čílí se u prosklené stěny.
"Ještě spí," odvětím.
Prý nikam neletíme. Naše letadlo je příliš malé. Chce větší, dvoupatrové... Vzala ho na milost, je růžové.
Na schůdcích do letadla si zkouší mávat jako celebrita. Tvářím se, že ke mně nepatří.
Při vzletu mi drtí ruku...
A po přistání začne tleskat.
Už vím, proč do letadla nepatří ostré a nebezpečné předměty.
Vyhledávání: Jak se dostanu z Milána do Prahy pěšky?