DMD č. 23. pro 23. 4. 2023. Téma: Hrrr na ně!

Remus se posmutněle dívá z okna. Sirius mu váhavě položí ruku na rameno s podvědomým strachem, že něco rozbije.
„Úplněk?“ zašeptá.
Remus zavrtí hlavou a otočí se na něj.
„Včerejšek. Úplňky. Všechno,“ křivě se pousměje.
Siriusem úzkost bolestně projede až do konečků prstů.
Včerejšek s jejich spojenými dlaněmi; včerejšek, kdy se přestali bát to vyslovit?
„Nechci, abys měl pocit, že od tebe něco čekám. A... je v tom až moc překážek a já nechci nic ztěžovat,“ Remus svraští čelo.
„Nechceš mě?“
„Právě, že chci až moc,“ zamumlá Remus potichu.
Sirius ho obejme.
„Tak se na ty překážky pojď společně vrhnout.“

Poustevník, knížecí syn, hledal klid daleko od domova v údolí sevřeném mohutnými skalami.
Nebylo mu přáno.
Ďáblové ho každou noc obtěžovali, aby ho vyhnali ze země dosud pohanské.
Nevěděl, co počít, snad odejít.
Tu se mu zjevil svatý Jan. Nabádal k vytrvalosti, sliboval vítězství.
Do Ivana vstoupila netušená síla. Když se čerti vrátili, hnal je, že nestačili utíkat.
Nejhoršího udeřil křížem tak, že s ním prorazil strop sluje.
Potom žil nerušeně.
Až na sklonku života mu zdejší kníže nabízel pohodlí na hradě. Ivan odmítl a pokojně zesnul.
U jeskyně vznikl slavný poutní kostel.
A údolí každého jara rozkvétá líbeznými květy.

Lovu se věnoval dlouhodobě, kdysi se jím živil. Nedělalo mu potíž uštvat jakoukoliv kořist, zvířecí či lidskou. Ty časy byly dávno pryč, ale občas se mu připomněly. Například teď.
Scott vyhlédl zpoza zdi pokryté ledem, pod nohama mu křupal sníh. „Pravidla jsou všem jasná?“ naposledy se ujistil.
„Jo,“ ozvala se sborová odpověď.
„Cílem je získat soupeřovu vlajku a po třech zásazích jsme vyřazení, rozumí všichni?“
„Jo, Cyclopsi.“ Logan si zamnul ruce.
Je dobře, že telepati se neúčastní a druhému týmu velí Ororo. Užijeme si to, tuhle zimní, loveckou sezónu.
„Hrrr na ně!“ s pokřikem vyrazil.
Ostatní ho následovali.
Získají vlajku.

Zbavit galaxii rytířů Jedi byl vskutku tvrdý oříšek. Sithové byli dva (a pozice učedníka se navíc rychle měnila). Droidi? Myšlenka na dobré cestě. Jediové ovládali Sílu, ale bylo jich poměrně málo. Překonat je počty, zahltit je.
Ale droidy světelný meč snadno přesekl, chyběla jim lidská inteligence a žádný Jedi nezaváhal při jejich ničení.
Chtělo to něco... pikantnějšího. Kloni. Ne dost lidé, takže je Republika mohla poslat do války. Ale dost lidé na to, aby si je Jediové oblíbili, spřátelili se. Aby zaváhali, když vyjde poslední rozkaz.
Je mnohem těžší zařvat "hrrr na ně" proti někomu, koho miluješ.
Palpatine se zasmál.

Osamelá sedela v habite pod lipou. Konečne som pochopila množstvo cudzích spomienok, nesúvisejúcich obrazov. Zlietali sa nad ňou ako osy na med. Prvýkrát som plne pochopila Thomasove zúfalstvo, ktoré silnelo každou jeho nočnou návštevou. Keby sme vtedy vedeli, pre koho odvar chystáme! Prisadla som si k nej. Zdvihla hlavu. V očiach jej prebleskovali všetci. Vytiahla som jeden z obrazov:„Edith!“ Nič. Ukázala som ďalší, Zakaždým som ju oslovila menom. Stále nič. Mníška bola najsilnejšia. Neskryte sa mi vysmievala. Zúfalý pokus s posledným. „Thomas,“zašepkala. Prstom prechádzala po línii jeho tváre. „Alethia, pomôž mi!“ Pohladím ju po líci:„Spolu ich porazíme!“

Byla tam někde v té továrně či co to bylo. Aliosha jí svíral ve svém náručí a ona chtěla jen pryč. Daleko odtud. Kdyby měla svoji hůlku, určitě by už dávno byla pryč. Jenže ti Rusové jí tu hůlku vzali. Musela jen doufat, že si pro ni přijdou. A také že přišli.

První koho spatřila byl Leon. Člověk, který pro ni byl jako vlastní bratr, které ho nikdy neměla. Najednou tu bylo několik Rusů a smrtijedů. Vzduchem lítali kouzla, ale i kulky. Jednu z nich schytal i Leon. Viděla to... Stalo se to přímo před jejíma očima. Prostě hrr akce...

Na schůzi přišlo překvapivě hodně lidí. Rozhodně víc, než se čekalo. Samotná schůze se nesla v ne zrovna klidném duchu. Projednávalo se zvýšení poplatků za odpad.
Když předsedající vyslovil částku, jaká by měla být příští rok vybírána, zvedla se vlna nesouhlasných hlasů. To se ovšem dalo čekat. Ale ani hodinová diskuse, kde se málem jedni překřikovali s druhými, nikam nevedla.

Než přistoupili k hlasování, vyhlásil předseda přestávku. A dodal, že v předsálí je nachystáno občerstvení.

Na tohle všichni čekali. Vyřítili se ven a vrhli se na připravené tácy s chlebíčkama a buchtami. Předseda zadoufal, že tím si občany nakloní. Možná.

Strategie byla jasná. Nepozorovaně se přiblížit, pobrat co nejvíc, ještě nepozorovaněji odejít. Pokud by plán z nějakého důvodu ztroskotal, bude jeden z nich obětován, aby odvedl pozornost. Byla tu i možnost přímého poměření sil, ale předchozí zkušenosti nebyly příznivé.
Mise proběhla úspěšně navzdory vratkým plánům. V doupěti se vrhli se na kořist, ale následná hádka o její dělení ukázala, že jen někteří umí dělit, to ovšem zbytku neubírá na hlasitosti a vlastním názoru. Hluk přilákal nevítanou pozornost, záškodníci byli odhaleni v plném rozsahu svého zločinu, kořist zabavena a následoval exemplární trest v podobě zkonzumování veškerých nakradených sladkostí přímo před dětmi.

Zatracenej život. Dřina na ranči. Vokolo jenom kojoti, mouchy a chřestejši. K žrádlu fazole a hovězí. Samý krávy a kovbojové hnusný jako jejich prdel. Po tom všem chce chlap jen jedno. A ta mrcha, ta kurva zatracená, má keců plnou zmalovanou hubu. Že prej smrdím. Chtěl sem jí vrazit pár na poučenou. Moh sem vědět, že po jedný ráně zvadne jak fiala? Bordelmamá řvala, šerif vytáh pouta, kovbojové kvéry… tak sem se po nich vrh, prostřílel si cestu ven a skočil do tohodle vlaku.
Zatracenej den. Zatracenej vlak. Nikde nestaví. A když jede přes výhybku, cinká to jak posranej umíráček.

Lesem se nesou výkřiky. Lovci vybíhají z úkrytů a skáčou po své kořisti. Nejsou ale na vrcholu pyramidy.
Postávají v porostu i na mýtinách a sledují všechen pohyb. Vedoucí. Strážci pokladu (pokud se hromadě nastříhaných papírků s přidělenými hodnotami dá říkat poklad).
Táborníci jsou odhodlaní. I ti bojácní se dávají vést odvážnějšími. Brzy je poklad vysbíraný. Až na jediné místo mezi dvěma stromy. Vedoucí v něm stojí sama, obklopená trofejemi. Kruh se zužuje. Uzavírá. Samotného lovce papírků odrazí snadno. Kolektivní vědomí vyhodnotí situaci. V množství je síla.
„Kamikadze!“ zařve někdo a vrhne se vpřed. Dav dětí se dává do pohybu.