Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Ve Walesu se našly otisky stop obrovského zvířete. Někdo tvrdil, že zahlédl brontosaura. Torchwood Cardiff potvrdil aktivitu trhliny. Bylo velmi pravděpodobné, že skutečně jde o návštěvníka z druhohor.
Vypravili dvě nákladní auta se zařízením pro odchyt dinosaurů a vyjeli do jižního Walesu. Dostat se na místo byl problém. Navigace ukazovala na polní cestu lemovanou ohradami pro ovce. Auta se vyškrábala na travnatý kopec Mohli začít vybalovat.
„Jacku, oni to vážně mají!“ řekl nevěřícně Owen.
„Vždyť jsem říkal, že Londýn je vybavený na vše. Měli bychom odtud vypadnout, než si uvědomí, že tady žádný brontosaurus není a než si všimnou nás.“
Kdyby ráno nezakopl o to zatracené autíčko, přijel by do práce už na osmou.
Kdyby mu neujel výtah, nepotkal by se v tom druhém se Sabine.
Kdyby od ní nedostal pozvání na narozeninový večírek, šel by s Jamesem na pivo.
Kdyby dokázal říct ne, nemuseli by jet ve tři ráno do toho hotelu.
Kdyby to nevzal zkratkou, nemíjeli by budovu dětské psychiatrické léčebny.
Kdyby se Sabine nedíval na nohy, viděl by tu malou holčičku v noční košilce.
Kdyby nesněžilo, brzdná dráha by byla kratší...
Nikdy tolik nepřemýšlel, co by se stalo kdyby.
Nikdy neměl na košili krvavý otisk dětského obličeje.
Maminka říká, že se nemusím bát. Že prý nejsou žádný strašidla a příšery. A že nejsou pod postelí, ani ve skříni a ani za dveřma a za závěsem.
Maminka říká, že mě každý večer přijde pohladit andělíček. Nevěděl jsem, že je andělíček tak studenej...
Maminka říká, že mám zavřít očička a spinkat. Jenomže já nemůžu spinkat, když padají autíčka z poličky a když se otvírají šuplíky.
Maminka říká, že se nemám bavit s nikým cizím. Ona ale není cizí, když je pořád se mnou. Nechala mi na zdi obtisk ručičky. Když tam položím svoji ručičku, slyším, co říká.
Ošklivý věci.
"Teorie je probrána, teď to postavte", usmála se asistentka na studenty.
"První čočkou vytvořte rovnoběžný svazek světla. To znamená konstantní průřez svazku za čočkou. Teď dejte držák na preparát do svazku a vytvořte jeho obraz pomocí druhé čočky na stínítko. Do ohniska druhé čočky dejte terčík. Zakrývá ohnisko? Dobře, odkloňte ho stranou."
"Teď otiskněte palec na sklo, a to dejte do držáku. Vidíte? Nevidíte! Skoro nic nevidíte. Dejte do ohniska terčík a vidíte? Konečně ten otisk vidíte!"
Jeden ze studentů se s rozzářenýma očima obrátil k asistentce a řekl: "Ty vole, já to pochopil!"
Zbytek praktika se už jen omlouval.
Asistentka se samozřejmě na studenta nezlobila, protože měla pro jeho svaté nadšení pochopení.
K teorii probíraného jevu:
Metoda temného pole se používá při zobrazování objektů, které se mají schopnost mírně rozptylovat světlo. Název metody je odvozen z toho, že pokud by preparát nerozptyloval, bylo by zorné pole temné (ano, normální zobrazení osvětlovacím svazkem se v analogii nazývá světlé pole).
Principem metody je odklonit osvětlovací svazek tak, aby k zobrazení byly použity jen paprsky rozptýlené na objektu. Lze toho dosáhnout například vložením terčíku do ohniska, jak bylo popsáno výše, případně pomocí dutého osvětlovacího svazku v kondenzoru (http://biologie.upol.cz/mikroskopie/temne%20pole) nebo pomocí odrazu světla od preparátu, kdy pozorujeme mimo úhel odrazu.
BJB. On to určitě řekl nějak líp.
Anglofilové snad radši ani nečtou, případně mě pak nekamenují. A pokud víte o skutečném videozáznamu té události, tak prosím sem s ním.
Windsorský hrad, Recepce pro britský filmový průmysl 4. dubna 2013
„Ještě jedna BAFTA není předaná.“
Šum. Někteří rychle počítají na prstech, někteří jen nechápavě hledí na Kennetha Branagha.
„Za dlouhodobý přínos britskému filmovému a televiznímu průmyslu, za otisk, který zanechává jako patronka mnoha televizních a filmových společností, a v neposlední řadě za roli nejúžasnější bondgirl, jakou jsme kdy měli možnost vidět, udělujeme čestné ocenění BAFTA Jejímu Veličenstvu královně Alžbětě II.“
Zářila, jako vždy, a narážka na zahajování Letních olympijských her se jí zřejmě vůbec nedotkla. Spíše naopak.
Kdybyste věděli, jak Bond vyváděl, když jsem si ten seskok chtěla opravdu zkusit.
Já se vážně omlouvám, ale bylo to silnější než já.
A pokud jste čirou náhodou tento kousek zahájení LOH neviděli, tak to utíkejte napravit.
„Taky máš někdy takovou tu náladu, během které přemítáš o svém životě a tím, čeho bys chtěla dosáhnout?“ poskládal solidní souvětí mistr Denyzz zatímco pil nějaký neznámý druh čaje a otázku směřoval na Jessicu, která ale takových výkonů nebyla schopná.
„Pfff, hic, sem tam,“ mávla volnou rukou a druhou do sebe kopla dalšího panáka. Oči se jí pomalu ale jistě klížily.
„Vždy jsem se snažil žít hodnotný život, aby tu po mně zůstalo něco hodnotného. Otisk v historii. A nemusel by být nijak významný. Jen abych věděl, že jsem nežil nadarmo…“ nebylo třeba pokračovat. Spala s čelem opřeným o stůl.
„Děje se něco?“ mňoukl Kocourek na trollově rameni a mrskal ocáskem ze strany na stranu.
„Měli byste si dávat pozor, pánové,“ Viktor se ospale protáhl v křesle a prohlédl si tu nesourodou dvojici. „Nějací civilisti našli vaše stopy ztvrdlé v betonu. Bohužel to nebyly tvoje tlapky, ale tlapy tady Pana Tau. A protože tu zaměstnávám jen samé neschopné brambory, které to nedokázaly začít řešit, musel jsem vstávat po poledni a žehlit to až do teď. Nosferatu se naštěstí nějak daří mazat fotky těch otisků z netu, ale i tak je to průser… Tak to omezte, protože příště už vstávat nebudu.“
Paní má, oceánů vládkyně
co dlíš kdes v tmavé hlubině
vyplav, bych spatřil zas
tvou bledou tvář, zelený vlas
Má paní, z hlubin bezedných
Nevěřím, že páchám hřích
když myšlenkami s tebou dlím
tak vyplav, ať tě popatřím.
Madono ze dna oceánu
jedinou já láskou planu
ty's ledová jak mořské dno
mě samotnému nesnadno.
Jsem snílek, když o tobě sním?
Že skutečná jsi, přeci vím
ač z pláže smyla stopa tvá se
v duchu tě vidím v plné kráse
Nechceš-li jít mi v ústrety
bych mohl tě líbat na rety
mlýnské kolo k tělu váži
a scházím dolů "naší" pláží.
Psáno jako reakce na závěrečnou poznámku k Po svatbě.
Ianto navštěvoval příbuzné velice zřídka. Nebylo divu.
„Pojď dál,“ vychrlila na něj Rhiannon mezi dveřmi, „Posaď se v kuchyni, mám zrovna něco na plotně. Davide, okamžitě toho nech! Dáš si kafe?“
„Čaj.“
Sedla si ke stolu s hrnkem vychladlého instantu a zkoumavě si bratra prohlédla.
„To co máš na krku je cucflek?“ zeptala se a zaujatě vyvalila oči.
Ianto si trochu popotáhl límeček a povolil kravatu.
„Vlastně je to otisk zubů,“ řekl tiše, „Stalo se mi to v zaměstnání.“
„Neříkal jsi, že děláš v kanceláři?“
„To jo,“ zamumlal, „Ale můj šéf má občas dost… nekonvenční představy o mojí pracovní náplni.“
Chtěl se proslavit. Věděl, že je výjimečný a že je předurčen k velkým věcem.
Svoje velitelské schopnosti, které mimochodem dle mínění druhých za moc nestály, neměl čas rozvinout a blýsknout se jimi.
Šel studovat malířství, ale van Gogh se z něj nestal a o jeho obrazy zájem nebyl.
Jeho pokus uplatnit se v politice a přinést národu něco převratného ho přivedl do vězení.
Napsal tedy knihu. Její sloh a styl měl k dokonalosti daleko.
Nakonec se mu jeho sen splnil. Jeho jméno se zapsalo do historie.
Koncentráky, trosky a šedesát milionů mrtvých je dostatečně výrazným a nesmazatelným otiskem v dějinách.
