DMD č. 23. pro 23. 4. 2023. Téma: Hrrr na ně!

Mikuláš z Krchleb naposledy kontroluje vojsko i terén. Na úbočí kopce stojí vozová hradba, nepřítel má strategicky mnohem lepší pozici. Navíc za zády mají táborité sirotčí města, kam mohou se rychle stáhnout.
Spěšný posel z Divíškova oddílu konečně dorazil a Krchlebec velí do útoku. Střely houfnic létají vzduchem, ale vozová hradba je nepřístupná. Útočící vojsko se náhle obrátí a chaoticky prchá zpět z kopce.
Mikuláš se otáčí. Vyjde to?
Chvíli je ticho, pak se vozy rozestoupí a vyvalí se sirotčí armáda.
Vyjde!
Krchlebský volá, vojsko se obrací podruhé a ze zálohy vynoří se další dva šiky.
Do večera bylo hotovo.

Patrně jste už slyšeli o jaderném štěpení, mechanismu fungování jaderných bomb i elektráren. Do jádra uranu je potřeba vložit neutron navíc, tím se jádro stane nestabilním a rozpadne se na dvě části za současného uvolnění energie, a hlavně dalších neutronů, které udržují štěpnou reakci.
Jenomže - neutrony takto vzniklé jsou příliš rychlé. Mají velkou energii a místo aby v jádrech uvízly, proletí atomy skrz. Proto je potřeba neutrony zpomalit. Jak? Moderátorem. Dříve, než se srazí s atomy uranu, musí odevzdat přebytečnou energii. Komu? Nejlépe atomům vodíku, které jsou součástí obyčejné vody. Teprve pak zpomalí, zmoudří a jsou připraveny udělat svou práci.

Když prací těžkou těžkne hlava,
zkoušky se hrnou zleva zprava,
plazíš se na dně po kolenou
za vytouženou dovolenou.

Poklid a chvíle blažené
na pláži z písku, z kamene,
kde vlny pohupují čluny
a vánek líbá odraz Luny.

Zradu však nesou šelfové vody,
koktejly, lodí banánových svody.
Vysoký faktor v slunce žáru
na těle kreslí mnohou čáru.

Nemrkneš ani a do tváře
praští tě prkno surfaře.
Dítko si chce s potápěči hrát,
ať jde o Cabot Cove či Zlatni rat.

Do toho atmosféru ničí
zběsilé davy, které křičí
– ač na ně vrháš pohled laně –
„Zase to Cthulhu! Hurá na ně!“

"Zabloudili jsme."
"Oktare, vždycky najdeš cestu..." zkusila Jorcha.
"V lese, v horách určitě, v bažinách, na poušti nejspíš, tady, kdybys mi posrala nohy, tak nevim..."
"Co vykouknout někde na ulici, zorientovat se?" opáčíl Fleuriot.
"Kdes naposled viděl výlez, chytráku?"
Ze tmy vyběhla krysa, změnila se v chlapa: "Chcete poradit cestu ven? Chi chi. Rád poradím, bude vás to něco stát. A nebudu lhát, levné to nebude."
"Dáme ti pět set zlatejch, " Navrhla Jorcha.
"Za pětikilo vám teď tak nachčiju do polívky! Ve vaší situaci, chrump chrump, se bavíme o statisících."
Zpoza ohybu chodby zasvítilo světlo lucerny: "Támhle sou, na něééé!"

Hurá! Obrázky. Hrrr na ně! Nejmenší zakopla o proutěnou tašku, ale je první u stolečku. Starší sourozenci se k ní přidají.
„Co to je?“
„Mořský koník.“
„On se v moři neutopí?“
„Ne,“ usměje se maminka a přiklekne k dětem. „To je druh ryby. Ocáskem se přidržuje jako my rukou.“
„A co je tohle?“ ukazuje prstem na další kresbu.
„To je hvězdice.“
„Jako velká hvězda z nebe?“
„Ne, to je jiný mořský živočich.“
„Ta je krásná,“ obdivně vydechne bratříček. Přitiskne klobouk k hrudi a v duchu se modlí.
„Moc ráda bych viděla moře,“ zasní se nejstarší. Maminko, vyprávěj o něm, prosím.

Ču-ke Liang byl zoufalý. Od té nešťastné bitvy bylo město Si-čcheng v ohrožení. A teď zvědové ohlásili, že se blíží hlavní sled nepřátel, vedený samotným S'-ma I. Vojsko říše Šu bylo daleko, a zbyl tu jen malý vojenský oddíl. Město nevydrží ani krátké obléhání.

Rozkázal vojákům vyklidit ulice a převléknout se za civilisty, dal otevřít všechny brány, a sám se posadil na hradby a rozezněl struny své ku-čchin.

***

S'ma I pozoroval zpovzdálí klidné město. I sem doléhaly pokojné tóny. A Ču-ke Liang je opatrný a brilantní stratég, žádný "hrr na ně" nováček. Musí to být past.

Dal rozkaz k ústupu.

„Tati! Pomoz mi, ať mě nechají!“
Pronikavý křik plný hrůzy rozčísne ticho. Vrací se ozvěnou.
Šlehne jako bič, zadře se do mozku jak ohnivý nůž.
Radka! Kde se tu vzala?
Evžen se vymrští jak přetržená pružina. Krev šokem vzkypí, každá buňka jeho těla letí na pomoc. Volání dítěte rázem zboří všechny zábrany, dobré rady se vykouří z hlavy.
Impulsivně se vrhne zpátky, prudší než dělová koule, rychlejší než myšlenka.
Vzápětí se propadne do bezedné temnoty.
V nejzoufalejším zlomku vteřiny svého života si ještě stačí uvědomit, že padl do léčky a Radčin hlas byla pouhá iluze.
Potom už neví o ničem.

Charlie pootevřel ústa. Slyšel dobře? Myslel to tak, jak to řekl?
Toužil po něm celé roky. I když stáli na opačných stranách, jeho myšlenky denně patřily Luciusovi. A věděl, že se toho už nezbaví. Chtěl ho mít pro sebe, trávit s ním čas. Věnovat mu své srdce a ukrást si jeho.

Celé Charlieho nitro chtělo okamžitě jednat. Zatoužil se rozběhnout, skočit na něj, obmotat ho nohama i rukama a líbat ho až do bezvědomí, zatímco by jeho duše i gesta křičela jasné ano.

Místo toho rozechvěle špitl: „Cože?“

„Vezmeš si mě?“ zopakoval Lucius vážně. Sebral tak Charliemu jakoukoliv možnost pochybovat.

„Cože?“
„Počkejte. Než začnete křičet, že to není možné, řeknu vám něco o málo něm. Co vy na to? Narodil se dvacátého května 1887, nejspíš ve Zmijevském újezdu v Charkovské gubernii. Maturoval na charkovském gymnáziu, potom studoval v Kyjevě na lékařské fakultě na univerzitě svatého Vladimíra. Za první velké války sloužil v carské armádě jako štábní kapitán. A pozor, teď přijde to důležité! Za občanské války sloužil v prvním Markovově pluku a byl adjutantem generála Kutěpova. Asi byl dost hrrr, prý ho bolševici hned dvakrát odsoudili k smrti... Když to pak pro Bílé začalo vypadat zle, rychle z Ruska utekl.“

"Starý? Že jsme starý?" nevěřím vlastním uším.
"Přesně to říkají."
"No, je pravda, že kazím patnáctileté autory už dvacet let," zamyslím se, "ale starý?"
"Řekly si o to, maj to mít," zvedne Gwen výhrůžně prst.
"Jasně!" popadne San polštář. A druhý.
"Polštářová bitva?" řeknu pochybovačně. "Ve stovkách fanfikcí je polštářová bitva, a vždycky trapná. A k čemu ta stříkačka? Zlejeme je studenou vodou? Předtím nebo potom, co je zmlátíme polštářema? No tak, chce to trochu starého dobrého brachiálního násilí..."
"Zklapni a pomoz mi s tím dehtem," poručí Gwen.
Ze směru San se ozve trhavý zvuk.
No tak to pak jo.