DMD č. 3. pro 3. 4. 2011. Téma: Vesmír je dost nekonečný

Poznámka: Opět návaznost na předchozí drabblata (a hodlám v ní dál pokračovat), takže zde vystupuje Hermiona se Severusem. Za komentáře děkuji Danae, angie77 a Profesorovi! A je to trochu slaďárna!!!
Jak překračovala práh ložnice, vzpomněla si na svatební noc. A napovrch vyplula myšlenka, kterou by nejraději opět zaplašila, přestože znala neférovost tohoto přání. Patřila mu polovina, půlka, o které směl, ne, musel vědět.
„Severusi, spíš?“ zašeptala.
„Hmmm...“ zavrčel v odpověď.
„Drahý můj, jak..“ nedokončila.
„Se ti stydím psát. Snad mi nebudeš recitovat další z Brumbálových oblíbených písní?“
„Ne, pouze ti chci oznámit, že za sedm měsíců se nám narodí dítě.“
Byl zaražený, přesto zareagoval pohotově: „Vesmír je dost nekonečný na to, abychom mohli mít tolik dětí, kolik jen budeme chtít.“
„Vždyť já vím.“ Důraz na poslední dvě slova byl nepřeslechnutelný.

Ender hleděl na vzdalující se modrý srpek. Země zářila do chladného vesmíru jako dokonale vybroušený démant. Ještě nikdy se mu nezdála tak krásná.
„Je spousta jiných planet,“ ozvala se v jeho mysli Královna úlu.
„Ano,“ pomyslel si Ender. „A na spoustě z nich umírají lidé.“
„Jen jednotlivci,“ poznamenala Královna. „Nejsou důležití. Záleží jen na úlu.“
„Ty přemýšlíš jinak než my,“ povzdechl si Ender.
„Ano,“ připustila Královna úlu, „proto jsem poslední.“
Pak dlouho mlčeli. Země se pozvolna měnila v bezvýznamnou tečku a Ender přemýšlel, jestli je vesmír dost nekonečný na to, aby někde, daleko odtud, začali on i Královna úlu znova.

Ty lodě se jednou setkat musely.
Executor proti Enterprise.
Darth Vader pohrdlivě přehlédl lodičku s vlaštovčími křídly.
„Co nabíjíte?“ zasyčel.
„Fasery,“ zopakoval kapitán Picard sebevědomě. „Ačkoli, raději bych respektoval základní směrnici.“
„Směrnice je irelevantní. Odpor je marný!“ zaburácel Vader.
Plešatý vetřelec očividně zbledl.
„Date,“ špitl. „Proskenujte ho.“
„Neznámý druh Borga,“ hlesl poručík.
Picardovi se udělalo mdlo.
Salva z turbolaserů připravila Enterprise o štíty.
Černý Borg přikázal: „Admirále Piette, připravte výsadek.“
„Warp devět, plný výkon!“ zachroptěl Picard.
Druhou asimilaci by nepřežil.
Enterprise vyklidila bojiště stylem splašeného raka.
Picarda zachvátily obavy.
Vždyť Borg všude bratra má a vesmír není nikdy dost nekonečný.

pozn. aut.: Snad mi klasikové odpustí…
Hrozné je sídlo Hádovo, kde duše mrtvých navěky v temnotách dlí.
Agamemnona zde zříš, jenž strašivou ranou byl sklán, ranou, jež zeje v jeho srdci,
ta rána sekerou přebila tu, jíž poraněn byl v Aulidě.
Stín Hérakla, syna Diova, tam spatříš. On sám dlí na Olympu ve sboru nesmrtných bohů,
neb synům svým bohové snadno odpustí, co smrtelníkům ne.
Slavné ženy potkáš tam, jež nad muži svými truchlí,
stateční muži padnou v bitvě a ženy umírají doma.
Tomuto království vládne Hádés Kronovec a strašná Persefoneia,
sídlu, jež rozprostírá se dále než nebe, než země a je zde pro každého místa.

Noci v poušti jsou mrazivé a podmanivé. Seděl jsem vedle letadla, které se mi snad už zítra podaří opravit, a poslouchal tichoučké přesýpání dun. Oblohu nic nerušilo: žádné mraky, větve stromů, přelétající ptáci nebo stroje – vůbec nic. Vzpomínal jsem na svého přítele a díval se na hvězdy. Lovil jsem z paměti jejich jména, protože hvězda, kterou dokážu pojmenovat, není tou pravou. Ale i kdybych si vzpomněl na všechna jména, která se astronomové namáhali vymyslet, pořád by zbývalo příliš mnoho hvězd.
Přistihl jsem se, že celou dobu bezděky kreslím prstem do písku.
Bedýnka?
Ani opravené letadlo mi nestačí, abych ji doručil.

„Okamžitě zastavte. Jinak budeme nuceni použít zbraně." Ozvalo se z vysílačky.
„Tak hele", odpověděl Jack podrážděně do vysílačky. „Letím čtyřnásobnou rychlostí světla. Bude trval čtyři měsíce než zastavím."
„Tak nám dejte identifikační číslo". Vyzvala Jacka vesmírná policie. „A zapněte brzdící motory."
„Číslo nemám, nechal jsem ho u některé z mých bejvalek. A vesmír je dost nekonečný na to, abych vám unikl“, odpověděl Jack a místo brzdících motorů aktivoval hyperpohon. Loď se vydala do pohybu. Jedinou chybičkou tohoto plánu byl velmi přesný policejní střelec.
Policejní loď okamžitě začala střílet a Jackovi ostatky se vydaly na průzkum všech koutů dost nekonečného vesmíru.

Varování: Možná to bude trochu smutné.
Poznámka: Naprosto přesně jsem se na první pokus strefila do sta slov. :)
Když mu Ianto zemřel v náručí, měl pocit, jako by se vesmír zhroutil. Na několik okamžiků pro něj přestal existovat okolní svět, hvězdy explodovaly, temnota se roztáhla do nekončící šíře.
Když mu Ianto zemřel v náručí, sevřela se mu hruď nekonečným žalem, nemohl dýchat a nemohl ani plakat. Jako kdyby při jedné z jeho tisíce smrtí to už bylo doopravdy a naposled.
Když mu Ianto zemřel v náručí, ztratil veškerou naději, víru a chuť do života. Po pár momentech na něj ale začala doléhat síla uvědomění, že vesmír je přece dost nekonečný na to, aby mohl s Iantovou smrtí zatočit.

„Je báječný,“ vydechla zasněně. „Krásný, pozorný, ohromně vtipný. Nosil by mě na rukou…“
„Jistě… k nejbližší posteli,“ dodala její kamarádka pragmaticky.
„Jak můžeš být tak zlá, tak krutá, tak necitelná?“
„Jen se ti snažím vysvětlit, že není všechno zlato, co se třpytí… Nerada bych, abys byla zklamaná. Protože kdo tě pak bude dostávat z depresí, až ti zlomí srdce? Já, pochopitelně.“
„On mě miluje, chápeš?!? Naše láska je obrovská, nekonečná jako vesmír…“
„Když myslíš…“ zazněla rezignovaná odpověď.
Tohle nemělo cenu. Lily si pomyslela, že by nechtěla žít v tak titěrném vesmíru… Pro Merlina, vždyť tu šlo o Siriuse zatraceného Blacka!

„Jsem bezradny, potrebujeme ho...“ zoufa hobit.
„Bez nej to nezvladneme,“ place Sam.
„Nikdy jsme s tim nemeli zacinat. Bez nej jsme ztraceni!“ rozcilil se Frodo.
„Pane Frodo, jste v poradku?“
„Same, jak muzu byt v poradku? Vzdyt tu neni!“
„Podivejte, pane Frodo.“
Bila zare prozarila les. Vystoupivsi postava prikrocila k hobitum.
„Gandalfe! Vy zijete! Kde jste byl?“
„Na druhe strane, Frodo... Ale vratil jsem se.“
„Co je na druhe strane, Gandalfe?“
„Vesmir...“
„A proc Vam to tak dlouho trvalo?“
„Vesmir je dost nekonecny.“
Forodovi stece slza stesti po tvari.
„A pomuzete nam?“
„Jiste muj drahy Frodo. Strelec na E 5...“

„Dobrá Leni, vždycky jsi tušila, že jsi blázen, ale tohle je trochu moc,“ snažím se uklidnit, ale to moc dobře nejde, když mi v hlavě zní dračí hlas.
Všechno bude v pořádku. Věř mi. Ten klidný hlas mě vytáčí.
Kde to vlastně jsem? Ptám se v duchu.
V Aldormě.
Tak tu fakt neznám. Odpovídám ironicky a doufám, že si ze mě dělá legraci mé vlastní podvědomí.
Protože se nenachází na tvé planetě. Dodává trpělivě drak.
„Skvělé. Že je vesmír nekonečný, to jsem věděla už dávno, ale tohle je i na mě dost silné kafe,“ odpovídám nahlas a ukončuji nepříjemný rozhovor.