DMD č. 23. pro 23. 4. 2023. Téma: Hrrr na ně!

Rachťáci nebyli nijak těžký nepřítel. Stačilo držet spoušť a kosit je jako na střelnici.
Přechod na další úroveň.
Záblesk zeleného světla. Úšklebek na generálově tváří. Vystřelil, a Jedi se zhroutil k zemi.
Přechod na další úroveň.
Konečně mohl zastavit a nadechnout se. Vzduch byl cítit roztaveným plastoidem.
Střela z blasteru ho škrábla do ramene. Otočil se. Žádní rachťáci, jen ostatní klony.
"Co blázníte?"
Problém s propojením implantátu. Opakovat.
"Zipe, to jsem já, nevidíš?"
Životní funkce nestabilní.
CT-3568, pokračujte.
Zvedl blaster. "Zipe, prosím…"
Další střela ho zasáhla do břicha.
Kriff!
Opovaž se to vzdát, CT-3568. Už jsme do tebe investovali dost…

"Děláš si z nás srandu?" vytřeštila oči Anežka.
"Ty sejmeš Jiřího, já Anežku," pošeptal Adam Eduardovi.
"Blázníš? Oni jsou ověšení kušemi a meči, nemáme šanci!" koktal Eduard.
"Nevadí. Sejmu je sám, jen mi zahraj do boje," poprosil Adam. Roztrhl kapesník, nacpal si ho do uší a vykřikl: "Hrrr na ně!" Rozběhl se směrem k Jiřímu a Anežce.
Eduard brnknul na loutnu. Chalupa se otřásla a ze stropu spadlo několik trámů. Vše se skrylo v rozvířeném prachu.
Když se oblaka prachu usadila, Eduard viděl Adama, jak svazuje sourozencům ruce, kterými se ještě drželi za uši.
"Tak to bychom měli," oddechl si.

"Pravidla znáte, jděte ke své straně klece. Bojujte férově, je to zábava. Start!" řekla babička.
"Hrr na ně! Monclíku, Bonnie jděte na Honzíka," zakřičel Pepík.
"Izzy, Coco, vy na Kiki," organizovala Pepinka.
"Pojďte mi pomoct," pípl Honzík.
"Karlíku, jdi pomoct Kiki, Béďo, ty mě a ostatní útočte každý na jednu andulku," velel Honzík.
Monclík použil zobák na Ferdíka. Babička ukončila kolo a Monclík dostal napomenutí.
"Hrr na ně," zakřičel tentokrát Honzík. Jelikož šli Béďa, Kiki a Ferdík na Pepíka zároveň, babička ukončila druhé kolo a všichni dostali napomenutí.
Ve třetím kole Pepík napadl velice nepěkně Ferdíka a vyhrál tým Honzíka.

Den D plus dva
V pánském klubu je zrovna čas na noviny a hnědou polévku, ale obvyklé místo pana Fogga je prázdné.
V kanceláři je zrovna čas na uzávěrku, ale sloupek slečny Fix nikdo nenapsal.
V kuchyni je čas na čaj, ale není tu žádný Passepartout, který by ho donesl.
Po celém světě je Londýn zoufale malý, se všemi pravidly a stabilitou. Ještě přes dvaaosmdesáti dny by si ani jeden nepomyslel, že hlavní město světa je tiché a k uzoufání klidné.
Vydrželi přesně dva dny, než je touha po nových dobrodružstvích dostala na palubu zaoceánského parníku.
Islandské záhady, těšte se!

Bitva u Thermopyl. Poplašňák se vyřítil ze soutěsky a řval "Hrr na ně!" Kolem zuřila bitva a on poletoval sem a tam a řval. Potom někde splašil koně.
Ten kůň musel být pominutý z bitvy, když snesl, aby na něm poletovala modrá ektoplasmatická potvora. Pokud vím, tak zvířata tyto entity nemusí. Poplašňák dál řval to své "Hrr na ně!"
Do bitevní vřavy jsme nezasahovali, jelikož jsme na rozdíl od poltergeista smrtelní a nechtěli jsme přijít k úrazu.
Viděl jsem vojáky, kteří se pokoušel Poplašňáka probodnout. Jiní na něj stříleli z luku. Padl pouze kůň.
Poplašňák dál křičel "Hrr na ně!"

Restaurace penzionu byla plná lidí v dresech s nápisem Oceláři Třinec. Soustředěně sledovali velikou televizní obrazovku.
„To je hokej. Zápas s kladenskými Rytíři,“ vysvětloval šeptem majitel. „Natřem jim to.“
Hagrida hra zaujala. Hráči honili pálkami po hladké ploše malý černý předmět. A to rychlostí, která téměř snesla srovnání s famfrpálem.
„Góóól!!!“ ozval se hromový jásot. Hagrida atmosféra strhla a nadšeně skákal a křičel s ostatními. „Góóól!“
„Plekanec přihrává… Jágr… a gól,“ zaznělo z televize.
„Jóó!“ Hagrid opět vystřelil ze židle. Tentokrát ale do hrobového ticha a sám.
„Drrahoušku,“ zatahala ho za rukáv Olympa. „Nepatřří ten Jágrr k tomu drruhému drružstvu?“

Pažoute, řekla Šebestová, ten tvůj pravopis je hrůza, na účet jsi napsal víměna zámků, copak nevíš, jak se to píše, ještě že se Horáček nejmenuje Emil, to bys ho psal s tvrdým, a Pažout se zachechtal, jojo, Horáčka vždycky s tvrdým, a Šebestová se naštvala ještě víc, chováš se jak puberťák, píšeš jak prvňák, a ty nejsi o nic lepší, obořila se na Horáčka, který se také pochechtával, ale Mach řekl, hele, Šebestová, nebuď na ně tak hrrr, chtěli nám to udělat zadarmiko, bez účtu, a ty že né, že na to přece máme, a Šebestová řekla, no tak pardón!

Rozhodnutí plout do přístavu vyvolalo vlnu nevole. Morálka posádky visela nad propastí. Vztek bublající pod pokličkou poslušnosti.
První se ozval Jones.
“Beztak se nám smůla lepí na paty kvůli němu,” pustil pusu na špacír u večeře.
“Je to Jonáš!” praštil pěstí do stolu. “A s Jonášem se musí…”
“Jonesi, neblbni, to by byla vzpoura,” krotil vášně bocman.
“A to, že tam kapitána nechal, vzpoura neni, jo?”
“Jonesi, uklidni se…”
Větu nedokončil. Jones se svými kumpány se na bocmana vrhli. Strhla se pořádná mela. Uťal ji příchod pana Miltona.
Ten večer doktor rovnal tři zlomené nosy.
Nazítří měla devítiocasá kočka svátek.

Najednou z neprostupné vody vyskočila hrůzostrašná bytost. Přistála na břehu před schodištěm a zahradila Brinně cestu.

Připomínalo to koně se zády prohnutými jako chrt, namísto kopyt měl dlouhé prsty s pařáty, vepředu vypoulené jediné, červeně svítící oko a tlamu plnou ostrých zubů. Ze zad mu vyrůstalo torzo, vychrtlé, beznohé, jehož šlachovité, dlouhé ruce s obrovskými dlaněmi volně visely skoro až k zemi, daleko pod tělem jeho pekelného oře. Jezdec byl slepý, zato se na jeho obličeji objevil škodolibý škleb. Monstrum nemělo žádnou kůži a byla na něm vidět kolující antracitová krev zvýrazněna rudým odstínem svalstva.

Brinna se přichystala k boji.

Rusů bylo bohužel v naší krásné kosmopolitní čtvrti vždycky hodně. Bylo obtížné se jich zbavit. Líbilo se jim tu. Jak se zabydleli, nedali se vypudit. Využili každé skuliny, aby nemuseli opustit jednou ovládnuté území. Likvidace jednotlivců nebyla účinná, rychle doplnili ztráty. Plyn nešlo použít z bezpečnostních důvodů.
Nyní se konečně rýsuje vhodné řešení.
Největší český výrobce krmiv pro psy a kočky, společnost Vafo, zařadila do své nejprodávanější řady novou složku.
„ I když jsou zatím dražší než běžné maso, jsou ekologičtější. Nahradíme jimi jehněčí z Austrálie. Jsou plni proteinů.
Cvrčci, červíci, kobylky, švábi i rusi jsou potravinou budoucnosti.
Hurá na ně!“