DMD č. 1. pro 1. 4. 2021. Téma: ...ještě tam budem.

Kdejaké pankrácké 15Téčko je jako aprílové počasí. V hale vozovny se tváří, že je v naprosté pohodě, jen co však vyrazíte na trať, začne jančit. Hláška sem hláška tam, displej bliká jak mixážní pult osmdesátkového dýdžeje, z výstražného tónu vám cuká oko.
Po restartu systému dá na půl kola pokoj, aby vás cestou zpátky vypeklo při průjezdu nějakou libovou křižovatkou.
A když se vám dvacet minut před střídáním rozbijou dveře, vy se je marně snažíte zavřít a nevíte, jestli máte brečet nebo se hystericky smát, přijde za vámi paní a povídá: „Budeme tu stát ještě dlouho? Já potřebuju stihnout Kriminálku!“

Kráčel opuštěnou uličkou a důsledně se vyhýbal uvolněným dlažebním kamenům. Cestu osvětlovaly jen velice slabé lampy financované cechem zlodějů, který už se postaral, aby osvětlovaly co nejmenší část ulice.
Nebyla to ale kvalita cesty, ani osvětlení, která ho trápila. Byl to rozmáchlý nápis: "Vrať se do hrobu".
Pokrok ale očividně platil jen pro někoho. Reginald Půlbotka nestrávil velkou část života a celý neživot snahou o multivitalistickou spolupráci, aby chodil každý den z práce kolem tohohle...
Ze starého zvyku se opatrně rozhlédl na obě strany, jako by jediná uniformovaná osoba široko daleko nebyl on sám, a vytáhl plechovku barvy s štětec.

„Ještě tam budem…“ zamumlal do ticha.
„Cože?“
„Támhle,“ ukázal. „Nevidíš je?“
„Vidím. Co jsou zač?“
„Ty opravdu nevíš o tomhle světě vůbec nic, že ne?“
„Kdyby ano, nevyhledal bych tvou pomoc.“
„Támhle to jsou členové Jurisdikce Ezotericky Šílené Teorie Ernael, která spadá pod Tombolovu Akademii Mandaly z Budoucí Utopické DEmokratické Metropole. Ve zkratce: J.E.Š.T.Ě.T.A.M.B.U.DE.M.“
„Tvůj nápad jim takhle říkat?“
„Ne, tak se prostě jmenují…“
„A proč je ve zkratce E s háčkem, když ve slově Ernael...?“
„Neřeš nesmysly a soustřeď se na Ještě tam budem.“
„Potíže?“
„Ani nevíš jaké.“

Zavřít oči. Usmát se. Nadechnout se jarního vzduchu, voní po rose, sněženkách a tvých vlastních vlasech. Slyšíš? Když autobus stojí na zastávce, dolehne k tobě zpěv ptáků. Pak se rozezvoní dveře, a jede se dál. Jedna noha na zemi, druhá opřená o sedačku před tebou.
Dlouhý výdech. Sluneční paprsky ti hladí tvář. Za oknem je příjemně teplo.
Tvoje zastávka. Venku se zhluboka nadechneš. Tenisky obuté po dlouhé zimě - létáš?
Jednou jsi na sebe zapomněla. Teď už ale víš. Kdo je tvůj domov? Kde je tvůj domov?
Už jsem zase tady. Ještě jsem tady. A navždy tu budu. Sama v sobě.

“Kouzlem se mění podstata všehomíra. Můžeš ho zachytit a znehybnit. Ale musíš počítat s tím, že jeho potenciál nezmizí.”
Zvedla jeden z úlomků, prohlédla si ho, přivoněla k němu a poslechla si, jak šustí, když ho promne mezi prsty.
“Kdybys kouzlo rozdrtil na prach, nezmizí. Bude tam a bude připravené reagovat na každou špetku magie.”
Položila úlomek zpátky k ostatním.
“Proto není dobrý nápad pokoušet se opravit knihu kouzel pomocí magie. Poskládat to musíš opravdu ručně.”
Poplácala ho po rameni a nechala ho seděl nad smutnou hromádkou rozlámaných banánových listů, která byla ještě před nedávnem unikátní sbírkou lidových karibských kouzel.

Na jaře to vždycky začne.
Na pohotovost chodí lidi trpící pylovou alergií, co si myslí, že umírají na SARS, sanitky vozí pacienty, kteří se zranili během soulože na neobvyklých místech, na jednotce intenzivní péče končí mladiství zpití do bezvědomí, skauti popálení od táborových ohňů, motorkáři houfně vyrážející provětrat mašiny...
Každý rok sní o tom, že má od března do června dovolenou.
Každý rok tady od března do června trčí dvanáct hodin denně a –
„Doktore Snape, motocykl versus strom, budou tu do pěti minut.“
„Už jdu. Hepčí! Do háje, mě to dneska snad zabije.“
„Na tu alergii byste měl něco brát.“

Zamítavě jsem zakroutil hlavou. Tři hodiny v letadle, a ještě dvě tam budeme. Začínám litovat, že jsem neletěl s Hanako.
„Tobiáši, prosím,“ hodila po mně Karolína pohled, který by přesvědčil Hitlera k adopci dvou malých černých židů. „Ale vždyť by se to dalo nějak udělat, ne? Já bych to strašně chtěla ochutnat,“ zasnila se Karolína a při té myšlence jí vyjely přední špičáky z pusy.“
„Schovej to, je to neslušné,“ brnkl jsem jí do brady.
„Já už ale k narozeninám nebudu chtít nic jiného,“ prosila pohledem dál.
„Kup si kanárka,“ odbyl jsem ji.
„Jsi zlý,“ našpulila rty.
„A ty otravná.“

„Opravdu půjdeš, Štětináči?" zeptal se znovu Sauron, svítě přitom ještě více svým okem.
„Půjdu, přišel si pro mne sám Mirek Dušín, takovou šanci už nemusím nikdy dostat."
„Graauá," odříhl si smutně Otesánek a v koutku oka se mu zaleskla slza.
„Tu máš, na cestu," přitočí se Ježibaba a podává tác plný perníčků.
„Ty už nemůžu, jsou prý plné kalórií."
„Nechte jej, třeba si pro vás taky někdo někdy přijde. Nová vyhláška hovoří jasně, každý může dostat druhou šanci," pronese tiše správce stanice.
„Jo jasně, druhá šance," odplivne si Voldemort „taková konina, jedinou jistotu máš tady. My se odtud určitě nehneme."

Silnice na druhé straně zálivu byla ještě bezpečná. Stačily ale dvě pořádné zimy a byla takřka neprůjezdná.
Opravit ji?
Nebylo jak a benzín byl beztak na příděl. Chodili pěšky.
Ne, že by cesta do městečka byla nějak jednoduchá. Výprava vždycky zabrala několik dní. Mohli směnit zásoby, zastavit se u doktora... Ale když se do moře zřítila část svahu, byl verdikt jasný.
„Zůstaneme tu sami, odříznutí,“ povzdechl si Charles.
Osm lidí nad šedesát a dva mladé páry. Sami se neuživí.
„To nezvládneme. Budeme muset pryč.“
„Ale kdepak,“ na to soused Tom.
Svou velkou bárku dostavěl včera.
Spojení s městečkem zůstane zachováno.

Bouře zuřila.
Blesky blýskaly, hromy hřměly a sníh ve formě ostrých mrazivých hrotů ani tak nepadal, jako se vrhal střemhlav.
Nevrlý kůň, nesoucí nevrlého jezdce, pohodil hlavou.
Jezdec něco zavrčel a zvíře se dalo na další pochod. Pomalý a neochotný.
Druhý jezdec, na bujném, nyní značně zplihlém běloušovi, počasí snášel podstatně hůře. Klepal se, naříkal a patrně i brečel. Nakonec sjel z koně a zůstal ležet v závěji.
„Měl jsem tam být už přede dvěma dny! Umřu raději tady, stejně mě zabije!“
Jak se později ukázalo, neměl pravdu.
Ale na Slavnosti Jara to Marigold nestihl. Zato si uhnal epesní nachlazení.