DMD č. 12. pro 12. 4. 2013. Téma: Otisk

Holmes vypadal rozčileně a znepokojeně zároveň.
„Jsou tu jen otisky sira Montgomeryho.“
„Sebevražda?“ navrhl Lestrade.
„Ne,“ odsekl Holmes a pohlédl na šíp zabodnutý v hrudi nebožtíka.
„Tohle je už druhá smrt v tomto domě. Děsivé, že?“ ozvalo se od okna. Venku stála stará dáma s háčkováním v rukách.
„Druhá?“
„Lady přece zemřela na otravu jídlem. Jaké štěstí, že se sir Montgomery tehdy nerozhodl užít onoho vrhače šipek ukrytého ve zdi a s Annou se usmířil.“
„Vrhače?“
„Och, to jsou jen pomluvy, že vynález nepoužil, protože si zapomněl od bratra vyžádat návod k obsluze. On Anně odpustil. Přeji hezký den, pánové.“

Daniel si čistil zuby a pozoroval svůj odraz v zrcadle. Prstem si přejel po krku. Hlavou mu bleskla vzpomínka na včerejší večer, v břiše mu zatřepotali motýli. I po několika měsících ho Ondra stále nepřestával překvapovat. Nejistě se usmíval, když přišla řeč na osobní témata. Klopil oči, když se Daniel převlékal – přesto ho přistihl, že se dívá. Mírně se červenal, když se probudil a s blaženým výrazem přičichl k přikrývkám. S plachostí se však snoubila vášnivost, která Daniela zbavovala příčetnosti. Jisté ruce, lačná ústa, horký dech… Daniel zavřel oči. Se škodolibým úsměvem se těšil, až si Ondra své značky všimne.

Možná jsem už zmiňovala, že podezřívám příběhy z existence nezávislé na lidstvu. Nemám pro tuto teorii mnoho exaktních důkazů, ale nasvědčovala by tomu sama jejich povaha. Nevyslovený (nenapsaný, či nepřečtený) příběh totiž zanechává v mysli autora otisk – prázdné místo vytlačené do jinak poklidné objektivní reality. Toto místo je třeba vyplnit. Je třeba odhalit tvar příběhu, který do něj pasuje.
Pátrání může trvat několik let, ale může být i otázkou pouhých minut. Čas od času příběh nalezen není a jeho otisk se rozplyne jako stopa v písku. Nic však nebrání tomu, aby v jiném místě a v jiném čase neobjevil znovu.

Probíral se štůčkem skic. Vybral dvě studie. "Podle nich namaluji obraz. Tady změním postoj ženy a víc propracuji strom," rozhodl. Dal plátno na stojan. Nechal štětec ochutnat namíchanou barvu a začal malovat.
Letmý dotyk štětce, jeden vedle druhého. Jako tečky na konci věty. Trpělivě kratičkými tahy, vytvářel drobounké čárky. Ve vznikajícím obraze se zrcadlila hra světel, malířova systematičnost, hluboké teoretické znalosti, invence a talent. Jeho štětec se snažil propojit vědecké poznatky s uměním.
Zpovzdálí se otisky štětce jakoby zázrakem spojí v nádherný celistvý vjem a ohromí pozorovatele. Může vnímat nedělní krajinu a prosluněné klidné odpoledne. Díky malířovu umění vlastně dodnes.

Na záložkách otcových bestsellerů pro děti pokaždé stálo, že postava Tommyho, fenomenálního kouzelnického chlapce, je založena na skutečném synu autora. Tom Taylor si tím byl ale čím dál méně jistý. Ano, Tommy byl fakticky o pár let “mladší”, otec začal první knihu psát, když bylo Tomovi sedm. Tom Taylor ale podvědomě cítil, že otec postavu malého čaroděje nosil v hlavě mnohem dříve, než počal svého skutečného syna. Ano, Tommy byl Tomovi fyzicky podobný, ale tím veškerá inspirace realitou končila. Byl chytřejší než Tom, byl odvážnější než Tom... V den, kdy se Tom přistihl, že Tommyho sám napodobuje, ho začal nenávidět.

Trpaslíci s hobitem stáli poblíž obrovského otisku dračí nohy ve ztuhlém blátě.
„Na šířku šestnáct stop,“ hlásil Bifur.
„Na výšku třicet dva,“ doplnil Bofur.
„Do hloubky to je tak na dva a půl trpaslíka,“ zavolal Ori z hloubky otisku, kde stál na ramenou Dorimu.
„Takže Šmak na našem pokladu pěkně roste a mohutní,“ zhodnotil výsledky měření Thorin.
Trpaslíci si pomohli z jámy, sbalili všechny věci a chystali se vyrazit směr Osamělá hora. V tu chvíli ale Bilbo vyjekl, zavrávoral na okraji obtisklé dračí stopy a spadl dolů.
Thorin převrátil oči. “Fili, Kili, pomozte našemu lupiči ven. My zatím jdeme dál.“

Na svou starou sekretářku se mohl stoprocentně spolehnout. K podpisu mu nikdy nepodstoupila nic špatného. Práce se pro něj už stala vlastně jen večerní záležitostí, kdy celou tu připravenou hromádku orazítkoval a podepsal. Málokdy se snížil k tomu, že by dokument četl, nebylo proč. Proto neměl vůbec radost z toho, že sekretářka odchází na mateřskou. Zastoupit ji měla nějaká mladá fúrie, které z očí nekoukalo nic hezkého.
S cigaretou v puse přelétl první dokument, druhý, třetí, sedmý, nic. Začal se uklidňovat. Užuž málem mrsknul razítko i na předposlední dokument, když… Ta nebetyčná mrcha! Razítko k prodeji své firmy opravdu nedá.

Dropa kameny - desky, které beze stopy zmizely, nalezené a zkoumané neexistujícími lidmi z neexistujícího institutu. Důkaz o přistání mimozemšťanů, či vyvedený žert?
Quimbajská letadla - malé zlaté sošky z doby před 2000 lety. Jen stylizované podoby různých zvířat a hmyzu, či modely letadel?
Londýnský artefakt - kladivo uvězněné ve vápenci. Důkaz o existenci lidí před stovkami milionů let, či staré pár set let?
Bagdádské baterie - artefakty ze starověké Mezopotámie, které mohou fungovat jako baterie. Projekce experimentální archeologie na nalezené předměty, či starověký nástroj sloužící k pokovování věcí?
Budoucím generacím
DMD - tisíce krátkých textů. Zábava  pro desítky až stovky lidí, či historická kronika?

Zavrzala židle. Někdo si naproti němu sedl. Nevýhoda práce v kavárně. Jenomže Petrovi se už nechtělo sedět v kanclu.
...opakované vystavení vlivu snové konzervy nižší intenzity, vede k vytvoření poruchy vnímání reality. Pokusný subjekt jej popisuje jako imprint snových zážitků do reality vnímané v bdělém stavu...
Pálily ho oči. Měl jen jednu šanci publikovat. Jakmile to bude venku, vyrazí ho etická komise z ústavu.
„Nejspíš tě vykopnou ještě předtím,“ ušklíbl se muž z protější strany stolu.
Petr zvedl oči a pak je zase sklopil. Poznal ho okamžitě. Otisk vzorku č. 8. Tohle byla pro změnu nevýhoda experimentování na vlastní osobě.

Horatio Caine si prohlížel obří obrazovku, na které bylo několik barevných skvrn.
„Lepší fotku z toho mobilu nedostanu,“ řekla Duquesnová.
„Zkus to zaostřit.“
Její prsty zkušeně přelétly klávesnici a obraz se vyčistil.
„Co se to odráží v tom okně?“ zeptal se. Obraz se zvětšil a zaostřil.
„Auto,“ řekla Duquesnová.
„Na jeho kapotě je nějaký odraz.“
Zvětšení, zaostření, otočení, kalibrace.
„To je náš vrah, zkusím mu zvětšit ruku a sejmout otisk.“
Počítač bleskově vyhodnotil jméno hledané osoby.
„Je to Rick Brown, ale do obličeje mu vidět není. Je tam příliš velká tma.“
Horatio si nasadil brýle: „Tak si na něj posvítíme.“