DMD č. 23. pro 23. 4. 2023. Téma: Hrrr na ně!

Hamilton se snažil se vyhnout Washingtonovu upřenému pohledu.

"Synu, takhle to nemůže pokračovat."

"Nic se nestalo, pane."

"Vážně? Tak jak vysvětlíš tohle?"

Hamilton zvedl ruku k modřině u oka. "Jenom menší hospodská rvačka."

"Mám ti připomenout, že jsme všichni na stejné straně? Nemůžeme si dovolit hádat se s Leem a jeho muži."

"Uráželi vás! Navíc, my jsme to nezačali."

Washington povytáhl obočí. "Já slyšel, že jsi pokřikoval nevhodné narážky."

"Přátelské pošťuchování."

"Takže když jsi vykřikl "Hrr na ně!" a jednoho udeřil židlí, bylo to taky v přátelském duchu?"

Hamilton raději mlčel. Doufal, že historie odvrátí oči alespoň od tohohle momentu.

Usnavi jednou v televizi viděl dokument o nějakém svátku ve Španělsku. Do ulice tam vypustí býka a pak před ním utíkají.
Tohle bylo dost podobné, jen těch býků bylo o dost víc.
Hned u vchodu mu někdo podrazil nohy. Jestli schválně, netušil. Ten podpatek v ledvinách už jako schválnost bolel.
Vyhrabal se zpátky na nohy a kulhavě vyrazil vpřed.
Vozíky už byly rozebrané. A místo zboží už jen potrhané krabice.
Povzdechl si. A kvůli tomu se táhl přes půl města metrem.
V reproduktoru zachraptělo: V oddělení zeleniny nabízíme…
Chvilku ticho. A pak rychle se blížící dunění stovek nohou.

Zatracené slevy.

Ten čas se táhl jako tér v asfaltovém jezírku. Jako lepkavá hmota obaloval všechny smysly a nutil jednoho k nekonečně chmurným myšlenkám, že to nikdy neskončí.
I když kalendář pomalu odtrhával den za dnem, za okny se nic neměnilo.
Pošmourná nálada převládala. Otupěle se choulili v huňatých svetrech a ještě druhých svetrech.
Titulky vesele hlásaly:
- Jaro v zahradě.
- Co je nutné stihnout do konce měsíce.
Březen se přeplazil přes práh, za ním zasněžené velikonoce. Aáách.
A tu!
Náhle!
Jako z jiného světa!
Slunce vykouklo a listy v tu ránu opustily své pupeny.
Konečně!
Zahradníčci se rozběhli na své milované zahrádky.

„Tak jaký je plán?"
„Stejně jako minule? Rozdělení ochran a útoku?"
„To ale už budou čekat," řekl August.
„Takže máme udělat co? Vrhnout se na ně?"
Thorfinn nakrčil nos. „Jako Nebelvíři? To ani náhodou."
„To ale rozhodně čekat nebudou."
Vyměnili si pohledy. To ne, ale…
„Když to je tak neelegantní," povzdechla si Antonie.
„No tak," usmál se Basil. „Jen si představte ty jejich výrazy!"
„Takže hrr na ně?" zeptal se Harry a zazubil se. Jemu to znělo dobře.
„Nemáte být vy ti fikaní?" zeptala se zoufale Theresa, když všichni, i když neochotně, souhlasili. „Že já se dneska nepřidala k Nebelvíru."

Většina nočních řidičů přichází do práce o dost dřív. Mají svoje rituály. Třeba jako Viktor. Oficiálně nastupuje ve 20:15. Dorazí v sedm, vyzvedne si noty a klíče, pustí varnou konvici, z batohu vybalí pytlík s kávou, kelímek s cukrem, lahvičku s mlékem, hrníček a lžičku, tři rohlíky, máslo, camembert, brusinkový džem, nůž, půl kila zeleniny, škrabku, tři krabičky s víčkem a potravinovou fólii, zalije kafe a zatímco si připravuje svačinu, oblažuje kolegy zábavnými historkami.
„...tak jsem zavolal manželce, ať si ho na konečné vyzvedne. No,“ opráší ruce a zavře poslední dózu. „Je čas zvednout kotvy, pánové. Mí Pražané už čekají.“

Chlápek zavítal na dostihy. Hned se šel podívat na koně, a zahlédl tam kněze, jak jednomu koni žehná a šeptá mu „Hrrr na ně!“. Honem šel na koně vsadit a kůň samozřejmě vyhrál. Chlápek tedy sledoval kněze dalších pět závodů a dost na tom vydělal. Tak v dalším závodě vsadil všechny vyhrané peníze. Závod začal dobře, ale kousek před cílem se najednou vedoucí kůň zhroutil mrtvý k zemi. Chlápka to pěkně dožralo, tak běžel za knězem žádat vysvětlení. Ten smutně zakýval hlavou a povídá: „No jo, s vámi nevěřícími je problém. Vy zkrátka nepoznáte rozdíl mezi požehnáním a posledním pomazáním!”

Zbavoval prut každé šmouhy a nečistoty. Zvlášť kontroloval každé očko, aby se vlasec nezadrhával.

Vyčistil každou komoru bubínku, než začal revolver znovu skládat.

Trpělivě čekal. Ryba nemohla vědět, že v lákavém soustu čeká ostrý háček. Přitáhl. Opatrně, aby nepřetrhl vlasec. I tuhle bitvu chtěl vyhrát.

Pomalu a tiše tasil zbraň. Natažení kohoutku doprovodilo sotva slyšitelné cvaknutí. Soustředěný rybář nic netušil. Lidé nezapomínají. Nic se nepromíjí.

Vytáhl opatrně háček z rybí tlamy a pustil štiku zpátky do proudu.

Povolil kohoutek a vrátil zbraň do holsteru. Jedna věc je zabíjet. Druhá zabíjet jménem toho, kdo se vraždění snažil zastavit.

"Dneska berou, že?"

Jednou před začátkem vyučování přišel do třídy soudruh ředitel a řekl děti, vaše soudružka učitelka je nemocná, budeme vás muset rozdělit do jiných tříd a odešel.
A Mach povídá, ty, Šebestová, to přece nemůžeme dopustit, a Šebestová řekla, to se ví, a celá třída souhlasila. A ještě to dopoledne šli všichni, dokonce i Horáček a Pažout, soudružku učitelku navštívit do nemocnice. Soudružka učitelka ležela v posteli a nevypadala vůbec dobře a Kropáček řekl, ty, Machu, nemohl bys zařídit, abysme se zmenšili a porazili ty bacily, jako ste to udělali mně s tou angínou? A Čermáková řekla, ale to se musíme pořádně ozbrojit. A tak Mach řekl do sluchátka, prosím, my bychom potřebovali být zase malincí, abychom mohli bojovat s bacily soudružky učitelky a taky bychom potřebovali zbraně a ze sluchátka se ozvalo, prosím, prosím, jenom si dejte opravdu pozor, tihle bacily jsou ještě zákeřnější, než Kropáčkova angína, a najednou byli všichni malincí a v rukou měli různé zbraně a protože zrovna v dějepise probírali husity, tak sluchátko pořídilo cepy a kůsy a různé jiné věci. A celá 3. B. se pustila do těch zákeřných bacilů a mlátila je vším, co měla po ruce a i bílé krvinky soudružky učitelky pomáhaly, takže za chvíli bylo po boji. A pokoji zatím doktoři koukali, jak soudružka učitelka vypadá líp a líp a soudruh primář řekl, to je zajímavé, asi jí pomohlo, jak tu byli na návštěvě ty děti. A další den před vyučováním zase přišel soudruh ředitel a řekl, děti, nikam vás dělit nebudem, soudružce učitelce se udělalo dobře, zítra už zase bude učit.

Oscar Wilde: A Life. Tahle bitch má devět set stránek, z toho sto dvacet poznámkovýho aparátu. Bohové!
Oscar's Ghost: The Battle for Oscar Wilde's Legacy. Zdaleka nejzábavnější oscarovská bio, která skoro vůbec není o něm.
Pak je tu studie, která analyzuje Wilda jako předobraz Draculy Brama Stokera. Jako, dává to smysl, ale je to náročný.
Taky se mi tu furt válí Douglasovo biografie. Autor není důvěryhodnej, hergot, to nemůžu číst jen tak, potřebuju další kritický zdroje.
Jo, a ten přepis procesu! V češtině - díky za drobné radosti. Poznámka: prověřit překladatele.
Kafe a jdu na to.

A takhle si tu žiju.

"Jste se vrátili ze Saigonu? Jsem myslela, že jste byli na pivním festu," zhodnotila Lynda vizáž Saši, Ivana a Alberta.
"No byli jsme na pivním festu," odvětil Ivan s tržnou ránou v obočí.
"Akorát se to trochu zvrhlo," dodal Albert a mimoděk se dotkl svého zmodralého oka.
"Neměli říkat, že podvádíme," zahuhlal Saša se zlomeným nosem.
"Jak se dá, ty vole, podvádět v pivní štafetě?" upřesnil Ivan.
"A to vám jako jen tak dali do držky?"
"No jen tak ne. Až potom, co Albert urval tyč od partystanu, zařval Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme! a polil moderátora dvanáctkou Žižkou."