Moje články

"V kolik se dneska sejdeme?"
"V Sedm? A co si vezmeš na sebe?"
"Mám si vzít tu červenou?"
"Ty se do ní ještě vejdeš?"
"Proč já se tě vůbec ptám?"
"Co ta kráva v práci dneska? Zase prudila?"
"Myslíš, že dá někdy pokoj?"
"Proč se na ty její kecy nevykašleš?"
"Hele, kdo tam vlastně večer bude?"
"Dvojčata? Přišla jim vůbec pozvánka?"
"Sbalíme je?"
"Kdo se ti z nich líbí víc?"
"Nestačí ti Saša za barem?"
"A tobě? Nemá už někoho?"
"Co ti tam píská?"
"Jsi tam?"..
.. "Haló?"
.. Haló, Vašku, slyšíš mě?
"Tak kterou?"
"Vypadl ti signál?"
"Můžu si nechat blonďatou?"

Predmety se lisily zpravidla podle ucitele. Mozna clovek prikladal vahu tomu oboru, ve kterem videl moznosti realizace, ale ve vysledku dalsi smer vaseho studia urcoval ucitel. Takovy ucitel, krery vas dokazal inspirovat.
Od cloveka, ktery vas prvni vetou uvedl do reality, ze jste nuly a jeste dlouho budete, pres kamaradsky oblicej ucitele, po cloveka, ktereho jste si nevsimli ze chybi.
Na gymnazium se ochomytalo spoustu variant. Co nam ucitel dovolil, to jsme si dovolili my. Byly jsme banda malych spratku, kteri objevovali svet.
Co bylo pro nas znamkou totalitni anarchie? Kdyz ucitel vedet, ze ani nema smysl vstupovat do tridy.

Míváte chvíle kdy se vám nic nechce? V práci vás štvou? Okradla vás tento rok o pár korun v obchodě pokladní? Stoupáte si vždy do té nejpomalejší fronty?
Přicházíte do obchodu těsně po uzavíračce, na přechodu vám skáče pořád červená a na trati, kudy plánujete jet, když zrovna spěcháte, je výluka?
Nebaví vás dělat, co jste dělali doteď? Občas štvete sami sebe, ale nemůžete před sebou sami utéct? Litujete věcí, které jste neudělali?
Kolik dáte za recept, aby jste mohli restartovat váš život?
Stačí udělat správné rozhodnutí.
Prodám zcela funkční zmrlinovač za 4 000 Kč, nepoužitý.
značka: Oslaďte si život

Procházel jsem se po nábřeží, kde větve lip se sklání až k vodě a je odtud vidět po řece až za město. Nad hlavou vířili prach cyklisté, se kterými se v tuhle dobu neustále srážíte na chodnících.
Už se šeřilo, když jsem zastavil a zapálil si cigaretu. Pozoroval jsem odrazy na řece. Čas plynul, ale já jsem ho nechal procházet okolo mne.
Jen jsem si představoval, jak se ze tmy za mnou odlepil od zdi stín. Moje černé svědomí přistoupilo až ke mně. Zahledělo se na hladinu vody a stejně jako já si zapálilo cigaretu.
Dnes se nic nového nestane.

Dnes mám narozeniny. Oblékla jsem se do svátečně vypadajících šatů, do kabelky hodila nejnutnější věci a vyrazila do města si udělat radost.
Vystoupila jsem z metra na Náměstí republiky a zamířila do Palladia.
Prošla jsem okolo krámků s hadry, ale ve výloze mne pořádně nic nezaujalo. Koupila jsem si zmrzlinu a pohladila kožešinové šály u vstupu do Lacoste.
Pořádně jsem se zastavila až u Sefory. Obešla jsem několik pultíků a prošla až k zadnímu stolečku. Tam jsem otevřela jsem několik flakónků vůně a otestovala. Ta pravá mne oslovila hned - vůně vyprané kočky.
Dnes u křížku, na párty upírů budu královnou.

Postavil jsem si stroj na sny. Už mne nebavilo sledovat noční můry jako z béčkových filmů nebo lehké porno s člověkem, kterého byste chtěli mít v posteli opravdu jako posledního.
V práci jsem si vzal dovolenou. Z ranní procházky jsem se zastavil v papírnictví pro ranní noviny, v řeznictví pro kus roštěnce a u babky kořenářky u nás na rohu pro bobkový list.
Realizace mohla začít. Škrtl jsem sirkami a pod hrncem zapálil plyn. Noviny jsem otevřel na straně jedenáct a nohy opřel o roh stolu. Nakonec jsem si smotl ten den nejlepší joint, co jsem měl. Stroj byl připraven.

Vrany poskakovaly na poli, zobali vsechno, co jim pod zobak prislo, prejidali se k prasknuti. Jenze stacilo aby trochu zafoukal vitr a vrany zacali zbesile vyletavat do vzduchu, protoze to na pole vzdycky vstoupili Strasakovi, Petr a Pája.
Ti dva zazacali vzdycky rozhanet ptaky ze sveho pole vsim co bylo po ruce. Vrany se obcas branily, pokrikovali a dorazely, ale moc techto dvou nepremohly.
Az do jednoho podzimniho dne, bylo zrovna po bource. Zafoukal vitr, Petr se zase rozrehtal jako obvykle, ale stejne tak ryhle utichl. Jeho chudak zena lezela polamana u jeho nohou se vsemi cinkatkami rozhozenymi okolo sebe.

Protančila sálem v jarních šatech. Za jejím pohybem se otáčela mračna prachu. Mířilo na ni tucet samopalů a jenom čekali na pokyn. Ocitla se před králem, hruď se jí pnula a nebyla na ní poznat jakákoliv nejistota.
"Přišla jsem si pro svého syna".
"Kde ho máš?"
"Je jedním z tvých mužů a právě na mne míří hlavní"
"Nemá lehký úkol"
"Ano, chci abys ho propustil"
"Propustím, až splní svůj úkol, paní"
"Nechť tak učiní a je pak volný, může si najít dívku svých snů a mít s ní mnoho dětí".
Král pokývl hlavou a místností písklavě zazvučeli letící rozžhavené nábojnice.

Blíží se dvanáctá hodina, jdete se opláchnout horkou vedou, ani nepotřebujete mýdlo, aby jste ze sebe smyli celý den. Ještě z vany si podáte pastu a kartáček, abyste neutekli hřejivému zdroji.
Zabalíte se do ručníku a jdete si ohřát mléko, po něm se krásně usíná. Než přijde k varu, vezmete si košili, župan a teplé ponožky.
Vrátíte se do kuchyně a zalijete kakao ve vašem oblíbeném hrnku.
Na hromádku přihodíte pár věcí, na které jste si vzpomněli, že budete potřebovat.
Rozsvítíte lampičku, zhasnete v pokoji.
Lehnete si, zachumláte se, upravíte polštář. Další tři hodiny čumíte do blba, protože nemůžete usnout.

Eliscinino nadseni vyzarovalo z jejiho celeho tela. V predsini citila, ze mama vari, kdyz vesla privitala ji tepla naruc a pusa na celo. "Ahoj, broucku, jak bylo ve skole"? "Mami, mam narozeniny" odpovedela vycitave. Mama se obratila ke sporaku. "To vis ze jo, prekvapko bude az prijde tata".
O 3 hodiny pozdeji objimala tatu. Madlen za zady Elisky neohrabane gestikulovala rukama. Tata nechapal.
"Mas vybity telefon".
"Jo, zapomnel jsem ho nabit. Proc, mel jsem neco dovezt?".
Eliska sledovala konverzaci pohledem z jednoho na druheho. "Elisko jdi na chvili do pokoje." Ta vyskocila jako na trni. "Jasne prekvapeni musi nejdriv pripravit."

Udelat si tatara neni jednoducha vec. S ostrym nozem se vydate v jarnich dnech k rece, nejlepe po ranu, kdy jsou vetuse jeste hezky ohybne.
Na prvni pohled jsou privetive, ale postupne zjistite, ze podriznout kazdou stoji dost namahy. Abyste narobili poradneho tatara, je treba skolit 8 nebo 12 vetusi.
Ty ukoristene vezmete domu a svazete je natesno k sobe. Prvni ohnete, pres ni polozite druhou a pokracujete v pravidelnem rytmu. Prozpevovanim o muzske sile muzete pomoci, aby vas vetuse poslouchali.
Na druhy den jsou uz holky poddajne, staci je jen vysnorit a vydat se za devcaty na velikonocni pondeli.

Za okny huste chumelilo, uz dlouhou bylo venku pod nulou. Endrew vesel do kuchyne a zkontroloval hodinky na ruce, index mu ukazoval cas na obed. Presel k automatu a zvolil obedove menu. "Na co mate chut Endrew"? Podival se z okna, "treba na dusenou mrkev, delavala mi ji mama jako malymu klukovi" a pokyval hlavou jako by chtel potvrdit pravdivost slov. Automat zavrcel, na odkladaci desce se objevila plastova miska s hnedou hmotou zalatovana obalem s kresbou jeste hnedsi mrkve. Obed vypadal stejne jako vsechny obedy predtim. Endrew se natahl ke krabicce. "Musim vymenit toner magentovy barvy" proletlo mu hlavou.

Stál úplně nehnutě. Pohledem sledoval ploužícího se červa po listu salátu, jak se chce dostat z místa na jiné, ale zárveň vůbec neví, proč tam chce, možná si ani neuvědomuje, že se pohybuje.
Červ je přece zvíře bez myšlení a emocí. Všechno co dělá jsou jenom základní reflexe. Je to jenom helmint, mnohobuněčný organismus bez života. A celý je z masa.
Přiblížil se k salátu. Nikdo ho u porušení diety přece vidět nemusí. Natáhl se o trošku blíž.
V tu stejnou chvíli, u sousedů zaštěkal pes na kolemjdoucího. Strašně se lek. Nezbývalo mu než odlétnout. Ještě o tom půstu popřemýšlí.

Profesor Klark mě posoudil pohledem a nuceně se usmál. Moje nákresy nikdy nebyly nic moc, ale v této ročníkové práci jsem si celkem věřil. Líbilo se mi téma, komiks.
Během posledního týdne jsem spal průměrně 3 hodiny, snědl asi tunu jablek i se šťopkou a zapíjel litry čaje.
“Těmahle čmáranicema se nikdy neuživíš, najdi si něco jiného”. Ani nechtěl nic dodávat a odešel."
“he?”
Vřelo to ve mě. Vzal jsem lihovku a neurvale jako předškolák začal čmárat po mojí práci, podlaze.
Plakal jsem. Zároveň jsem věděl, že jestli ze mne chtěl profesor něco udělat, tak se mu to právě povedlo.

V odvětví modelingu má člověk spoustu nesplněných přání a čím víc po nich touží, tím více mu unikají. Třeba jenom nestát v lajně, ale být volný a moci dýchat.
Přála jsem si být na písečné pláži bez lidí, kde bych se mohla svlékonout úplně do naha, nechat se oplácávat větrem a omývat si mořskou vodou prsty u nohou. Překládat si řeč racků.
Nyní stojím na molu, v celé své kráse, když saténové šaty obkroužily kolem mých boků a bez jediného zvuku a upozornění sebou sekly na zem. Začalo se blýskat ze všech stran a já slyšela i ten křik racků.

Povolání kaskadéra mi začalo úplně náhodně, když jsem rozvážel pizzu všem známým režisérům. Měl jsem u nich respekt, protože jako jedinej jsem od nich nechtěl podpis. A když někdo na place onemocněl nebo chyběl, dostal jsem malou roličku. Jednou jsem hrál rozvozce pizzy, takže jsem se ani nemusel převlíkat.
V dubnu 1986 mi tahle práce byla osudnou, když Nicco zastupoval našeho Peta. Pete to měl před kamerama vždycky dobře zmáklý, věděl co přijde, nenechával nic náhodě. S Niccem vzádech jsem do hodiny přišel o ledvinu a plnou citlivost v nohách.
Při tom kousku jsem totiž nevěřil ani jemu, ani sobě.

"3 piva, 2 vodky. To bude 145 korun, pane." "Hm..." "Co hm?" Chvile pauza. "Ja asi nemam na zaplaceni."
"Jak to myslite?" "Tak jak to rikam."
"To jste to predtim nevedel?" "Ne."
"Lzete." "Mozna, ale kdo by aspon na chvili nezatouzil po jakemkoliv drijaku z vasich rukou?"
"Nevysantrocite z tech svejch kapes aspon nejaky drobny?" "Mam tu tiket, mozna muzete neco vyhrat a neni jeste propadlej."
"Zbalte si svy saky paky, listek mi tu nechte."
Vyhrala 300 000. Ani ji nenapadlo, ze by z toho neco vratila do pokladny. Jsou veci, ktery proste zustanou stejne tak, jako manko v kase.

Kryštof, Štumpa a Jarka se odstěhovali během jednoho měsíce. Štumpa s Jarkou se našli, tak šli do soukromý. Jenže neměli tu odvahu zaplatit ještě 2 měsíce než najdu za ně náhradu. A tak jsem se stěhovala taky. Měla jsem na to pár dní, takže sem na nabídku kývla, aniž bych byt viděla. Mohlo mne napadnout, že bývalý sklep bude vypadat jako sklep, ve kterém je navíc dodané umyvadlo, postel a nic víc. Teď držím obě dvě ruce nahoře, v jedný bílou a ve druhý modrou barvu tekoucí po štětci. To abych se mohla podívat na nebe, kdykoliv se mi zachce.